Bič na démony? Ďábel nemůže měřit síly s Bohem. Vplujme do nadzemského oceánu | Radomír Malý

Vítejte, vážení a milí přátelé proti proudu, proti proudaři, nepodvolení. Dnes vyplujeme na jednu tajemnou plavbu kolem jednoho zvláštního nástroje, o němž se kromě jiného říká, že je byčem na démony. No, na takovou plavbu si netroufám sám. A proto je s námi váš oblíbený pan doktor Radomír Malý. Vítejte u nás, pane doktore. Srdečně zdravím všechny diváky a všechny přátelé proti proudu. Pokoj a dobro všem. Nádherné přání. A my si hned vysvětlíme, oč dnes půjde. Pokud někdo nerozuměl tomu, co se tam odehrálo, tak to bylo aramejsky začátek a konec. Alfa a omega. Eh, aramejština byla řeč, kterou velmi pravděpodobně hovořil eh náš Spasitel Ježíš Kristus. Mimochodem, o tom bych nejraději uskutečnil také někdy jeden pořad, protože o aramej o aramejcích, o aramejštině se tady ví velmi málo, přestože to byl obrovský obrovský eh historický, kulturní a civilizační přínos, které který přinesli 1000 roků se hovořilo aramejsky aramejsky v té oblasti. Ale to není to hlavní téma, o kterém dnes chci mluvit. To hlavní téma, které souvisí s tím, jak jsem již řekl, s tím bičem na démony, má tuto podobu, kterou asi naprostá většina katolíků dobře zná Růženec. Eh, někdy to vypadá, že je to záležitost až všední, ale ona není, pane doktore, že? >> Samozřejmě, že tedy jako ne. Já bych jenom připomenul, e, zjevení eh panny Marie v nedávné době všude doporučuje růženec. >> Mhm. >> A a to velmi naléhavě. >> Mhm. A ať už je to v Lourdech roku 1858, ať už je to ve Fatimě roku 1917, ať už je to ve všech dalších církevně uznaných mariánských zjeveních. A je možno se ptát, proč právě Růženec? Odpověď je totiž jednoduchá. Panna Maria sama ví nejlépe proč. >> Mhm. Ale kdo namítne, protože tady tuto námku jsem totiž velmi často slyšel, že to vlastně ted jenom o odhrkávání nějakých modliteb, tak jako budisté nebo hinduisté odříkávají svoje mantry. Jenomže to není žádná mantra, to není žádné opakování jednoho a jediného slova, často i nesrozumitelného, ale je to odříkávání určitého příběhu. Je to odříkávání Otče náš modlitby, kterou naučil sám pán Ježíš, své učedníky a všechny své součastníky. Je to odříkávání pozdravu, kterým anděl archangel Gabriel pozdravil Panu Marii a tím dál naivoký svým pozdravem zdravost milostky plná, že jí považuje za něco víc, než je on sám, než jsou andělé. Ačkoli člověk, kterým Panna Maria tedy tedy byla a tak stojí v řádu zpoření níž než andělé. A a přesto tady pán Bůh ji povyšuje díky tomu, že jí vyvolil za matku vykupitele, za e něco výš, než jsou andělé. Proto také t i v lartáských litániích jedna infokace zní královno andělů. Takže proto totiž, když tady toto opakujeme a tak opakujme vlastně celý tento příběh, jak archanděl Gabriel přichází k paně Marii a jak ona řekla totiž své Fiat, své staň se. Ano. >> A čímž dala souhlas k tomu, že bude matkou vykupitele. A to e nejen e eh nejen k tomu, protože ona již věděla, co to bude obdářet, že to nebude eh nějaké eh naek tožte jako vznešené poslání, vznešené jistě, tožter jako v nadpřirozeném slova smyslu, ale v tom pozemském slova smyslu ona věděla, že bude trpět >> spolu se spasitelem, ne tedy fyzicky, ale eh, e, duchovně a duševně. Mm. Takže to mělo nesmírný význam a my si tady toto právě připomínáme. tomu já tomu rozumím a já se k tomu problému v uvozovkách toho opakování, protože eh to se často lidé ptají, chci dostat o něco později, ale teď na začátek bych vás poprosil, my jsme v říjnu, který je zasvěcen