HOVORY ZE ZEMĚ - Proč nevidíme věci tak jak jsou - RNDr. Ivo Novosad

Ahoj. >> Ahoj. Vítějte u našeho nového dílu Hovoru ze země. >> Vrže nám tady lavice. Teď nám [smích] >> druhý turnus. >> Druhý turnis. Ano. >> Takže děkujeme moc všem, kteří tady u nás byli. Bylo hezké se s váma setkat. J. Jste si užili hvězdy. Podle zpětných fázeb vypadalo, že jo. A i když bylo tak jako zataženo, tak nakonec se to krásně vyjasnilo na to sledování, viď? No, viděli jsme >> zase do rána se tady >> někteří to zaspali, pravda, ale ale viděli jsme Saturn, viděli jsmeě, >> viděli jsme >> Měsíc, pak jsme viděli Vegumm. >> Antares. >> Mhm. Saturna. >> To jsem říkal. Arkturus. >> Venuši. >> Venuši a ještě pak nějaký a to jsem taky říkal. Takže [smích] >> takže to bylo bylo to bylo to hezký. My jsme se rozhodli, že v září určitě uděláme, myslím, že 5. září budeme dělat určitě určitě 5. září budeme dělat ještě jeden takovejhle turnus, ano. >> Takovýhle jako setkání. Neuděláme ho, uděláme ho jenom >> fakt jako pro 10 lidí >> maximálně. >> Maximálně jsme si řekli, aby to bylo i >> teď jsme měli 15, jako taky jsme to zvládli, ale říkali jsme si, že těch 10, že to bude takový, >> jo, aby nebyla dlouhá fronta na teleskop a na jídlo, aby to bylo pro i pro nás takové trošku. >> Přesně tak. Tak takže jenom abyste viděli 5. září >> dnešní hovory ze země jsou ano, nespéli jste se. Po delší době tady máme e pana geologa, pana doktora >> eh Ivana. >> Vrátil se nám po dvou letech na obrazovky. Vážení přátelé, [smích] jak my rádi říkáme, [vzdechy] ne eh byl tam nějakej proces. My jsme rádi, že jsme se s Ivem zase mohli takhle zkontaktovat a že jsme si některé i věci hezky pěkně mohli vysvětlit a povědět si a následně potom je mohli takhle hezky říct i na kameru. >> Ano. >> Tak e myslím, že tohle povídání právě je o tom, protože samozřejmě každý z nás se vyvíjí, my se nějakým způsobem vyvíjíme. Eh Ivo se nějakým způsobem vyvíjí, všichni se vyvíjíme. Zase Ivo si za těch za ty dva roky, co jsme se neviděli, tak ji zase přišel k nějakým jako úžasným věcem, které úplně jako se mnou vlastně taky s náma taky ladí, protože to je to, co e prostě taky zkoumáme a bádáme a došli jsme i k podobným závěrům. Takže máte možnost teďka se podívat na to třeba jestli eh jak si geolog jak si geologie vlastně vysvětluje Saharu, písek třeba. >> Ano. Ano. A nebo jak dochází k tomu, že eh člověk je uvězněn z něčeho a v něčem a přitom je úplně jasné, že to je třeba jinak, ale on si to prostě neumí připustit nebo vysvětlit >> to. A tohleto, co řekl Dominika, je velmi důležité. Následně potom to říkal Ivon Novosad, že [frknutí] proč jsme vlastně uvěznění neustále v nějakým jako vzorci a není nebo přesvědčení a nejsme schopní opustit vlastně ta přesvědčení i přesto, že fakta, která se nám předkládají být, jsou mohou být prostě jako úplně jako do nebe volající, že to tak jako >> proč si prostě furt komplikujeme ten život a řešíme kraviny. My jsme na to taky dneska tady narazili několikrát. Jak já se Silvinkou úžasnou, který teda ještě děkuji i takhle přes kameru, která mi tady v hezky pomáhá, >> tak i to tak i s lidmi posléze, že fakt ten náš život je krátkej. >> Ano. >> Připomínejme si to každej den a neřešme hovadiny. Pokud vás teda nebaví, samozřejmě pokud vás baví, jako pokud nás baví řešit hovadiny, tak si řešme, ale jinak fakt jako žijíme a snažme se žít prostě šťastně, mile, pospolu, hezky, fajn. Můžu tady mít třeba 35, 40 let e svého života a já si ho >> tolikště si dáváš >> ještě si ho tolik [smích] si