FALEŠNÍ DEMOKRATÉ: POZOR NA NĚ!

A ty úplně ty stejní lidé v okamžiku, kdy on skutečně nejmenoval Petr Pavel nějakého mysla, tak mu to tak tomu tleskali, že vlastně na to má jasně právo a pravomoce a vůbec jim nepřijde divné, že si vlastně protiřečí, že předtím říkali úplně, ale úplně eh přesný opak.

Za další je to, že Petr Pavel je reprezentant českého státu a mě zaráží, že jego slova, kdy on vlastně zpochybňuje suverenitu státu, jehož je hlavou.

Je tady další host Mariana Barana.

Otázky i odpovědi [hudba][zpěv] jsou před námi.

Vážené divačky, vážení diváci a všichni příznivci TV Česko, já vás vítám u tohoto rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal náměstek člena vlády za SPD na MŠMT pan Mgr. Zdeněk Ketner. Vítejte.

>> Dobrý den, zdravím vás a všechny, kteří si na nás udělali čas a chtějí nás poslouchat.

Tak v tomto teplém létě, jak už jsme se spolu bavili, >> ano, to je v jejich podání, to bude trošku hrdinský výkon, že dají přednost nám před nějakým pořádným koupáním. Výhoda těchto rozhovorů je, že si to můžou zapnout, vypnout, kdy chtějí, že i případně poslechnout znova.

V posledních měsících tady bylo trochu v Česku divoko, co se týká prezidenta Petra Pavla. Jak vy nějak vnímáte to jeho působení, ty jeho vyjádření v posledních měsících?

Já to vnímám velice, velice negativně. Protože já vždycky se snažím hledat nějaké příčiny, potom důsledky, co konkrétně ho k tomu vedlo. A pozice prezidenta je opravdu reprezentativní a je to hlava státu, ale reprezentant, co reprezentuje. Není to součást exekuce jako že by psal zákony a podobně.

No a pan prezident z té role úplně, ale úplně vypadl. A zase se jednoznačně ukázal ten dvojí metr a ta rozpolcenost té společnosti, kdy ty příznivci pana prezidenta řekl bych, že jsou skoro až fanatičtí. Nevím, jestli to je úplně to správné slovo, možná, že ano, kdy oni ho obhajují úplně za každou cenu i ve chvílích, kdy to vůbec obhajitelné není. A někdy opravdu si říká, mi zůstává rozum stát ty argumenty, které na jeho obhajobu používají.

A zároveň to, co je teď v naší společnosti typické, že ty, kteří upozorňují na nějaké rozpory, kteří se opováží být nějakým způsobem kritičtí, tak je na ně úplně, když to řeknu, útok. Jaký je to nálepkování. Samozřejmě to zase skončí Putinem a proruským vztahem a já nevím čím vším. A přitom ty lidé opravdu se snaží na to podívat jenom s chladnýma očima, zamyslet se nad tím.

To znamená, začalo to nejmenováním konkrétního ministra, kdy ta skupina, která teď adoruje Petra Pavla, tak když se jenom opovážila vznést výhrady, eh, prezident Zeman, tak se mohli rozpoutat. Když to řeknete lidově, už volali po odvolání Zemanovo a fakticky svržení a já nevím co všechno.

A ty úplně ty stejní lidé v okamžiku, kdy on skutečně nejmenoval Petr Pavel nějakého mysla, tak mu to tak tomu tleskali, že vlastně na to má jasně právo a pravomoce a vůbec jim nepřijde divné, že si vlastně protiřečí, že předtím říkali úplně, ale úplně eh přesný opak.

Za další je to, že Petr Pavel je reprezentant českého státu a mě zaráží, že jego slova, kdy on vlastně zpochybňuje suverenitu státu, jehož je hlavou. A všichni mu za to zase tleskají. Jako zrušení práva veta, zrušení vlastní měny. Eh, kdy on bez problémů řekne, že by byl pro federalizaci Evropy. Čili z prezidenta, já nevím, by se stal asi nějakým hejmanem českého hejtmanství celoevropského, nebo já nevím.

