Babiš mě vytočil. EU zbude nosit kafe. Zelenskému válka vyhovuje | Kateřina Konečná | Rádio TO #14

Vážení posluchači, Václav Musílek vás vítá u druhého dílu pořadu Rozhlas bezdrátu na rádiu To s europoslankyní Kateřinou Konečnou. Válka na Ukrajině trvá už roky. Lidé umírají, Evropa vydává další desítky miliard euro a stále slyšíme jen o zbraních, další pomoci, dalším utrácení, dalším zbrojení. Mnohem méně však slyšíme konkrétní odpověď na jednoduchou otázku, jak má či může tahle válka skončit. A existuje vůbec realistická cena cesta k míru. Podíváme se také na vládu Andreje Babiše. Změnila skutečně českou politiku vůči válce na Ukrajině a českou zahraniční politiku? Nebo se změnila především rétorika? A v nejdůležitějších otázkách pokračujeme stejným směrem jako předchozí vlády. Kateřino Konečná, vítejte opět v rádiu To. Děkuju ještě jednou za pozvání a zdravím všechny posluchače. Pojďme k válovce na Ukrajině. Vy jste se opakovaně vyslovila proti dalším dodávkám zbraní Ukrajině ze strany Evropské unie a Severoatlantické aliance. Nevěříte tedy tomu narativu, že Ukrajina zvítězí silou a Rusko bude poraženo? >> Rusko je jederná velmoc. Je to asi tak, jako byste si řekli, že Američané budou poraženi. Číňané dneska budou poraženi. Prostě když sleduje tu geopolitiku světa, tak musí racionálně a reálně vědět, že tohle prostě není realita a že ani v nějaký pohádce se to nestane a rvát tam další a další zbraně, který prodlužují ten konflikt. eh, tak pro mě přestává mít jakýkoliv smysl. A to nejenom z pozice toho, že to samozřejmě platí i český daňový poplatník, ale zároveň z pozice toho, že když někdo mluví o tom, že už a pevně věřím, že na tom se snad všichni shodnem, že nechcem, aby tam umírali další a další lidé, takže ve chvíli, kdy se to nemá stát, tak prostě ty zbraně tomu fakt nepomůžou. Kritici vašeho postoje namítají, že mírová dohoda, která by akceptovala ruské územní zisky dosažené válkou, by mohla povzbudit další použití vojenské síly ze strany Ruska. Je taková hrozba podle vás reálná? Já myslím, že my jsme si tady na vlastně si za to můžem sami nebo respektive eh ono by bylo fajn občas si třeba pustit i ty ruské média. My tady v Čechách vlastně nemáte šanci naladit. My je tady máme zakázané. On se na ně teda dívá Tomáš Zichovský, ten mi z ní vždycky cituje, tak Tomáš Zichovský evidentně jako sleduje ruské televize, ale normální člověk se k tomu nedostane a to, co se děje v Rusku, my dostáváme čistě zprostředkovaně pomocí těch správných médií a narativů. Ale já myslím, že Rusové z toho, jak já to čtu a slyšeli jsme poslední projev i Lavrova teď na OSN, fakt nejsou sebevrazy, kteří by jakkoliv chtěli pokračovat a jakkoliv by si chtěli zahrávat. E a teď řeknu s tím s těmi zeměmi, eh, které jsou v paktu na to, protože to už je prostě jiná disciplína, to už je jiná věc a hlavně eh, oni eh na tu Ukrajinu šli z nějakého důvodu a v tu chvíli jako nevidím vlastně jakýkoliv nebo jakoukoliv cestu, proč by šli kamkoliv dál. Proč ne na Ukrajinu? No proto, protože je začla ohrožovat bezpečnostně a řekněme a přiznejme si, protože se na Ukrajině začli stavět základny, Putin to říkal 20 let, říkal: „Nechoďte nám jako blízko, vy taky nechcete v Mexiku jako základny naše, milí Američané, kteří vám dostřelí, kam se nám bude líbit." Tak respektujme nějaký pravidla té geopolitiky. Respektujme nějaký pravidla, které tady jsou dané. Je to kruté vůči malý zemím, ale takhle to prostě je a bylo to tak vždycky historicky. A to, co se prostě na Ukrajině dělo, tak Rusové začli brát jako své velké bezpečnostní