EU platí převýchovu mužů. Politika proniká do škol. Dotujeme migraci | Robert Kotzian | Rádio TO #4

Vážení posluchači, vítám vás opět v rádiu To v pořadu Rozhlas bezdrátu.

Dnes u druhého dílu rozhovoru s právníkem Robertem Kociánem.

Hovořit budeme o politických neziskovkách, což je téma, o kterém můj host napsal knihu s názvem Politické neziskovky a jejich boj proti západní civilizaci.

Pane Kociáne, Roberte, vítejte opět v rádiu To.

>> Dobrý den a děkuji za pozvání.

Začněme dnes trochu jinak, než je u tohoto tématu obvyklé.

Minule jsme spolu hovořili o ilegální migraci do Evropy.

Jak by hypoteticky vypadala podle vás ilegální migrace, kdyby se na ní nepodílely politické NGO, tedy neziskové organizace?

No, myslím si, že bylo by významně méně, možná řádově méně a bylo by mnohem snažší a odmítnuté žadatele o azyl vracet do zemí jejich původu.

Eh, my jsme oba právníci, tak se musím zeptat, co se podle vás děje s evropským právním systémem obecně, eh, na pozadí těchto událostí.

Když propašuju do Evropy pyel konopí, tak půjdu do vězení, když mě teda chytí, eh, když pašuju hodinky, cigarety, zlato, cokoli jiného, buď půjdu do vězení nebo zaplatím vysokou pokutu.

Když propašuju do Evropy 1000 ilegálních migrantů, většinou se mi nestane vůbec nic a ještě na tom vydělám.

Někde se nám ztratil právní stát.

Co čím si to vysvětlujete?

No, tak já bych možná přece jenom poznamenal, že imigranti jsou lidé a nejsou zboží, takže to přirovnání bych možná trochu si dovolil brzdit, ale samozřejmě míří ta otázka velmi správným směrem.

No, eh, pokud jde o eh pašeráky, tak ti se dopouštějí trestné činnosti a je to otázka eh intenzity boje proti nim.

Tam se domnívám, že má Evropská unie a bezpečnostní složky její a bezpečnostní složky národních států eh, e, nebo státy mají co dohánět, protože nepochybuji, že ti konkrétní příslušníci, kteří se tím dnes zabývají, dělají, co mohou.

Ovšem pokud jde o migrační neziskovky, tak ty, ačkoli v podstatě dělají něco podobného, to znamená různými způsoby napomáhají nelegální migraci, případně migrantům, ale ve svém důsledku tomu fenoménu jako takovému, eh, tak ty jsou z trestnosti vyjmuty a to proto, eh, že se u nich předpokládá eh humanitární motivace.

To je přímo eh, to je přímo eh zakotveno v evropském právu a je to taková obezlička, kterou ony, eh, kterou ony využívají.

To je důvod, proč jsou také z Evropské unie i z národních států bohatě dotovány.

Domnívám se, že ano.

E, domnívám se, že ano.

Eh, protože oni vlastně ty své aktivity prezentují jako ochranu základních práv žadatelů o azyl.

A ta dotace vlastně jde buď na toto nebo případně na integrační projekty a podobně.

Vždycky to vypadá jako dotace na něco šlechetného, ale ve své podstatě jde o nelegální migraci a posilování tohoto fenoménu.

>> Eh, bavíme se o pojmu politické neziskovky.

Eh, co si pod ním má posluchačit?

Podle jakých znaků poznáme organizaci, která už není, řekněme, pouze charitativní nebo občanskou organizací, ale fakticky politickým aktérem?

>> Tak e, podle mého názoru, eh, nebo ve své knize navrhuji tři takové znaky.

Jeden z nich je eh progresivistická politická orientace té dané neziskové organizace.

Druhý, který je s tím prvním spojený, tak je radikalita jejich cílů, čili to, že je vlastně ta činnost v konečném důsledku vzato do důsledku namířena proti západní civilizaci.