Eh, teď nedávno zase řekl, že by neměl problém s tím, kdyby se obnovila monarchie. My máme tady republiku, my máme demokratický systém a on bez problémů řekne, že by neměl problém s monarchií. Možná už se vidí jako král [smích] s doživotním funkčním obdobím. Já prostě nevím. Prostě zůstává mi nad tím rozum stát.

Pak to, že on opakovaně je přistižen při lži a zase jeho příznivci to bagatelizují nebo vymlčují, zrovna tak jakoby média. Opakovaně třeba, co se týká pana Koláře. Já, kdy vlastně ještě v předvolební kampani, když na něj byl dotaz, jestli tam bude mít nějaký vliv pan Kolář, a on jako velký vtip, všichni se tomu zasmáli, včetně redaktorky České televize, a zatleskali. Říkal, že je jediný, kdo bude mít funkci, jediný Kolář, který bude mít funkci na hradě. Bude protokolář. To je přímo takhle to. Já to cituju, přímo takhle to řekl. Haha, velká sranda. Pan Kolář tam je.

Eh, pak samozřejmě nemá žádnou prověrku. Jak je to možné, když se pohybuje v nejbližším okolí prezidenta a už se s ním spolupracuje. Pak pan prezident opakovaně řekl, že on nemá žádnou funkci, že to je vlastně jenom takový přítel po boku. Pak když se kouknete na webové stránky hradu, tak zjistíte, že on je tam uvedený jako oficiální poradce.

A to je jeden selhání za druhým. A ty mainstreamová média, včetně České televize, mlčí, nebo si pozvou experty, kteří to samozřejmě hned okamžitě na to zaútočí, že to není pravda. Mají sto a jeden vymyšlených argumentů. A potom se jede ta propaganda, ta adorace. Eh, za další i to, co se dělo s Ankarou, kdy on vlastně k Ústavnímu soudu dá, [odkašlání], že prostě chce jet. Chci, chci, chci. To mi připomíná takové rozmazlená princátka z dětských pohádek. Zase bylo to absolutně nedůstojné.

Eh, Ústavní soud najednou rozhodl neskutečně rychle a ve své podstatě zasahuje do politického dění, což je základ demokracie, že ty jednotlivé složky mají být oddělené a nemají si zasahovat do svých pravomocí. A tady vyloženě se jedná o politickou záležitost mezi vládou a prezidentem a Ústavní soud tím, že vydal to předběžné rozhodnutí, kdy i dva soudci přímo byli proti a krásně to tam zdůvodňovali, že to je vlastně jakýsi zásah do té oblasti, co jim to nepřísluší.

Bylo to strašně rychle. Všichni tomu tleskají. No, jak jim to ten prezident Pavel nandal a todleto.

A pak samozřejmě logicky to jsou všechno kroky, kdy někteří lidé už se nad tím uvažují a říkají si: „No tak, ale s tím soudním systémem asi není úplně něco v pořádku, když tady jsou rozdílné přístupy." I když nemám právní vzdělání, mám vzdělání, co se týká fungování demokracie. Ale je to v rozporu. Tak potom řeknou: „No, tak tady s tím naším soudním systémem no nic není něco v pořádku."

A opět je na vás jakoby útočeno, že vlastně zpochybňujete tu demokracii, protože zpochybňujete soudní systém. Jako tady nikdo ten soudní systém nezpochybňuje. Jenom zase dává kritické otázky, čeká nějaké odpovědi. Z těch důvodů tohleto není asi v pořádku. Ať mi to někdo vysvětlí, proč to v pořádku je. Ale já zpochybňuju prostě demokracii a tak dále.

Ono obecně, když se podíváte, eh, ty, co mají plnou hubu demokracie, eh, tak všechny kroky, které dělají a co říkají, tak přesně vedou ke konci demokracie.

To znamená, oni k ochraně demokracie využívají totalitní principy, které používají totalitní jako systémy, a očekávají, že se na to bude tleskáno, protože oni tou totalitou vlastně zachraňují demokracii.

To, že to je absolutní nesmysl a absolutní protimluv, tuhletu skupinu lidí vůbec nezajímá.

