Fiala se převtělil do Babiše, Rakušan jako Ježíš a ČT obchází strašidlo | Karolina Stonjeková #253

Krásný pondělí večer vám všem.

Českou televizi obchází strašidlo. Strašidlo hlavně neodejít nebo nebýt odejít a neskončit jako Wolner, jako Friedrichová, jako Kroužková. A teď dokonce už i jako někdejší ikona veřejnoprávní televize Václav Moravec.

Protože všichni ti, kteří buďto odešli, nebo byli vlastně odejití, že? Tak si možná mohli myslet, že někde jinde je ta pšenka zelenější a že jim pokvete dvakrát větší. Namísto toho se beze zbytku vyplnila slova té krásné básně od Viktora Dicka:

Opustíšli mě, nezahynu. Opustíšli mě, zahyneš.

O tom si dnes povíme ještě něco víc.

Zajímavá situace je také u našeho expremiéra Petra Fialy, který se počase zřejmě po dovolené opět vynořil na sociálních sítích a podle všeho se zdá, že i jeho už zachvátila ta móda, že si můžete vybrat nebo určit vlastní identitu. A mně se zdá, že Petr Fiala se rozhodl, že jeho identita bude Andrej Babiš, protože jinak si neumím vysvětlit, jak je možné, že Petr Fiala natočí na sociální sítě video, ve kterém Andreje Babiše zkritizuje za všechno, co přitom Fiala sám v době, kdy byl předsedou vlády dělal. Jiné vysvětlení proto opravdu není.

A na scénu se nám vrátil také další kluk na holení, sice šéf stanu Vít Rakušan, který evidentně se snaží tak trochu jít ve stopách Ježíše Krista, protože Ježíš Kristus, jak víme, chodil po vodě. Rakušan také má už co dočinění s vodou, protože ten jí zase umí přivolat. A představte si to, že pouhých pár dní poté, co natočí rozhořčené vyjádření o tom, jak tato vláda neřeší sucho, tak zaprší. Skvěle to má být tak vymyšlené.

Přátelé, dělo se toho na české politické scéně za poslední týden opravdu hodně. Řekla bych, že většina z toho byl bizár takového druhu, jako jsme si řekli teď tady v úvodu. Ještě se k tomu vrátíme, ještě si to rozebereme. Ale chtěla bych dnešní stream začít úplně jiným tématem a otevřít úplně jiným tématem, které je velmi čerstvé a jak jsem si mohla během posledních hodin všimnout, tak poměrně hodně hýbe sociálními sítěmi a myslím si, že některé věci, které zaznívají, by bylo dobré si uvést na pravou míru.

No a vy, kterým náhodou tahle úžasná záležitost utekla, tak vás s ní ráda seznámím.

Ale než se na to vrhneme a než se vrhneme i na vaše divácké dotazy, které, jak koukám, už se tady rozběhly na plné obrátky, tak bych moc ráda poděkovala Davidu Liškovi, což je autor téhle krásné knihy, která mi minulý týden přišla sem do XTV. Konečně přišla, protože vím, že jsme se s touhle knihou trošku hledali. Pan Liška mi to napřed poslal na oficiální sídlo firmy, nikoli do XTV, ale druhý pokus vyšel.

Takže milý Davide Liško, moc děkuju za vaši knížku a moc se těším, až se do ní začtu. Zkusím to stihnout ještě dnes večer. Takže díky, díky a samozřejmě pro vás ostatní zajímavý typ, co si můžete přečíst. Pakliže se třeba ještě chystáte na nějakou letní dovolenou, tak tohle může být dobrý tip.

Slibovala jsem vám, že začneme záležitostí, která nechci říct, že vysloveně cloumá sociálními sítěmi, ale má tam poměrně solidní odezvu a ona si tu odezvu zaslouží.

Jde o vyjádření investora Václava Dejčmara, které se týká pořadu, tuším, že ve Vatě, kde on se vyjadřoval společně ještě s Dominikem Stroukalem. Hodnotili ekonomickou situaci, hodnotili dění v Česku, hodnotili dění ve světě.