riziko a proto se stalo to, co se stalo. Já to neobhajuju. Já jsem vždycky tvrdila, že jsem měla pocit, že musely existovat ještě diplomatické cesty. Ale vlastně, když se na to člověk dneska dívá zpětně, jak minské dohody, za které ručili Francouzi a Němci, se nenaplňovaly, nerespektovali, vlastně byli jenom takovým nějakým zdržovacím mechanismem, aby jako jsme se tvářili, že vyjednáváme, ale přitom jsme si dělali, co chtěli. >> Oni přiznali, že to bylo kvůli tomu, aby se Ukrajina vyzbrojila uzbrojila. Ano. Tak pak se ale jako nedivme, že to bohužel skončilo tak, jak skončilo. A dneska já si myslím, že Evropa je v konečné Evropská unie je v konečném důsledku tak slabou organizací, že ona nebude u toho, když se budou uzavírat jakékoliv mírové či jiné dohody. Tam už budou sedět opravdu jiní, kteří eh budou u toho podepsáni. Přesto že by si Určula nebo Kajakes prostě možná přáli u toho bejt, tak si nemyslím, že je to jakkoliv reálné, protože vlastně pro nikoho v té zahraniční politice nejsou jakkoliv relevantní. Kdo bere Evropskou unii v zahraniční politice vážně na světě? Nikdo. Máte z jedné strany brick, z jedné strany teda ano, máte nějaký státy NATO, máte nějakou eh nějaký spojení Evropy a Ameriky, ale jako co je co je evropská zahraniční politika? Kdo jí dělá, kdo ji naplňuje? Politika dvojího metru, politika poučování, říkání, jak se má kdo chovat a přitom ve vlastních státech máte binec. Jako je to je to směšný, je to trapný a myslet si, že to bude někdy jinak s lidmi, jako je Ursula nebo Kaja Kalas, šílená za mě Kaja Kalas, která tam v životě neměla bejt. Tak si nikdo nemůže brát vážně, že ta Evropa bude sedět někde relevantně u stolu, možná ji pustí do předsá a bude nosit kafe, ale to je tak jediný, co co jí dneska zbyde. >> No určitě. Ale Evropa má vliv na to, že válka na Ukrajině pokračuje, protože se jí podařilo sabotovat eh například mírový plán Donalda Trumpa. >> Jasně. Jasně. A tak jako viděli jsme to u Borise Johnsona. To válka nebo ten konflikt mohl skončit tři měsíce poté, co začal. Kdyby tam Boris Johnson si neuvědomil, že všechny ty kšefty, které nasliboval, že tam budou realizovány, takže ještě nebyly realizovány a že je třeba je napravit. Ona je to vlastně stejně jako v konečném důsledku je ten konflikt o jedné jediné věci. Kdo dostane nerostne z bohatství Ukrajiny, kdo dostane půdu ukrajinskou a kdo to potom nakonec všechno tu rekonstrukci zaplatí. A tam si myslím, že je to jediné, kde můžeme tu Evropskou unii vidět, protože ano, ta se na to i chystá. V novém evropském rozpočtu má být dokonce už přímo určená položka 100 miliard pro Ukrajinu v následujících sedmi letech na rekonstrukci poválečnou. To znamená, eh, jo, my to zaplatíme, ti ostatní si rozdělí a pak se nebudeme stačit divit. A co mě teda jako úplně nejvíc na tom všem děsí, je, že sýrí ty hlasy, že by se Ukrajina mohla stát třeba i součástí Evropské unie bez pravidel, bez nějakých přístupových rozhovorů, bez respektu k nějakému nějaké vládě práva, k nějakému světu bez korupce, s nejistými, nejde o to, že jenom nejistými hranicemi, ale to by byl jako fatální dopad pro pro zemědělství, pro volný trh, pro volný pohyb osob. To jsou všecko věci, které jako já si je vlastně nedovedu představit a kdokoliv říká, že by se Ukrajina měla stát součástí Evropské unie. Takhle, když jsme se v tom minulém rozhovoru bavili o tom, jak rozložit Evropskou unii, možná by to byl nějaký zrychlovací moment, jo, protože to už opravdu by podle mě ani Evropská unie nedala. Ale z druhé strany je prostě šíleno, že si vůbec někdo