Další věc od prezidenta Pavla – obecně od prezidenta by se očekávalo, že nějakým způsobem bude pomáhat.

Vždyť on při nástupu do funkce první, co bylo, že řekl, že chce samozřejmě být prezidentem všech, že chce tu společnost sjednocovat, a pak ve své podstatě všechny jeho reálné kroky jsou zase přesný opak.

Takže z mého pohledu zase lhal. Protože si vezměte jeho manželku, které prosadil apanáž – historicky poprvé v historii Československa první dáma, paní prezidentová, pobírá de facto nějaký plat. Když vám on to říkají, že to vlastně není plat, že to je jenom na reprezentaci – no, jako já nevím, jestli je to sto tisíc nebo kolik to je na reprezentaci, tak to je hezká částka.

Já to jako úplně nevím, jestli bych to podával tak zřejmě, že to je nějaké jenom bezvýznamné kapesné.

Takže ta paní prezidentová se zúčastnila, když to řeknu, opoziční akce Milion chvilek. To znamená jednoznačně se ukázalo, na čí straně Hrad stojí. To není apolitické jednání v žádném případě.

Na té stejné akci byla vlastně kompletní opozice i vrcholní představitelé, a byla tam paní prezidentová.

A takhle bych mohl pokračovat.

Víte, mně přijde strašně legrační.

Ano, já se tomu taky vždycky směju, když se někteří diktátoři v těch jejich totalitních režimech budují ten kult osobnosti. Protože jsem budování kultu osobnosti zažil na vlastní kůži před rokem 89, takže dokážu identifikovat, jak to přesně vypadá, jak to probíhá. Takže jsem se vždycky potom smál na to, rovování kultů osobnosti severovietnamského vůdce, jak mu všichni naslouchají, jak mu tleskají, jak běžní lidé roní slzy a tak dále.

U prezidenta Putina je to, jak prostě zachraňuje amfory. Náhodou se potopil, zachránil amforu, a je vynikající hokejista, rozdrtí výběr NHL sám, jo.

A já tomu se taky směju. A teď najednou – a samozřejmě mainstream si z toho dělá samozřejmě taky legraci, což já chápu, protože mně to taky přišlo takové strašně dětinské a až směšné.

A teď najednou tady mají svého prezidenta Petra Pavla, a ve své podstatě dělají úplně to stejné. Když se podíváme, když se srovnáme fotky a videa a jak ho propagují, vždyť je to úplně to stejný.

Pan prezident je úplně všechno už, jako že je to takový Ferda Mravenec – práce všeho druhu. Teď už se stal i fotografem, jo, oficiálním, a podobně.

Zase jsou určité pochybnosti, jak to bylo podáváno. Pan prezident měl náhodou kolem. Nikdo nevěděl, že to je pan prezident, včetně premiéra Maďarska.

Jo, no to určitě.

Takže samozřejmě to byla oficiální návštěva, včetně ochranky. Prezident se nemůže nikde pohybovat bez ochranky. To prostě nejde. To by bylo porušení protokolu a tak dále.

Takže silně pochybuju, že premiér nevěděl, kdo to je.

Je to zase takové to budování nebo takové ty články těch novinářů, jak prostě nějaká babička dojatě přes slze řekla: „Prosím vás, zůstaňte naším panem prezidentem," a tak dále.

A tohle já, protože jsem zažil to adorování těch komunistických pohlavarů a podobně, já prostě tomu nemůžu – já se musím smát. To je prostě, sice je to takový trošku hořkosladký smích, ale je to prostě tragédie.

Tohle si prezidenta nepředstavuju. A to, že prostě někdo říká: „No, on je vlastně sportovec" – no, to, že má nějakou kondici, tak to očekávám od nějakého reálného sportce, který se tím živí, ale neberu to jako základní funkci prezidenta.

A že dobře vypadá – no, fajn. Je to asi takový bonus navíc, když ten prezident dobře vypadá reprezentativně, ale myslím si, že by měl mít asi jiné přednosti.

