EURODŽUNGLE s Ondřejem Dostálem

Dámy a pánové, zdravím vás z Číny u Eurodžungle s Ondřejem Dostálem.

Toto je pravidelné vysílání, které u vás probíhá v 8:00 zde, probíhá ve 2:00 v noci.

Eh, doufám, že se uvidíme, uslyšíme.

Mým společníkem je telefon s kartou od O2, která mě umožňuje posílat internet přes velkou čínskou zeď.

Tak snad nám to tu hodinu vydrží.

Eh, proč jsem v zahraničí?

To si řekneme, jaký smysl má, aby český politik, ať už je to europoslanec jako já, nebo předseda sněmovny jako pan Okamura, vyjížděl do zemí, jako je Čína, jako je Pakistán, jako je Indie či v mojím případě ještě Mongolsko.

Řekneme si také, jakým způsobem to můžeme financovat.

Řekneme si také, co jsme vlastně teď v Pakistánu viděli.

Mám za sebou velmi úspěšnou návštěvu, kdy se se mnou sešli čtyři federální ministři a mnozí další hodnostáři, včetně našeho pana zástupce velvyslance.

A obchod s touto čtvrtmiliardovou zemí pro nás bude moci být velmi cenný.

A zatímco jsem tady v zahraničí, tak jsem měl takový legrační dotaz přes SMS od Novin od paní redaktorky Brodníčkové, která psala docela škaredě o koalici Stačilo, o tom, proč jezdím do Číny a jestli to hlásím tajným službám.

Eh, já jsem zde od té doby neměl úplně motivaci psát do SMS-ek, jak to je, ale my, protože jste mými věrnými sledujícími, si řekneme, podle jakého zákona vlastně tajné služby fungují a co je člověk, ať už běžný občan nebo politik povinen dělat, když se na něj obrátí, protože je to důležitá občanská znalost.

Tak tedy pojďme do toho.

Pojďme se podívat na první obrázky, kde jsem s předsedou parlamentu Pakistánu.

To znamená, je to obdoba našeho pana Tomyho Okamury.

Hned vedle s rektorem největší islamábádské univerzity, která je velice zajímavým potenciálním partnerem pro naše univerzity, neboť tam je naprosto úžasné technologické centrum, které se zaměřuje jak na průmysl, tak na umělou inteligenci, ale třeba také na oblast obrany, obranného průmyslu.

A toto jsou věci, které bychom neměli zanedbávat i proto, že právě teď se Pakistán stává centrem světového dění.

Říkáte si, Pakistán, slyšeli jsme o tom vlastně někdy? Eh, slyšeli, možná ne, ale v poslední době.

A je to důležité, protože Pakistán je mírotvůrcem v Perském zálivu v té otázce války na jedné straně mezi Íránem a na druhé straně Izraelem a Spojenými státy, o to, zda bude moci do světa a tedy i do České republiky proudit ropa a zemní plyn.

Jedná se o válku, která dle mého názoru není úplně oprávněná.

Došlo k agresi Donalda Trumpa a Izraele vůči Íránu, kvůli čemuž se vlastně celý ten Hormus zablokoval a vypadá to, že Spojené státy tu válku úplně nevyhrály.

Jaký zájem ale máme my, stejně jako ostatní státy v Perském zálivu, jako je Saudská Arábie, ale jako je třeba i Pakistán nebo Turecko, je to mír a obnova obchodu.

A právě proto jsem měl hrozně zajímavou zkušenost, kdy jsem s těmi nejvyššími činiteli, kteří se snaží sjednat mír v Perském zálivu, měl možnost setkat právě v čase, kdy podepsali dohodu s Mekou.

Pojďme si říci, co je obranná dohoda z Meky.

Když jedete v Islámabádu po cestě, tak všude vidíte obrovské transparenty, protože jsou opravdu pyšní na tom, že mezi Tureckem, Pakistánem a Saudskou Arábií se podařilo udělat obrannou dohodu.

Je to něco, co je obrovský posun ve světě.

Proč?

Protože Amerika odchází, regionální velmoci přicházejí.