A třetím znakem jsou specifické způsoby politického působení, mezi kterými bych vypíchl například takzvanou, jak oni tomu říkají, strategickou litigaci, což je tedy vyvolávání, úmyslné vyvolávání sporů před soudy, eh, kdy vlastně konečným cílem je dosažení takzvané systémové změny.

To znamená dotáhnout ten případ až k nějaké vrcholné soudní instanci, která by svým rozhodnutím nastavila nové obecné pravidlo a to by se pak vztahovalo na všechny budoucí podobné případy.

Čili je to politické působení svého druhu.

A právě to se domnívám, že je jedním ze charakteristických znaků e toho, čemu říkám politické neziskovky.

A já bych jenom možná na závěr ještě poznamenal, že pro mě, pokud bych měl být důsledný, tak pojem politická neziskovka je teoretický koncept, protože je řada organizací a institucí veřejných, například akademických, které v sobě eh, řekl bych, zahrnují jak činnost, aktivity, působení, které nelze podřadit pojmu politické neziskovky, ale také se v některých ohledech jako politické neziskovky chovají.

To je příklad na některých akademických institucích, které eh některými svými projekty nebo svými různými organizačními útvary se skutečně chovají jako politické neziskovky.

Zajímavý je v tomto třeba Sociologický ústav Akademie věd nebo některé specifické katedry veřejných vysokých škol, ale rozhodně nelze o celé akademii říci, případně o celé dané veřejné vysoké škole říci, že jsou to politické neziskovky.

Čili měli bychom ten pojem spíše chápat jako jistý vzorec chování eh, než to, že vždycky každý spolek je politická neziskovka.

Rozhodně ne.

Nebo každá politická neziskovka je vždycky celou organizací.

Může to být skutečně třeba i jen skupina lidí sdružených dočasně kolem určitého projektu.

>> Eh, politické neziskovky tedy mohou zásadně ovlivňovat veřejnou politiku, aniž by předstoupili před voliče.

Eh, vidíme tu jasný případ takzvaného demokratického deficitu, což je takový, ještě alibistický termín.

Já bych ostrěji řekl, přispívají i k likvidaci demokracie.

No, tak svými cíli, které jsou v konečném důsledku namířeny proti západní civilizaci, což si myslím, že je u těch migračních neziskovek velmi patrné, tak těmi skutečně mohou ohrožovat i demokracii, případně různé eh krajní levicové organizace, které se tak chovají eh i v našich ulicích.

A pokud jde o ten demokratický deficit, respektive obcházení demokratických procesů, tak to jsou také případy, které existují.

Je to například právě to měnění pravidel v procesech strategické litigace.

Pokud bychom se třeba podívali, jak se v průběhu času v důsledku rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, což byly zhůsta případy vyvolávané právě neziskovými organizacemi politicky činnými, e, tak pokud se podíváme, jak se vyvíjela schopnost státu eh, deportovat odmítnuté žadatele o azyl, tak naprosto zřetelně vidíme, že eh v čase se klesala a to prudce a právě v důsledku této rozhodovací praxe, čili v důsledku strategické litigace migračních neziskovek.

E, kolem politických neziskovek, eh, probíhá velký neziskový byznys.

>> Eh, dá se aspoň přibližně zjistit, kolik peněz, eh, poskytují politickým neziskovkám jak Evropská unie, tak vlády, nadace a podobně.

Kolik peněz vůbec v tomto byznysu se otáčí?

No, na sčítané to nemám.

Ono totiž k těm informacím je velmi obtížný přístup a v případě Evropské unie i pokud jde o veřejné peníze z rozpočtu Evropské unie, eh, nicméně se domnívám, že to budou eh, budou stovky milionů ročně, případně eh, případně jednotky miliard.

Eh, a to spíše ročně napříč celou Evropskou unií.