No, takže v tomhletom směru, co se týká pana prezidenta, je to za mě jedno velikánské zklamání. Ale nemyslím si, že by – jeho minulost a to, jak se k některým věcem stavěl – si myslím, že bylo takových rozhovorů a článků, ale na těch alternativních zdrojích, jak to jsou parlamentní listy na YouTubu a tak dále.

A samozřejmě na druhé straně je zase ta adorace.

To znamená, teď, když někdo bude poslouchat tenhleten náš rozhovor, tak to zase bude naprosto klasická stejná šablona. Ty, kteří se jim taky úplně nelíbí to, jak prezident funguje, tak ty mi budou dávat za pravdu, budou mi tleskat.

Druhá část, ta, co pana prezidenta volila – a hlavně bude volit, protože si nedokážou představit, že to je jediný zachránce demokracie a hlavní vůdce opozice – když tvrdí, že ne, ale dělá všechno proto, protože jo – tak ty samozřejmě mi budou zpiskat a budou mi nadávat do dezolátů a těch tisíc jedné nálepek, která se jakoby vymyslí. A ať mě jakoby nálepkují.

Mně je to asi úplně jedno. Mě by se to – já bych, jak se říká, postižená za kejhá. Já bych se nějak rozčiloval asi, kdyby to byla pravda. Ale protože vím, že to pravda není.

Prostě jsem jenom člověk, který má nějakou představu, jak má fungovat demokracie, jak má fungovat prezident. Dokážu si to logicky zdůvodnit a vyargumentovat bez nějakých osobních urážek a tak dále.

Nikdy prostě pana prezidenta nebudu urážet. Já jsem k němu prostě kritický. Nikdy, nikdy mu nebudu nadávat. To by bylo pod mojí úroveň. Nikdy ho nebudu urážet, ale já mám právo – snad demokratické společnosti, zatím aspoň ještě.

A já mám prostě právo se kriticky k němu vyjádřit.

No tak trošičku jsem se rozmluvil, no. A teď bych to uzavřel...

[smích]

>> Ano, trošičku jste se rozmluvil. Nechal jsem vás mluvit.

No, hele se, máte pravdu, že roste taková skupina až jako fanaticky, nekriticky přistupujících lidí. Ale také – a teď otázka: jak je velká – je tady skupina lidí, kteří ho volili, protože, víte, mezi bylo to mezi Babišem a Pavlem, takže dali hlasu jemu. Ale také mají střízlivý pohled na Petra Pavla v tom úřadě a mají dneska problém ho volit.

Teď je otázka vlastně: kdo se najde z nějakých vyzyvatelů a jestli bude natolik zajímavý, aby ti lidé, co nechtějí Petra Pavla už volit, aby tedy dali hlas jemu.

Takže to uvidíme. Ještě se k tomu budeme vracet.

Další takové téma je snaha Evropské unie vytvářet nové daně – ne zlepšení pro občany, život, ale nové daně, které chce vybírat v Evropské unii.

Co na to říkáte? Na tyto módy, na tyto snahy? Potřebujeme k tomu EU?

[smích]

>> Eh, no řeknu to asi takhle. Já jsem se nějak netajil svými názory na Evropskou unii.

Nijak se ani netajím tím, že když bylo referendum o vstupu do Evropské unie, tak já jsem byl přesvědčený o tom, že to je dobrá cesta. Čili i já jsem hlasoval pro vstup do Evropské unie, protože ta tehdejší unie měla nějaký smysl, měla nějaké opodstatnění a měla takové promyšlené základní principy fungování ekonomiky, pracovní síly a dávalo to prostě smysl. Prostě vytvořit nějaký ten jednotný ekonomický prostor jako protiváhu proti tomu asijskému trhu, proti tomu americkému trhu.

Takže to ten smysl to dávalo, smysl to mělo.

Eh, bohužel se to zvrtlo a ve své podstatě ta Evropská unie se posunula úplně někam, jako nám. Vlastně se z toho stává takový jako evropský superstát se všemi těmi neduhy, co ty státy prostě mají. Jedním z těch neduhů je právě i ty vybírání těch daní vůbec na provoz té instituce.