Růžen, eh, paní Marii Růžencové. Proč právě říen, pane profesore, pane doktore? Já bych radši, kdybyste byl profesor. >> Ano. Tak e tady toto zasvěcení, ted ko října paně Marii, tak pochází od papeže svatého Pia V. který stál v čele církve v letech 156 až 1572. A právě tady tento papež dal Růženci současnou podobu, ale o tom se zmíníme prostě až později. Ano. Ale on >> e právě eh eh za svý právě měsíc říjen, který byl zároveň ted i měsícem bitvy u Lepanda roku 1571. A kdy došlo tady jako k zázraku, protože eh mnohem méně početné spojené křesťanské loďstvo zvítězilo a a nad e tureckým loďem, které bylo mnohem silnější a mělo mnohem lepší př předpoklady k tomu, aby porazilo křesťanskou křesťanské galérii a vylodilo se na apenkém poloostrově. A k tomu právě jako nedošlo, protože papež Pius vyzval tehdejší katolický svět k modlitbě Růžence. >> A tady tento zázrak se skutečně tady jako stal. Čili proto tedy jako říjen byl zasvěcen tedy jako paně Marií. Ano. A svatý Pius pát stanovil na 7. října svátek panny Marie Růžencové. Ano, ano. Já bych snad poznamenal jenom to, že kdybychom se dnes modlili víc růženec, tak by asi nedošlo k té muslimské invazi, kterou v Evropě zažíváme a nebyly k tomu tentokrát potřeba ani galéri, ale prostě ten nevěřící svět tu Evropu otevřel muslimům a jejich invazi. A je to a jsme tam, kde jsme, hoří Paříž a podobně. Ale vy jste to už začal a já myslím, že je na čase, abychom se dostali k tomu Růženci tak trochu na začátek. H. Pane doktore, tohle jsou různě dělané kamínky, korálky, eh, které jsou navlečeny a přerušovány eh v nějakém přesném pořadí. To už jsme ale u definitivního definitivní podoby Růžence. Jak to vlastně s Růžencem začalo? K tomu je třeba tedy jako jít až do starověku, kdy už poustevník svatý Pavel Tépský ve století tak doporučuje opakování modliteb, církevně schválených modliteb. >> Mhm. >> Později ve středověku, zhruba od 12. století, kdy e se stalo naprostou triku samozřejmostí modlitba kněžských hodinek, čili modlitba brviáře, jak tedy jako u kněží, tak u řeholníků, zvláště v Řeholních komunitách. A tak chtěla církev do toho zapojit teda i lajky. Jenomže e tady tato modlitba reviáře se stávala z žalmů a ty žalmy bylo zapotřebí přečíst. No a naprostá většina obyvatelstva tedy koľajků a ano prosím. >> Těch žalmů je 150, že >> těch žalmů je 150. Ano. K tomu ted jako hned přijdu. ano naavyvat byž analfabetní a čili nedokázala ty žalmy přečíst. Eh, čili z toho důvodu, e, církevní autority, e, to nahrazovaly ted jako tím, e, že se měli lajkové modlit těch místo těch 150 žalmů 150 zdrávasů a mezitím totiž tedeko otčená. Ano, 10 zdrávasů a potom tedy jako otčenář. A aby se to totiž ted lépe počítalo, tak proto se uvazovaly kamínky na šňůru. >> To bylo už ve 12. století. A čili ta původní tedy dá se říct jakási primitivní podoba svatého Růžence vypadala tedy jako tak, že na šňůře byly uvázány nějaké ty kamínky. Ano. A e podle toho se totiž jako lidé modlili na velkém kamínku. E, tedy otč a potom na těch malých kamcích, kterých bylo jako 10, tak zdráva Maria, ovšem bez toho dodatku svatá, matko Boží, protože to přidal až svatý piju pátý. K tomu přijdu a ještě, ale a tady o všeobecné rozšíření modlitby Růžence se postaral na počátku 13. století zakladatel řádu kazatelů, čili dominikánů svatý Dominik a který, protože si nevěděl rady s obrácením zatvrzených bludařů albigenských a tak proto se uchýlil >> k této modlitbě svatého Růžence a ono skutečně výsledky se potom jako dostavily. Spousta bludařů albigerských se