EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem | www.verox.cz

[hudba] [hudba] Dámy a pánové, zdravím vás u Eurodžungle s Ondřejem Dostálem jako každou středu v 8:00.

Tentokrát však Eurodžungle české, neboť vysílám ze studia poblíž Prahy a za ovládacím panelem sedí Hanka Lipovská a dnes se budeme soustředit i na některá ekonomická témata.

Já vám na ní prozradím, že jsem se jí snažil přilákat, abychom si dneska udělali duel, ale ten proběhne až nepřímo zítra, protože zítra bude následovat svobodný trh a ve svobodném trhu jistě dojde k oponentuře některých věcí, které dnes budu říkat.

Začnu tím, že se podíváme na trošičku právníčiny, dokud ještě nejsme unavení a můžeme si říct, jak je to s ústavou České republiky, nejnovějším sporem pana Babiše a pana Pavla.

Potom se podíváme na otázky ekonomické, to znamená smutné záležitosti – zavírají automobilky, zavřel Zetor nebo ukončuje výrobu v Brně.

A podíváme se také na to, co děláme v běžné činnosti na výborech zde na výboru zdravotním, kde si pustíme dvě videa z našeho provozu, abyste viděli, jak to tam vypadá.

Tak s chutí do toho pojďme do ústavního práva a právníčiny s panem Pavlem a panem Babišem vzhůru do toho.

Babiš odmítl návrh Pavla na obnovení schůzek nejvyšších ústavních činitelů. Není se divit. Přátelské vztahy mezi nimi zrovna nejsou.

To komentuje senátor Pavel Fišar mnozí další. Ústava v článku 64 údajně dává prezidentovi právo projednat s vládou otázky, které patří do její působnosti. Není to prý nabídka, kterou může premiér odmítnout, protože se jejich názory liší. Údajně se na názor premiéra ústava neptá, tvrdí pan Fišer.

Pojďme se podívat, co ústava skutečně říká. Článek 64 má dva odstavce. Ten první se týká prezidenta v parlamentu a ten druhý prezidenta na vládě.

Podle toho prvního má prezident Republiky právo účastnit se schůzí obou komor parlamentu, jejich výborů a komisí a udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. Toto je v tom prvním odstavci výslovně. V tom druhém to není.

V druhém odstavci se říká, že prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády či její členů zprávy a projednat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

Jak vidíte, nikde ani v článku jedna, ani v článku dva se nepíše, že by si pan prezident mohl vynutit nějaké schůzky s panem premiérem. Má právo chodit na vládu. Má právo poslat dotaz členům vlády, který mu musí být zodpovězen. Může ho s nimi projednat.

Takže co pan prezident může udělat? On může přijít na vládu, na zasedání vlády. Tam si může sednout někam, kde mu vyčlení místečko s modelem tanku, aby si měl s čím hrát. A pokud bude chtít něco říct, tak ho nechají projevit. Pokud se na něco zeptá, tak dostane odpověď. Ale to je celé.

Nikde není v ústavě předepsána osobní kooperace jako povinnost pana premiéra s panem prezidentem. Ano, bylo by správné, kdyby se tak dělo. Ovšem spolupráce vyžaduje určitý kladný přístup z obou stran.

Tango musí tančit dva a stejně tak interní dialog, pravidelný konstruktivní dialog mezi prezidentem a premiérem vyžaduje konstruktivní přístup jak od pana Babiše, tak od pana Pavla. A pokud máte partnera, který vás žaluje, který vás honí po soudech, no, chcete si s ním povídat neformálně? Asi moc nechcete, viďte?

Já si tady dovolím jednu takovou anekdotu. Původně byla židovská, ale myslím si, že se dobře vztahuje i na tu akci, jak ten Kon přišel za tím panem Roubíčkem na obchodní jednání. Jo, a protože byl mladý, jo, tak měl hodně peněz, tak si s sebou vzal na jednání právníka, jo, celá suita tam šla, jo, a pan Roubiček mu říká: „Hele, pane Kon, jdete obchodovat nebo se soudit?" No, Kon říká: „No, obchodovat." Pan Roubiček říká: „No, tak k čemu sebou máte ty právníky?" Čili pokud chcete jednat slušně, konstruktivně, tak v takovém případě nemůžete začít ústavní žalobou přes Ústavní soud, ještě takovou, o které jsme si říkali v minulém vysílání.