No a prostě, měli jsme RVHAP, ten centralizovaný nějaký systém. Taky víme, že to úplně prostě nedopadlo dobře. Jak se říká, dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Tady si myslím, že už jsme v té řece, v té řece podruhé a už až po krk, protože ve své podstatě se z toho stal jenom byrokratický moloh, který si uzurpuje pravomoce.

Ty představitelé té Evropské unie, oni jim to moc jakoby zachutnala a oni dělají všechny kroky k tomu, aby ty svoje pravomoce a tu svou moc nad tím evropským kontinentem stále posilovali víc a více na úkor těch národních států.

A ty lidé třeba i tady v České republice nebo i v jiných státech, kteří po tom posilování dokonce volají jako skvělé, dejme ty pravomoce, budeme mít ráj jako na zemi. Tak to svědčí spíš o nízkém sebevědomí těch lidí. Jsou to lidé, kteří nejsou schopni se stát na vlastních nohou a prostě potřebují někoho, kdo je povede za ručičku, kdo za ně bude rozhodovat, aby oni mohli žít v blažené nevědomosti. Protože někdy vědomosti bolí a působí traumata a asi se toho bojí a neumí s tím pracovat.

To znamená, ta Evropská unie ve své podstatě prakticky totálně zazdila to, co je pro tržní hospodářství typické a na čem byla ta Evropská unie jako taková postavená a vlastně celá ta západní Evropa, do které my jsme se hrnuli potom po 89 a byli jsme šťastní, že máme ten volný trh a tak dále, protože vzniká konkurence, tím se posouvá vývoj a podobně. A ta Evropská unie všemi těmi kroky, úpravou té legislativy, vlastně ten trh jako takový zabíjí. Zabíjí ho dotačním systémem, zabíjí to ideologií, která vůbec s realitou nemá nic společného.

Takže zatímco ta prvotní Evropská unie, u které jsem hlasoval pro ten vstup, tak skutečně chránila ten svůj trh jako takový a spolupracovala na té konkurenceschopnosti Evropy, tak ve své podstatě teď pomocí těch různých bláznivých ideologií ten trh a tu ekonomiku zabíjejí. A ta Evropa prostě chudne a oni to vidí a dochází šťáva. A oni místo toho, aby sakra zastavili, řekli, tady je špatně, otočili to a šli tím správným směrem, tak ještě víc dupou na plyn. Aby mohli dupat víc ještě na ten plyn, tak logicky potřebují víc peněz, kterým se jí nedostává, protože ty ekonomiky prostě chřadnou. Tak to z nich jako vyždímávají.

A mně to připomíná takovou pohádku, ty, co vybíraly daně, daně, daně. Pojďme na ně, daní ze vzduchu a tak dále, daní vzdýchání. Eh, daň z prdících krav, což už je realita. Protože krávy prdí a tím přispívají ke globálnímu oteplování. No tak jako tak na to taky nad ty farmáře uvalíme daň a tak dále za to, že si dovolí vůbec ty krávy pěstovat a vůbec nebereme v potaz, že díky těm krávám lidi mají co žrát a to je jim jakoby úplně jedno.

Prostě někdy mi to přijde, že to je šílenství v přímém přenosu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Nebo takhle, lidé, kteří se nad tím pozastavují a upozorňují, tak jsou opět zase jakoby napadáni tou určitou skupinou lidí, těch bezmezných obdivovatelů, kteří na státní svátek České republiky mávají modrou vlajkou se žlutými hvězdičkami. Tak ty prostě to budou prostě podporovat a mě to trošičku jako děsí.

Přijde mi, že ta přirozená inteligence těch Evropanů nějakým způsobem, nevím, jak je to možné, možná z toho blahobytu. Protože co si budeme povídat, i když máme nějakou ekonomickou krizi, ve srovnání s jinými kontinenty se máme královstí. Máme co jíst, máme kde bydlet, užíváme si spousty volného času, jezdíme si na dovolenou. Prostě rodiny v průměru mají dva automobily. Což si nepamatuju, jak to bylo dřív před rokem 89, kolik bylo jedno auto na tři rodiny nebo jaká byla ta statistika. Prostě se máme královstí a asi tím, jak tam není taková ten boj za přežití nebo něco, tak možná i ty mozkové buňky a tak obecně degenerujeme trošičku.