Dříve tomu bylo tak, že západ a zejména Spojené státy byly tím, kdo musel být v podstatě součástí veškerých bezpečnostních jednání.

Teď ale poté, co úplně neuspěli vůči Íránu, se ukazuje, že přichází skutečně ten takzvaný multipolární svět.

To znamená svět, kde už nebude jedna velmoc jediná velící celému světu, Spojené státy, respektive západ, ale že v jednotlivých oblastech zeměkoule se budou státy domlouvat mezi sebou, aby zachovali mír.

A toto je právě podstatou té dohody Pakistán, Turecko, Saudská Arábie, aby jakékoliv pokusy o jednostranné útoky, ať už ze strany Izraele, vůči Tureckému, či některé další státy, nebo Íránu vůči Saudské Arábii, nebo třeba i Indie vůči Pakistánu, nebyly tak jednoduché, protože proti nim bude větší koalice států.

Platí to samozřejmě i pro Spojené státy, protože pokud by Spojené státy dělaly nepořádek v tom regionu, tak zde je silná regionální koalice, která jim může říci: ne, toto je náš region, vy si běžte zpátky do Ameriky a my si budeme dělat to, co potřebujeme.

Spojené státy jsou v blízké spolupráci, vždycky byly s Izraelem, takže tak to musíme chápat.

Je také důležité si uvědomit, jak tyto koalice ovlivňují nás.

Je to trošičku legrační věc.

Od pátku máme v podstatě obrannou dohodu s Pakistánem skrz Turecko.

Proč?

Protože v té dohodě z Meky je napsáno, že útok na kteroukoliv z těch tří zemí, Pakistán, Saudskou Arábii nebo Turecko, se bude považovat za útok každou z nich.

To znamená, že když někdo zaútočí třeba na Saúdy nebo na Pakistánce, tak je to jakoby zaútočil na Turecko.

A článek pět NATO, a Turecko je součástí NATO, říká, že kdokoliv by zaútočil byť na jediný stát z NATO, tak je to stejné, jako kdyby zaútočil na všechny ostatní.

Čili skrz Turecko v podstatě jsme v určité dohodě i s těmi ostatními státy, protože kdyby se Turecko dostalo do války, tak teoreticky mu musíme podle pravidel jít na pomoc.

Samozřejmě tady vzniká otázka, jestli vlastně na to ještě dává smysl, jestli máme třeba s takovým Tureckem nebo se s tím Blízkým východem dostatek zájmu pro to, abychom kvůli sobě šli do války.

Ale skutečně takto ta situace teď stojí.

Mimochodem, pro ty z vás, kteří mají historii rádi, tak připomeňme, jak to bylo před druhou světovou válkou s Československem, Francií a Velkou Británií.

Tam ta situace nebyla nepodobná.

My jsme jako Češi měli dohodu s Francií, spoléhali jsme se na ně, ale ne úplně s Brity.

Britové měli smlouvu obrannou s Francií, ale když se Francie zeptala, pokud půjdem na pomoc Československu proti Hitlerovi a Hitler na nás zaútočí, zastaňte se nás podle naší smlouvy, milí Briti.

A Briti od toho tak jako dali ruce pryč.

Jo, a to byl důvod, proč vlastně na konci dne to skončilo Mnichovem.

A proto sledovat všechny tyhle vazby, které se dělají teď v tom nově vznikajícím neklidném světě, je velice důležité, abychom věděli, kde chceme být a případně kde být nechceme.

Takže proto zdánlivě nezajímavá dohoda z Meky a zdánlivě nezajímavý Pakistán je pro nás důležitý jednak kvůli aliančnímu systému, NATO, Turecko, Saudská Arábie, Pakistán a jednak kvůli tomu, kolik bude stát u benzínových pump nafta nebo benzín, protože pokud tam bude mír v Perském zálivu, tak jaksi bude ta cena nižší.

Takže tohle jsou věci, o které jsme měli možnost se bavit.

Když už jsme u toho, pojďme se podívat, co se děje v Íránu.

Poprosím o další snímek, kdy Írán si stanovil otevřeně následující podmínky otevření Hormusského průlivu.