obracela. >> Můžu se jenom zeptat, protože to trošku souvisí s tím, co jsem řekl na začátku, s tím byčem na démony a ti albinští tak vlastně svým způsobem démonickou démonickým bludem byli. Co oni to vlastně tvrdili? >> A no oni tvrdili, že e Bůh a ďábel, že to jsou vlastně totiž jako dva bohové nebo dvě božstva. Ano. A neustále spolu bojují. >> A čili oni stavě ten jejich hlavní blud spočíval v tom, že ďábla kradli na roveň Bohu. Jenomže katolická náuka, Zjevená pravda totiž říká, že ďábel je stvořenou bítovostský. Je to tedy jako anděl. A anděly stvořil Bůh. Ano. >> A eh ďábel je padlým andělem, tedy, čili je pouze stvořenou bytostí a nemůže e svoje síly měřit s Hospodinem, měřit totiž s Bohem, i když se o to totiž tedy jako snaží, ale nikdy se mu to nepodaří. No a jaký to mělo účinek teda, když e po když svatý Dominik zahájil tuto, řekl bych, pré před Růžencovou operaci, e, první proti proti tomuto bludu. Mělo to výsledek, >> ano, mělo to výsledek tediko, ten, že jak hovoří kroniky eh jižní nebo jihozápadní Francie, kde byl tento blud nejvíce tedy rozšířen a a tak, že se lidé masově začali obracet po kázání svatého Dominíam. Hm. >> A což předtím tedy a ten svatý Dominik byl z toho zoufalý, ale předcházel předcházelo tomu zjevení panny Marie svatému Dominíkovi a a která jej vyzvala k modlitbě svatého Růžence a že výsledek se dostaví. A tak tomu takhle bylo a tak se to dočteme v dominikánských pramenech >> a a od té doby se také tady t modlitba rozšířila v celé církvi a a potom dalšíkem máme totiž 15. století, kdy velkými šitely modlitby svatého Růžence byli Kartuziáni, kartuziánský tedo řád vedle řádu dominikánského a sice speciálně Dominik Sprus, to byl kartuiásánský řeholník a jeho řádový spolubratr Adolf z Essenu v Německu. Ale největším apoštolem svatého Růžence v 15. století byl Alán Dela Roš a který připojil ke každému tomuto desátku nějaké rozjímání. Nebylo to to rozjímání, jak tedy je známe dnes, protože nebyla to tady toto to tajemství, jak se je dneska modlíme, ale bylo to vždycky nějaké rozjímání ze života Páně. Buď to prostě tedy z doby jeho veřejné činnosti a a nebo týkající se jeho umučení a nebo jeho zmrtvýchvstání a na nebevstoupení. Ale bylo to naprosto ted jako volné. A tady tento Alandela Roš, který byl tedy jako Dominikán a a tak se postaral o velké rozšíření svatého Růžence. A a roku 1456 k modlitbě svatého Růžence také vyzval i svatý Jada Kapistrán a Františkán, který e byl jakýmsi duchovním doprovodem spojeného křesťanského vojska a jež bránil muslimské expanzi na Balkáně a došlo roku 1456 k bitvě u Bělehradu, kde byl byl další postup muslimů zastaven. >> Ano. >> A eh e potom ovšem e papež svatý Pius e v 16. století e papež, který vzešel, dáli se to tak říct jakožto tedy jako výsledek velkého církevního koncilu v Tridentu, tak ten dal růženci pevný řád. svatý Růženec, ta jeho modlitba tedy v té podobě Alena de La Roch to znamená opakováním tedy zdrávasu. Ano. A s nějakým tedy jako rozjímáním, které bylo úplně totiž tedy jako volné a ano bylo to ponecháno na svobodné volbě každého, zvláště pak na svobodné volbě kněze nebo řeholníka. Hm. >> Ano a tak tomu dal jakouusi pevnou řadu, jakousi pevnou formu. On totiž svatý Růženec někde totiž tedy i narážel. No, například v Stponu v Rakousku, tak ukazují náhrobek jednoho benediktínského opata, kterého e jeho spolubratři Mniši vyhnali, protože zaváděl modlitbu svatého Růžence. Ale existovalo totiž nebezpečí. >> Oni ho pak, jestli se nepletu, ale zase po čase eh už ale asi zemřelého