může myslet, že tohle je reálný jakoby to je. A za mě je to prostě o tom, že Evropa neuměla včas kromě sankcí a vyhrožování použít žádný jiný nástroj. Měla je v ruce, měla je na obě strany, i na Ukrajinu i i na Rusko a chovala se jak malé děcko, kterému někdo prostě zbořil bábovičky a on si teď bude mermo mocí stavět další. a jí úplně jedno, jaká je ta realita těch zemí, kterých se to reálně týká. Donald Trump do toho přišel a podle mě Donald Trump, jestli někdo, tak bude ten, který dneska je schopen společně s čínským prezidentem eh do toho vstoupit tak, aby se ten konflikt ukončil. Pokud ho samozřejmě ale nebudeme živit tím, že budem Zelenského a jeho věrchušky a oligarchy podporovat. A pro ně bezpochyby, když vidíte, jaké majetky se tam staví, jaké majetky se z Ukrajiny ztrácí, jak tak pro něho jako je pár e lidí, pro které je ta válka neskutečně výhodná a Zelenský navíc ví, že už by ho nikdy nikdo nezvoljil prezidentem, takže on si potřebuje asi ještě chvíli nahrabat. To je prostě za mě jednou jediný jeho cíl. Říkám to možná hnusně, ale já si to prostě myslím z pozice toho, co se tam děje ty poslední roky. On on nechce žádnou dohodu. Jemu vyhovuje, že mu tam tečou peníze, potečou peníze, Evropa mu je slíbila a že se je tam může rozkrádat dál tak, jak to dělá. >> Posluchačům připomínám, že naším hostem v rádiu to je poslankyně Evropského parlamentu Kateřina Konečná. Hm. Často slýcháme sousloví spravedlivý mír. Na vaši židli tu nedávno seděl generál a bezpečnostní expert Andor Šandá Andor a opakovaně zdůrazňoval, že tento termín spravedlivý mír, že tomuto termínu nerozumí a že je podle něj nesmysl. Souhlasíte s ním, nebo bychom o nějaký spravedlivý mír měli usilovat? >> Já myslím, že já teda tomu taky nerozumím. On se rád používá. Z druhé strany vždycky je mír lepší než jakákoliv pokračující válka a jakákoliv forma i nespravedlivého míru je vždycky víc než když ten konflikt bude pokračovat. To znamená za mě i nespravedlivý mír může být v konečném důsledku pro všechny ty země daleko daleko. Může mít daleko větší přidanou hodnotu než pokračování v tom konfliktu, který dneska vlastně nikam nevede a k ničemu pozitivnímu nepřispívá. To znamená, já taky nerozumím a vím, že ho i v Evropě rádi používaj jako spravedl Co je spravedlivé? Co bylo spravedlivé v roce 2014 v některých částech Ukrajiny, kde se zavírali političtí vězni, kde se zavíraly média, kde se Ukrajinci posílali drony na vlastní obyvatelstvo, to asi taky jako nebylo nic, co a přesto jsme se na to vlastně dívali v té Evropě, tolerovali jsme to, říkali jsme: "OK, tak prostě to se tam děje, no tak je nechte." Tak v tuhle chvíli tam prostě valíte e zhora, zespoda a vlastně už jsme jediní, kdo tam valí. To znamená, je to čistě na nás. Američani >> už mají jiné konflikty, které kde kde potřebujou. >> To znamená, vy vlastně nejste schopni to jakivy dát jako do kupy. A eh říkám znovu, i nespravedlivý mír je za mě daleko lepší než než jakákoliv jakýkoliv pokračování toho konfliktu. Domníváte se, že existuje nějaká představa mírové dohody, která by současně zajistila bezpečnost Ukrajiny, Ruska, případně evropských států? >> To je to, co já tvrdím jako velmi dlouho a myslím si, že zatím nevidím tu vůli v rámci a teď budu mluvit obecně o Evropě. Prostě nová bezpečnostní evropská dohoda je něco, co bychom zoufale potřebovali. nejenom kvůli Ukrajině, ale kvůli řadě dalších věcí. Eh, nevidím nikoho, kdo byl schopný ani sepsat, ani nést. Prostě dneska v té Evropě nejsou politici, kteří by uvažovali dílek za horizont svého mandátu. Přesto si