dávám ještě a já si ho nebudu prostě kazit tím, že budu o někom říkat, že je špatnej jako někde nebo že budu nebo že sám sebe budu toxikovat něčím a že budu dělat něco, co mě vlastně jako nebaví a nebo to a to a to. Takže >> a když tak jenom malinko, že jo, občas jako člověk musí dělat co nebaví může něco utroit a může něco prostě jako malinko dělat i něco, co ho nebaví, ale prostě ve větším případě nemám důvod dělat něco, co mě nebaví a nechci se s negativníma věcma a toxicitou si nechci e tady kazit zbytek svého života. Eh v tom povídání se bavíme s Ivem Ivo Novosadem, což je takové překvapující, že jsme se o tom bavili. Je i o téhleto knize. Prosím vás, málo e lidí, já jsem tu knihu nikdy nepropagoval. U nás se vyskytla tak jako ve dvou povídáních. Někdy na začátku roku 2000 nebo v průběhu roku 2020 21 se objevila >> eh tuhle knížku, kterou jsem napsal, e se jmenuje Dobroběžník mezi světy. Eh a je to o mé cestě, asijské cestě na koloběhce. Je to je to spoustu úžasnejch fotografií. E takže doporučuju, takže protože spoustu lidí samozřejmě se e >> Marek vám doporučuje asi 50 knížek, který zbyly u nakladatelství Albatros. hezky to zkrátila. [smích] Ano, >> protože eh vlastně tahle knížka vydala se vydala před eh jakoby covidem, že před covidem v roce 2019 2020. V té době se se vlastně vydávala na pultech a eh >> a je tam zbylo tam ještě asi 50 knížek, takže >> tak a zjistili jsme, že zbylo posledních 50 kusů a já tady mám u sebe tady v Marinkotce mám teďka v tuhle chvíli 19 kusů. Takže kdybyste někdo chtěl tuhletu knížku >> přímo tebe váním >> přímo ode mě s věnováním, tak mi prosím vás napište, protože tady mám poslední 19 kusů. Je to ový cestě na koloběžce, ale je to takové, že v každém tom hezkém příběhu krátkém, co tam Marek píše, z té konkrétní cesty si může každý najít přesah. No, >> tak >> mně se třeba líbí hnedka ta první, kde eh já to já to trošku prozradím, ale kdy tamle já ji přečtu to přeš přečt a můžeš to přečíst. >> Kdyžtak běžte na Iva, kdy vás ano, rovnou to můžete přetočit na [smích] >> Ale je to hezký. Kdo by chtěl takhle uspat předtím, tak já vám to přečtu. [frknutí] Eh, první kontakt. Jsi hinduista? Zvědavěli mě tam Ne, počkej, já tam já tam najedu ten přízvuk. Psarek je v Indii. Jo. [smích] Eh, jsi hinduista. Zvědavě se mě tážou dva kluci z davu na shromážděného kolem mě. Ne, nejsem. Druhý hned. Tak jsi budista? Ne, nejsem. Ten první zase jsi muslim. Ne, tak jsi křesťan. Vítězoslavně vykřikne. Ne, ne, fakt ne. Oba [frknutí] sklopí zrak na mou koloběžku a přemýšlejí, co jsem tedy zač. To horoucí peklo tady v Indii je opravdu vražedné a já mám co dělat, abych vůbec udržel stabilitu na koloběžce. Všude víří prach, každou chvilku mám sucho v puse a jediné, co chci, je v klidu se o samotě napít vody. Je tu tolik lidí a všichni jen koukají. Ty fakt nevěříš v žádného Boha? Udiveně se ještě jednou ptá jeden z kluků. Přeci nic není v mém životě náhodné. Věci se dějí vždy z nějakého důvodu, ať už je jakýkoliv. Všechno je vlastně takový Bůh. Pouštím se do krátkého monologu v angličtině. Říkám jim podstatná jména jako flowers, trees, love, což jsou květiny, stromy, láska. Vytahuji ze své malé řidítkovky dřevěné srdíčko, které si vždy s sebou beru na cesty a ukazuju jim ho. Tohle je pro mne Bůh. Najednou se jim roziskří oči. Když je vidět to porozumění z jejich strany, rozhodnou se dělat mi doprovod ještě dalších 5 km. Pak jsme se rozloučili. >> No, takže i takhle nádherné ten symbol toho srdce, té lásky. Takhle to vlastně začíná. Já mám