Za prvé, Spojené státy už nikdy v žádném způsobu nebudou Iránu vyhrožovat.

Za druhé, Spojené státy navždy ukončí války agrese proti Íránu a jeho spojencům v Libanonu, v Palestině, v Jemenu a v Iráku.

Za třetí, Spojené státy zruší námořní blokádu a stáhnou své vojenské síly námořní i vzdušné.

Za čtvrté, plně a bez jakýchkoliv omezení Spojené státy nahradí škody, které způsobily tím raketovým útokem.

Tam bylo víc než 20 000 útoků na civilní infrastrukturu, dokonce na školu s malými holkami a tak dále, tak to budou muset nahradit, pokud má být mír.

Za páté zrušte Spojené státy nespravedlivé a protiprávní sankce proti Íránu a za šesté bezpodmínečně uvolněte zmrazené a ukradené prostředky iránského lidu.

Jsou to požadavky, které z hlediska mezinárodního práva jsou zcela logické.

Pokud by je chtěl jakýkoliv jiný stát, který zejména ve válce řekněme neprohrál, možná spíše vyhrál, tak by se to mělo za něco naprosto samozřejmého.

Pro Spojené státy by ale splnění takových podmínek znamenalo naprostý ústup z moci.

A proto nejspíš tam ta strkanice bude trvat tak dlouho, dokud regionální státy, regionální mocnosti nevysvětlí všem zúčastněným, že by bylo opravdu lepší toho nechat.

Jinak by se také mohli dostat do blokády nebo nepřátelství s nimi.

Takže takto je rozehraná šachovnice v Perském zálivu.

Je to zajímavější než hra o trůny.

Protože je to reálné a proto, že v tomto světě žijeme.

A já jsem měl možnost mluvit jako Evropan s těmi, kteří řídí politiku Pakistánu.

Připomeňme si ještě jednu důležitou věc.

Pakistán je jaderná velmoc.

Pakistán má jaderné zbraně.

Proto je tak důležitý pro Turky i pro Saudy a tomu dává naprosto výjimečné postavení právě v tomto regionu.

Takže pro nás je dobré tyto věci vědět, diplomacii provozovat, protože Česká republika nemusí být vždycky jenom vazalem, řekněme, západu, která bude dělat to, co řeknou někde v Bruselu nebo v Londýně nebo ve Washingtonu, ale může přijít čas, kdy i kvůli vlastní bezpečnosti a vlastní prosperitě budeme chtít mít navázané vlastní vazby.

A to je důvod, proč chválím nejenom pana Okamuru, že jezdí do Číny, ale chválím i pana Macinka nebo pana Turka nebo pana Babiše, že udržuje nadstandardní vztahy s Donaldem Trumpem.

Já jsem teď trošku na Donalda Trumpa kritický, ale to nic nemění na tom, že ta politika všech azimutů, kterou Česko potřebuje, použil jsem výraz moudrého pana prezidenta Miloše Zemana, tato politika všech azimutů vyžaduje, aby politici České republiky jezdili do různých míst světa a snažili se tam říkat, co je v našem zájmu a o co stojíme.

Čímž se dostávám k tomu, co jsem vám slíbil.

Já jako europoslanec, jako nezařazený poslanec mám k dispozici fondy, které má k dispozici každý europoslanec na zahraniční cesty a na v podstatě provoz.

Ti, kteří jsou ve frakcích, například v Patriotech nebo v té skupině Ursuly von der Lienové evropských lidovcích, tak většinu těchto prostředků odevzdávají té své, řekněme, straně, ve které jsou.

Já jsem nezařazený poslanec, čili můžu tyto prostředky využít na to, abych vykonal cesty v zájmu České republiky, možná spíše trošku než Evropské unie, ale i Evropské unie do zemí, řekněme, globálního jihu, východu, Asie, BRICS, jakkoliv to chcete slyšet, protože toto je mojí politikou, toto je moje přesvědčení, že bych ve rámci svého mandátu měl dokázat.

A proto jsem i mluvil s kolegy v Pakistánu o tom, jak vlastně vidíme to, jak svět funguje.