vzali zpátky, ne? A >> ano, přesně tak. A a přesně tak. až potom teprve, když e svatý piju zpáty přímo totiž jako papež, když tedy e svatý Růženec e přímo nejen doporučil, ale učinil i svým způsobem obligátní tuto modlitbu a a tak e jeho těhlecté pozůstatky odvezly zpátky. totu uložen. >> Ale já jsem vás přerušil a jak to tedy bylo dál nebo ještě takhle se zeptám. To vlastně také byla doba docela komplikovaná církevně docela složitá. Byly tam také přece veliké spory v té době, že jo. Tak takže on to >> Ano. O tom právě to čistě jako chci mluvit, protože to souvisí to čistěko z růže, ten den svatý. Pius pát e přistoupil k reformě a modlitby Růžence ted jako proto, aby se do těch rozjímání, o kterých jsem mluvil a a která totiž tedy jako zavedl nebo se kterými přišel jako první Alan de La Rož. Ano. Aby se tam nevloudilo a něco heretického, protože Lutherova a Kalvínova hereze hereze se totiž jako rozvíjeli v celé Evropě a a vnitřně podlamovali nauku církve, její kontinuitu, tehdejší tedy jako kontinuitu s tím, co církev vždycky učila. A takže protous pát sestavil svatý Růženec v té podobě, jak my ho dnes známe. Ano. Čili e tady jako to, jak my e se modlíme, svatý Růženec. Já také si dovolím prostě ten jako tady jako ukázat prostě jako svůj, který nosím neustále sebou. Ano. Tak to znamená věřím Boha Otče náš. a potom e eh tři e eh tedy jako projevy víry, naděje a lásky a potom jednotlivá totiž jako tajemnictví radostného, bolestného a slavného růžence. Tak toto je dílem svatého Pia V, který ještě e po každém tedo zdrávasi zdrávasu tak doplnil e eh vždycky tu modlitbu svatá Maria, matko Boží. Předtím tato modlitba známá nebyla. Mm. E, čili, e, tady to svatá, matko Boží a tak dále. E, tak to je dílem tohoto velkého papeže svatého Pia V. A samozřejmě neexistoval mezi tím tedy jako mezi jednotlivými desátky ještě ta modlitba a eh eh, tedy jako pane Ježíši, odpuť nám naše hříchy. Ta takzvaná fatimská vložka. E, za krátko se k tomu totiž jako dostanu, ale eh takto pojatý svatý Růženec se začal od doby svatého Pia V. modlit a Pius, zvláště potom v říjnu, když došel k bitvě u Lepanta, tak vyzval, jak už jsem řekl na začátku, celý tehdejší katolický svět k modlitbě. No a dostavil se totiž jako zázrak a proto byl ustanoven 7. října svátek panny Marie Růžencové. E díky Růženci došlo potom tedy jako ještě i k zázraku roku 15 roku 1600 tedy jako 83 u Vídně, kdy Turci toto město te jako oblehli. A no a osud Víně dá se říct, že byl prakticky totiž ten jako zpečetěn. Ano, ale jenomže díky Růženci, ke kterému vyzval kapucínský mních, tedy doprovázel křesťanské tedy jako vojsko svatý Marko Daviano, tak nakonec obránci Vídně včel totiž s polským králem Janem i sovětským a s naším tedy jakožlehcem kaplířem ze Sulevic. a tak eh prolomili tady toto turecké obklíčení a Kara Mustafa, velitel totiž tureckých vojs, tak musel odejít. No a podobných růžcových zázraků v moderní době eh můžeme uvést ještě i celou řadu další se >> kdyžtak možná k nim ještě dostanem, ale mě by teď zajímala jedna věc. Ano, vy jste to zmínil. Tam jsou ta Růžencová tajemství. Kdo je stanovil a eh proč jsou to právě tato tajemství? Mohli se tak zeptat, co obsahují >> e tato tajemství a e která stanovil právě papež svatý Pius a tak ho obsahují. Jednak e totiž e tedy eh dětství a mládí Pána Ježíše. Ano, to je prostě to tajemství radostného růžence. Potom tajemství jeho utrpení, to je bolestný růženec a potom tajemství jeho zmrtvstání, na nebevstoupení, seslání Ducha svatého a také o tajemství