No a zároveň tam padlo právě z úst pana Dejčmara několik velmi zajímavých slov na adresu seniorů, na adresu starší generace, protože co si budeme povídat, to je v poslední době taková pěkná politická móda nejenom tady u nás, ale i na západ od našich hranic. Brát si seniory na mušku a kritizovat je za to, že špatně volí.

Vlastně to začalo už před lety. Možná si vzpomenete na Německo a na tu krásnou kauzu s tou písničkou, že babička je ekologická. Doplňte si to slovo, které rád používal, naštěstí už odejitý plukovník Foltýn, strategický komunikátor Fialovy vlády. Takže babička je tohleto slovo, protože jezdí v SUV a jí to červené maso.

Čili senioři se v poslední době stali takovou skupinou doslova na odstřel a jak jsem nastínila, tak přispěl k tomu i pan Dejčmar.

Já poprosím, abychom si dali tady krátký úryvek z článku na seznamu:

„Ten svět by byl v pohodě, kdyby ty lidi" – a teď tím myslí samozřejmě seniory – „nevolili. Přichází proto s radikálním návrhem. Stejně jako vylučujeme jednu velkou skupinu lidí, lidských bytostí, a to jsou mladí lidé do osmnácti let z voleb, tak posledních osmnácti let života by se taky nemělo volit," řekl. „O těch osmnácti let by se podle něj mělo odečítát od statistiky naději do života. Ta aktuálně podle Českého statistického úřadu činí u mužů 77,5 roku a u žen 83,2 roku."

Ještě se k tomu obrázku vrátíme, ale pojďme si to teď všechno společně rozebrat.

Jak jsem řekla, senioři jsou v posledních letech skupinou na odstřel. Podle některých by neměli volit. Naopak se nám tady zabydlují teorie, že by měli volit ti mladí, ti nadějní.

Zítra vyjde shodou okolností další díl účtu, který jsme pro vás s Petrem Holcem natáčeli v pátek, a tam jsme si mimo jiné dělali legraci i s pana Bartoníčka, který také přišel s poselstvím, jak ti mladí to tady všechno zachrání a spasí. Rozuměj, zachrání a spasí před Andrejem Babišem. A v zápětí na to jsme pustili pár dní staré video ještě z pražského Prák Pride, kde se ti mladí lidé vyjadřovali. A jestli takovýhle mladí lidé mají někoho zachraňovat nebo jestli od takových lidí někdo čeká nějakou spásu, tak musím k jeho škodě konstatovat, že bude čekat velmi, ale opravdu velmi dlouho.

Co je na tom zajímavé?

Možná si vzpomenete, že někdy čtrnáct dní zpátky byla tady v XTV na rozhovoru Kristýna Mertlová, za svobodná Kristýna Kočí. Určitě si na ní budete z politiky pamatovat. Já jsem jí svého času taky hodně kritizovala, ale musím říct, že ona dneska je expertkou na mezilidské vztahy, na seznamování, na hledání partnerů a vlastně se na věci dívá velmi racionálně a dokonce se po těch letech s odstupem dívá racionálně i na svoje politické působení.

A ona v tom rozhovoru pro XTV říkala velmi zajímavé věci. Doporučuju vám si to pustit. Ona například říkala, že existují statistiky, podle kterých – a teď doufám, že si to budu pamatovat správně – podle kterých každý druhý muž do dvaceti pěti let je dneska panic a do třiceti pěti let je dneska panic každý pátý.

Zároveň Kristýna Mertlová velmi často mluví o tom, že muži mají problém, zvláště ti mladí, třeba do toho třiceti pěti let věku, mají problém se seznamovat, protože ještě bydlí na tom takzvaném mama hotelu.

Čili my tady na jednu stranu – teda my ne, ale lidé jako pan Dejčmár a další – tady ostrakizují důchodce, protože špatně volí, protože jsou to, řekněme to na rovinu, naprostí lúzeři, kteří už vůbec nevědí, kudy běží zajíc a ten život naprosto nechápou.

Idealizujeme si tady nějakou mladou generaci, kterým bychom – a což teda v tom vyjádření pana Dejčmara je taky cítit – kterým by nejraději dali to volební právo ještě před dovršením plnoletosti.