A dámy a pánové, podařilo se se tam dostat dokonce k místnímu Václavu Moravcovi, řekněme, k prestižnímu moderátorovi, kde jsem měl půlhodinový rozhovor v angličtině pro večerní televizní zprávy, na které se koukají nějaké jednotky milionů lidí.

Tak těch Pakistánců je hrozně moc.

Pojďme si pustit, co mi pan moderátor předkládal a co já jsem mu říkal.

Máme tedy dva kousky, které si okomentujeme.

Pojďme na první z nich.

---

Anglická část rozhovoru zůstává v původní podobě.

---

Dámy a pánové, omlouvám se za delší vstup, ale bylo to důležité, protože to, co říkám zde, aby bylo jasno, to, co říkám v Evropském parlamentu, říkám i ve světě, aby naši partneři porozuměli, že alespoň někteří evropští politici jsou připraveni na spolupráci s asijskými zeměmi, ne proto, že bychom jim chtěli líbat prsteny a podléhat jejich náladám, ale proto, abychom na základě rovnosti tvořili bezpečnější svět, kde žádná velmoc si nebude moct dovolovat diktovat ostatním.

A právě Pakistán a ty další středně velké státy jsou v tomto našimi přirozenými partnery.

Ale k tomu musí pochopit i naši partneři, že Ursula von der Lienová nebo Kaja Kallasová nebo pan Rutte z NATO ve skutečnosti jenom jako hodně mluví, ale ta rozhodnutí jsou na jednotlivých členských státech.

Toto je důležité, aby naši partneři chápali.

Protože jinak si budou tady myslet, že jsme blázni, že prostě tady Kaja Kallasová se se všemi jako rivalí a pan Rutte prostě jako tady chce všude jako posílat zbraně, ale není to tak.

A Pakistánci toto velmi chápou, protože oni jsou na velmi nebezpečném místě, kde zuří jedna válka vedle druhé.

Chtějí, aby ty války skončily, chtějí, aby skončila i válka na Ukrajině, protože i to prostě kazí obchod, kazí mezinárodní vztahy a myslím si, že v tom můžeme najít podporu.

Já si tady dovolím jen odstřelit do ukrajinské problematiky v dalším snímečku.

Pan Zelenský školí gerily, kolumbijské gerily se jezdí učit na Ukrajinu, aby vyhrotili válku na druhém konci světa. Oni se tam naučí s drony a tak dále a pak tam jezdí pomáhat zpátky do Jižní Ameriky s nějakou mafií, což vůbec není dobře.

Ale toto je mimochodem náš český základní zájem, aby až válka na Ukrajině skončí, tak aby se Ukrajina nestala semeništěm mafií a nejrůznějších problémových živlů, které se po té válce budou šířit a bude to mnohem horší, než to, co bylo po balkánských válkách. Takže toto je náš zájem.

A i k tomu potřebujeme do určité míry držet pohromadě se svými sousedy Slovenskem, Maďarskem, Rakouskem. Nevměšovat se nutně do té války jako takové, ale spíš se připravit na ty průšvihy, které po té válce na nás můžou dopadat.

Je to trošku podobná situace jako s uplické vlnou, kterou řeší teďka Italové a Španělé. My budeme řešit tedy tohle.

Takže proto zase nemůžeme být úplní beránci a nezbrojit, ale musíme zbrojit pro sebe, pro svoji obranu, ne kvůli nějakým křížovým výpravám, na kterých vlastně takový zájem nemáme.

Dostávám se tím k druhé věci, kterou jsem měl více jednání, ale setkal jsem se mimo jiné s pakistánským ministrem spravedlnosti, se kterým jsme řešili nejrůznější hejty, které vysílá Evropská unie vůči Pakistánu, že tam zavírají disident nebo něco takového.

On mi říkal: podívejte, já jsem ministr spravedlnosti, já nemůžu říct soudu propusť někoho, koho jsme podle našich zákonů odsoudili, jen proto, že to chce nějaká zahraniční velmoc.