oslavuju panny Marie. Ono a a když se člověk, já se k tomu za okamžik dostanu, ale mě to teď prostě napadá, když se člověk modlí, ta jednotlivá tajemství, celý Růženec mají eh stejný význam třeba modlitby jenom některých částí toho růžence, jeho některých tajemství, nebo to musí být jaksi eh uplatněno celé. a církev nikdy netvrdila, že to musí být upratněno tu kyžteriku celé. >> Ano. >> Stačí, když se modlí dokonce tedo stačí, když se pomodlíme, když je člověk ted jako velmi zaneprázděn. Ano. Stačí, když se pomodlí jeden desátek. Ano. Růženci se říká brář lajků, tak jak se tomu říkalo už to jako ve středověku. Mm. >> Ano. I když dnes víme, že i totižkové se totiž jako modlí Brvář. Modlí se totiž e tedy to, eh, co se nazývalo dřívekské hodinky. Ano. >> Ano. Ale, e, e, e, e, Růženec e nejen e totiž tím nebyl odsunut do pozadí, ale naopak se stává i, e, něčím, e, co stojí nadále. eh totiž eh tedy jako nadále tedy jako v popředí a e co má svoji velikou důležitost a to právě proto, že panna Maria e jej e tak naléhavě doporučuje. Ano, ano, ano, stačí, e, jin církev nikoho totiž t nenutí bezprostředně tedyko, aby se svatý Růženec modlil. Ano, kdo se ho eh tedy jako nemodlí, kdo se modlí nějaké jiné modlitby, e tak samozřejmě tím se žádného hříchu nedopouští, ale připravuje se o spoustu milostí, e, které zvatý Růženec nabízí. >> Jasně. >> A mimo jiné ted i s Růžencem jsou spojeny totiž i odpustky. Mhm. >> Takže tím se člověk sám ochuzuje. >> Já tomu rozumím. Já jsem se na to ptal, udělal jsem tu vsuvku v podstatě jenom proto, že jsem slyšel z xkrát, mnohokrát od různých lidí. No, ale já prostě nenajdu v tom dni ten čas na celý Růženec. A ptali se, jestli stačí vlastně ten jeho jedna část nebo dvě části. >> Stačí. >> Jasně. >> Stačí. Jistě. Stačí. A i když kdo tožter jako má možnost a a má to jako čas, tak je nejlépe pomodlit se a alespoň Bůh to tedy jako celý radostný růženec a a ten se modlíme v době totiž adventní a vánoční nebo bolestný růženec, který se modlíme tedy jako v době postní a a nebo potom slavný růženec, který se modlíme v době velikonoční. Ano. >> Ano. A svatodušší. >> K tomu se ještě dostanem. Já se omlouvám za tuto poznámku nebo pomlčku, ale pojďme si tedy dokončit ten pohled na to, co se dělo s Růžencem a vývojem jeho, abych tak řekl, dál poom, co Pius Postě stanovil ty základní tu základní eh jeho funkci, vizualitu a tak dále. Ten růženec ještě byl pak doplňován, že jo. >> Ano. A ten Růženec byl doplněn pouze totiž tedy jako jednou a sice na základě zjevení panny Marie ve Fatimě, kde e pan Maria totiž to jako řekla e vizionářům e jako aby vkládali tedy mezi jednotliva tajemství ted jako Růžence. To čemu se říká fatimská vložka. Pane Ježíši, odpusť nám, nebo původně. Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohoně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují. A to je jediná změna, ke které došlo. K žádné jiné oddobstva Pia V a tedy jako nedošl. Žádná jiná se neuskutečnila. jenom tady jako ta takzvaná fatimská vložka. Ano. >> Ono ono e vlastně jsme zaznamenali my, ne? Ale víme o tom, že také v Lurdech vlastně panna Maria ten Růženec velmi akcentovala, že >> ano? Dokonce se zjevila tedy jako svaté Bernardetě vizionářce i s Růžencem v ruce. Ano. >> Takže i tady jako to bylo i v celé řadě tedy jako jiných zjevení a panny Marie tady jako ano, to bylo kromě Lurt a Fatimy takj totiž jako v Akitě a ano to a bylo také jako v Bourenku a v Bané jako v Belgii. Ano. a vy jste v jednom svém článku vysvětloval také docela zajímavou