Ale takovým zajímavým příkladem, který lze v této souvislosti zmínit, je program Agora EU připravovaný pro další rozpočtové období Evropské unie v letech 2028 až 2034.

A tam se počítá napříč celou Evropskou unií, že se neziskovkám a velmi často to budou právě oni neziskovky, rozdělí ročně 30 miliard Kč, přepočteno na koruny 30 miliard Kč ročně napříč celou Evropskou unií.

I když je to napříč celou Evropskou unií, je to ohromující částka, která pochopitelně má ambici měnit politické klima v Evropě.

>> Ve své knize se věnujete také tomu, jak politické neziskovky ovlivňují společenskou debatu. Jakými cestami to dělají? Je jejich hlavním nástrojem lobing? Jsou to média, vzdělávání, expertní studie, soudní spory, o tom už jste se zmiňoval, nebo je to kombinace všech těchto prostředků?

>> No, je to, Václave, myslím všechno z toho, co jste jmenoval. Možná teď v poslední době jsme si mohli přečíst informaci o čtyřech projektech, jejichž cílem je, protože jsou to existující projekty dotované Evropskou unií a probíhající projekty, čili jejichž cílem je vymlouvat mladým evropským mužům jejich konzervativní názory, což je něco naprosto neuvěřitelného, že to existuje.

Ale uvědomme si, že politické neziskovky mají jeden půvab. Kromě toho, že mají přístup k veřejným penězům, o kterém se tady bavíme, jejich postavení jim dává přístup do oblastí, do sfér lidské činnosti, kam politické strany z dobrých důvodů, podotýkám, přístup nemají.

A to jsou například školy, do kterých dnes politické neziskovky běžně chodí, působí na děti a nikdo se tomu nediví. Dokonce to školy i samy vyhledávají.

Dokážeme rozlišovat mezi neziskovou organizací jako takovou a politickou neziskovkou? Pod stejnou právní nebo společenskou nálepku „neziskovka" se mohou dostat já nevím hasiči, sportovní kluby i organizace, jejichž hlavním cílem je naopak změna zákonu nebo veřejná politika. Lze to lehce rozlišit.

>> Podle vaší definice asi ano. Jak jsem tak poslouchal, myslím si, že ano.

A já hned v úvodu té knihy politické neziskovky píšu, že tu knihu píšu na obranu neziskového sektoru. Já jsem prakticky celý život sám činný v neziskovém sektoru. Někdy více, někdy méně, tak jak člověk jde životem.

A mně samotnému vadí, co vlastně na běžných užitečných neziskových organizacích — hasiči, neziskové organizace starající se o lidské zdraví, o lidi bojující se závislostmi a tak dále — ulpívá díky činnosti politických neziskovek. My to musíme rozlišovat.

Pochopitelně v případech, jako jsou hasiči nebo třeba organizace sdružující pacienty s určitou diagnózou, je to jednoduché. Ale pak jsou hraniční případy, kde to jednoduché není. Ale takový už je život ve svobodné demokracii.

Já nevolám po jakémkoli zákazu nebo potírání politických neziskovek, až na extrémní případy, kdy se ty neziskovky dopouštějí nějaké nezákonné činnosti. Pokud by snad někdo je chtěl rušit, tak přes všechno, co jsem o nich kdy napsal a řekl, budu stát na jejich straně, prostě proto, že mi svoboda je cennější, snad nejcennější hodnotou. Ale my to rozlišovat musíme a tím receptem je transparentnost a omezení toku veřejných prostředků do politicky aktivních organizací.

>> Vraťme se ještě k tomu financování. Jakou roli podle vás v celém systému neziskovek hrají soukromé nadace a zahraniční dárci? Pokud organizace v jedné evropské zemi dostává významné prostředky ze zahraničí a snaží se ovlivňovat domácí politiku, měl by mít občan právo zjistit, kdo tuto činnost financuje?