A pak se to projevuje tím, že je čím dál víc lidí, kteří jsou schopni tleskat již jen na trošku. Když se nad tím zamyslíme, úplným ptákovinám, úplným hloupostem odporujícím zdravému rozumu. A jsou schopni, no vlastně oni, když se podíváte, oni nejsou úplně schopni to obhajovat. Oni jako první krok je, že mají nějaké svoje guru, které vzývají, a ty mají nějaké ty svě věty, větičky. Tak oni je papouškují. Ale protože ono nejde obhajovat neobhajitelné, tak když jenom někdo trošičku je intelektem převyšuje, tak ty jejich plytké argumenty prostě rozmetá na kousky. A v tu chvíli oni okamžitě zase přeskočí na to urážení, na to nálepkování, protože se na nic nezmůžou.

Stačí se podívat třeba na Instagram nebo na ty sociální sítě pana Hřebejka, který prostě jako sám sebe pasuje na toho intelektuála, který přeci ví nejlíp, co je demokracie pro Českou republiku správné a tak dál. Tak stačí se podívat, jak tento v uvozovkách intelektuál se vyjadřuje na sítích. To je prostě třetí cenová kategorie. Jakým způsobem prostě on vulgárně, absolutně nekriticky, absolutně neskutečným způsobem uráží oponenty, ale to vůbec i v rovině obyvatel České republiky. Protože on, když urazí nějak toho takto sprostě toho politického oponenta, tak nezapomene samozřejmě zmínit, že úplně stejní jsou ti, co ho prostě volili.

Takže demokrat tady krásně volá, je sprostý, uráží a naprosto porušuje to, co je základní princip demokracie — všeobecné volební právo. Někdy to je možná na škodu, já nevím, nikdo nic lepšího nevymyslel. Je to základní princip, všeobecné volební právo. A tyhlety lidé, tyhlety takzvaní lepšolidé, nebo jak se jim říká, když já to úplně — to je taky nálepkování.

Já tak, takže dobře, nebudu používat nálepky, abych nebyl jako oni. To znamená určitá skupina lidí, která se považuje více intelektuálně na výši. Eh, tak v rámci zachování demokracie, aby zůstala zachována z jejich úhlu pohledu, tak volají po omezení volebního práva. A viděl jsem takové myšlenky, jako, že by to bylo na základě vzdělání a tak dále. Takže to je absolutní katastrofa.

Prostě toleto, tyhlety lidi, co volají, tváří se, že zachrání demokracii, tak ty dělají všechno proto, aby ta demokracie skončila.

A když se podíváte do Německa, tak tam jsou už zase o kluček dál.

Trošičku se bojím, protože my jsme vždycky takový, že se chceme opěčit právě pro Německu, že je nejblíž.

Kdy skutečně oni využívají, kdy oni vlastně zakazují, vyřazují z voleb prostě kandidáty AFD, využívají k tomu uměle vytvořené jakoby zákony.

To znamená, že oni jim nezakazují účastnit se voleb na základě toho, že by spáchali nějaký zločin, že by prostě podporovali, já nevím, genocídu někde v nějakém státě, že by obhajovali diktátorské režimy, ne?

Oni vlastně jim zakazují na základě toho, že mají špatné názory.

To je přeci hnus.

Jako – jako lidi, kteří prostě jsou komunisti, se měli zakázat a todleto – tak ve své podstatě obhajují to, co tady bylo, jako prostě byl jednotný daný správný názor, jinak máš problém.

A teď je úplně to stejný a oni se tím nějak netají a je to i v novinách.

A všichni ty rádoby demokraté je to nechává úplně v klidu, kde je to normálně běžně v novinách, že současné vládní strany a ta vláda Německa, protože dostávají návštěvu v těch volebních preferencí, protože to je hrůza, jak to vedou, tak oni vymýšlejí způsob, jak zakázat AFD. Čili ne využít stávající systém, který byl ověřený tou demokracií po desítky let.

Ne, oni chtějí vytvořit něco jako u nás antibabiš a podobně, jo, a anti-antiokam.

