ČT je propagandistická televize. Management se bojí kontroly NKÚ. | Alena Maršálková

[hudba] [hudba] Alena Maršálková je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

>> Paní Alena Maršálková je bývalou novinářkou, také pedagožkou v oblasti médií, specialistkou na PR, mediální expertkou a analytičkou.

>> Dá se to tak říci?

>> Ano. Dá.

A nás dnes zajímá zejména paní Maršálková. Co vy si myslíte o tom novém připravovaném zákonu pro média veřejné služby? Mám teď na mysli to financování.

>> Co si o tom myslím? Já si myslím a celou dobu to tvrdím: financování veřejnoprávních médií není téma dne, ale je prostě důležité úplně vlastně od začátku probrat, jestli veřejná média potřebujeme, jaká má vypadat veřejná služba, kdo ji má poskytovat a pak jak se bude financovat. To je základ.

To znamená, že my v současné době se bavíme až o tom posledním článku, protože v současné době máme financování z koncesionářských poplatků, řekněme spíš poplatků televizních a rozhlasových.

>> Eh, samozřejmě teď je to tak.

>> Ano, s tím, že je to vlastně povinné. Je to povinné i pro firmy od určitého počtu zaměstnanců. Ono to, když to vezmu, funguje. Ale my musíme vlastně jakoby reagovat na to, proč ti lidé to nechtějí platit, proč se odhlašovali, protože když se podíváte do dob, kdy bylo možné odhlásit televizi, snižoval se počet platců těch poplatků. A proč? Protože ti lidé jsou nespokojení s poskytováním veřejné služby.

Česká televize, budu mluvit především o České televizi, neposkytuje veřejnou službu. Česká televize je teď už jenom propagandistická televize, která prosazuje určitý narativ.

>> Dobře, paní magistro, jak se toto měří?

[povzdech]

>> Jak se to měří? Vždycky je důležité vlastně podívat se na ten produkt — to znamená reportáž, film nebo diskuzní pořad — a říct si, co kdo komu říká, za jakým cílem a jaký to má dopad na veřejné mínění. A hlavně vlastně posuzovat ten dopad na tu veřejnost, to zda ten produkt veřejnoprávního média splňuje všechny podmínky, které určuje Kódex České televize.

To znamená, že musí být objektivní, nestranný, musí poskytovat informace a musí dát prostor tomu divákovi nebo občanovi, aby si udělal svůj vlastní názor. Jo, v okamžiku, když to máte jednostranné, neobjektivní, když vlastně je podprahově vnucován ten názor, tak vlastně nesplňuje ten produkt veřejnou službu.

>> Mhm.

>> Vy jste říkala, že je třeba tu debatu brát z gruntu, z nějaké jiné strany, než se bere teď.

>> A říkal jste, že je potřeba určit, co to je ta veřejná mediální služba.

>> Ano.

>> Co to vlastně?

>> Co to je? Protože když se podíváme, jak se říká, ten problém je vlastně v tom, že ten zákon o České televizi a o Českém rozhlase je z roku 91. Vemte si, v té době jaká byla vlastně technologie, jaká byla možnost přijímání televizního signálu.

>> Pravda, mnohokrát novelizovaný.

>> Tak ale prostě vycházel z nějaké doby. Teď máme úplně jiný technologický svět. To znamená, že my máme možnost si informace sbírat z různých kanálů způsobem. A teď je strašně důležité v této době, v posledních letech je důležité, aby ty informace, které vlastně poskytuje veřejnoprávní médium, byly skutečné, protože v současné době, když existuje umělá inteligence a můžou vznikat fejky, fejkové zprávy, fejkové fotky, cokoliv — videa — tak já potřebuju vědět, že to, co mi poskytuje veřejnoprávní médium, je skutečné, že si to nikdo nevymyslel.

Ano.

A pak je velmi důležité, aby v rámci veřejné služby občané dostali v rámci třeba krizového zákona, když dochází k mimořádným událostem, krizovým situacím, informace, které potřebují dostat. To znamená v rámci fungování státu — zákonné věci, které prostě ve společnosti během roku vyvstanou — aby věděli, že se mohou podívat na ten a ten web, na tu a tu televizi a dostanou informace, co vlastně mají třeba za povinnosti, co ten stát změnil, co se změnily za zákony, jaké jim třeba odpadnou povinnosti, prostě jak funguje vlastně ta naše společnost a nejenom naše společnost, ale Evropa, samozřejmě svět navaznosti. A to se vlastně poskytuje informačním způsobem, žádným bulvárním nebo nějakým populistickým s emocema. To je o tom, aby ten člověk dostal informace, které potřebuje k fungování ve společnosti.