Takže pan prezident dle mého názoru nemá právo vynutit si osobní schůzky s panem Babišem. Pan Babišem před ním nemusí panáčkovat ani salutovat, protože nejsme na buzer place.

Pojďme dále. Mezi našimi novináři nebo hybridními novináři se teď šíří tento smutný příběh: Zlomený čestný Strakatý se po hejtech za fotku s klempířem zhroutil. Moderátor popsal psychické peklo.

Jak správně napsalo hned několik lidí – Jindra Reich, Vidlák a tak dále – vítejte v našem světě, čestný Strakatý. Tohleto my máme denně a tohleto už máme celý roky.

Já osobně jsem s panem Strakatým neměl negativní zkušenost. Byl jsem asi dvakrát v jeho pořadu. Pokaždé to bylo hodně v tempu, řekl bych jako ostré, ale musím říct korektní. Ale řekněme si otevřeně, jak pan Strakatý, tak i jiní, na tom vydělávají. To jsou podnikatelé. Oni mají dost peněz z toho, že dělají nepříjemné rozhovory s politiky. Lidé jim to lajkují a tleskají jim, jak prostě tam zaznělo něco, co potvrzuje jejich davovou psychózu.

Druhá stránka tohoto byznysu je, že samozřejmě, když se znelíbíte davu, tak vás začne linčovat. Tak jak říkám, jo, teď skončila ta hezká část, jo, a začíná ta škareda.

Mimochodem, ono je velice těžké obstát na té zejména pražské liptardí scéně, protože je to jako v tom apokryfu od Karla Čapka. Vždycky jako ukřižujou toho na kraji, ale s ním kraj ukřižujou i toho prostředního, jo, o Ježíši Kristu a Lotrovi po pravici a Lotrovi po levici.

Čili být uprostřed je v prostředí Liptardů nesmírně složité. Nejdřív deplatformují toho, kdo se jim nelíbí nejvíc, jo, ale pak s ním deplatformují i ty středové. Já jsem si podobným procesem prošel v pirátské straně, takže bohužel to znám a nejenom já, ale i mnoho dalších lidí, kteří měli svoji hodnotu, říkali správné věci a už tam také nejsou.

Takže pan Strakatý se postupně dostal mezi nás dezoláty. Vítejte, Čestmíre. Bude se vám mezi námi líbit.

Pojďme dál. Když už jsme u tohoto tématu, nový termín pro nás Čechy jsou vyvrhelé, vyvrhelové. Vyvrhelové nejsou jenom někteří, ale teď už úplně všichni Češi, protože tady podle pana Lukáše Marka Česko spadlo vyvrhelům a ohrožuje celé NATO Česko jako celek.

Čili jak víme ze Švejka, v roce 1914 jsme byli simulanti bande Češi. Možná pan Lukáš Marek je nějaký potomek jednoročního dobrovolníka Marka nebo pana poručíka Lukáše, to nevím. Ale každopádně už jsme byli před 100 lety simulanti bande, když jsme nechtěli do války. Pak jsme byli dezoláti, pak jsme byli svině, jak si pamatujete. No a nyní jsme vyvrhelové.

Takže vidíte, že těch termínů, které pro nás naše demokratičtější, hodnotovější část nalézá, je s každým rokem více a více. Schválně, co budeme za dva roky. Možná budeme vítězi voleb.

Pojďme dál. Pojďme se podívat už na dění ve světě trošičku vážnějším okem. Bulharsko odešlo z koalice ochotných. Začíná se nám rozšiřovat koalice neochotných.

Bulharský prezident Rumen Rade oznámil, že Bulharsko už nebude patřit do skupiny států podporujících Ukrajinu. Již ani nejeli do Paříže jednat o raketovém štítu.

Pan Rumen Rade není nijak proruský, ale není ochoten zaplést svou zemi do případného konfliktu. Jako voják, který neotočil svůj vojenský kabát třikrát za život, ví velmi dobře, jak je nebezpečné se do válek motat.