Ale když se podíváme na to srovnání těch generací, ono to přece o něčem vypovídá.

Může se kdokoli vychechtávat generaci mých rodičů nebo našich prarodičů, ale realita je, že naši prarodiče nebyli v 25 letech většinou ještě nezadaní pánové a v 35 letech ještě nebydleli u maminky na Mama hotelu.

V 35 letech generace těch seniorů, těch tzv. "loserů", kterým by bylo nejlépe odebrat volební právo, už dávno vychovávala svoje děti. Byli to tatínkové, kteří makali, kteří pracovali a kteří měli jedno, dvě nebo i více dětí.

Mimochodem, ty děti dneska pracují a vlastně přispívají do toho důchodového systému a živí z něj generaci svých rodičů.

Já bych chtěla vidět, kdo jednou bude živit ty 35leté svobodné chlapce žijící na Mama hotelu, kteří si evidentně žádné dítě neudělají.

Čili my se tady jedné generaci chechráme, děláme z nich naprosté zoufalce, kteří špatně volí, kteří podléhají dezinformacím, neumí se rozhodovat, nebo jak tam bylo v tom rozhovoru naznačeno, orientují se primárně na to, kdo jim slíbí jaké důchody.

Ale sorry, nikdo z té staré generace neřešil, že by nevěděl, jakého je pohlaví. V té staré generaci měli všichni naprosto jasno – existují muži a ženy. Nikdo tam s vážnou tváří nemluvil o tom, že máte 57 pohlaví a že můžete být transgender, cisgender, cokoliv dalšího.

Ne, ne, ne. Ti lidé v tom měli jasno. Ten, kdo v tomhle jasno nemá, je ta mladá generace.

Mně se ty paušalizace, abych byla upřímná, úplně nelíbí, ale když tímhle způsobem může druhá strana paušalizovat důchodce, tak ok, pojďme hrát tu hru, že paušalizace je v pořádku, a budeme tady tedy paušalizovat dnešní mládež.

Mimochodem, nikdo z té staré generace kolem 20 nebo i ve svých teenagerovských letech netrpěl žádným klimatickým žalem, který není nic jiného než jenom to, že ti lidé prostě podlehli dezinformacím o tom, že nás tady čeká nějaká klimatická apokalypsa a že všichni shoříme.

Nemluvě o tom, že generace našich rodičů a generace našich prarodičů se narodila do zatraceně složitějšího světa. Nejenom politicky, ale i ekonomicky.

Mimochodem, já si v téhle souvislosti vždycky vzpomenu na svého dědečka z maminčiny strany, který už bohužel nežije a který je na svojí fotografii z obecné školy vyfocený bez bot, protože byl nejmladší z pěti sourozenců a boty neměl. A přestože neměl boty, dokázal chodit každý den pěšky pět kilometrů do školy a pět kilometrů ze školy.

Takhle vypadá generace lidí, kterým my se tady smějeme, kterým by někteří chtěli ubírat volební právo a dávat ho těm mladým, kteří trpí klimatickým žalem a nevědí, jakého jsou pohlaví, a v 35 letech ještě bydlí u maminky. To je neuvěřitelné.

A říkají to ty lidi s vážnou tváří. Pro někoho je člověk, který celý život pracoval a teď je v důchodu, daleko méně hodnotný než někdo, kdo neví, jaké ho je pohlaví a bydlí u maminky. Ten druhý je daleko kvalitnější volič.

Mimochodem, podívejte se na to, jak ta mladá generace volí. Podívejte se, jaké procento mladých lidí dneska podporuje piráty. Ty samé piráty, kvůli kterým v Praze se pomalu ani nedostanete z jednoho konce Prahy na druhý, aniž byste si kvůli tomu museli vzít dovolenou.

A takovéhle lidi tady bude někdo vyzdvihovat, že oni jsou ti správní a těm by se mělo dávat volební právo ještě před 18. rokem.

Víte co? Klidně pojďme těm lidem před dovršením 18. roku věku to volební právo dát a pojďme říct, že jsou zároveň taky plnoletí. To by byla legrace, co?