myslím, že pokud dojde a pevně věřím, že dojde alpoň k uzavření příměří mezi Ukrajinou a Ruskem, tak v tu chvíli budeme něco takového potřebovat na příčou Evropou, protože bez toho to bude jenom zase čekání na to, kdy to zase někde vzplane. A prostě v tomhle třeba obse by za měla sehrávat daleko jako důležitější roli, než než dneska sehrává. Jenomže Vladimír Putin příměří opakovaně odmítá i kvůli tomu, co jste zmínila jeho zkušenosti s dodržováním či nedodržováním minských dohod a tak dále. Eh, co s tím? To se asi nepodaří, jo? Takže potřebujeme tu mírovou dohodu a ta už byla skoro na stole několikrát, ale nakonec se nepodařilo ji uzavřít. >> No a co s tím? Tak dál tam nervat peníze, zbytečné peníze, které tam prostě končí někde v rukou těch těch vyvolených. Pokud tvrdí evropští představitelé, že jsou na stojí za Ukrajinu až jsou na straně Ukrajiny, tak by si taky i oni měli uvědomit, že by tu Ukrajinu možná měli přijmit k tomu sednout, k tomu stolu. A to, že Rusko samozřejmě jako velmoc a já neříkám, že si myslím, že je to správně, ale takhle se ta hra prostě v tom mezinárodním politickém prostoru hraje. Eh, bude eh chtít eh něco z toho, co získalo, nebo bude chtít nějakou záruku, že tam opět jeho na jeho obyvatelstvo nebude stříleno nebo eh nebude tam nějakým způsobem v podstatě ponižováno, tak to asi musí brát každý vážně. Takže ona ta dohoda, ať už bude mírová nebo to bude přím cokoliv, prostě nebude jednoduchá. Každý z nich bude muset něco něco dát na stůl. Ale zatím mám pocit, že je to tak, že Evropani mají pocit, že Rusku vezmeme všechno. Koneckonců to vidíme s těmi silnými řečmi, jak budeme ty ruské nebo ty půjčky na Ukrajinu splácet z těch z těch úroků z ruských aktivit. To jsou přece takové jako eh nesmysly, které v tom mezinárodním světě všichni vědí, že nebudou fungovat. Nikdy prostě to nikdo nedovolí. Zase jsou nějaká pravidla, která neurčuje ani Uršula, ani Zelenský, ale která jsou všeobecně dána a jsou nějaké mezinárodní organizace, které za ně ručí, že prostě oni musí vědět, že říkají totální nesmysly a eh takže hraní si na tohle mi přijde vlastně úplně úplně jako nesmyslný a eh musí tam být silný partner, který bude zárukou toho, že ta dohoda bude nebo to míro ten ta mírová smlouva bude naplňována. Evropa se dostala do postavení, že ona nemůže být tím neutrálním partnerem, který u toho bude sedět, protože prostě jí ti Rusové už nikdy po tom, co provedla, věřit nebudou. A to znamená, musí přijít nějaká další velmoc, která to zvládne. Jestli to budou Američané, jestli to budou Číňané, se kterýma ale pro jistotu Evropa taky vede svoji vnitřní válku. My už teda v Evropské unii vedeme válku asi úplně s každým, si myslím. Kromě Zelenského toho na rukách nosíme. Tak jinak všechny jako nemáme rádi a neuvědomujem si, jak jsme směšní tomu zbytku světa s tou ekonomickou sílou, kterou ztrácíme, s s tou šílenou nekonkurenceschopností. Prostě každé další data každého dalšího roku nám ukazuje, jak se stávám menší, ještě menší, až budem asi nejmenší. Což samozřejmě ale velmi vyhovuje těm velkým hráčům. To si řekněme upřímně. Proč by to měnili, když jsme hlupí, tak prostě ať jsme dál hloupí, protože prostě jim vyhovuje, že vlastně ztrácíme tu konkurenceschopnost, že se s náma nemusí o nic dělat a že jenom nakupujeme draze. Nic jiného nám nezbyde, když si zlikvidujem vlastní průmysl. Že si myslím, že Evropská unie u tohodle fakt stát nebude jako jakkoliv relevantní partner a budem doufat, že ty mocnosti se toho ale chopí. No a myslím, že Donaldu Trumpovi teď hodně jako může pomoct to, že