A já jsem mu říkal: jasně, jako právníci se rozumíme. Nám, kdyby řekl Číňan Francouzům, že mají propustit z vězení Sarkozyho odsouzeného za nějakou podplácení nebo že nemají stíhací plán a že to máme prostě zařídit – my bychom si řekli: jste se zbláznili? Oni přece prošli normálním soudním řízením, tak nám cizí velmoc nemůže říkat, koho máme nebo nemáme pustit, a vyhrožovat nám obchodními nevýhodami, pokud bychom tak udělali.

Ale to přesně my děláme Pakistánu. Oni tam mají spoustu problémů s terorismem, s nejrůznějšími střetávkami – to je fakt nebezpečný. A když někoho zavřeli podle svých zákonů, tak není na nás na Evropanech, abychom říkali, jestli s námi chcete obchodovat, tak musíte, pane ministře, zařídit, aby tohohle toho člověka pustili. To ani nejde.

Oni tam dokonce ani nemají tak širokou milost, jako u nás má prezident. Čili my musíme navzájem respektovat trestní práva těch jednotlivých států. Oni nebudou diktovat nám – to ani nezkoušejí – ale my nemůžeme diktovat jim.

A tomu se v mezinárodním právu říká zásada nevměšování do domácích věcí svrchovaných států. A je to napsáno v článku 2, odstavci 7 Charty Spojených národů. A na tom jsme si s panem ministrem skvěle porozuměli, neb je také právníkem.

On mimochodem říkal zajímavou věc, že Evropa je do určité míry podobná Pakistánu. Pakistán je federace složená z několika provincií. Ta největší z nich je Pandžáb, která má 130 milionů lidí. To je jak Polsko a Německo dohromady.

Mimochodem s pandžábskou ministerskou předsedkyní jsem se sešel. Tři nejmocnější funkcionáři Pandžábu jsou ženy. Takže kdo si myslí, že v islámské zemi ženy musí být jen někde zavřené v burkě, je to hloupost. Skutečně první tři vysocí úředníci, které jsem potkal v provincii Pandžáb, byli dámy.

Nicméně Pandžáb je takové Německo Pakistánu, stejně jako u nás Německo v Evropské unii, a Islamábád je takový Brusel. Oni se snaží držet tu svoji federaci pohromadě. Nicméně ty jednotlivé provincie dělají zdravotnické věci. To znamená, když budeme chtít něco zdravotnického prodat, tak nebudeme obchodovat s Islamabádem, ale budeme obchodovat třeba s Lahorem, s hlavním městem Pandžábu, mimochodem velkým jako celá Česká republika.

Mimochodem, na tom jsme pracovali a je tam velký zájem o naše zdravotnické prostředky. Máme skvělé technologie, akorát máme docela malý trh – jen 10 milionů lidí. Kdežto Pakistán má čtvrt miliardy lidí, potřebuje pro ně zdravotní péči, potřebuje pro ně levné a dobré technologie. Jsou schopné si je tam vyrobit, ale od nás potřebují, abychom jim je tam prodali. Čili tohle je obrovská příležitost.

My jsme identifikovali šest českých firem, které by v Pakistánu chtěly pracovat, a my je oslovíme ve spolupráci s naším velvyslanectvím tam, které mimochodem odvádí skvělou práci. Tam máme skvělé zastoupení v Pakistánu.

A toto je něco, co potřebuji. Pokud by nám třeba Německo začalo krachovat a tam tolik vyvážet nešlo, musíme si ty cesty hledat po celém světě. A i to je práce někoho, jako jsem já, jako je Tomio Okamura, jako jsou další kolegové, kteří jezdí do zemí říkat: tady je Česko, Česko s vámi bude obchodovat.

A prosím, dovolím si trošku rodinné historie. Můj praděd přišel do Baťových závodů jako prostý švec. V Baťově škole se učil, učil, učil, pak dostal malej obchod, pak dostal čtyři obchody a nakonec skončil jako v podstatě součást managementu celých Baťových závodů.

A Baťovy závody v Pakistánu mají fabriku od roku 1940. Jmenuje se tam kousek od Lahoru Baťa Pur, Baťa město. Baťa takových městeček založil hned několik po světě a velmi to prosperuje. Baťovky se tam doteďka prodávají.