z toho husinu, jak jsem to četla. >> Fakt? >> To je husina. To je hustý. Mně se s Evem dobře povídalo. Celkově si myslím, že to dává nějakou formu a a vlastně to je všechno, co vám teďka k tomu můžeme říct. Zbytek je v následujících e minutách. >> Ano. Užijte si masové povídání s Ivem. Napište nám eh třeba i svůj názor nebo jestli vám to třeba v něčem otevřelo oči nebo něco jenom potvrdilo. >> Eh knížku dáme určitě do popisku, kdyby někdo chtěl nebo vlastně na email vlastně, >> ale jich fakt je to jen tak jakože prostě jich jenom těch 50. Marek má 19 u sebe a často, když k nám někdo přijde a třeba se dostane na tohle téma, tak jsou liděé překvapení, tak jenom kvůli tomu to jako zmiňujeme. >> Ano. >> A samozřejmě, kdo by nás chtěl podpořit jinak, tak mám ještě e trička. Teďka do konce srpna ještě funguje ten hop, takže kdyby někdo chtěl, tak neváhejte. >> [frknutí] >> A nebo děkujeme za jakoukoliv jinou podporu, ať už sdílení tohoto videa, nebo dobrovolnýho příspěvku, nebo prostě úplně jak chcete. Moc si to užijte. My se na vás těšíme příští týden. >> Tak a ještě jednou rychlosti poslední. Máme nový email, který je ahoj@hovoryzemě.cz. Tak jenom abyste to věděli. >> To já nevím. To nevím. >> Jo jo jo jo jo. Ano, ano. Je to je to No, je to takový sympatičtější než info@hovoryzemí.cz. Tak >> kdy jsme měli hovory se zemíč. Vím, ale to teďka to to k tomu fóru i i k těm tričkám. Tak ahoj@hovorizzezem.cz. >> Dobře, takže máme třetí email. [smích] Můžete si vybrat, co je vám nejsapečtější. >> Ahoj zavěč. >> Hovorizzezemě.cz. >> Hovoryzezem.cz >> a nebo Hovory ze země. >> Ne, už se nek necháme. [smích] Ahoj. A dlouhý a to ne, to nejde, >> ne, to nejde, to nejde. To nejde, ale je to k tomu fóru. Mějte se krásně. >> Příští týden. >> Ahoj. >> Ahoj. při zkoumání, při hlubším zkoumání se člověk dívá různě do map třeba, jo, protože to je přirozená vlastnost toho člověka dívat se, že jo, kde to že jaký tady máme státy, jak vypadají ty kontinenty a a najednou ty pak zjistíš třeba, že nějakým v roce 1582 nebo 1587 byl nějakej pan kartograf e Urbano Monte. Lidi, kteří sledují hovor ze země, ví, že ho absolutně mám rád. Už jsem ho tady zmínil asi tak jako stokrát, ale vycházíme opravdu z dostupných dat, které jsou e, které jsou prostě i mainstreamové. To znamená vycházíme z nějaké tady eh tý kartografický asociace a bohužel on tam jako je i bohudík, jo, uvedenej. To je ten italskej kartograf. A tam je právě ta mapa toho Urbano Monteho, což je eh vlastně ta série, e, která se jmenuje Planisféry, Monteo Planisféry. A já jsem si nemohl všimnout, že ono v 16. století vlastně neexistovala žádná Sahara. >> Já nevěřím tomu stejně. >> Nevěříš tomu? >> Ne, nevěřím žádnýmu letopočtu. >> Jak to, že nevěříš žádnýmu letopočtu? E, nemám jediný důvod jako, protože když člověk teda má ty sklony k tomu bádání, což což teda fakt nemám, jako je to honba za dopaminem, říkám především, [odkašlání] protože z těch z toho, na co mozek je určenej, to znamená ke vztahům jako a ten vztah je ke všemu, jako i k zemi jako [frknutí] >> k partnerce a k dětem jako a ke kolu a k autu jako jo, >> prostě všechno je tady relativní, takže všechno se musí vstat vtahovat k něčemu. Takže ten mozek je na to udělanej, aby prostě řešil ty vztahy. >> Relativně tím myslím, že chybí kalibrační bod. >> Jasně. >> Takže vlastně když se narodíme, tak naše kalibrační body, to je naše rodina, naše rodiče, prostředí, kam jsme se narodili a to je náš první kalibrační bod. A k tomu vlastně všechno vztahujem. Byl to slovo