právě ten rozjetý konflikt v Iríánu eh eh Amerika nemá na to, aby financovala dva, tři takové konflikty. Zažili jsme to i v historii mimo se by se mu to hodilo kvůli volbám. >> A samozřejmě přijdou i když já si pořád myslím, že polovina Američanů pořád ještě netuší, kde Ukrajina vůbec je a proč by je měla zajímat. Jo, to si myslím, že v tom Iránu je to tak jakoby víc víc na tom, ale nevím. Eh, já vždycky říkám, možná bychom se do toho z tý Evropský unie už vůbec neměli míchat, protože vždycky, když se to zamícháme, tak to jenom jako prodlužujem, jo? Tak když to neumíme, tak to nedělejme a nechme to na těch, kteří to možná umí. >> Eh, jak hodnotíte dosavadní politiku Babišovy vlády vůči válce na Ukrajině? Liší se od předchozí vlády? No, já bych ráda řekla, že jo, ale teď se pojďme bavit o tom, jestli retoricky a nebo fakticky, protože rétoricky se asi určitě jako liší. Už tam nejezdíme s takovou pompou a náš premiér nepřijímá s takovou tou hrdostí všechny ty, kteří se jenom opřeli, kdy o Ukrajinu. Ale fakty já myslím, že všechno zůstává stejné. Moniční iniciativa funguje dál. Peníze se na Ukrajinu posílají. Eh, ukrajinským uprchlíkům je tu dál dávána podpora, kterou jsme tady zažívali. Dál se neřeší eh řada věcí, na které třeba v těch volbách ty strany upozorňovaly. Tak to prostě je. To znamená, eh, v té zahraniční politice a zvlášť ve vztahu k Ukrajině a k Rusku, si myslím, že se ukazuje, že eh ty očekávání, které možná někteří voliči, kteří tyhle tři strany volili, měli prostě nejsou naplňovány. Já teď přirovnám k tomu, mě to jako strašně nacvedlo na ze židle a možná mi posluchači teď jako budou zpílat a budu mít spoustu nadávek, že to nejde a tak. Ale minulý týden vyšel rozhovor s Andrejem Babišem ohledně řešení drahých cen eh jakoby nafty a benzínu. On tam říká, jak to budou řešit. Za mě pozdě, ale dobře. Lepší pozdě než vůbec. Je týden před volbama, tak toho využijme, že to udělá. Na závěr toho rozhovoru bylo, že někde ve svém pořadu Andrej Babiš řekl, že vlastně můžeme být rádi, že vůbec ještě nějakou naftu a benzín máme. A já se teda omlouvám, já nechci od premiéra České republiky slyšet, že můžeme být rádi. >> To je silné prohlášení. Jako mě to tak vytočilo. Mě to tak strašně vytočilo. Já bych od něho očekávala přesně to, co udělal třeba Robert Fico. Dobře, takže jsme nuceni nakupovat od Američanů a nebo třikrát překreslenou překreslenou ruskou ropu, protože prostě to těko, ona se nikde jinde nebere. Všichni to víme. Ty tankery třikrát někdo přimaluje, dá tam čtyři razítka nějakých zemí a je to stejně ta ruská tropa, jako by nám tady tekla v těch v těch trubkách. Já už bych fakt očekávala od českého premiéra, že v rámci toho řekne třeba dobře a máme tady ropu vody a v těch trubkách taky může něco téct a to něco může být taky o polovinu levnější. Takže prostě když nebude zbytí, tak ano, půjdeme jednat i s těmi, kteří podle Uršuly jsou našimi jako nejvíc nepřáteli. Ale vždyť jde přece o o to, aby té České republice se dařilo, abychom byli tím suverenním státem. Když nebude levná energie, tak nebude fungovat nic. Ani průmysl, ani zemědělci. Budou tady obrovská míra inflace, budem platit jako drahé ceny potravin. My tady to Rusko máme. Tak dobře, jestli si Určula chce hrát na to, že ideologicky je špatně, tak ať si hraje na to, že prostě bude dál dávat nějaké sankce a podobně. Ale tady už jde přece o život těch normálních lidí a já bych prostě od českého premiéra možná chci moc, ale už opravdu jednou čekala, že mi řekne ok, my už se nenecháme vydírat, nenecháme se dál tlačit do