Protože to, že můžete volit až v okamžiku, kdy jste plnoletý, kdy za sebe rozhodujete, kdy o sobě rozhodujete, to je přece strašně důležitý moment. O tom to celý je.

My tady neupíráme nikomu právo volit. My prostě říkáme, že do určitého věku nejste způsobilý k právním úkonům. Nejste způsobilý o sobě rozhodovat. Potřebujete mít nějakého zákonného zástupce a stejně tak jako nemůžete do těch 18 let o sobě rozhodovat a být sám svým vlastním pánem, tak také nemůžete ani volit.

Mimochodem, když pan Dejčmar navrhuje, aby se posledních 18 let života podle nějakého statistického průměru nesmělo volit, tak jsem si tady spočítala – doufám, že dobře – že v případě mužů by to znamenalo, že prakticky po 60, respektive ještě těsně před 60, už si nezavolí, a u žen by to znamenalo, že si nezavolí po 65 zhruba.

Jinými slovy by to třeba znamenalo, že by podle tohoto modelu přišel o volební právo i takový Petr Fiala. O volební právo by přišel i Petr Pavel, protože Petr Pavel je myslím ročník 61, Petr Fiala má pocit, že je ročník 60, takže tak nějak. Takže ani tihle lidé by podle tohoto geniálního nápadu už neměli volební právo, ne?

Je neuvěřitelné, jakým směrem se dokážou debaty v české nejenom politice, ale v české společnosti obecně vyvíjet. Jaké trendy tady převládají? Jak máme tendenci některé skupiny ostrakizovat naprosto neoprávně a jiné skupiny si idealizovat taky zcela neoprávně a činit z toho nějaké návrhy, že někomu budete sbírat volební právo, protože prostě podle tabulek už má smůlu.

Mimochodem, když se mluví o tom, kde začíná autoritářství, kde začíná totalita a podobně, tak je to především tam, kde začínají takovéhle nápady, a kde by někdo takovéhle nápady chtěl uvádět v praxi.

Naštěstí to, že něco veřejně vyslovíte, ještě neznamená, že se to bude zavádět. A naštěstí to ani neznamená, že vy máte tu moc to zavádět. Naštěstí ne, zaklepeme na dřevo.

Ale už jenom to, že to někoho napadne a že to s vážnou tváří prezentuje jako řešení nějakého společenského problému, to mi přijde naprosto neuvěřitelné.

Tohle jsem tady potřebovala s vámi dneska probrat.

Pokud je zrovna mezi námi někdo, komu je do 35 let, má manželku, rodinu, nebydlí na mama hotelu a já jsem ho tady zařadila do této kategorie, tak se mu omlouvám. Ale jak říkám, to je bohužel riziko paušalizace.

A v okamžiku, kdy přistoupíme na to, že budeme tímhle způsobem paušalizovat ty staré, tak se nevyhnutelně dostáváme do velmi prekérní situace v tom, že budeme úplně stejným způsobem muset paušalizovat ty mladé.

Pojďme na dotazy.

Ondřej Litomiský.

Dobrý den, Karole. Tak si soudruh Pávek zase zavzpomínal s kamarádama diidenty, jak bojovali proti komoušům. Myslíte, že bude v pátek taky slavit?

Eh, vím. Narážíte na festival Trutnov.

Eh, hele, jako ve své podstatě, i tohle, co vy tady pojmenováváte, tak je ukázka toho, že lidé opravdu podléhají dezinformacím v daleko dřívějším věku, než je nějakých 18 let před oficiálním tabulkovým koncem jejich – protože co jiného než dezinformace je To, že vezmete bývalého příslušníka ozbrojených složek státu, člověka, který tady komunismus bránil se zbraní v ruce, člověka, který si na tom, že se zbraní v ruce bránil komunismus, postavil svojí kariéru, a pak ho přelakujete na růžovo a diidenti se z toho můžou zbláznit.

To, že řeknete, že už si to všechno odpracoval, to je přece taky dezinformace.

Takže tady přesně vidíte, že nedostatkem kritického myšlení nejsou vybaveni pouze někteří senioři, ale že nedostatek kritického myšlení se týká lidí napříč věkovými skupinami, dokonce i napříč politickým spektrem.