Už si to uvědomují ale i další. Evropský štít proti ruským raketám bude jako Lego skládanka z západních továren a západních států, ovšem bez Česka a Polska a také bez zastoupení v podstatě kohokoliv z té naší střední Evropy.

To znamená, že si ty státy, které jsou více nadané, začínají uvědomovat, že skutečně je lepší jednat diplomaticky a snažit se ten konflikt ukončit bez toho, aby vypukla nějaká další válka.

A k tomu je zapotřebí dělat jiné kroky, než dělají Starmerové, Macroni, Mercové a jim podobní.

Ono my jsme si to už zažili, dámy a pánové, kdy jsme byli jako Československo jedním z nejpoctivějších členů Ligy národů. Kdykoliv bylo potřeba vyhlásit sankce proti nějakému agresorovi, poslechli jsme. Kdykoliv po nás Francouzi chtěli, abychom prodávali či neprodávali naše zbraně tam či onde, nebo kupovali jejich zbraně, šli jsme jim na ruku. A pak jsme se dozvěděli v roce 1938, že nám přejí hodně štěstí, a v roce 1939 znovu.

Takže možná je dobré si říci, kdyby náhodou nějaká takzvaně alianční válka vypukla, tak kdo za ní, kdo do ní skutečně vyjede a kdo zůstane za bukem. Protože jednou ze smutných věcí je vyjet někam slavně v čele velkého vojska a pak zjistit, že proti tomu nepříteli jedete sám a ti ostatní zůstali. I to má své historické analogie, když zůstali zrádní vítkovci pozadu a nechali krále Přemysla. Nedopadlo to s námi potom dobře.

Takže i na toto musí dobrý diplomat pamatovat.

Pokud zůstaneme na Ukrajině, skončila právě ukrajinská vláda. Byla podána demise, takže se to tam otáčí jako na odloji. Jedni jsou nyní podezřelí z úplatkářských afér, druzí podávají demisi.

Pan Zelenský se zjevně voleb neobává, protože tam žádné nejsou, přestože už před dvěma lety měly být prezidentské volby, ale prostě tak to je.

Do mě se navážel pan Farský, že mluvím o Zelenského režimu, že přijdu s proruským termínem, ale já si myslím, že rozlišovat Ukrajinu jako zemi, která strašlivě ztratila, a Zelenského režim, jehož příslušníci si mnozí odvezli velmi pěkné balíčky při útěku do zahraničí a jiní si je možná ještě odnesou, to je zapotřebí.

Protože osud Ukrajiny je smutný a myslím si, že to, co bude Ukrajina potřebovat, je diplomatické řešení, byť možná na úkor těch, kteří jsou nynějším režimem.

Ale pojďme dále. Nechci tady opakovat to, za co si Judita Lašáková získala své ocenění jako hlas agresora, jak jsme to měli spolu minule ve Štrasburku.

Mimochodem byl tam krásný skandál, kdy na hit list webu Mirotvorec zařadili nějaké polské poslankyně, takže Polsko už také není extra nadšené do nějaké spolupráce.

Nicméně uvidíme, jak to vlastně dopadne s tím, kdo bude pokračovat v podpoře války a kdo ne.

Jeden z největších warhofků a válečných jestřábů západního světa už není mezi námi. Pan senátor Linsey Graham sice oznámil ještě v sobotu, že nemůže umřít, dokud nezařídí ruské sankce, nevyřeší a neudělá izraelsko-saúdskou normalizaci, ale pár hodin později zemřel.

Dámy a pánové, u Kissingera hned na začátku v dějinách diplomacie je citát papeže Urbana VI., který údajně řekl o kardinálovi Richelieu, který často zájmy víry podřizoval zájmu svého státu, tedy francouzského. Papež Urban o něm řekl: „Pokud existuje Bůh, bude se mít pan kardinál z čeho zodpovídat. Neexistuje-li, měl pan kardinál aspoň úspěšný život."