>> Tak soukromí dárci hrají naprosto zásadní roli, protože jakkoli nám mohou vadit veřejné peníze, které se dostávají politickým neziskovkám, tak podstatnou část jejich materiálního zajištění zajišťují soukromí dárci. To nejen drobní dárci na různých těch crowdfundingových serverech, ale jsou to také nadnárodní neziskovky. Já jim říkám „bigo" — ty skutečně globální neziskovky.

A tam je zajímavé, že když se snažíte vystopovat, kam až ten řetězec jde, tak velmi často na konci toho řetězce najdete bohaté rodiny ze západních civilizací, které zkrátka část svého majetku věnují na toto. Oni tomu říkají filantropie. Takovým velmi známým případem je George Soros, ale rozhodně není jediný.

A nenajdete tam nic, co byste kvůli čemu byste snad museli přemýšlet o nějaké konspirační teorii, ale skutečně konkrétní osoby.

Problém je, že tyto finanční toky, které jsou velmi podstatné, je prakticky nemožné vystopovat. Co bychom měli dělat, je podívat se na politické neziskovky trochu jako na politické strany, kde je nějaká a zase z dobrých důvodů regulace, která něco zakazuje a něco přikazuje, aby bylo veřejně dostupné a transparentní.

Takže například u politických stran je zakázáno zahraniční financování. Přece jenom, přes všechno, co jsme si řekli, politická neziskovka není politická strana, takže asi nebudeme zakazovat zahraniční financování. Ale možná bychom měli vědět, jaké to zahraniční financování je, čili transparentnost zahraničních příjmů neziskových organizací přinejmenším nad určitou minimální hodnotu.

Nemá smysl trápit nějaké drobné dárce ze zahraničí v řádu jednotek třeba eur a podobně, ale rozhodně bychom to měli vědět, protože ve svobodné společnosti je řešením transparentnost. Ať víme, s kým máme tu čest. To si myslím, že často stačí.

Politickým tématem je zákaz financování politických neziskovek z veřejných peněz, například ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu krajů a podobně. Souhlasil byste s tím?

>> Určitě bych s tím souhlasil. A ten problém totiž je v tom, že my si vůbec musíme připustit to, že takzvané politické neziskovky vlastně vykonávají politickou činnost. V tom je ten klíč, protože oni se vlastně tváří jako obhájci objektivně dobrých věcných záležitostí, věcných hodnot, a tudíž jakoby nám unikají z té politické debaty.

>> Ano. Právě takzvaní liberální demokraté tvrdě hájí práci neziskovek a neustále opakují, že právě toto je občanská společnost, demokracie, že přece není jenom jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a tak dále. Jak tomu proti argumentovat?

>> Já tedy se musím přiznat, že dlouhodobě příliš nerozumím pojmu občanská společnost, ale budiž je zaužívaný.

My jsme tady vlastně svědkem takového, řekl bych, argumentačního triku, který možná si už si řada lidí bude pamatovat ještě z doby před rokem 1989, kdy vlastně komunismus nebyla jen politická ideologie, ale byla to vědecké poznání, byla to věda — vědecký komunismus.

No a pochopitelně odporovat něčemu, co je objektivním vědeckým poznáním, je jako odporovat fyzikálním zákonům.

To přece nejde z politických pozic kritizovat Newtonovy zákony, ale právě tento trik vlastně používají ty politické neziskovky, které říkají, že obhajují základní práva. A to je přece něco tak objektivně správného, věcného, že v tom není vůbec žádná politika. To je ten argumentační faul, kterým jim pak otvírá dveře do škol a na různá jiná fóra, kam se běžná politika dostat nemůže a možná by neměla.

Kdybyste vy — už jste to trochu naznačil — dostal možnost změnit český systém financování těchto organizací, co byste udělal?

No, tak já bych především nepřipustil jejich financování z veřejného rozpočtu. Ale myslím si, že jedna věc je mít většinu v parlamentu a udělat nějaké takové rozhodnutí, úplně jiná věc je dovést veřejnou debatu do stavu, kdy toto bude něco, co bude chápáno jako správný krok.