kouta, protože tady nějaká šance je. >> Eh, proč si myslíte, že mu tahle odvaha, kterou má třeba Fit, co chybí, >> to se musíte ptát jeho. >> Jako neumím hodnotit. Já jenom říkám, že mě to strašně vytočilo a uvědomila jsem si, jak vlastně eh to není, možná jsem i já sama věřila tomu, že bude odvážnější. za mě prostě není a štve mě to, protože i ti Slováci si to museli ustát. I ti Slováci za to byli brutálním způsobem vydírání ze strany komise. Ta Určula jim vyhrožovala vším možným, že jim veme dotace, že jim zastaví prostě rozjeté peníze, že nevím co. Ale ten Fico si uvědomoval, že a vlastně tehdy i Orbán, že to strategické pro každou tu zemi je mít ty suroviny, které potom může využívat k té své perspektivě do budoucna nebo v daném čase. A ne, že mi někdo řekne, můžeme být rádi, můžeme být rádi, že jako ještě máme nějaký jako benzín, jako že máme se začít připravovat na to, že budem šlapat na kole nebo na tady v Praze možná v těch cyklopruzích konečně bude plno, ale ne, já se jako fakt mě to jako vlastně strašně zamrzelo a strašně jsem se nad tím výrokem zamyslela a říkala jsem si, tohle nechceš. Nechceš žít v zemi, kde premiér, být s jiným politickým sloganem a programem, tak v té zahraniční politice se vlastně chová úplně stejně, jak se choval ten fial. >> Právě, když to zobecníme, může podle vás Česká republika e vůbec e mít vlastní zahraniční politiku jako součást Evropské unie, politiku, která vychází především z českých národních zájmů a nese jenom podřizovat unii? jako to byla minulá vláda. >> Tak asi by bylo fajn, kdyby česká politika aspoň jednou po těch 35 letech vůbec své národní zájmy měla definované. Tady jsme jako nikdy nedošli s žádnou vládou. My jsme si nikdy neuměli nastavit své své definici svých národních zájmů. Ale samozřejmě může. Není to jednoduché. Určitě to není o tom, že vám někdo bude v Bruselu poplácávat po rameni a budete v pohodě. Ale každý stát je natolik suverénní, jak silné má politiky, aby ho k té suverenitě dovedly. Ani členství v NATO, ani členství v Evropské unii. Já znovu to opakuju, byli jsme před NATO, byli jsme před Evropskou unií, můžeme být i po ní. Prostě nám to je berlička pro ty, kteří nechtějí být silní a odvážní. To je prostě hrozně jednoduchý říkat, oni nám to nedovolí, oni nám vezmou dotace, oni na nás nebudou hodní. Ale zkusil někdo z těch moci pánů nebo z těch současných, kteří na to mají vliv, zkusil alespoň, co to udělá? Zkusil být tak silný, že se postaví a řekne:„Ale mně jde o to, aby tady ti Češi se měli dobře, aby to na ně nedopadlo, abysme byli suverénní, abysme neměli drahé ceny potravin, aby naši zemědělci byli konkurenceschopní, aby náš průmysl byl konkurenceschopný. Ano, i za tu cenu jsem schopný položit tu hlavu na špalek a jet do tu komisie a možná se s nima rozmotřit, možná si nechat vzít nějaký dotace, nevím, ale prostě pro mě je cennější ta naše nezávislost, třeba i energetická, než to, že prostě budu tady odkrývávat všechno, co chcete. Ale vlastně o čem to bude, jako veškerý průmysl zavřem zemědělci eh pořadě dalších věcí, které se teď staly, včetně třeba dohody s Merkosurem. budou mít těžší a těžší a a co jako já nevím, no. Mně přijde, že řada těch lidí dneska přemýšlí jenom tím stylem jako dobře jsem na čtyři a a po mně potopa a bohužel tahle vláda tam nebo ne, u všech ministrů jsou určitě ministři, kteří které já považuju za stokrát lepší než než byli ti za fialovy vlády, ale celkově prostě zatím mi to přijde, že že je to stejný. Omlouvám se teda všem podporovatelům Andreje Babiše, ale ať mi řeknou, že to tak není