Já bych to samé řekl o Linseymu Grahamovi, který více než 30 let byl jedním z těch černých neokonů a těch propagátorů válek za cílem udržení americké hegemonie a změn režimu. Za ním jsou války jako například v Iráku a v dalších zemích.

Pokud existuje pro americké neokony nějaké pohanské božstvo, tak se před ním bude muset pán spovídat. Pokud nic takového není, tak měl velmi úspěšný život.

Pojďme dále.

Smutné věci. Ekonomika. Zetor nám po 80 letech končí v Brně s výrobou traktorů a stěhuje svoji výrobu do Asie. Geopoliticky Evropa prohrává.

Co je důvodem? Hlavním důvodem je dlouhodobý růst cen materiálů. A nejedná se jen o Zetor, byť pro nás Čechy je to velmi, velmi citlivé, ale máme zde i příběh z Volkswagenu. Možná se bude týkat i Škodovky.

Bulvární deník přinesl seznam modelů Volkswagen Group, které mají skončit údajně. To má být i Fabia.

Ale dámy a pánové, já bych si dovolil teď udělat předěl a vrátit se k tomu, co jsme si říkali o mezinárodním dění. Poprosím vás o několik vašich dotazů, tři, čtyři, které si zodpovíme.

Poprosím režii o první dotaz.

Petr Freud píše: „Tak nám Číňané zadrželi Čecha už v červnu a ministerstvo zahraničních věcí nebude uvádět informace, proč asi. Když zadrželi Číňana, tak málem hlásili i velikost."

My jsme tuto zprávu zastihli těsně před vysíláním, takže se jim nestačilo zjistit detaily, ale pokud se nemýlím, tak to měl snad dokonce být někdo od zbrojaře z Trnada. Prosím režii, pokud se mýlím, ať mě opraví.

Ale taková informace zde byla. Pokud tedy Číňané drží Čecha a my držíme Číňana, tak je to dobrý nástroj, dobrý čas k výměně, řekněme kus za kus. Myslím si, že ten novinář zase tady nic takového nenapáchal, aby nemohl být vrácen zpátky do Číny. A stejně tak toho zadrženého Čecha zase mohou Číňané vrátit nám, abychom mohli vesele pokračovat.

Kronstar píše: „Dotaz: Co si vy myslíte o smrti Grahama? Zemřela náhle na tečku na Iskander, nebo zatím byla rozvědka?"

Inu, co víme? Nemůžeme šířit nepotvrzené informace. Víme, že ještě krátce před svou smrtí byl v Kyjevě se Zelenským, odkud si stačil telefonovat do Ameriky. To jsou ty citáty o tom, že přece nemůže umřít, protože musí dodělat to s Ruskem a s Íránem. A již krátce potom je ze Spojených států hlášeno jeho úmrtí dle zveřejněných zpráv na rupturu aorty.

Ruptura aorty už postihla i jiné známé osoby. Možná si pamatujete u nás z prostředí sportovního života. Je to věc, která přichází náhle. Je to věc, která může samozřejmě mít spoustu biologických, přirozených příčin. Jsou spekulace, že to nějak časově nesedí. Jsem si jich vědom. Nemohu je potvrdit ani vyvrátit.

Jednalo se skutečně o člověka, který byl jedním z nejvíce neoblíbených a proválečných členů republikánské strany a jeden z hlasů, který usilovně tlačil Donalda Trumpa do jeho válek, těch, které Trump a Vance slíbili, že se jich budou vyhýbat, že se budou více soustředit na americké zájmy, potřeby, na potřeby běžných Američanů.

Takže bych se nedivil, kdybyste se ptali „Cui bono?" — jako v dobrých detektivkách, komu ku prospěchu. Kdyby bylo hned několik entit, několik rozvědek, které by měly zájem na tomto neokonzervatici a dostat ho mezi ty, kteří už nejsou mezi námi.

Ale oficiální verze zůstává ruptura po návratu do Spojených států. Ono je pravda, že po dlouhém letu se může stát cokoli, co zase nemusíme brát za vyloučené.

