Adam Šejna 3. díl: Brát seniorům volební právo je nesmysl, tuto zemi budovali

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti.

Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová.

Ještě ve 20. století se v mnoha zemích volilo až od 21 let. Volební právo navíc dlouho nebylo pro každého. Rozhodovali o něm majetek, vzdělání i pohlaví. Postupně se ale hranice posouvala, až se v Evropě ustálila na 18 letech.

18 let je ideální, protože tam už je člověk opravdu dospělý. Souhlasí Adam Šejnač a není divu, protože je právě v tomto věku. Ale pro posouvání hranice dolů nemá pochopení. Šestnáctiletí, v nichž vidí své voliče současná opozice, podle něj ještě nemají dost odžito, aby mohli zodpovědně rozhodovat.

Stejnou debatu o snížení hranice věku pro volební právo dnes vede například i Velká Británie. A historie ukazuje, že otázka, kdo by měl mít hlas ve volbách a kdo ještě nebo už ne, se čas od času vrací.

Milí posluchači, i dnes je mým hostem aktivista, influencer, velmi úspěšný, který se definuje příblastky pravicový či konzervativní. Adam Šejnač.

**Dobrý den. Děkuju moc.**

Ze stejného tábora, který pléduje za to, aby se snižovala hranice pro volební právo, tak zaznívají hlasy, že by se mělo omezit volební právo pro určitou věkovou kategorii starých lidí.

To je blbost. A proč by to dělali ty lidi tady? Protože oni říkají, že vlastně nerozhodují o budoucnosti, protože už nemají... Senioři jsou ve vládě, v majoritě si myslím pár mladých poslanců, rozumíme. Je to takové, že staří lidé tuhle zemi přece jenom nějakou dobu budovali, nějakou dobu na ní pracovali. Proč by najednou měli mít sebraný právo volit?

No já se vás jenom ptám. Já bych sama ještě docela ráda šla k volbám. Já vím, že vy máte názor stejný. Já to beru jako prostě otázku pro všechny, co to poslouchají, ne pro vás.

Ale proč by vlastně staří lidé měli přijít o možnost stále ovlivňovat ten stát? Protože oni si to zaslouží stejně tak jako si zaslouží svoje důchody, jo? A když někdo tady bude mluvit o tom, že budeme starým lidem brát důchody, nebude snižovat... Ty lidi se ale vypracovali, jo, stejně tak jako si vypracovali ten respekt v té společnosti, že tady byli nějakou dobu a pomáhali nám v dobách, kdy to bylo těžké, jako třeba za komunismu. Jak to, že by najednou měl ztratit to právo?

Spoustu důchodců bude volit pro SPD nebo pro ODS, protože pro ně ODS je zažitá pravice a furt si to myslí a nechtí si přiznat, že už to tak není. I to jsem ochotný vlastně zkousnout, aby mohli volit, protože každej máme právo na to, ať si každej myslí, co chce. A volby ukážou výsledek.

**Myslíte si, že vlastně ještě to klasické dělení na pravici a levici má smysl?**

Už je to jedno. Já to jako používám, protože to je nějaká formalita, co ty lidi znají, ale reálně teď už je to fakt asi úplně zbytečné, protože jakmile jste pravičák, tak jste automaticky nacista a xenofob a rasista. A když jste levičák, tak jste jedinej správný člověk. A už to vlastně ztratilo úplně smysl.

Pokud jsou za pravicové strany označovány strany jako TOP 09 nebo současná ODS, tak by se asi dalo s úspěchem pochybovat. A možná bychom se mohli vrátit jenom k tomu, jak slovo pravice vzniklo, protože to vzniklo za velké francouzské revoluce. Podle toho, na které straně od předsedajícího seděli zástupci jednotlivých stran.

Takže vlastně, jak byste, jak byste tu dnešní ideovou plejádu rozdělil vy?

Já ji rozdělím během minutky. Jenom ještě než zapomenu na jednu věc: jak jste říkala, že tehdejší, ta současná ODS a tehdejší ODS. Já jsem se před volbami snažil mluvit s lidmi. To bylo na Hradčanech někde. A ptal jsem se lidí, koho budou volit a proč. A paní mi říkala: „Tak snad přece jenom jedinou, jedinou pravici v české republice." Aha. A kdo to je? Protože někteří lidé si furt myslí o ODS, tak přece ODS, ne?

Tak jo. Tak děkuju.

A pak k tomu, jak bych to rozdělil: Já bych to rozdělil na selský rozum a jak to říct hezky, abych nikoho neurazil. Selský rozum a nějaké mentální postižení. Nebo já nevím, protože když má člověk selský rozum, tak se levičácké a pravicové hodnoty, které dřív teda jakoby byly rozdělené správně, mohou shodovat. Jo, nějak se to může jakoby třeba vyrovnávat a je to něco od každého.

Ani nutně neříkám, že ten, kdo má selský rozum, automaticky musí být pravičák. Jsou levičáci, kteří jsou chytrí, stejně tak jako pravičáci a drží se víc jakoby k tomu nějakému nenásilnému středu, kde se snaží spolupracovat s ostatníma. Tam bych to dal, jakoby selský rozum. A ty extrémní strany v obou částech, to bych dal fakt jako postižení, jo?