vztah. >> Jasně. >> No, takže když se já vztahuju k letopočtům, [frknutí] tak se vztahuju k tomu, že se mi to nikdy nechtělo učit. >> Mhm. A druhá věc je to, co teď momentálně vím, takže je to opravdu hodně chatrný a nedůvěrohodný zdroj, protože paměť je chatrnej domeček. Mm. Takže těma všema přepisama, opisama, tamtím, tamtím jako. Takže možná ano, možná to bylo v tomhle to počtu a možná ne, >> ale máme tady aspoň malinko takovej jako nástroj, že na na těch mapách je to vyobrazený, že žádná Sahara Sahara v tý době neexistovala, jo, že tam byly takový jako různý v tý Africe takový jako různý jako malinký polopouště. A pak kdy se podíváme třeba do takovýho roku 1824 nebo samozřejmě zase je tam tenhleto počet, jo, ale tak si myslím to už je jako blízko jako tomu našemu. Tak ty tam máš potom obrovitánského Grandesa? >> Jedna z prvních otázek je možná diváci jako pochopí potom jakoby v půlce tady toho rozhovoru, kam se to jako bude linout, protože eh ten záměr mám jasnej. Tam je taková ta biogologie pochopit vlastně, kde to žijeme a nebo na čem to vlastně žijeme. Tak se se tě chci zeptat, eh, prosím tě, písek, jak vzniká jako vůbec písek? Kde se to vzal písek? Já mám totiž za to, než odpovíš, já mám totiž jako za to, že eh, příroda přece neumí jako vyrobit písek, ne? Tak písek mě poprvé zaujal vlastně fyzicky, když jsme byli na dovolené s Monikou vlastně a došli jsme na francouzským pobřeží na tom na tý píseční části, co navazuje na Španělsko. >> Jasně. >> Tak mě zaujaly ty rovné linie toho pobřeží. Já absolutně rovný linie. A došli jsme tam na takový turistickou atrakci, že prostě kousek v tom hoři jako [frknutí] já nevím, pár stovek 50 100 m jako jo, tak je prostě Duna písečná. Mhm. >> Tak jsem byl na Písečné duně. >> Ano. >> Poprvém životě. >> Po prvém životě jsem byl v písečné duně. >> No a myslím si, že ta písečná duna někomu patří, že ji tu nechal jako jo, že ji někdo vyrobilěl jako. Tak tam jsem začal jako ty js říkalno, tak jasně. No tak písek asi [vzdechy] eh písek je prostě odpadním produktem něče něčeho. >> Aha. A geologie nám říká co, pane geolog, >> ne? geologie takhle eh geologii nechme stranou jako bavíme se nejdřív možná o úhlu pohledu, jo, prostě perspektivě, na který se něco díváme. [frknutí] >> Takže vlastně já, abych se smířil s geologií, >> tak jsme začli těmi letopočty, tak e moje podmínka pro takzvanou tu a jak říkáš, tu akademickou obec je >> konec s milionama let. Takže v momentě, kdy něco nevím, tak použiju slovo nevím. A tím pojmem, že to bylo 152 milionů let, 35 roků a to vznikly e asi vápence tady v Bronským Krasu. Jo. [frknutí] H. [smích] Jo. Tak zapomeňme na ty miliony let. To je přesně pod nesťme se, že nevíme, ale že přírodního charakteru to zjevně jako >> ne, že jako to prostě není. Jo, takže takhle příroda jako nepracuje. Příroda v podstatě je lenoh jako ta pracuje minimálně [frknutí] a [odkašlání] takže že by tam se foukalo do skal nějakejch a z toho vyfoukanýho by vyfoukalo ty duny a to je ta jedna duna je fakt velká jako. Jo, takže to je fakt pěkný pěknej výhled jako ve [frknutí] takže když potom skočíme na tu Sahru, tak jak mi říkali vždycky sousedi jako mysli hlavně mysli ve velkým, tak tam někdo zjevně myslel ve velkým jako. Mm. >> Ale pokud mám eh pralesy, pokud někdo byl v pralese jako v džungli, takhle, ne v pralese, v džungli, >> ano, eh >> tak eh jste, kdybyste si koupili třeba 2000 m č džungle, tak byste tam přijeli třeba autem a měli byste v tom autě křoviňák, motorovou pilu, jo, co [frknutí] ještě