Petra Bartošová píše: „Dobrý večer. Naše vláda prý podpořila šmírování lidí. To máme krásnou svobodu, že? Dámy a pánové, já si dovolím odkázat. A i na platformě Verox by se měl nacházet můj report z minulého pátku, kdy jsme si dali přehled, co se hlasovalo. A bohužel je to tak, jak píšete, česká vláda na radě nehlasovala proti Chat Controlu 1.0. My máme Chat Control 2.0. Jeden je ten, který jsme bohužel nechali projít. Ten je méně nebezpečný v tom, že nenařizuje a pouze umožňuje těm nejrůznějším společnostem, aby prováděly to šmírování. To horší má následovat — to je povinnost pro každou společnost, aby do svých kanálů prostě to hlídání zařídila.

Já jsem o tom měl možnost mluvit s jedním členem vlády. On říkal, že jsou jednoznačně proti tomu Chat Controlu 2.0. Je nutno přiznat, že ve čtvrtek, když bylo hlasovací kvórum vysoké, se i zástupci vlády jednomyslně postavili proti. Ale bohužel v úterý, kdy se hlasovalo o programu, si toho buď nevšimli, nebo to nebylo v pořádku, ale prostě tam hlasování nebylo dostatečně jednotné, takže se to nepodařilo zabít.

Je pravda, že kdyby pan Babiš nebo kdokoliv za něj byl na té radě a zvedl ruku proti tomu Chat Controlu, tak se to k nám do parlamentu vůbec nedostalo a bylo to mrtvé. Takže ano, bohužel tomu tak je. Tento krok vlády si neumím vysvětlit ničím jiným, než tím „bližší košile než kabát" — stojíme raději v koutě, ať nás někdo nepraští. Protože oni asi nechtěli, neměli tu odvahu, kterou měl pan Orbán nebo pan Fico, které prostě řekli, budeme proti všem. Bohužel slovenská vláda musela asi tu ruku zvednout taky, protože jinak by se to k nám nedostalo. Tam by stačilo, aby jeden řekl „ne".

Takže bohužel odvaha těch třeba i menších států jít do konfliktu s evropským mainstreamem zde chyběla. Bude na nás, abychom se této výjimky po příštím prodloužení zbavili a rozhodně nepustili ani Chat Control 2.0, kde snad bude těch odpůrců dost.

Jak jsem říkal, já jsem si zde zahlasoval s Markétou Gregorovou stejně, což se stalo asi poprvé za celé hlasování. Ale psal jsem, že kdyby Piráti byli opravdu proti těmhle šmírovacím věcem a nebyli pokrytci, tak by nemohli zvednout ruku primárně pro komisi Ursuly von der Leyenové, protože bylo jasné od začátku, že tahle komise tohle bude dělat. Jenže oni chtěli dostat ty výbory, chtěli dostat ty prebendy, ty pozitiva, ty sociální jistoty. Takže tam Orsulu pustili, pustili tam i její komisařku, která má na starosti tyhlety záležitosti, a teď tvrdí, jak byli strašně proti Chat Controlu a takhle se to nedělá.

No jo. Jenže kdyby byli proti, tak by Markéta Gregorová neměla své krásné viceprezidentské posty, vícepředsednické posty v těch významných výborech. Nemohla by říkat, jak jezdí do Číny tam a vyjednává jako důležitá osobnost s průmyslovým výborem, ale trčela by za kordonem sanitě jako my všichni ostatní.

Kronstar ještě píše: „Přitom kdyby všichni čeští mapovatelé v úterý hlasovali proti, tak by to neprošlo. Matematicky mám pocit, že to bylo nějakých necelých 20 hlasů. To znamená, že těch sedm, osm, které by se odečetly, plus ještě ti, kteří chyběli — tam asi tři lidi chyběli — takže kdyby se to odečetlo od těch hlasů pro a přičetlo k těm hlasům proti, tak by to možná početně vyšlo. Tam bylo obrovské zmatení toho hlasování, protože mělo takový neutrální název — v podstatě procedurální — kde si možná někteří ani neuvědomili v tom parném létě, že jde o Chat Control."

Eva píše: „Dotaz, co říkáte nedemonstraci ve Francii při dobytí Bastily?"