Tady na tomto případě je to přesně vidět naprosto jasně.

Meskalero, příjemný večer přejeme paní Karol.

Dnes jsem se posnažil pozdravit trochu dřív, eh, jako naposledy.

Tak Skalero, jsem ráda každopádně, že jste tu s námi.

Přeju vám i vaší paní pěkný večer na Slovensko.

Ivana Vincurová, krásný večer. Paní Karolá, světle modrá vám moc sluší.

Děkuju za pochvalu. Jsem ráda, že mi sluší.

Jenom se bojím, že v tom večer trochu zmrznu, protože jak tady víte, Rakušan láteřil, že má vláda řešit sucho, eh, a klimatické změny a kdoví co, tak opravdu se ochladilo tak rychle, že nevím, jestli to dneska zvládnu domů bez rýmičky.

Miroslav Sova, dobrý večer.

Krásná Karol, celý týden jste mi chyběla.

Krásný Miroslave Sovo, děkuju. Vy mě také.

Tomáš Tichý.

Zákon EU hovoří jasně. Za co nám zaplatíš, používat můžeš, za co ne, budeš potrestán a stejně zaplatíš.

Tomáši, napsal jste to hezky, ale kdybyste mě zabil, tak já v tuto chvíli nejsem schopná přiřadit tuhle vaší myšlenku ke konkrétnímu tématu, které nám tady už dneska zaznělo. Snad mi to prominete.

Peter SXP: Karol, ale o to právě jde – zničit paměť staré generace.

Eh, já si nemyslím, že jde o to zničit vysloveně tu paměť. Já si myslím, že jde o takovou tu klasickou, eh, klasický způsob boje, který se dnes používá univerzálně.

To znamená: nemám proti někomu argumenty, nelíbí se mi ten člověk, nelíbí se mi, co dělá, co říká, co si myslí, a tak dál, tak ho onálepkuju. A tím, že ho onálepkuju, ho zároveň začnu vyřazovat z té veřejné debaty. Začnu z něj dělat někoho irrelevantního.

Tohle je boj, který tady probíhá.

A já zrovna musím v téhle souvislosti říct ještě jednu věc, že tady krásně vidíte, jak se lišili ti v uvozovkách – teď to neberte doslova – ti staří dobří marxisté od těch dnešních novodobých marxistů. Protože zatímco ti staří dobří, jo, rozumíme se, jak to myslím, oni popisovali konflikty, které v té společnosti reálně existovaly.

Konflikt církev versus stát. Periferie versus centrum. Nejčastější konflikt – vlastníci výrobních prostředků versus pracující.

Oni ty konflikty popisovali. Zatímco ti dnešní mladí, novodobí, eh, novodobí marxisté, oni je způsobují. Oni záměrně ten svár zasévají. Oni ho nevytváří, oni ho zasévají.

Klasicky konflikt mladí a staří. Na tom je to vidět úplně ze všeho nejlépe.

Vždycky byly nějaké konflikty mezi mladými a starými, protože ti staří už byli konzervativní, dívali se na svět více usedle než ta mladá generace. Vždycky už od antiky si ta stará generace pokaždé stěžovala na ty mladé, že jsou daleko divočejší, eh, než byla ta stará generace.

Takže v jistém smyslu to existovalo vždycky, ale nikdy se to nehrotilo tak jako teď.

Stejně tak se nikdy nevytvářel tak umělý konflikt, jako je konflikt mezi muži a ženami, který vytvářejí dnešní novodobé feministky jenom proto, aby měli agendu a aby poukázali na utiskování žen, ke kterému ve skutečnosti ani v nejmenším nedochází.

Čili ti staří dobří jenom popisovali, co se reálně dělo, zatímco tihleti to vytvářejí. Oni onálepkují, škatulkují, snaží se zasévat do společnosti, eh, tu nejenom nedůvěru, ale vůbec tu nevraživost.

To, že tady jsou nějaké skupiny, že ti mladí by měli se hlásit o to volební právo a měli bychom ho sebrat těm starým 18 let před koncem života. Neskutečná věc.