>> Rozumím.

A je potřeba říci, paní Maršálková, že naše společnost si tedy zvolila po sametové revoluci ten duální systém — že vedle sebe nažívají soukromá privátní média a vedle nich média veřejné služby. Vy jste také zmiňovala, kdo tu veřejnou službu bude poskytovat. Tedy nejenom, co to je a co to je, ale kdo to bude poskytovat. Já podotknu, že šéf BBC před pár dny označil televizní poplatky za model včerejška. Dokonce vy jste o tom pojednala na svém Facebooku. Ale jest, pokud je mi známo, tak zrovna BBC funguje jako klasická obchodní společnost tím, že má smlouvu se státem a poskytuje tu službu státu. U nás to tak není. Česká televize ani Český rozhlas, Česká tisková kancelář nejsou klasické fungující společnosti.

>> Ano, ale my jsme se právě i na tom inspirovali na tom modelu BBC, protože veřejnou službu nemusí poskytovat Česká televize. Jo, tady je o tom, že si řekneme: potřebujeme veřejnoprávní médium, aby poskytovalo veřejnou službu. A teď si vezmeme třeba oblast zpravodajství — to znamená toho chodu státu. To může poskytovat televize, která se jmenuje česká. Pak si řekneme, že máme tady třeba významné události, jo? Máme třeba festival karlovarský, nebo máme třeba výročí nějakého významného spisovatele, úmrtí, nebo máme výročí republiky, sametové revoluce. A to znamená, že pak vyhlašme výběrové řízení, řekněme si, co chceme mít v rámci veřejné služby, a ať se do toho přihlásí všechna média — i soukromá — a vysoutěžme to a povolme. Rozumíte mi?

My chceme, aby to byla i kombinace, aby nebylo jedno veřejnoprávní médium jako Česká televize, ale aby měla kombinované financování a na takovou Stardance, na taneční soutěž nebo třeba na ten festival, aby si mohla prostě vysílat to komerčně. To znamená nabalit si sponzory, vysílat si to a my to nebudeme platit. My chceme, aby to bylo kombinované.

Jak si vysvětlujete, že v okamžiku, kdy se vážně začalo hovořit o tom novém zákonu, respektive promiňte, o novele toho stávajícího zákona — tedy o zrušení televizních a rozhlasových poplatků — že nastala taková panika, takový poprask na Laguně, na Kavčích horách a na Venohradské 12?

No podívejte se, vysvětlit se to dá velmi jednoduše a to tím, že prostě ten management se bojí toho, že by dojde ke kontrole nejvyššího kontrolního úřadu. To je prostě jediná věc.

Vy sám jste už dlouho dlouho členem Rady České televize.

Vy jste měl svoje bývalé kolegy, kolegyně, kteří viděli dofinancování, kritizovali financování a je prostě potřeba se podívat na to financování, kde se utrácí peníze a je potřeba tam rozbít, já to říkám, je potřeba udělat audit nejen finanční, ale taky personální, protože tam existují prostě větve, skupiny přisáté na České televizi, které z té České televizi vysávají a nemohou se tam dostat jiní.

To znamená, že tam se nesoutěží, tam je klientelismus.

A protože tam je ten klientelismus, tak se tam prostě bojí podívat na to, kolik která skupina od té České televize dostala. Proto máme ty začrněné smlouvy.

Takže aby mohla ta televize zdravě fungovat, potřebujeme udělat kontrolu hospodaření, udělat audity a ty personální napojenosti skupin, abychom viděli, kdo vlastně v té české televizi vládne, protože tam nevládne generální ředitel, co si budeme povídat. A proto je to tam hysterie.

Já jsem třeba velmi takový divák. Já si neustále sleduju ty jejich audity, protože oni se pořád oháněj těmi audity.

A vzhledem k tomu, že už jsem tady dost dlouho a pohybuju se mezi těma různýma skupinama, PR agenturama, tak jsem měla možnost i setkat s tím, jak se dělají audity pro Českou televizi. Takže tam se prostě udělá audit, který se tam předloží, oni řeknou: „Ne, ne, ne, to nebude, tak se to spraví." A v tom auditu najdete třeba oni tam posuzují zdroje, vyváženost a takové věci a teď tam mají napsáno vítka třeba k pořadu 168 nebo k reportérům ČT a teď je tam napsané: redakce nesouhlasím.