máme k dispozici kromě randapu teda. Jo, tak eh >> sekačka se. No tak prostě zlikvidoval 2000 m už dovětšin džungle, jako fakt není jako pro jednotlivce jako úplně sranda. [frknutí] A ta příroda jako jak říkám je lína, nevím proč by to dělala, že jo, jako jo, protože v tý džungli je všechno, je tam spousta vody, je to vlastně deštní prales jako a je tam rozmanitost druhu, je to ekosystém, který prostě nějak funguje, jo. Takže zlikvidovat džungli, >> no, >> fakt není jednoduchý. Takže vytvořit Saharu je taky úkol, který vyžaduje vyžaduje záměr. >> Á. Musím mít nějaký záměr. Abych věnoval energii [frknutí] >> a vyrobil Saharu, tak musím mít záměr. No a některý sahary, který tady existovaly, >> no, >> tak už jsou rekultivovaný. To je třeba vlastně Sahara, co existovala, dejme tomu, vlastně když se podíváte na digitální model reliéfu, tak v českým v České republice a na Slovensku vše, tak jsou takzvané sprrašové hlíny. Takže to je moment, kdy tady žádný džungle, prales, nic nebylo a prostě skutečně se tady jako bratr vítr jako povíval jako tím prachem jako a tam, kde byla prostě nějaký závětří, tak se něco usadilo a tam. No a na tom digitálním modelu reliéfu je vidět, že vlastně eh zasypalo to nějaký potůčky a některý potučky byly takový dočasný zjevně, takže tam to zůstalo zasypaný a některý prostě pramenily pořád jako tak ty jsou proříznutý. Fakt se můžete podat, to je v okolí čeho, jakéhokoliv města, jako tady, jo, ten digitální model VDFenskáho oka, ta hustota je 3 m, takže vlastně co 3 m máte X Y Z souřadnici, >> která je zobrazena vlastně [frknutí] >> na tom serveru, jo, čes to českou ústavou zeměního, karografického. No, Seznam, když má mapy, tak má pospojovaný ty digitální modely věliv na celý svět, takže kluci se dohodli, takže mají mají coworking. Jo. Mhm. Mhm. >> No, takže tam vidíme, že ty pouště byly leckde. >> Mhm. a nemuseli bejt zrovna v tý nějaký časový epoše. Takže další dohoda tý geologické obci by byla o tom, pojďme teda udělat geologickou mapu, kde byl jako písek, písek, že by byl třeba žlutej, >> vápenec by byl vápenec, že by byl modrej, jo, pískovec, pískovec jako slepenec, slepenec jako. a že bysme do toho nemontovali ty barvy vlastně toho stáří, který si jako tak jako >> všechno, jak jsem říkal na začátku, je relativní, >> takže prostě e usuzovat jak je co co staví podle toho, že tam najdu mrtvýho psa zakopanýho jako to to není úplně dobrej nápad, jo. Jo, takže bychom, kdybychom dali do pořádku de facto ty geologický mapy v tom smyslu, abychom je zjednodušili, aby [frknutí] to bylo fakt vo kamení a ne vo spekulacích, jak je co starý, jako tak to by byl takový první krok k tomu zjistit, proč někdo věnoval tu energii, aby vyrobil tu Saharu >> a proč by vlastně někdo vytvářel pouště, viď? >> No právě to už je bádání. To je tady teď oba dva s Markem lovíme dopamin, protože pokud na to přijdem jako, tak to je wow. To je super efekt, že jo. [smích] Spíše je možná otázka, proč nevidíme věci tak, jak jsou. >> A proč je nevidíme? >> Eh, protože používáme k tomu vidění mozek a mozek má určitá pravidla, jak funguje. [frknutí] Takže první z vycházíme z neurovět. Takže první pravidlo je, že mozek je asociativní. Znamená to to, že pokud zažívám nějakou zkušenost, třeba opakovaně, tak si vytvářím zjednodušující modely, vzorce, takže zvyšuju pravděpodobnost, že třeba reaguju podobně. nebo [odkašlání] vidím věci stejně. To chce praktickj příklad a ten mám od tebe přesně. Vždycky, když jsem se podíval na hvězdnou oblohu, >> a to je jedno, kolik