a že Andrej Babiš je odvážný v zahraniční politice. Já jsem si toho zatím nevšimla. >> Eh, když jsme u těch národních zájmů, podívejme se zpátky do Evropského parlamentu, máte pocit, že jsou europoslanci, čeští, kteří hájí národní zájmy? Znovu říkám, tam jde o to, jak si nadefinujem ten národní zájem, ale pokud si řekneme to, že třeba v rámci té migrační politiky by naším národním zájmem mělo být udržet bezpečnou Českou republiku, to znamená tak, aby tady neproudily žádné davy migrantů nebo nám nebyly přidělovány lidí, kterých nemíme vůbec nic. Tak tam si troufnu říct, že paradoxně možná pod tlakem veřejnosti a několikach voleb, které byly, tak většina těch mých kolegů už i v tom minulém období vlastně byla na té straně eh té České republiky. Vjíma samozřejmě Pirátů. Tam tehdy byli tři Piráti. Eh teď už si ani nevzpomenu radši na jejich jména, ale ale to myslím není podstatné. Jo, jo, jo. Ale tři Piráti tam tehdy byli. Zůstala tam teď jenom paní Gregorová, která samozřejmě v rámci té migrace a ona, ale ona zase jako to je fér, jí ti lidé volili a ona řekla, že chce federální Evropu, že chce federaci, že udělá všechno proo aby ty členské státy měly míň a míň kompetencí a ona chce tu Evropu bez práva veta, bez toho a s tím jí ti lidé zvolili a tohle tam hájí. Takže nemůžeme říct, že všichni, ale já vždycky říkám, že je pro mě daleko čestnější, když ten člověk jde do těch voleb s tím, že říká i věci, které mi se stokrát nemusí líbit. Oni jim asi věří a ti lidé jí s tím zvolí. Takže Markéta Gregorová určitě dneska pan Farský je takový jako, že tam člověk nikdy neví, co by, ale toho ti Američani naučili dobře na tom kurzu. Hlavně neříkat žádný vlastní názor a pak se přiklonit k nějaký většině. Ale eh jako jsou tam je to těžký, ale třeba pozice té migrace si myslím, že jsme to velmi ono vlastně i hnutí Ano, se transformovalo za těch posledních sedm osm let. Oni vlastně začínali v té frakci Renw Europe, což byli ti the best liberálové, kteří tam existovali. Tam je velký posun, >> tam je mega posun, to jsou patrioti a a myslím, že to dělají dobře. Já s nima velmi často hlasuju a třeba když vezmu, ať teda jenom nekritizuju, ale i chválím, Ondra Knutek e dělá skvělou práci v parlamentu jako pro český firmy, snaží se tam vyjednávat. Oni jsou tam teda bohužel pod tím kordonem sanité, ale myslím, že i tak se jim jako mega práce povedlo. To znamená určitě Ondra je ten, kterého, pokud bych měla někoho z těch kolegů vyzdvidnout, tak ho vyzvidnu. I Jana Naďová tady tak často propíraná pouze pod tou kauzou, tak pracuje ve výboru pro průmysla, má za sebou jako skvělý pozměňováky a prosadila část věcí, které opravdu šly. Takže určitě tam jako hnutí ano, teď v tom Evropském parlamentu konkrétně je mi daleko daleko blíž, než mi bylo třeba před těmi 7 osmi lety a a myslím, že 90 % hlasování máme asi společných, si troufnu říct. Tak tak proč ne a dělá tam dobrou práci. Akorát by to chtělo, aby to bylo i na tý vyšší úrovni. Eh, vážení posluchači, tolik pro tuto chvíli z našeho rozhovoru s poslankyní Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou, které tímto děkuji za návštěvu ve studiu Rádu Jato a za to, že se s námi podělila o svůj pohled na válku na Ukrajině a na zahraniční politiku současné české vlády. >> Od mikrofonu vám příjemný a úspěšný den přeje Václav Musílek. A už teď mohu prozradit, že v brzké době si budete moci poslechnout další rozhovor s Kateřinou Konečnou na téma Vztahy Evropské unie a Ruska či o bruselském boji s takzvanými dezinformacemi. >> Děkuju moc za pozvání a na shledanou.