Takže řekněte mi, k čemu je ten audit? Jako k čemu je ten audit, když vlastně redakce nesouhlasí, oni si to prostě přeberou po svém, nevy z toho žádné důsledky nevyvodí a jedou dál. Takže to je to, proč je tam ta hysterie.

A hlavně já si osobně myslím, že je uměle vyvolaná určitými jakoby skupinami. A víte co, já se za to nebudu ani omlouvat, ani stydět. Prostě ta Česká televize dělala neustále PR vládě Petra Fialy. Když je teďko vláda Andreje Babiše, tak prostě dělá znovu PR opozici.

To znamená, že vlastně oni jsou živeni a já tomu věřím, ti zaměstnanci, ti řadoví, jsou živeni tím, že prostě přijde někdo, kdo jim bude nařizovat, nakazovat, co mají dělat, jak to mají dělat a že je prostě bude ten Babiš ovládat. Ten zlý Babiš je prostě bude ovládat.

Je to u nich živeno a ono to tak není. Protože znovu, když si vy jste zmínil BBC, tak oni třeba navrhli zrovna, že by to mělo být stejně jak u nás. Ta vláda s tím nesouhlasila, ale pořád říkáme, oni pořád říkají, že to je vládní televize.

Vždyť jako kdo je vláda? Vláda je naše země. My jsme přece my jsme ta televize je státní, vždyť my jsme stát.

Takže oni se prostě toho bojí a jsou živeni tím, že se tam bude politicky zasahovat.

>> Tak paní Maršálková, v tomto studiu pravil kdysi Ondřej Hejmán, že Česká televize vždycky byla prozimní.

>> Ano.

>> A vzhledem k tomu, že teď žijeme ten bruselský režim, tak je logické, že je vždycky pro bruselská. Skrze vládu Petra Fialy, třeba skrze vládu někoho jiného někdy. A já pokládám to jako ďábelskou otázku. Není to náhodou v pořádku?

>> Je, že je pro bruselský režim, režim, který žijeme. My už nemáme Moskvu, my máme Brusel.

>> Hm.

>> A ta televize je prostě pro režimní.

>> Hm.

>> A máte pocit, že je prozimní, když jede proti Andreji Babišovi a vládě Andreje Babiše?

>> Nevím, nevím. Říkám si, jestli náhodou by to celé nevyřešilo to, kdyby jednou za den napsali titulek: Česká televize je televize pro režim, tak ji berte.

>> Ale proto nemůže být veřejnoprávní. To jsme pořád se točíme dokola, protože víte co, já se hodně pohybuju mezi lidma na vesnicích, mezi důchodci. Ti mladí, co tady stávkovali, demonstrovali, ti se na televizi nedívají, prostě chodili s mobilama. Ale ti lidé na těch vesnicích i ve městech třeba mají puštěnou ČT24 nebo českou televizi a to proto. A to je fakt jeden z velkých důvodů, že tam nejsou reklamy.

Jim prostě ty reklamy na těch televizích komerčních vadí, takže to mají puštěné. A co se řekne v České televizi, to platí. To znamená, že ať jsou, jak jste říkal, pro bruselští, ale ať nám to řeknou skutečně.

>> To, co já říkám.

No, pojďme si říct, že ten termín, ten pojem veřejnoprávní, může trošku znít jako veřejné právo na něco. V tomto případě asi na informace, na zábavu, bůh ví. A domnívám se, že o veřejnoprávnosti jako takové nemůže být ani řeč v tom případě.

A mám proto já tady nemohu mluvit z pozice radního České televize. Mluvím tady jako divák a už od té televizní obrazovky na to nepotřebuju být v radě České televize, abych to věděl. Ale řekněte vy jako dáma, která se tím zabývá, která zkoumá ty věci ze blízka, která ví, kudy běží zajíc, jak se říká, eh nemůže to být prostě tak, že jde jenom a jenom o obří peníze?

>> Tak o peníze jdem určitě, protože my bavíme se o veřejnoprávní televizi.

>> Ano.

>> A rozhlas.

>> Ano, ano, samozřejmě, že o peníze jde v prvé řadě, protože dostávají peníze jak z Evropské unie veřejnoprávní média, tak dostávali z fondů, ať už z amerických nebo z norských.

A není žádným tajemstvím, že prostě dostávali k tomu určité pokyny. Já tomu říkám noty, jak mají o daných událostech informovat, ať už je to covidová pandemie, ať už je to ukrajinský konflikt.