Takže Česká republika nebo Československo umělo tyhle věci v minulosti a není důvod, aby tak nedělalo i v 21. století.

Mimochodem, když už jsme u toho – ta suverenita je velmi důležitá. My nesmíme podléhat ve všem Němcům. Poprosím tady o fotečku s ministrem spravedlnosti.

Tady vidíte, jak vypadá takové jednání, když přijedete jako státník někam. Samozřejmě je to celé anglicky, neexistuje, aby vám to někdo překládal. To by hrozně trvalo. Krásně jsme si popovídali anglicky.

Pakistán má obrovskou nízkou cenu práce, ale spousta těch lidí tam ještě ze starých časů umí anglicky, takže se tam domluvíte, i když neumíte urdu.

Ale k suverenitě poprosím další snímeček. Pan Merz, který se snažil diktovat Evropě, koalice ochotných a tak dále, tak teďka čelí v Německu určité revoltě.

A vypadá to, že pokud AFD vyhraje v Sasku-Anhalsku, tak by ho mohli taky na podzim svrhnout, jo, čili Starmery pryč, Macron padne v březnu, v dubnu, ve Francii příští rok.

No a Merz možná ho ještě nestihne předběhnout, což je velice důležité, aby se i menší státy Evropské unie nevázaly jenom na to, co jim říkají ti velcí, ale učily se jednat jako svrchované státy.

A o tom jsem se i s panem ministrem spravedlnosti bavil.

A tady si dovolím ještě jeden vstup z pakistánské televize, který je z toho hlediska zajímavý.

Žádáme o něj.

"Now you know Europeans should take care of their own security. So you have to transfer huge chunks of your budget to military, military weaponry and everything else, which means that money is going to come out of welfare. So obviously the nature of the European state will also change. Politically, the influence that Europe has exerted during this conflict means that politically also it's kind of weaken. Economically, you've just said that Europe will not be the leading place in the coming years.

And one more point you want to add to the part morally? Now always maintain, you know, moral standards, human rights. Even GSP is connected to human rights and all those things and universal values that have had as part of policy. After finished. So today if Europe tells Pakistan we're not going to give you GSP because you have bad human rights, the world will say look who's talking? You guys quit when there was a genocide going on in Gaza.

So how can you talk about moral positioning? That's the biggest thing that Europe has lost out.

Do you? Is there a feeling? Do people in the EU realize that? Yes, and there is very strong opposition to the support of Israel in what they are doing in Gaza already in the European Parliament across the spectrum. Paradox more suverist sometimes supports Israel, Donald Trump position, and ignores the problem in Gaza.

So there is a big debate. But you are completely right that if human rights are universal, then we cannot overlook what is happening, the terrible things which happen in Gaza.

By the way, I think the human rights principles as written in the UN charter and international law are still valid. However override the sovereignty of states, especially if they would be abused as a geopolitical tool."

Dámy a pánové, tohleto je jenom takový výstřižek k tomu, že nemůžeme diktovat, ale ani nám nemůže nikdo diktovat, ať už je to v LGBT, nebo je to v dalších věcech, jak si řídíme naše zvyky, naši zemi.

Mimochodem, z tohoto je taky dvě poznámky k tomu.

Zaprvé, ačkoliv jsem z naprosto cizí země, pan moderátor byl perfektně připravený a perfektně věděl, jak se hádáme o zbraních a jestli pak bude ještě na zdravotnictví a na sociální věci, což jsem tam obšírněji komentoval. To když si chcete, tak vám pak dám celý ten pořad na YouTube.

Ale druhá věc je, pokud chceme udržovat jakékoliv kontakty s globálním jihem, tak nemůžeme ignorovat tu genocidu v Gaze a přitom jako chtít tady, pořád říkat, Rusko je špatné, Rusko musí být odsouzeno.

Protože ta genocida v Gaze je z hlediska lidských ztrát výrazně drsnější, než to, co se děje na Ukrajině.

A jsou úplně neviditelné konflikty jako v Sudánu nebo v Jemenu.