Inu, Francie se bude od té historické události odtahovat a já budu mluvit spíš o té současné, protože ve Francii se bude mnohem měnit. Pokud ve Francii vyhrají kdokoliv jiní než středový tábor — a je vysoce pravděpodobné, že to bude buď paní Lepenová, která přestože bude možná kandidovat s handrkafem kvůli odsouzení, nebo krajní levice — tak pokud to budou ti nebo oni, tak prostě nebude pokračovat Macronova politika podpory válek. Bude ta politika jiná a ovlivní to velmi silně Brusel.

V Bruselu už se otevřeně píše na úrovni Evropské unie, že za rok, v dubnu, bude ve Francii úplně jinak a může to zásadně změnit druhou půli našeho funkčního období v Evropském parlamentu. Což Evropský parlament zůstane obsazený stejně, žádné nové volby nebudou. Tam se předčasné volby nedělají. Ale to, že jedna z dvou řídících států, ekonomik — států Evropské unie, které to táhnou — Německo a Francie — že se Francie změní, tak to zásadně změní chování jak Rady, tak Komise, tak i možná části Evropského parlamentu, kde se můžou síly přeskupit.

Ale ještě důležitější věc, možná byť zdánlivě malá, budou podzimní volby v Německu, kde možná AfD dosáhne nadpoloviční většiny v některých spolkových státech Německa. A to může být podobný game changer — měnič hry — jako ty francouzské volby, které budou za necelý rok.

Tak teď bych poprosil možná o to, abychom si pustili videa ze zdravotního výboru a řekli si některé technější věci, kterými se tam zabýváme. Prosím o první z nich.

Pánové, pokud mluvíme s voliči o tom, co z evropské politiky dává smysl, tak koordinace zdravotních systémů je jedna z mála věcí, na které všichni dávají palec nahoru. Připojuji se tedy k volání mých kolegů, aby se zde neškrtalo, aby se naopak podpořily investice do konkrétních projektů přinášejících přímý prospěch pacientům.

Konkrétně Critical Medicine X, který jsme teď hlasovali — bez přímých investic prostě nebude fungovat, protože nemůže. Stejně tak jsme měli několik skandálů s nebezpečnými potravinami či zdravotnickými prostředky. I zde musí orgány fungovat rychleji a to vyžaduje peníze — konkrétně skandál s toxiny v kontaminované kenijské výživě. Proto prosím zde neškrtejme. Prostorů, kde lze škrtat v evropském rozpočtu, je jinde mnohem více.

Děkuji, dámy a pánové. Já jsem sice zastáncem spíše menšího, štíhlejšího rozpočtu Evropské unie, ale pokud už se někde má přidávat a jinde škrtat, tak nech se škrtá v podpoře zbrojení a válek a nech se přidává v oblasti zdravotnictví.

Tři oblasti, se kterými možná někteří nebudete souhlasit, ale přesto je považuju za důležité z hlediska odborného: přeshraniční pohyb osob, ochrana spotřebitelů před nebezpečnými produkty a třetí důležitá věc — zákon o kritických léčivech a zásoby léčiv. Přeshraniční péče.

Dámy a pánové, když bydlíte třeba v Českých Velenicích, tak do Gmündu to máte přes potok, kde je krásná nemocnice. Naopak do nejbližší české nemocnice je to velice daleko, třeba i hodinu cesty.

Jsou i jiná místa, kde je to tak. Například u Rumburku ve Šluknovském výběžku. Tam také, když budete rodičkou a budete potřebovat rodit, tak z mnoha míst budete mít výrazně blíž na německou stranu.

A je zapotřebí, aby ty projekty koordinace umožnily, aby český pacient mohl vyjet do zahraničí, šli za ním jeho zdravotní data, která si může snadno vyžádat a zaplatí to za něj česká strana. To jsou důležité věci, kde ta koordinace vyžaduje určitou péči.

Podobně, když teď budete cestovat — pokud jste v Evropské unii a cestujete v rámci volného pohybu Evropské unie, což je jedna z těch dobrých věcí — a utrpíte třeba někde v Alpách úraz nebo někde u moře se vám neudělá dobře z horka, tak to ošetření, které tam dostanete, máte garantované díky přeshraniční mobilitě zdravotních služeb. To znamená, respektive pacientů, za nimiž jdou i jejich peníze.