Ono to vidíme třeba na tom nešťastném Španělsku, o kterém jsme se bavili v souvislosti se situací na Ceutě v předchozím díle, kdy politické neziskovky, které jsou aktivní v oblasti migrace, tak nejsou financovány španělskou vládou nebo státem. Dokonce v některých případech ani Evropskou unií, ale jejich komunální sférou — municipalitami, tedy obcemi, regiony. Čili byla samosprávnými tělesy, která jsou vlastně nezávislá na státě.

To je příklad třeba politické neziskovky Open Arms, která velmi aktivně a pravidelně zajíždí k libijským břehům, kde jakousi náhodou — v úvozovkách — potkává gumové a jiné malé čluny s těmi, jak se říká, doktory a inženýry.

A tato nezisková organizace je financována do značné míry právě samosprávami — španělskými samosprávami — což už není v dosahu státu tak jednoduše.

Dobře, vraťme se ještě k neziskovým organizacím působícím v Středomoří.

Jejich kritici celkem oprávně poukazují na to, že činnost neziskovek tam vytváří takzvaný pull factor — tedy že samotná existence těch záchranných lodí jimi financovaných výrazně znásobuje ochotu dalších lidí vydat se na nebezpečnou cestu do Evropy.

Domníváte se, že tím přispívají k pobídce, aby ta migrační vlna zesílila?

No, jednoznačně tím přispívají k pobídce. Byť, jak jsem upozorňoval — jak jsem upozorňoval v předchozím díle o migraci — ono nakonec ten podíl migrantů dovezených do Evropy migračními neziskovkami je pouze zhruba 15 %. Já tedy vím, že je to rozmezí odhadované na 10 až 18 %, ale dejme tomu těch 15 % pro zjednodušení debaty.

Čili toto skutečně vytváří pull factor.

Ale ty migrační neziskovky přitom nepůsobí jenom na těch lodích a dokonce v letadlech — tam mají v permanenci i letadla.

Ale právě tou strategickou litigací — kdy bych zmínil například velmi známý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, kterého se podařilo dosáhnout migračním neziskovkám v kauze Hirsy Jama proti Itálii. V roce 2009 plul člun z Libye a dostal se až na volné moře. Potkal se za nějakých okolností s italskou vojenskou lodí.

Italští vojáci všechny ty migranty z člunu nalodili a odvezli je zpátky do Itálie. Tam se nějakým způsobem došlo ke zkontaktování migrační neziskovky a těch migrantů. Podali žalobu. Soudní proces běžel a dostal se až k Evropskému soudu pro lidská práva.

Výsledkem je, že se Itálie bránila tím, že to bylo na volném moři, tedy nikoli v italské jurisdikci — to znamená ani v jurisdikci smluvního státu Evropské úmluvy o lidských právech, podle které tento soud soudí.

Ale ten soud řekl, že to byla nicméně vojenská loď smluvního státu Itálie a že k tomu, aby se na ty migranty vztahovala evropská úmluva o lidských právech, postačuje dostatečně efektivní faktická kontrola státu nad těmi migranty. Což tedy tím naloděním k tomu došlo.

A tudíž od té doby vlastně stačí opustit tu záchrannou zónu Libye a už na volném moři — to znamená poměrně záhy po vyplutí — je nutné ty migranty vozit až do Evropy.

A samozřejmě informace o tomto rozsudku se rozšířila. Pašeráci s ní dobře pracují — a nejen s tímto rozsudkem, těch je celá řada. Využívají to jako vzkaz migrantům: Pojďte, není to tak těžké.

Takže politické neziskovky vlastně nahrávají pašování lidí do Evropy.