Prostě oni uměle vytvářejí zákon, který nemá jediný smysl, než zakázat nepohodlného politického oponenta.

A teď si říkám, jestli si to ty třeba ty mainstream, jestli si to čtou. Koukám na Seznam a teď prostě je velice hanlivý článek, jak je to Rusko strašně diktátorské a nedemokratické, může být, nemůže být, protože zakázali nějakou opoziční stranu. To Jabloko myslím nebo tak nějak se to jakoby jmenuje a jako důvod uvedli, že je ten důvod ten, že jsou financováni ze zahraničí, že to je zásah zvenčí.

Vždyť to stejný bysme měli dělat taky, vždyť se mluví o ruském vlivu. Že tak fajn, tak prostě když se prokáže, že tady nějakou politickou stranu financuje zahraniční stát a je mi úplně jedno, jestli Rusko, Amerika, Francie, Anglie, tak prostě to je jasný, že taková politická strana asi bude hájit zájmy toho jiného cizího státu a ne zájmy občanů České republiky.

Z mýho pohledu je to naprosto správně.

Takže my tady máme hanlivý článek, jak je ta obrovská diktatura a ten hrozný Putin, protože zakáže opoziční stranu kvůli financování ze zahraničí.

A hned pod tím je článek, jak jediná šance, jak v Německu zachránit demokracii, je, že se musí vymyslet, jak zakázat AFD.

Bravo, tleskejme.

Jestli se to povede, zachráníme demokracii tím, že zakážeme AFD.

A teď ty dva články jsou na té stejné platformě, takhle pod sebou a já prostě to vidím a neznám, mám se smát nebo mám prostě jakoby brečet? Takže je to zase takovej ten hořkozadkej smích, protože já vidím, že to je prostě tragédie, že to je prostě špatně, ale prostě jsou lidé, kteří tomu tleskají, odmítají asi nad tím trošičku přemýšlet.

Radši jsou rádi, když jim někdo řekne, co si mají myslet, co mají jakoby papouškovat.

Mozek potom jakoby nebolí.

A ty stejní ale lidé potom mě jakoby nadávají, že jsem bez mozku a že jsem hlupák, že tomu jakoby nerozumím.

A přitom já jediný, co dělám, je ten mozek skutečně používám.

>> No, je pravda, že ten názorový střed se tady jaksi není vůle příliš pěstit. Rozhodně v mainstreamů bych řekl, že to takhle je.

My jsme si tady i v té prezidentské poslední volbě taky zažili takové vyřazování těch méně správně myslecích lidí nebo méně vhodných.

Takže ono nemusím jít tolik daleko.

No, co se týká vaší reakce, hejďte se, určitě si klidně poplačte, potom se klidně zasmějte.

Dosita, dosita si zareagujte, jak potřebujete, ale rozhodně v životě to patří.

>> Jo.

Ale rozhodně dobré, že to říkáte, že takhle vlastně si to uvědomujete, že takhle to vidíte, protože i řada lidí jim to nemusí jako docvakávat, jo, že to jen jako přejede a ten člověk je v hlavě někde seklý.

Takže tole je dobré jakoby vidět, no, že samozřejmě jedna věc je něco tvrdit ústy a potom něco jiného dělat.

Vždycky už od těch prastarých vyjádření máme sledovat strom po ovoci, že?

A podle toho máme potom se rozhodovat.

>> Se, když se teda z EU skočíme do Česka a do oblasti, ve které se věnujete celý život, většinu života, kterým je školství, tak jsme spolu kdysi nakousli to téma takové té pohybové výchovy, která bych řekl i z pohledu těch hostů, se kterými mluvím, je velice jako špatná, že děti se málo hýbou a to má vliv na všechno možný jiný.

Zároveň teď se trošku rozlousklo takové to kouluševání do těch mobilů tím zákazem, ale stále jakoby nejsem spokojen z pohledu toho, co mi rodiče říkají, nebo nejsou spokojeni, nebo není v Česku spokojena s tou pohybovou výchovou dětí a mládeže.

Co se děje tedy na ministerstvu?

Co se plánuje?