Přitom, když se podíváme speciálně na ty muže, na to, že muži v nějakých 59 a půl letech by podle tohoto návrhu přišli o volební právo, tak v podstatě vy přijdete o volební právo ještě v situaci, kdy papírově nejste v důchodu.

Čili vy pracujete, odvádíte státu daně, ale někdo už by vám chtěl brát volební právo, protože, sorry, přesluhuješ.

A tohle přesně ukazuje nejenom tu šílenost, kam se posunula dnešní doba, ale i tu šílenost, jakou někteří vlastně nemají úctu k životu, k tomu druhému člověku. Že to, že ten starý člověk v životě něčím prošel, tak to prostě nějakým způsobem zformulovalo jeho názor.

A ano, je pravda i to, že spoustě lidí už v pokročilejším věku tolik nemyslí. Ale podívejte se zase na některé lidi z té mladé generace.

Jak si myslíte, že to může myslet někomu, kdo neví, jestli je muž nebo žena nebo pohlaví číslo 48?

A pokud nikdo nenavrhuje, abychom vyloučili z volebního procesu tu jednu skupinu, tak prostě není obhajitelný, aby někdo navrhoval, že z ní vyřadíme nějakou druhou.

A vůbec tady nehraje roli to, že ten člověk není v politice. Vůbec tady nehraje roli to, že nemá žádný reálný vliv, jak tohle prosadit.

Ale už jenom to, že jsou schopní ti lidé s takovýmhle nápadem přijít a seriózně to prezentovat jako nějakou cestu z krize nebo nějaké řešení, to je přece věc, která je úplně šílená.

Hana Skočilasová.

Dobrý večer všem a hlavně paní Karol z Plzně. Bohužel zítra ze záznamu.

Ano, nelamte si s tím hlavu. I ze záznamu se to počítá. To byste se divila, jak se to potom pěkně počítá do sledovanosti.

Echt Satoria. To je krásný nick.

Echt Satori, přesně o tom to je. Ono to neumí pomalu ani vařit. Ze všeho je to ve stresu a mělo by se spoléhat na jejich úsudek. Nářez.

To přesně ono. Jo, to je přesně ono.

Jenom si vzpomeňte na to, kolikrát se lidé, stávající mladé generace, a teď zase já rozumím, že mladá generace je něco jiného, když je tomu člověku 15, něco jiného je to ve 20, v 25, v 27. Eh, takže ta paušalizace se opravdu dělá moc špatně. Ale jenom si vezměte, jak ti lidé jsou ve stresu.

To, co vy tady zmiňujete, ten stres. Vzpomeňte si na tu studii, o které jsme se tady spolu bavili nějakou dobu zpátky, že spousta mladých lidí má stres, když mají jít do restaurace, která například nemá na webu vyvěšené meníčko, aby si oni to meníčko mohli dopředu doma v klidu prostudovat. A mají stres z toho, že přijdou do restaurace a to meníčko dostanou až v té restauraci.

Vyprávějte, vyprávějte tyhlety starosti s takovýmhle druhem stresu někomu, kdo jednou nohou z druhé světové války skočil rovnou do studené války. Kdo poté, co přestala tady, eh, platit hrozba, která tu byla od 30. let až do roku 45, tak najednou tady začala fungovat hrozba boje dvou mocenských bloků proti sobě vyzbrojených jadernými zbraněmi.

Vyprávějte někomu, kdo tuhletu nelehkou dobu zažil, o tom, že mladá generace má stres, když si má jít objednat jídlo do restaurace.

A přesto ten, kdo tady je zesměšňován, ten, kdo tady je karikovaný, tak to nejsou ti mladí tady s tímhletím stresem a s těma údajnýma úzkostma. Přesto, že žijí v bezkonkurenčně nejblahobytnější době, jakou vůbec, eh, jakou vůbec kdy kdo zažil, tak ten, kdo je tady zesměšňován a karikovaný, jsou ti staří.

Ty, jakže to bylo, ty staří balíci a hlupáci z venkova, že jo.

Jo, jenom si vzpomeňte, téhle souvislosti mě napadlo, vzpomeňte si na referendum o Brexitu. Jak poté, co se Brexit, který se podle průzkumů neměl stát realitou, nakonec realitou stal.