jsem měl dioptí nebo jak jsem viděl, tak jsem všude vždycky viděl jednu hvězdu. >> Fakt. >> Fakt. A od tý doby, když j >> Počkej, jak můžeš vidět jednu hvězdu? >> Já vím, ty že je jich tam pět, jako že je to blbost jako. Jo, ale prostě dokuds mi to neukázal, tak jsem je tam neviděl. a občas jsem si lehl a koukal jsem na hvězdy. Jo. [frknutí] >> Ale prostě e takže funguje to, že dokud vám někdo něco neukáže, tak to taky nemusíte vidět. A potom jde o to, že ten mozek, když je od toho dětství, takzvaně není mu dopřáno se dovyvinout v tom smyslu, aby se ty neuronální sítě, který jsou odpovědný za kontrolu tam toho, tam toho, tamto mohly pospojovat, tak [odkašlání] potom vlastně vznikají takový filtry, že realitu vidíte zkresleně a nejenom, že ji vidíte, ale taky to, co vám kdo říkal, tak jako taky jako vnímáte bez toho, aniž byste aspoň položil otá otázku jako jak to víš. >> Jo, bez toho přemýšlení. >> Bez toho přemýšlení. >> A tak to souvisí přece s tím, že jsme učený od malička věřit autoritám. To znamená, přijde maminka a říká:„Vidíš, tady pan zubař, on umí trhat zuby a když si nebudeš čistit zuby, tak ti jeden vytrhne. >> Hm. >> Třeba >> to je přesně ono. [frknutí] A otázka otázka je jako kde vzniklo, >> kdo nás začal učit autovitám, že jo. >> Mhm. >> Protože tady si můžeme v říct jako ten první kalibrační bod jako takhle ještě k tomu mozku. Eh, nebojte se, žádný vědecký pojednání, ale z toho, co se ví, co si najdete kdekoliv v učebnici, to je ten ty necelý 2 kg a tuku, [frknutí] to [odkašlání] je taková záhada, jak to celý může fungovat, že to je neuvěřitelný. A představa, že to vzniklo z kaluže, je úplně stupid. Naprosto >> jo, tam není [odkašlání] co řešit. [frknutí] Takže jako náš mozek, naše tělo, tak stejně příroda vlastně ta ten kvadrant, ve kterým žijem, tak byl stvořen. A pokud někdo něco tvoří, tak když jako určitý ty vady vývojový je to, že jste perfekcionisti, tak dobře. Tak ten elegantní jakože bůh, ta energie asi byla perfekcionista, protože to, co stvořil, bylo fakt perfektní. Hm. >> Jo. Stvořil tu přírodu na to v tom kvadrantu. Příroda fakt nic netvoří. >> Jo. To ta umožňuje vlastně ten náš pobyt. A my jsme byli nastavení tím stvořením na pobyt v tý přírodě >> a bylo tady spousta a spousta zajímavých věcí. Mhm. >> No, ale někde se musela stát ta prvotní chyba vlastně nebo chyba, ten moment, že eh [frknutí] nás někdo začal učit vlastně ty hierarchické struktuře. >> Co to znamená? >> Hierarchická struktura jako když má někdo záměr a vme to jako trochu z cifry, jo, to co říkám. >> Tak když má někdo záměr vytěžit kvadrant gama, na kterém žijem, tak my tady jsme happy, jo? My lovíme zvěř, jako smějem se, radujem, děláme vtipy jako jo a učíme se poznávat všechny ty rostliny a jak co funguje jako a prostě jsme v super, jo. A do toho přijde někdo, [frknutí] kdo na nás kouká, říká si:„No to jsou pěkně pitomci, jako takhle tady jak lata tady poskakujou radostí jako a jsou happy, že jo, a vůbec neví, že poskakujou po zlatu, po diamantech, po minerálech, ze kterých jsou dotykový displeje, jo, a můžou z toho vyměnit dráty nebo buví co jako další technologie. No [odkašlání] a ty, co přišli s tím záměrem, tak nepřišli sami od sebe. Mhm. >> Jo. My máme svobodnou vůli, když jsme OK a my jsme schopni dělat věci sami od sebe. >> Ale to, co přišlo, nebylo schopno dělat věci samý od sebe. Takže můj moje představa hypotetická je, že byli vysláni někým. >> Mhm. >> Aby to tady v podstatě vytěžili. >> [odkašlání] >> No a když chcete v tý panenský přírodě