Takže toto je věc, která si myslím, že je dobře a která si zaslouží podporu, která by měla pokračovat bez škrtání.

Druhá věc je ochrana spotřebitele. Vy jste možná četli, byla kolem toho poměrně teď velká bublina v nejrůznějších médiích — byť je to zpráva starší — o těch toxinech v kojenecké výživě. O co šlo?

Šlo o to, že se dělaly náhražky v podstatě jako přírodní kojenecké výživy, kde se ta umělá vyprodukuje v takových velkých tancích nebo řekněme kanistrech. Obrovský tank — v kterém se připravuje ta substance, která má ráda bakterie. Dostala se tam bakterie, která se tam krásně namnožila a ona, když se namnoží, tak vesele produkuje jedovaté látky, toxiny.

No a pak z toho udělali ten prášek, který se pak dává do mlíka nebo teplé vody, a to tu bakterii spolehlivě zabilo. Ale zůstal tam ten toxin, který vyprodukovala.

No a dětem se začalo dělat špatně, začaly s tím být problémy, ale všichni to přisuzovali třeba nějakým sezónním nemocem, sezónním horečkám a podobně.

Bohužel ta společnost, která to dováží, to věděla už třeba rok zpátky, ale obávám se, že ji to zatloukli. Byl z toho obrovský skandál, když se na to potom přišlo.

Aby se na tyto věci přišlo dříve, tak musí spolupracovat v rámci třeba i více států hygieny a potravinářské inspekce. U nás grilovali Adama Vojtěcha, proč s tím něco nedělal?

No jo, ale to je jedna z chyb fialové vlády, že se rozpojilo — ten rozpojil ten zdravotnický dohled, hygienický od těch potravinářských inspekcí, které nejsou pod zdravotnictvím, ale, jestli se nemýlím, pod zemědělstvím.

Tohle všechno má být pod jednou skupinou proto, aby v té jedné zemi, když se vyskytne nepřirozené množství zdravotních problémů někde, aby na to hned zareagoval někdo, kdo začne pátrat po příčinách a třeba najde, že to je z toho nebezpečného produktu, z té nebezpečné kojenecké výživy.

A toto, když se zjistí v jedné zemi, tak to okamžitě musí vědět jinde — aby se co možná zrychlila ta reakce, aby se zachránilo co nejvíc lidí před problémy, v nejhorším případě třeba i před úmrtím, zejména pokud jde o děti.

Takže to je druhá věc, která stojí nějaké peníze. Oni ty hygieniky a ty potravinářské inspektory nikdo nemá rád. Ale to jenom do doby, než přijde takový případ a přijde se na něj pozdě a pak všichni křičí: „Jo, co jsme to udělali? Proč vlastně nás někdo neochránil?"

Třetí důležitá věc je nákup kriticky důležitých léčiv. Já nechci, aby se opakovalo to, co jsme měli v 23. roce, kdy hloupá válka prostě dopustila, že v rozvinuté zemi v 21. století chyběl penicilin.

Jeden z nástrojů, co se s tím dá dělat, je přivést určité zásoby, které držíme pro případ, že se třeba válkou nebo krizí přeruší ty světové dodavatelské řetězce. Ty léky se dneska vyrábí povětšinou v Indii nebo v Číně, a když se to někde sekne, tak nastane problém, nebo když se špatně plánuje.

Jenže na to má sloužit ten Critical Medicine Act. Jenže ty zásoby těch léčiv musí držet veřejná sféra. To nemůže držet soukromá firma, soukromá farmacie nebo soukromý distributor — už proto, že by si to bez zaplatit toho veřejného nemohla nechat. Čili tady jim dává možná slušný smysl, aby si zásoby těch nejdůležitějších věcí pořídily společně.

Samozřejmě si jistě namítnete covidové vakcíny a covidová antivirotika — to se takhle dělat nesmí. Jo, tam to bylo strašně špatně, ale mimo jiné i proto, že Ursula dohodla, Ursula nakoupila, ale státy musely platit. Prostě ten, kdo soutěží, nakupuje a také nese riziko, že se to zpacká — takže to by měla být jedna entita.