O tom jsme se s panem moderátorem taky bavili a on se mě ptal, jak je možné, že to Evropa nevidí, když přece je tady ten zastánce lidských práv.

Já jsem říkal: hele, řekněme si to otevřeně, je to daleko. A pro mnohé z kolegů, když ti lidé nejsou bílí lidé, ale jsou to hnědí lidé, tak pro ně to je jenom číslo, jenom statistika.

Jinými slovy jsou rasisté.

Je hrozně důležité si tyhle věci uvědomovat.

Česká republika taková být nemusí. Československo nikdy nebylo kolonialistickou zemí, vždycky světu pomáhalo. A ten obrovský mocný svět, těch kdysi rozvojových zemí, teď může být naším kamarádem, ale musíme je brát jako lidi.

Čímž po prosím ještě o několik snímečků.

Já jsem tam si udělal asi jednodenní výpravu na sever, kde jsou krásné hory, a díval jsem se po lidech. Vždycky jsem se díval, jak to funguje.

Tohleto je kolo, dětské kolo, to nejvyšší asi, které jsem kdy viděl, ve výši asi 4000 metrů nad mořem, což je vyšší než jsou Tatry a tam, kde jsou vrcholky Alp, tak tam mají dětská kolotoč.

Děcka ráno, když jsme odjížděli brzo ráno do práce, tak normálně chodí do školy, jak holky, tak kluci. Jsou to lidi jako my, mají rádi svoje děti, nejsou to žádní voudy, žádní fanatici, mafiáni.

Jasně, několikrát denně pokleknou na kobereček a modlí se směrem k Mekce, kdežto u nás zvoní kostelní zvony. Ale je to jejich země, oni to dělají po svém.

My máme naši zemi, ta je zase křesťanská.

Úplně není dobré, když se to míchá. Každý má své zvyky, ale nejsou to žádné obludy.

A když tam přijedete s úctou k jejich zvykům, tak jsou to nesmírně přátelští lidé, kteří mají své děti stejně rádi jako my.

A úmrtí každého dítěte v nějaké válce nebo kvůli tomu, že nejsou peníze na doktora, je pro maminku nebo tetu stejně tíživé, jako by bylo pro mě nebo pro vás.

Čili tohle je dobré vědět.

Možná se mnou nebudete souhlasit. Možná jsem příliš řekněme světový v tomto, málo nacionalista, málo hajtím, ale prostě tohle je moje přesvědčení, ke kterému jsem byl vychován jak za Československa, tak i na právnické fakultě, když jsme se učili o lidských právech.

A hrozně mi mrzí, že lidská práva se dneska zneužívají, že tahle krásná myšlenka se stala nástrojem geopolitického boje, toho, abychom vnucovali ekonomická pravidla přes lidská práva, která vlastně na těch lidech pak nikomu nezáleží.

Důležitá věc.

Mimochodem v Pákistánu, kdyby tam někdo měl zájem třeba obchodovat, tak je dobré vědět, pojďte se podívat.

Zatím země v přerodu, obrovsky chudá, ale mají krásně pomalované mimochodem náklaďáky. Kreslí se tam obrázky a různá hesla a tak dále.

Běžným dopravním prostředkem je motorka od Hondy, Honda CUB, na kterou často jezdí takhle ve třech naprosto bez helmy. A to proto, že tam je strašně drahá nafta pro ně, benzín, a oni si to prostě ti chudší nemůžou dovolit.

40 % nejchudších Pakistánců pracuje za nějakých 150 € na měsíc pro domácnost. Pozor, pro domácnost. Šestičlenná domácnost, ve které třeba dva lidé vydělávají, má nějakých 150 €.

Hrozně, hrozně chudí.

Ty lidé jsou, cena práce je tam měoučká.

Spoustu peněz mají z toho, že jezdí pracovat do Arábie a odtamtud to posílají domů peníze.

Ale je to příležitost pro každého, kdo by chtěl vyrábět, protože oni jsou poměrně pracovití. Kdo by tam chtěl vyrábět, udělat tam fabriku, a tím pádem si najít třeba způsob, jak se dostat s cenou tam, aby to byl schopný projekt dále ve světě.