Jak okamžitě média přespěchala s interpretací, že to všechno rozhodli ti staří nevzdělaní balíci z venkova, kteří teda těm mladým proevropanům ukradli tu jejich evropskou budoucnost. Aby nakonec si někdo dal tu práci a zjistil, že většina mladých si to referendum rozhodla sama tím, že k němu nešla.

Petr Gros, zdravím, paní Karolíno.

Ne, že by to byl ideální model, ale máma byla v 36 babičkou.

Dneska je jí skoro 80 a pálí jí to jako jiným ani ve 30.

36 babičkou, to je úctyhodný výkon.

Já mám v rodině jeden příklad, kde v necelých 40 už se někdo stal babičkou, ale 36 to jste nás teda trumfli.

Ostatně já sama si stále dělám legraci, že jsem sice stará matka, ale třeba se dožiju toho, že budu ještě jednou mladá babička. I když musím říct, že tohle už teda nepřekonám, to je jasné.

A máte pravdu. Samozřejmě je spousta lidí, kteří jsou mentálně stále v kondici.

Jenom si vzpomeňte zase další příklad z politiky, jak je to apriorní odsuzování někoho kvůli věku nebo i kvůli fyzickému zdravotnímu stavu ošidné.

Podívejte se na exprezidenta Miloše Zemana. Já rozumím, že spousta lidí s ním může ve spoustě věcí nesouhlasit, ale intelektuálně ten člověk je ve svém věku stále na výši tak jako nikdo jiný.

A upřímně řečeno, kdyby stávající pan prezident, který sedí na hradě, za svůj život přečetl alespoň desetinu knih, které přečetl Miloš Zeman, tak by to možná taky na hradě vypadalo dost jinak, než to vypadá.

Vláďa 9169. Vznik mama hotelů z 80 % zavinilo zrušení základní vojenské služby.

Vidíte, Vláďo, to je taky velmi zajímavá úvaha. S tou jsem se ještě nesetkal, ale zajímavý to je.

Maboid žitů 3100. Nejde mi odeslat zprávu s příspěvkem.

Mabojte, nic se nebojte, milí. Nic se nebojte. A zkuste to ještě jednou. A když se vám to nepovede, tak se z toho nestřílí.

Jir posílá příspěvek. Moc děkuju Jirovi a přeju mu krásný večer u dnešního streamu.

A Luděk rozehnal: "Dobrý večer. Problém staří versus mladí je věčný. Například: Chováš se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se tvé děti chovály k tobě. Izokrates."

No ano, to je jeden případ, že?

Další případ je dokonce v desateru Božích přikázání: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo.

Takže ano, máte pravdu v tom, že ten konflikt, já jsem to i připustila, v jistém smyslu existoval vždycky. Vždycky si ta stará generace o těch mladých myslela, že jsou naprosto k ničemu a že jsou naprosto zvlčilí. Aby potom, když ti mladí a zvlčilí dospěli a zestárli, tak totéž, co bylo říkáno svého času o nich, najednou říkali sami o té mladé generaci.

Takže v tomhle smyslu máte pravdu.

Ale nemyslím si, že by se to teda kdykoli vedlo alespoň v posledních letech, ne? Teď nemyslím historicky, ale v posledních letech se to nikdy nevedlo v takhle konfliktním a v takhle nepřátelském duchu, jako se to vede teď.

A samozřejmě, že k tomu přispívají i ty nejrůznější modely a šetření, podle kterých jsou tady ty strany a jejich voličské elektoráty naprosto jasně vymezené. A naprosto jasně víme, kdo je ten mladý a progresivní a kdo je ten, jak jsem říkala před chvílí, starý blbec z venkova.

Já bych možná pro tuto chvíli téma, kterým jsme dokázali zabrat úvodní půl hodinu. Taková blbost, co? A tak dlouho to trvalo, tak bych ho tady uzavřela a posunula bych se k dalším tématům a dost možná bych navázala na tu českou televizi, kterou jsem úplně v úvodu začínala.

Já tady jenom poprosím o obrázek, jak je to s tím Václavem Moravcem, protože to je hodně zajímavá věc. Dokonce se na to konto začalo objevovat i nemalé množství žertů na sociálních sítích.