začít těžit, tak musíte začít dělat úkony, který děláme i dneska, když chceme něco těžit. >> Hm. >> Takže [frknutí] ten kalibrační bod začal bejt narušovanej a proto pokud chce máte záměr a ten záměr nejste schopni uskutečnit sami vlastníma rukama, >> no tak musíte použít >> někoho jinýho a toho někoho jinýho musíte zblbnout. To znamená, musíte mu dát civilizační prvky, [frknutí] hierarchickou společnost, aby byl jeden jakoby závislej na druhým, ovládanej a tím pádem vlastně pro ten svůj záměr jim vysvětlíte to, co oni přijmou, že jste bohové, že přicházíte jako eh je spasit, dát jim prostě, aby uměli si vytočit hrnek, aby uměli tamto, tamto, tamto. Oni na to neskáčou dobrovolně, ale postupně přes pár generací přibejvá těch, co se k tomu záměru jejich jako nepřidávají se k jejich záměru, protože o tom záměru neví, [frknutí] ale přidávají se jakoby do tý civilizace, takže není necítí, že jim je podsouvána nebo cítí. Já tam nebyl tenkrát. >> A no tady to začíná. Jinými slovy tady říkáš, že naprosto tady byla panenská příroda, třeba obrovitánské velké stromy, místo kterých třeba teďka můžou být, že jo, takový ty různý stolový hory třeba, že jo, jak máme třeba ve Venezuele, v Roraj, Rorajema, takže to tady vypadalo prostě zkrátka jinak. Bylo to tady úplně panenský, čistý a byli tady živočichové, kteří eh v podobě jakýchsi lidí, [smích] kteří žili prostě prostě něco jako Avatar, tohleto myslíš? No nebo jako to nový zastudování vinetua, že jo, jako jak tam prokopali ten tunel a teď ten jeden člověk řekl„No tady je panenská příroda a ten batler, co to měl na starostu v pacifickou dáru, řekl:„T panenskosti je konec, jako tady bude železnice, nazdar rodiny." Měli záměr prostě udělal z toho takovej jakoby zvláštní Mordor jako jo. Mm. >> Eh, rozsah jakoby ty toho, co se potřeboval tať. A může tam bejt jakoby, i když se mi tomu nechce věřit, že by tam byl nějakej dobrej záměr, jo, že by teda pro nás, než přijdem, tak že by to někdo vyšejpoval jako golfový hřiště, aby to bylo zajímavý jako. Jo, tak >> si myslím, že už nejsem tak stupid, abych tomuhle věřil jako. Jo. Takže tady máme [odkašlání] produkty, ty těžby a nebudeme se zabejvat, teď bych doporučoval tím oceánským dnem, protože to je fakt jako makro >> měřítko, ale těma detailama jako co jsou na pevninách. >> OK. >> Takže když začneme tím naším detailem, tou Českou republikou [frknutí] a podíváte se, když jste v polabí a podíváte se napravo, nalevo, dopředu, dozadu, jako, tak vidíte placku rovnou jako stůl. >> Mhm. [odkašlání] >> No a pod váma je prostě 500, 600 m lapskejch pískovců. Je to sediment, takže je to jakože ten písek se dal do vody. Pak podle sedimentologie došlo eh k tý náhodě, že to se něco tak přitom jak se to foukalo tím větvem, vodou, vším možným, jako padaly sekvivky asi místo deště, tak se to prostě všechno tak nějak slilo a nějak se to namíchalo tak, že to stuhlo. >> Mhm. >> A říkal se tomu diagetické zpevnění. Prostě když něco nevím, tak vymyslím pojem a >> a tím to překryju. No [odkašlání] a to je takový ty labský pískovce jsou nezajímavý, ty vidíte na těch okrajích jako. >> Ale třeba co už je zajímavý, tak když si vzmete eh vrstvy, který jsou vidět jako třeba v Grand Canyňonu, >> tak tam jsou nádherný věci jako jo, že prostě sedimentuje vrstva třeba metr mocná a najednou prostě furt metr mocná a najednou nic. [frknutí] Jo, já si myslím, že prostě když to byla prostě nějaká společnost Miners jako, tak prostě měli prostě prázdniny nějaký jako dovolenou, střídaly se tu turnusy, tak