věc, kterou byl vlastně ten osud japonských křesťanů, kteří také vlastně s tím ten Ruženec tam sehrál nakonec významnou roli, o co tam šlo. A ano. No a tam šlo o to, e, že na počátku 17. století, kdy v Japonsku vypuklo krvavé pronásledování křesťanů a a tak všichni kněží byli vyhubeni. Všichni byli totiž jako popraveni >> a eh katolické náboženství bylo úplně postaveno mimo zákon a katolíci žili totiž svou víru v ilegalitě, ale bez kněží. M čím pádem i to kško bez svátostí a jediné, co jim zůstalo, tak byla modlitba Růžence. >> Ano. A toto trvalo až do 19. století a a kdy po určitém uvolnění poměru se tam dostali někteří tedionáři a v domění, že půjde jenom o samé pohany a teď najednou tam objevili křesťany a tedy křesťany nikoliv tedy jako pokřtěné, protože oni nemohli přijmout tedy jako křest, že ano a a hleda a prostě tedy jako v nouzi e >> nějaký, že ale ten nebyl pro církevně potvrzen, že byl třeba ho církevidě potvrdit, ale a eď eh eh e se jich ptali tedy jako jak e to, že jste si uchovali tedy jako víru a oni řekli:„Díky Růženci. My jsme se modlili po celé generace po těch 200 let, kdy vlastně museli žít v ilegalitě, tak se pravidelně modlili Růženec. A čili je tady z toho je totiž ted jako vidět, že Růženec sám je totiž ted významnou katekezí, protože když si připomínáme tady tato jednotlivá tajemství a tak co to je? To je vlastně ted jako katecheze o tom, co Ježíš Kristus, Boží syn, pro nás vykonal. To jsou základní pravdy víry. >> Ano. Součástí je také prostě i kredo hned na začátku, kde vyznáváme, co nám Bůh zjevil. Je to vlastně, řekl bych, takový jako v kostce celá celá ta geneze a celý ten význam toho Kristova zjevení přes jeho maminku, Panu Marii a přes ty modlitby, které obsahuje ten Růženec. A já bych se teďkon chtěl znovu vrátit k jedné věci, kterou jsme zatím jenom zmínili. Už jsme se toho dotkli. Jde mi o to vlastně o to opakování těch modliteb. někdo namítne, no proč se tady prostě donekonečna, ne do nekonečna, ale naopak v přesném pořadí a v přesném počtu opakují tyto modlitby, včetně toho slavného Gabrielova pozdravení, kterému se Panna Maria vlastně tak podivila nejprve pochopitelně, eh, než řekla to své Fiat. A někdo namítá, no, ale to je to je právě podobné takovým těm mantrám. Jak je to vlastně s tím opakováním modliteb podle vašeho názoru? Ano. Tak ten zásadní rozdíl, jak jsem se o tom zmínil tedy konec na začátku, on proti hinduismu nebo budismu, proti těm jejich mantrám spočívá tedy v tom, že tady opakujeme vlastně celý příběh, nejenom jedno slovo, navíc slovotrký, že i nezrozumitelné, ale eh tady e tu základní pravdu neustále opakujeme. A no a jak říká e ještě i moudrost eh e starých Římanů, že repetici mater stud, čili opakování je matka moudrosti. Čili e když opakujeme e jednotlivá totiž jako tajemství ve svatém Růženci a i vřetně tedo těch modlitebb Otče náše a zdravost, tak si vlastně neustále opakujeme základní pravdy katechism >> a e tím e spíše a tím lépe si je věřící člověk zapamatuje. Tím lépe totiž jako ví, čemu uvěří. A navíc dovolte totiž tedy i jednu moji osobní zkušenost, protože já se totiž e eh tedy jako svatý Růženec modlívám a modlívám se ho e totiž velice rád a e sice tedy jako proto, poněvaž tím jakoby člověk přímo vyplul nějak do toho obrovského, totiž oceánu, boží přítomnosti. a kde se nějak duchovně stýká s trojjediným Bohem, s Panou Marií, s andělí a se všemi tedyku svatými. >> Jakoby to otevírá otevírá ty eh dveře do celého toho světa, které jsou často pevně zavřeny tím hlukem v nás >> a vším tím, co je co nás obklopuje. Přesně tak. A i uprotřed totiž ted i hluku, protože já když si třeba prostě jako sednu u nás v Brně prostě jako do tramvaje, do trolebusy nebo do jakéhokoli prostředku hromadné dopravy a a tak a a teď se začnu modlit tedy jako Růženec a a tak přestávám ten hluk úplně prostě ted jako vnímat. To je jakási kulisa. Co je tak jak to je tak jako a když najednou plujete ted jako na lodi po nějaké totiž t jako řece a tam je zdvadlo a teďka to zdadlo se vám najednou otevře a vy vplujete na e nějakou hladinu obrovského jezera. Ano, ano. A >> takže >> to přirovnání, to přirovnání se mi líbí, protože my naši Alfu Omegu nazýváme plavbou na hlubiny. Já bych možná ještě k tomu připodotkl laicky, jsem jen la, nic neznám, ale že si vzpomínám, eh, že totiž ono to má jednak si myslím význam pro člověka dovnitř, že znovu a znovu vlastně mu do duše, do srdce vstupuje celý ten příběh a otevírá se mu to, co vy říkáte, ta obrovská nekonečná eh nekonečná plavba, nekonečné e nekonečný prostor víry eh a Boží přítomnosti, jak jste řekl, ale současně se mi zdá, že tu to souvisí i s tím, co říká také například svatý Pavel. Říká:„Modlete se stále, modlete se pořád. Je to nesmírně důležité udržet ten kontakt, kontakt s Pánem Bohem, s Panou Marií, se všemi svatými. A pak si navíc říkám, je tady to evangelium na několika místech. Například o tom eh nepoctivém soudci, který nakonec vyhoví té vdově, která ho prostě neustále obtěžuje, tak říká, já jí to radši schválím, jen abych už se jí zbavil. A ostatně říkáte v jiném evangeliu Ježíš v tom podobenství, kdy přichází za ním je za jehoř přítel k příteli a říká: „Došel mi chleba a právě přišel mě přítel, dej mi ho, prosím tě." A on říká: „Ne, já už spím, už jsem tady s dětma na posteli." A on opakuje a opakuje ty prosby a Ježíš dovozuje a říká: „Tak on radši vstane a jde mu nakonec ten chleba dát. No a oč vás má radši Bůh než vaši přátelé, ale musí to slyšet. Musí to opakovanou prosbu, modlitbu slyšet. Myslím, že to tedy funguje obou, dovnitř i ven, že jo? >> Ano. Já bych jenom mírně e tady toto ne snad t jako korigoval, ale jenom prostě ted jako uvedl do trošku ted jako jiných souvislostí. Ten pánbůh to nepotřebuje vyloženě totiž t jako slyšet. On sám t jako ví velmi dobře, co potřebujeme, ale on a přesto prostě jako chce, abysme tu svoji tuž prosbu vyslovili a a proč poněvaž tím se dostáváme tady tou svojí prosbou do jeho, abych tak řekl totiž jako sféry vlivu, protože my jsme tady totiž ve sféře vlivu tohoto světa, ale jestliže to Pánu Bohu totiž předložíme tu svoji prosbu, Ano. A čili obracíme se totiž tedeko na něho a tak už tím se jakoby odpoutáváme od tohoto světa a od všech těch ďábelských vlivů, které tady v tomto světě jsou a existují. Takže proto e tedy jako pán Bůh si přeje, abychom eh tuto eh prosbu neustále opakovali totiž před ním. Ano. A tady je to její spění právě spočívá a a to berte prosím pěkně jenom jako o můj osobní totižikodázor tady jako toto. A není to e žádná náuka e církve přímo, ale je to prostě jako ve sféře prostě ten sentencí a toleráta, jak říkají teologové. To znamená, že může člověk tady jako tento názor mít a sice prostě jako, že pánbůh kolikrát nevyslyší tady tu naši prosbu a vyslyší ji až prostě tady počase. Proto, e poněvaž, eh, on vidí, že jsme se ještě do té jeho sféry vlivu, kdy jsme eh tedy jako jo dostatečným způsobem už jeho, abych tak řekl, že jsme se ještě nedostali a on čeká, opakuj a a pořád ten jako prost jako vytrval a až se dostaneš do té