Ale já znovu říkám, my se bavíme tady spolu o takových věcech, které my nemůžeme ovlivnit. My dva nemůžeme ovlivnit. Ale já pořád říkám, že ta česká televize, veřejnoprávní televize, by mohla plnit i ty pokyny toho Bruselu, kdyby ty produkty, jako je reportáž, diskuzi, vedla tak, jak má veřejnoprávně.

>> Ano.

>> To znamená, že by tam dala názory, nenálepkovala, nezasahovala do těch diskuzí, prostě dala tomu divákovi. Zítra bude pršet. Jeden říká: „Vezměte si deštník." Druhý řekne: „Neberte si ho." A já se rozhodnu, co udělám.

Protože tohle, o čem se bavíme, to je věc prostě takových těch velkých pánů, mocných pánů. To, co se rozhoduje v Bruselu, to, co prostě se dělá nahoře v České televizi. Ale ten redaktor, ten dostává pokyny, ten jde na ten plac. A řekněte mi, přece není normální, aby moderátorka politického pořadu přivítala dva hosty a řekne jednomu a pak řekne toho druhého hosta: „Ten, který je spojen s proruským režimem."

Prostě nemůže ten člověk v veřejnoprávní televizi nálepkovat. Jeden plní bruselský režim, protože má hosty z každé strany. Hostky mají v České televizi a hostky. Ale nemůže toho člověka nálepkovat, nemůže toho člověka, co se mu nelíbí nebo co má nařízeno, aby ho nějak znemožnil, dehonestoval, urážel, skákal mu do řeči.

Ale přece i tady to, kdyby stačilo opravdu, kdyby ten kodex měli na stole a kdyby se ho naučili z paměti, oni ho teď — oni ho vždycky použijí, když ho zrovna potřebují, tak jak řezníček, když moderoval ten Chatl Kodex. [smích]

Jo, ale to je fakt strašně jednoduché.

Oni by se vyhli všem problémům a potížím, kdyby ten produkt, který jde tomu občanovi na té televizní obrazovce, byl přesně tak vyvážený, že si já, jak tam budu sedět, prostě vyberu.

A jak to budou v tom Bruselu? Jak to bude v Bruselu? Budou za co je budou buzerovat, když tam dají obě strany, dají tam ty názory, aby si řekly za co?

>> Tedy vy vlastně naznačujete, že to celé začíná od toho posledního článku, od toho výkonného jedince, který stojí před tou kamerou nebo sedí?

>> Ten člověk má nad sebou šéfa vysílání nebo editora či šéfredaktora.

Ano.

To znamená, že to je člověk, který mu dává pokyny, když jde točit reportáž. Aspoň tak za nás to bylo. Sedli jsme si na poradu, každý měl námět, řekl, co má udělat a co bude, koho bude točit.

Jo, ten člověk.

Já jsem se ptala právě třeba pana Mrzen, jak oni rozhodují o tom, co se bude vysílat, protože si vezměte, že je strašné velké množství denních událostí.

Ano, oni úplně prostě přešli třeba ty semináře covidové, postcovidové ve sněmovně. On mi řekl, že to je prostě nezajímavé. A teď mi řekněte, že vlastně já jako oponentka nebo ta analytička, já mu to neumím nebo nemám jak vyvrátit, jo, protože to je jeho rozhodnutí.

A teď on mi řekne: „Nevešlo se to tam, nebyl tam čas." Jo, ale oni nedělají nic proto, aby na to našli čas. Oni by prostě mohli změnit způsob toho zpravodajství. Oni by mohli prostě udělat jinak. A to jsou ti lidé, kteří o tom rozhodují.

Ano.

>> A ten redaktor jenom plní příkaz, jak to udělá, nebo natočí, nebo ten moderátor.

>> Vzhledem k tomu, že tady nesedíme v médiu veřejné služby [smích], a můžeme si dělat, co chceme v zásadě, pokud neporušíme nějaký jiný zákon [vzdechy], tak já si teď dovolím říct, že mnozí z občanů, kteří se dívají na televizi, by si mohli myslet, že právě takový pan Mrzená už tam dávno nemá co dělat.

Ale přesto tam je a mnozí občané by si také mohli myslet, že je tam držen právě těmi partičkami, těmi rodinnými klany a těmi vazbami, které nejsou vidět a v pochodu na podporu České televize na transparentech popsány nejsou.