to utly jako a prostě hol sedimentovalo jako to jemný, to je ta jílová proplástka. No a přijel další turnus, no tak zase začal produkovat ty bahna, že jo. >> Hustý, >> jo. Takže je to fakt hustý a je to směšný, protože to neříkám, že to tak bylo, ale představa, že se to za miliony let usadilo bez jakýkoliv eroze mezi těma vrstvama jako je prostě ještě stupidnější, než to, co říkám, >> jo. A to, co to, co to se učí ty hovadiny, jo. No, protože mně přijde jako velmi strašně zvláštní, když třeba jedu teďka kolem nějaký stavby, jo, a teďka vidíš ty bagry, jak tam bagrujou tu hlínu a a říká si to, jak je to hluboký a a říkám si, ty jo, to je všude samá jako hlína, víš? >> Hm. >> Mně to přijde velmi zvláštní. Pak třeba jdeš a vidíš třeba eh to lidi taky ví, že jo, už jsme to tady zmiňovali někdy eh v různých jako dá se říct těch historických povídání s Martinem Pávkem a i s tebou. Jš a prostě vidíš, jak budova pokračuje dolů pod tu hlínu, že jo. Má tam ty okna, tole pak tam vidíš jako jsou zazděný, jako proč by dělali okna, že jo, jako prostě v nějakým mínus dva patře, [vzdechy] >> že jo. Takže eh je vidět, že tady prostě něco úplně nesedí. >> No, tady nesedí vůbec nic. [smích] To je jednoduchý, jako tady nemá, když si otevřete normálně Wikipedii, všechno to, co se psalo jako tenkrát, to je převzatý, jako co tenkrát psali lidi v dobrý výřce. popisovali něco, co mu vůbec tomu nerozuměli, jak to vzniklo. Když se podíváte jenom na blbý katastrální mapy, jo, tak se podíváte na stabilní katast, kdy vznikl jako barevný katastrálky. Na Wikipedii normálně to tam ofiko žádný geodet to nečte ty hovadiny, protože chodí, zaměřuje a neřeší to. Tak tam, když se kouknete jako, tak vidíte ty počty těch zaměřenjch pozemků těch map jako v letech určitejch jako se zařízením, který tenkrát byl měřící stolek jako a možná nivelák, ale jako jo. >> Takže je zjevní, že to v těch letech tak jak je to popsaný ve Wikipedii, neudělali proto, protože to v tom objemu prostě nešlo stihnout. Ten a to těhletěch nesrovnalostí, to jsou takový technikály. těch nesrovnalostí jsou mraky, jo, jako člověk s tím začínal, [frknutí] že postupně si všiml železniční síť v Indii v letech tom a tom, jako vdyť to jsou tisíce a tisíce kilometrů jako železnic, že jo. Jo, ale ty se podíváte do Mexika, v Mexiku jsou taky. Podíváte se do Jižní Ameriky, tam jsou taky jako podíváte se do severní Ameriky taky. No tak ty indiáni ti museli makat, až se z nich kouří jako jo, prostě a bohužel ten indickej mital stýl jako ještě neexistoval, že jo, v tý době jako ještě se ani neuměla udělat pořádná kolejnice. To až jako po roce 1900, že jo, jako jo. [frknutí] E ty objem těch stavebních jako těch zemních prací, jako zářezy, náspy jako. Jo, takže tím jsme se všichni bavili, když jsme na to přicházeli. Takže [frknutí] mě teď jako nesmírně jako zaujalo vlastně, že se znova s novým úhlem pohledu historici [frknutí] >> podívali jako ty, co vlastně překládaj e sumerštinu z hlněných tabulek, tak většinou to byly i archeoložky, holky, který jsou jako systematičky a našli mezi tím jako balastem těch ústředních záznamů jako splněno, doručeno, odevzáno, zaplaceno jako tak prostě je prostě x tabulek, >> který jsou celkem zásadní. ní a vlastně ukazujou jako jak ta na čem ta společnost byla postavena. Ona byla postavena v podstatě na tý hierarchii. To znamená, že ten někdo, kdo to tu chtěl, měl ten [frknutí] zámě, dejme tomu, že to chtěl vytěžit tady to neostný bohatství. >> Mhm. >> Tak e tu hierarchii postavil tak, že ty nej