Jak to tam vlastně vidíte, vnímáte?

Máte nějaký apel od těch rodičů?

>> Eh, no, já někdy říkám věc, která – jsem jakoby učitel, čili pro některé rodiče hlavní nepřítel.

Někdy to mám, někdy jsem měl ten pocit těch třídních slůzek, i když to tak samozřejmě není, protože ty učitelé a ty rodiče mají společný zájem – toto to dítě, které prostě funguje, které nějakým způsobem prosperuje.

To vždycky jakoby říkám: když někdo mi říkal, že my učitelé jsme takový jako záškodníci, který jak můžou a nějakej žák se nelíbí, tak jim prostě rádi s chutí dávají pětku, tak to můžu napředu říct, že také to vůbec není, protože pro učitele, jakmile dá pětku, tak pro ně to je obrovské množství práce navíc, kdy z 90 % ví, že ta práce bude jakoby vnímeč, takže ten učitel se opravdu snaží, aby s čistým svědomím mohl dát alespoň tu čtyřku.

Každopádně, proč o tom mluvím – teď asi se mnou jako rodiče budou nesouhlasit.

Je tady trošičku jakoby smutné to, že já slyším, že potom volají rodiče: „No jo, ale kdo to dítě vychovává, kdo ho k něčemu vede?

Kdo stráví s těmi dětmi nejvíce času?

Čí je to dítě – státu, školy, ne?

Je to dítě těch rodičů."

Takže tady primárně a prioritně je to přeci pravomoc, plné právo, ale zároveň i povinnost těch rodičů.

Ty rodiče musí chtít to dítě vést ve stylu: „Fajn, seš na počítači, mně to nebude vadit, když to bude kompenzováno tím, že budeš dělat nějaký sport.

Fajn, nechceš dělat nějaký sport.

Tím pádem ale počítej s tím, že já ti ten počítač omezím."

Rodič má přeci pravomoc určovat, kolik to dítě bude na tom počítači a co má jakoby dělat.

Já neříkám, že prostě ten rodič by si měl do toho kompenzovat nějaké své splíny. „Já jsem chtěl bejt fotbalista, tak myslím bude taky prostě fotbalista" – když na to jakoby nemá, ne?

Prostě já pomůžu tomu dítěti najít jakýkoliv sport, pro co má prostě dispozice, v čem může být nějakým způsobem spokojené.

Je tam ta parta, ale tam je to na tom rodiči.

A já určitě se najdou i rodiče, kteří potom jakoby volají státe, udělej s tím něco, a přijdou do práce, pozdravěj dítě a nic.

Nevedu se tomu děti věnovat ve stylu: "Hele, pojď, jedeme na kolo. Děláš ksichty, je mi to úplně jedno. Pojď, musíš se trošičku jakoby hýbat. Ježišmarj, protože máš tady ty brambůrky na tom stole."

No tak jako nejdřív se pořádně najíš, potom si můžeš vzít brambůrky, dostaneš pořádný jídlo.

Prostě je to ta výchova, je práce na plný úvazek. A součástí té výchovy je právě to, že to dítě vedu k tomu zdravému životnímu stylu, k tomu, aby se nějakým způsobem hýbalo.

Já své děti jsem taky nenutil do nějakého konkrétního sportu. Když mé dítě začalo dělat nějaký sport, po nějaké době zjistilo, že mu to úplně nevyhovuje a tak dále, že s tím chce jakoby skončit. Já jsem s tím neměl problém. Řekl jsem: "Fajn, skončit tady s tím." Jo, prostě a zkus si najít něco jinýho, ale budeš prostě něco dělat, budeš mít nějakou aktivitu mimo domov, mimo ten počítač, někde, kde budeš komunikovat s jinými dětmi, kde se budeš prostě hýbat.

Takže ty děti různě střídají ty sporty. Vždyť tady ten sport nedělají proto, aby z nich byli profesionální sportovci, kteří se o nás jako o rodiče postarají ve stáří, protože budou vydělávat velké prachy. Ne, my to dítě máme vést k tomu, aby to dítě bylo zdravé, aby bylo prostě spokojené.