dostačující sféry v livu, potom teprve ti budu o moc Eh, totiž až e to zelé, to světské a nebo případně totiž jako ďábelské bude už tedy jako za tebou. >> Ano. Ano. Já myslím, že jste to řekl velmi přesně tím příměrem k tomu, že se těmi opakovanými modlitbami otevírá ten úžasný prostor a vplouvá se do té reality. >> Ano. Ano. >> Já myslím, že tam to je. Ano. A ten Zatý Růženec právě totiž, které jako je a nejlepší a takovou nejrychlejší cestou, abychom tamto vpluli do této boží reality. Teda takhle. Ano. A abychom také ji pochopili takhle, protože i když tam tedy jako plujeme, tak potom také teda i pochopíme, e, e, že pánbůh tu naši prosbu nemusí vyplnit tak, jak my chceme, ale dá nám něco mnohem lepšího. >> To jsem chtěl zdůraznit, že to je, ale to už by se týkalo obecnějších věcí, že >> ano, to už by bylo jiné téma. Protože pánbůh rozhodně a modlitba není eh peníz, který se hodí do Juboxu a vyběhne ta deska, kterou si vyberem. Protože pán Bůh, on ví, co je pro nás nejlepší a někdy se nám zdá, že vlastně tu naši prosbu nevyplnil, ale on ji vyplňuje úplně jiným způsobem, do kterého my vůbec nevidíme. >> Ano, >> ale do mnoha věcí vidíme. A k tomu bych se jenom ještě chtěl na závěr vrátit. Ono je to totiž v tom našem světě po všechnata staletí podobné. My jsme si říkali, že v tom 16. i 15. století byly nejrůznější krize církevní, světské, světové války děsivé, jako byla 30letá a podobně, vyvražďování obrovských eh skupin lidí a tak dále. Pak se to opakuje znovu. Pakř do toho přichází ta luteránská a ta hlavně kalvinistická šílená zvěrstva. A do toho vstupuje Růženec s Panou Marií pak v Lourdech, pak ve Fátimě a jakoby pořád místo abychom rozuměli, tak jakoby nerozumí ta většina a naopak odpadává. Zdálo se to po dobu v Evropě, po dobu 20. století druhé poloviny jeho specificky, ale teď se jakoby, nevím, jestli je to jenom můj dojem, ale trošku se začíná dít něco jiného. Nemáte ten dojem také? >> Ano. Eh, já myslím, e, že to není totiž jenom dojem, ale že je to totiž realita. A i když nemůžeme mít nějaké e velké oči, e jsou to opravdu jenom zatím e nepatrné ted jako signály, ale e přece jenom, protože my víme, jak je celý jako ten eh západní svět ted jako dekadentní a e jak tam během posledních tedy jako zhruba 50 tedy 60 let a e katolická věra e rap pídně tedy jako mizí kosty se vyprazují, takže se musí totiž tedy jako prodávat a ano a lidé odpadají stále méně ted jako lidí se hlásí ke katolické církvi a ale teď najednou byli jsme svědky e zejména totiž jako ve Francii kde eh došlo ke krvavé francouzské revoluci koncem 18. století. čili k hromadnému té odpadu a ano, který s růzými peripetiemi prostě jako trval až tedyku do současnosti a najednou a a tady vidíme, že se lidé obracejí, že o Velikonocích a svatodušních svácích tak jako stále více lidí rok od roku dož stále více jich přijímá křest. A i když zase ho opět buďme střízliví, protože stále ještě e jenom kapka v moří proti tomu, kolik lidí v němem těch posledních 60 let, totiž od katolické věry odpadlo, ale přece jenom je to jakýsi signál, že se něco děje. A hlavně totiž tedy jako že e se to týká mladých lidí a často i tě, kteří nikdy o o Pánu Bohu neslyšeli v dětství a kteří byli vychováni už v ateistických rodinách. >> Ano. A dokonce se to týká i mladých kněží. Ano. A týká se to i mladých těží, protože víme jistě, jakým velkým problémem je dnes v katolické církvi ten takzvaný modernismus, kterému žel holdují i eh e mnozí církví hodnostáři. Čas stojí na těch velmi vysokých postech. >> Ano. Bohuže