I takto. I tím, že se soudí s evropskými státy — samozřejmě jménem konkrétních migrantů, jinak by to nešlo — ale i takto tomu nahrávají a vlastně způsobují tím to, čemu říkají systémová změna. To znamená zaváděj nové obecně platné pravidlo, které najednou platí úplně ve všech případech.

Takže ten zásah tou strategickou litigací, domnívám se, že je mnohem zásadnější než to, že těch 15 % migrantů — byť se mi u toho vaří krev — dovezou do Evropy.

Já jsem tím měl na mysli, že vlastně pomáhají těm pašeráckým gangům, kterým jde o peníze — kterým je jedno, když se někdo utoní — ale oni z toho mají byznys.

Je to tak. Je to tak.

A pořád si připomínejme, že i migranti jsou lidé a že touto politikou prostě dochází k způsobování neštěstí na obou stranách Středozemního moře.

Protože i ti Libíci — když migranty zachytí v záchranné zóně — no nedělejme si iluze, jak s těmi migranty zacházejí, zvláště s těmi, které jsou černé pleti. To si myslím, že by si nikdo z nás nepřál zažít.

S Robertem Kociťánem si v rádiu Top povídáme o politických neziskovkách.

Bavili jsme se o Středomoří, hlavně o tom, jak působí v Evropě. Ještě bych se zeptal, jak vnímáte vliv politických neziskovek tady u nás?

No, pochopitelně špatně. Byť v té migrační oblasti to není tak patrné, protože — a ona je to pravda — těch nelegálních migrantů z těch, řekněme, kulturně rizikových oblastí světa u nás naštěstí a prozatím není mnoho.

Takže v této oblasti to není tak zásadní, ale například v oblasti environmentální — už máme za sebou vlastně klimatickou žalobu. To znamená snahu prostřednictvím strategické litigace — souzení si — vynutit nějaké politické změny.

Tady naštěstí politické neziskovky byly neúspěšné.

Nedávno jsme pozorovali také kauzu neziskovky Platforma pro sociální bydlení, kterou jsem zažíval v komunální politice v Brně v souvislosti se některými programy takového radikálního zabydlování. Ale teď vlastně je proti ní vedeno trestní řízení, když se zjistilo, že tam byla nápadně úspěšná při přidělování dotací z jednoho z ministerstev za předchozí vlády.

Mimochodem jde také o neziskovou organizaci, která stojí za zákonem o podpoře bydlení, který já považuji za špatný jako celek a měl by být bez náhrady zrušen.

Nicméně, co je v něm nejpodstatnější — že nastavil cestu k sociálnímu bydlení i pro vlastně nelegální migranty. To považuji za systémově principiálně špatné.

Vím, že současní poslanci slibují, že pozměňovacím návrhem tuto možnost z tohoto zákona odstraní.

No uvidíme.

Eh, je na tom Česká republika obdobně jako například státy V4, které se také ubránily té masové migraci v otázce politických neziskovek nebo třeba vůbec státy bývalého sovětského bloku?

Eh, myslím si, že se s třemi dalšími visegrádskými zeměmi v tomto ohledu máme hodně společného a podle mého názoru je to i důvod pro obnovení a posílení spolupráce na půdorysu Visegrádu.

Rozumím, každý i z těchto států má své zájmy, ale myslím si, že třeba v oblasti migrace a na to navazující, řekněme, chování se vůči těmto organizacím, které jí usnadňují, tak je na místě a je to v našem zájmu.

Politické neziskovky, organizace, které se tváří, že jejich posláním je šířit dobro. Jaká je opravdová realita?

A to jsme se dnes snažili zjistit s naším hostem, právníkem, který se tomuto tématu dlouhodobě věnuje, s Robertem Kočiánem.

Děkuji vám, že jste přišel do našeho studia a podělil se s našimi posluchači o vaše pohledy na věc.

Také děkuji za pozvání.

Od moderátorského mikrofonu rádia se pro dnešek loučí Václav Musílek a přeje vám příjemný a úspěšný den.