Tak to je potřeba říct.

Ale dostaňme se tedy k meritu, k jádru, jak říkal jistý doktor Kopřiva.

Hm.

>> Paní Maršálková. Co s tím?

>> No, tak jak se vyvíjí člověk a vyvíjí si svůj názor, tak já jsem si zpočátku opravdu myslela, že by stačilo třeba změnit management. Pak jsem si říkala, já nevím, prostě i dnes, jak se, jak jste říkal o Mrzenovi, ale dnes poté, co opravdu — já si myslím, že mám hodně silný žaludek a vzhledem k tomu, že to musím analyzovat, tak se na to musím dívat, ale to někdy opravdu nejde. Opravdu se přiznám, že to je na zbláznění.

Takže já vám řeknu, co s tím. Já bych to udělala radikálně. Já bych vypla okamžitě kanál zpravodajský s tím, že bych připravila — protože dnes máme tady spoustu externích kameramanů, týmů — připravila bych externě prostě odborníky a připravila bych zpravodajství v rámci veřejné služby a začala bych vysílat zpravodajství veřejné služby na tom kanále tak, jak to má vypadat, protože pokud tu televizi nevypneme, tak to ve společnosti nezměníme.

Protože my dnes žijeme v mediokracii. Oni nám prostě pořád říkají, co máme dělat. Víte co? Když se podíváte na lékaře, že třeba nechtějí léčit, nebo řekl, podíváte se na policisty, že nechtějí zasahovat, víte čeho se bojí? Oni se bojí médií. Oni se prostě bojí médií.

A my jsme se dostali do fáze, že se bojíme na ulici pomoct člověkovi, protože by nás někdo mohl natočit — pomoct chlapečkovi nebo holčičce si obout boty, protože by nás někdo mohl obvinit z pedofilie. My se prostě pořád bojíme.

A ta televize, ta média vlastně vychovávají tu společnost pořád ve strachu. Oni nás pořád něčím straší. Oni nám pořád něčím vyhrožují. Ať už to bylo, že budeme umírat na covid, ať už to je, že prostě bude válka, že budeme zase v nějakém vojenském konfliktu.

A pokud oni nezmění tu rétoriku směrem k občanům, tak se vlastně my se nezmění, ani se nezmění sociální vazby. My jsme si přetrhali sociální vazby, my spolu nemluvíme. My se spolu bojíme mluvit, protože prostě co kdyby náhodou nás někdo dehonestoval?

Proboha, řekněte mi, vždyť co se děje i na té politické scéně. Co byla kauza Turek mediální? Co byla kauza vašich bývalých kolegů z rady České televize mediální? Vy slyšeli jsme, že byly nějaké SMSky, posty na Facebooku, bylo trestní oznámení, že to policie šetří. Nic jsme neslyšeli, nic nevyšetřili.

Takže vlastně my žijeme v době, kdy se postavi někdo na televizi. Na závěr si budeme oba dobře znát kauzu pana profesora Berana. Řekne se "žedeformátor" a ten člověk se z toho málem zhroutil, přitom dostal cenu v Indii, je to vehlý, světově uznávaný prostě lékař a ona ho úplně odepsala, ta česká, ta média, úplně ho odepsali.

Takže my se tady toho — se ti lidé bojí. Lidé se bojí vystupovat, lidé mlčí. Prostě u nás řvoucí menšina utlačuje tu mlčící většinu, protože mají prostě v rukou média.

Jako teď byly tady demonstrace. Já se, já jsem se o ty štáby starala. Já jsem se o ty štáby starala, když byly demonstrace a když jsme byli před úřadem vlády. Já jsem stála u toho, když reportérka z České televize obcházela v noci v pět hodin kolem úřadu vlády, hledala plechovky. Když našla plechovku od piva, postavila si ji na ten randlík a volala do redakce. Říká: „Už mám, už mám, už jsem našla, už jsou ožraní."

Takže já jsem u toho stála. Já nemluvím, že bych to někde slyšela. A oni prostě plnili příkazy, aby zdehonestovali jednu skupinu, a pak vysílají celou demonstraci milionů chvilek z Letné a ještě tam ukazují paní prezidentovou, šéfa Ústavního soudu.

A vůbec nikomu to nevadí a budeme tedy pořád držet pusu.

>> Děkuju vám. Těším se na příště. Na shledanou.

>> Děkuji za pozvání. Na shledanou.

>> Naším hostem byla Alena Maršálková.

>> [hudba]