Po odchodu z České televize se Václav Moravec potýká s nezájmem veřejnosti. Jeho pořady sledují nižší tisícovky lidí. Není v tom sám, jak jsem říkala, podobný případ postihl i další jeho kolegy, další hvězdné tváře z veřejnoprávní obrazovky.

A ono se na tom vlastně hezky ukazuje, jak ti lidé — a také jsme se o tom bavili už mnohokrát — jak ti lidé díky veřejnoprávní televizi získají pocit jakési výjimečnosti, výlučnosti, nadřazenosti, často i morální nadřazenosti. Proto potom tak rádi kohokoliv mustrují a vychovávají.

Ale potom dříve či později narazí na realitu.

A ta realita je, že ta jejich nějaká výlučnost nebo mimořádnost nebo ty profesní kvality — ať to teda neříkám pejorativně, protože prostě jsou to lidé, kteří prokázali nějaké profesní kvality — takže ty profesní kvality dokázaly fungovat jenom ve spojení s tím médiem. Že to není věc, která byla sama o sobě, ale že to je vždycky přinejmenším tandem. Na jedné straně zázemí té televize, na druhé straně ten moderátor.

Ve své podstatě je to úplně stejné, jako kdyby kdokoli z nás tady na XTV podlehl nějakému pocitu vlastní hvězdnosti a řekli jsme si: "Tak a teď nám tady můžete všichni na XTV trhnout nohou. Já půjdu, lidově řečeno, se udělám sám pro sebe a ukážu konečně XTV, jak se streamuje a jak se točí pořady a tak dál."

A s velkou pravděpodobností by to nijak slavně nedopadlo, protože zase nejde o to, že někdo by byl tak mimořádná osobnost. Jde o to, že je to spojení té osobnosti s tím médiem.

A především je tam nejenom spojení toho média, ale vlastně i toho zázemí. I toho zázemí, které nezbytně s tím je v dnešní době potřeba. Protože když chcete dělat podcasty, když chcete točit na sociální sítě, tak to přece jenom nemůžete dělat úplně na koleni. Nemůže to vypadat amatérsky.

Potřebujete k tomu mít nějaké studio, nějakou kameru, osvětlení, techniku a tak dál.

A tohle samozřejmě nejsou ani jednoduché položky k zařízení, protože dobrých techniků není neomezené množství a pochopitelně je to i záležitost, která je dost náročná finančně.

Čili ukazuje se tady, jak se ten pocit vlastní hvězdnosti, který řadě lidí v České televizi po těch letech, kdy byli nedotknutelní, evidentně stoupnul do hlavy, jak se jim to vlastně po čase vymstilo a jak je to dohnalo.

A jedním z takových lidí byl také Marek Wolner, který byl vlastně, pokud si dobře vzpomínám, úplně prvním, kdo z té České televize byla opravdu výrazná persona, která v posledních letech z České televize odešla.

Tam to bylo takové hraničící trochu s vyhazovem. Bylo to po jakési vzájemné dohodě, takže nebylo to, že by ve velkém stylu za sebou prkl dveřmi tak jako právě Václav Moravec.

No a zpráva z uplynulých dní je, že Krajský soud v Brně po odvolání zrušil rozsudek soudu, podle kterého se měl někdejší šéf útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta omlouvat právě Marku Wolnerovi ještě v době, kdy Marek Wolner byl šéfem pořadu Reportéři České televize.

Šlachta podle toho původního, teď zrušeného rozsudku, měl dokonce Wolnerovi platit kompenzace asi 400 až 1000 Kč.

Šlachta právě toho novináře Marka Wolnera podle té žaloby spojil s kauzou Dozymetr, kdy šéf hnutí Přísaha napsal v roce 2022 na svůj facebookový profil.

Česká televize měla ve Střižně reportáž o zlodějinách stanu dva roky. Nikdy ji ale nepustili ven. Proč? Protože ji kryli.

A za tohle Marek Wolner hnal pana Šlachtu před soud. A nakonec to tedy dopadlo tak, že právě nedostal pan Wolner, ale dostal právě pan Šlachta.