A na to jsou potřeba určité zdroje, protože ať se nám to líbí nebo ne, tak prostě nejsme schopni teď bohužel všechny léky vyrábět sami. Bude se na tom pracovat, ale to trvá až 10 let, než se ty kapacity obnoví, které naši otcové a dědové vystavěli a pak se bohužel zmařily. Do té doby jsme závislí na tom, že se nakoupí ty zásoby a budou se držet.

Takže když se bavíme o evropském rozpočtu — ano, určitě euroskeptik a Ursula udělala euroskeptika dokonce i z některých zemí. Euroskeptik by řekl: hlavně ať je evropský rozpočet co nejmenší.

Nicméně, pokud ten rozpočet už je, tak v takovém případě ať aspoň jde co nejvíc na zdravotnictví, na smysluplné věci a neplítvá se na nesmyslné dotování neziskovek, plýtvání a korupci v grantech či na válečné účely, ke kterým Evropa není určena.

Pojďme se vrhnout ještě na jednu ještě techničtější záležitost ze zdravotního výboru Evropského parlamentu. Prosím o video.

Po 20 letech praxe ve zdravotnickém právu jsem se na toto pokusil trochu soustředit a bohužel po rozhovorech s výrobci i s notifikovanými osobami zde stále problémy zůstávají.

Zaprvé, z tisíc stránky složek se často skutečné kvality týká jen zlomek a zbytek se dělá draze a zbytečně.

Větší problém z hlediska vlády práva zůstává, že se divoce liší praxe notifikovaných osob v jednotlivých státech, co se týká přísnosti i četnosti kontrol, případně opakovaných kontrol, čímž vzniká nehezká motivace pro takzvaný forum shopping. Při vstupu na trh Evropské unie, ať je to domácí či zahraniční výrobce, který vstupuje, měl by dobře zvážit, přes kterou zemi a přes kterou notifikovanou osobu postupovat, aby si nepřidělal problémy.

Toto je špatně a možná je na čase začít přemýšlet, jestli lékařská regulace není v tomto lépe řešena než regulace zdravotnických prostředků.

Samostatný problém je financování notifikovaných osob, které na jednu stranu omezuje možnost dělat jejich práci řádně, na druhou stranu vytváří pokřivené motivace, na co se soustředit a na co ne, aby z toho vyšly finančně dobře.

Toto vše dosud bohužel nebylo odstraněno. Pokusíme se přes pozměňovací návrhy, ale je to i dobrý podnět pro práci na příštích revizích. Děkuji.

---

Dámy a pánové, já se vám hrozně omlouvám. Kromě pár expertů ze zdravotnictví asi málokdo ví, o čem jsme mluvili. Já jsem to měl uvést, činím tak tedy teď.

Jedná se o regulaci zdravotnických prostředků. Zdravotnické prostředky jsou všechno od kardiostimulátoru, implantátu kyčle či kolena až po software, nějakou hračku, kterou do vás zašíí a tam měří, co s vámi bude nebo nebude. Zdravotnické prostředky jsou třeba i operační nůžky, roušky nebo podobné záležitosti.

Všechny tyto věci, tak široké spektrum, když vstupují do Evropské unie, potřebuje výrobce takzvaný CE, potvrzení o shodě s evropskými předpisy. Na rozdíl od léků, kde vám tu registraci léku, že smí na trh, dává SÚKL nebo evropská léková agentura – tedy veřejná instituce či úřad – u zdravotnických prostředků vám to dávají notifikované osoby. To jsou nestátní, soukromě v podstatě entity, které provedou kontrolu zdravotnického prostředku a pak dají znáček, razítko na to, že je to v pořádku. A vy s ním pak můžete obchodovat.

Představte si jejich roli asi tak, jako když jste řidič a potřebujete STK – technickou kontrolu. Technická kontrola taky od vás přijme peníze za to, že tam s tím autem jste, ale není to nutně úřad v pravém slova smyslu. Tak podobně je to u zdravotnických prostředků.