Takže pro českého investora zajímavá oblast.

Naopak, pokud bychom si některé věci chtěli importovat, třeba dřevo, které je tam kupodivu levné – jo, málo jsem nevěděl – tak tam mohou těžit zlato, prostě co si vzpomenete, to tam je.

Takže tolik k Pákistánu a společnosti. Je to společnost, která se rychle mění. Je možné, že vypadala takhle před čtvrt stoletím Čína. Podívejte se, kde je Čína dnes. Takže je možné, že kdo tam vybuduje dnes dobré vazby, tak to velmi dobře ocení, ale jenom za předpokladu, že tam nebude válka.

Teď ale pojďme ve zbytku podívat ještě na jednu důležitou věc. Zrovna když jsem odjel do Pakistánu, napsala mě paní redaktorka Brodníčková SMSkou, proč jezdím do Číny a proč tam jezdím tolik a jestli to hlásím bezpečnostním službám a tak dále. A pak vyšel tenhleten článek o tom, že si cestičku do Číny prošlapal.

Je tam mimochodem fotka, kdy jsem byl v koncernu Geely, kterému patří Jemo Gily, kterému patří Volvo, kterému patří Polestar, který je v podstatě čínská obdoba celého Volkswagenu. Já jsem byl v jejich centrále, protože je možné, že lidé, kteří vyrábí u nás auta nebo součástky do aut, budou hledat takové partnery.

Čili já jsem poděkoval paní redaktorce Brodníčkové na Facebooku i na Twitteru, že mi udělala přes pěknou reklamu, protože přesně tohle dělám, to je moje politika. Jsem ochotný čelit jakékoliv kritice, protože si myslím, že spolupráce právě s velkými ekonomikami Asie je pro nás budoucnost.

Nicméně, co bych vám chtěl ještě ukázat? Paní Brodníčková se mě ptala, jestli to, co jsem se dozvěděl v Číně, hlásím tajným službám. Myslím si, že paní redaktorka úplně nepochopila pravý význam toho slova tajné. Jsou tajné služby právě proto, že kdyžbych s nimi spolupracoval, tak to asi nebudu psát ani do SMSky, ani to hlásit do novin.

Nicméně pojďte se podívat, protože já jsem kdysi dávno s touto službou přišel do styku v oblasti zdravotnictví. Ne protože bych měl nějaké specifické informace, ale řešila se masivní korupce ve zdravotnictví v nemocnicích, která teď doběhla i různými stíháními těch ředitelů. A přišli za mnou s tím, abych jim jako právník vysvětlil, o čem to je, jak to funguje, jak se nakupují léky, jak se nakupují zdravotnické prostředky, jak se dávají provize.

A protože jsou to lidé pracující v zájmu České republiky, chrání daňové poplatníky, tak jsem jim to vysvětlil.

Teď se podívejte podle jakého zákona to běží. Zákon o bezpečnostní informační službě 15494 v platném znění. BISKA může využívat osoby v prospěch této služby. Je oprávněna při plnění svých úkolů využívat služeb poskytovaných osobami jednícími v její prospěch.

Osobou jednící ve prospěch bezpečnostní informační služby se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba starší 18 let, která dobrovolně a utajeným způsobem poskytuje služby BISE při plnění jejich úkolů. S tím, že BISKA je povinna chránit osobu jednící ve prospěch této služby před vyzrazením a způsobením újmy na cti, životě, zdraví, majetku a tak dále, které by z toho mohly vyplynout.

Čili dámy a pánové, pokud by se stalo, že za vámi přijde někdo z bezpečnostní informační služby, prokáže se průkazem a zeptá se vás na něco, co prostě potřebují vědět, tak věřte několik věcí. Za prvé, to, že s nimi budete spolupracovat, je dobrovolné. Nemůžou vás k tomu žádným způsobem donutit. Můžete je poslat k čertu. Pokud se rozhodnete jim něco říct, tak v takovém případě máte právo na to, aby vaše identita nebyla prozrazena.

Tolik zákon. Nikdo vás nemůže nutit ke spolupráci s bezpečnostními službami.