Vemte si, že třeba máte extrémní pravici, kterou teďka lidi nazývají jakoby formou nacismu. Nacismus byl a furt je levičácká ideologie. A z nějakého důvodu sami ti pravičáci, ale i lidi z druhé strany, je nazývají nacisty. To vůbec vlastně není pravda, protože nacisti byli jakživa levičáci.

Ale zároveň jedinej důvod, proč se to s tím vlastně možná pojí, je protože z nějakého důvodu nemají rádi Židy. A já třeba i dokážu pochopit, z jakého důvodu vycházejí. Že nemají rádi vládu Izraele. Já třeba nemám rád jejich vládu, ale zase není to tak, že sníším všechny Židy, protože jsou to furt lidi a oni za to nemůžou, jak se chová jejich vláda.

Takže tam bych to třeba chtěl poupravit kterýmkoli mladým lidem nebo i starším lidem, kteří to berou, tak že vlastně Židi jsou automaticky špatní. Nejsou. A taky nemůžou za to, jak se chová jejich vláda, jo, protože to už jsou prostě svobodní lidé, který se chovají dle svého uvážení. A pak to dopadá třeba někde, jak to dopadá, ale za to už nemůže celej ten národ.

Rozumíme.

Pak tam máte levičáky, který vlastně v tuhle dobu, ty extrémní, tak to už je ta woke ideologie, kde je 20 000 pohlaví. Já se orientuju na to a na tamto a říkám si tak a tak a nikdo mi nemůže nic říct, protože jsem silná nezávislá žena. A chlap, já jsem silnej nezávislej feminista, rozumíme si. A nesnášíme všechny. Vlastně LGBT, to je pro tu lásku pro všechny. Ale jakmile to s tím někdo nesouhlasí, tak vlastně lásku si nezaslouží.

Zase druhá retardace, jo.

Takže já bych řekl, že selský rozum jsou z obou stran ty umírnější, normálnější lidé, který jsou uprostřed. Nebo třeba trochu víc nakloněný k té svojí straně, ale furt dokážou spolupracovat s ostatníma. A pak máte ty dva tábory extrémistické, který se hádají mezi sebou. A nejvíc trpí ty lidi, ty normální lidé se selským rozumem.

**Chápete, chápete mé rozdělení?**

Je expresivní. Ano, ano, vyrozumím.

Ale narazil jste na hezkou věc. To se říká, že je největší úspěch PR, že se podařilo s NSDAP udělat pravicový projekt.

No to nic. Tak teď jsem byl v Brně a tam byl někdo, kdo vlastně měl něco na sjezdu.

Jo, na tom ano. Já už... ky až to budou poslouchat, to už bude trošičku starší informace.

Ale tam byl někdo, kdo zakládal novou sociální demokracii, protože prý se neshodli na jejich sjezdu sociální demokracie a že spolu nesouhlasili, tak vlastně zakládají novou sociální demokracii a ta strana se tak jmenuje.

Já vám pak ukážu po rozhovoru fotku.

Oni mají logo NSD.

[smích] Jsou úplně jelita.

Proč to se, i když by to mysleli hezky?

Já jsem s tím pánem mluvil a některé názory vlastně taky měl umírněné a byl víc jako k tomu středu a něco i říkal hezky a třeba na něčem bychom se mohli shodovat, ale ne se urážet navzájem.

Ale když si napíšete NSD, tak buď to znamená, že vám to je úplně jedno, nebo že nemáte dostatečné znalosti o historii, abyste dokázali pochopit, že to úplně není nejhodnotnější marketingový tah pro vaši politickou stranu.

To je trošku nešťastné a hlavně nikdy pak nesmí použít slovní spojení.

Vzniká tady nová strana NSD a potom vám ještě povíme.

[smích] Ježíš, to je dokonce.

To tak nesmí.

Máme 30minutový rozhovor a tohle si možná dovoluju použít [smích] u komentování, klidně.

Máte na to copyright.

A teď, co byla ta otázka předtím, než jsem se dostal k tomu NSD?

Víte co?

Abych pravdu řekla, málokdy se mi stává, že už ten konec té otázky nevidím, ale vy jste několikrát vlastně zmínil, abych neurazil ty lidi, o kterých mluvíte, ale to je téměř retardace.

Člověk, který chce nějakým způsobem zastupovat lidi, musí cítit k těm lidem elementární úctu a zároveň úcta nepatří úplně k silné stránce prostě lidí na začátku svého života v rozletu.

Máte problém s tím, abyste třeba si těch lidí váženě nevnímali je prostě jako stádo?

To, že to řeknu takhle, neznamená, že si těch lidí nevážím.

Já i dokážu pochopit, proč si někdo myslí, že ne.

Ale na tom, že je někdo retardovaný, není přece nic špatně.

To bychom diskriminovali lidi, kterí tím oplívají, a za mě to je špatně.

I člověk, který je vlastně retardovaný, tak je super člověk a žije si svůj život podle sebe a v životě bych mu to nebral.

Ať si to dělá, jak chce, jenom ať to necpe na ostatní.

Ale když je někdo retardovaný, tak to neznamená, že to je špatný člověk.

Je to prostě nějaké sociální vnímání svého okolí.

To je stejné jako když řeknete, že někdo je tlustý, tak neznamená, že toho člověka urážíte, ale řeknete to, jak to reálně je, že ten člověk je prostě tlustý, ale neurazíte ho, prostě řeknete: "V pohodě, tak jste tlustý člověk, já jsem hubený člověk, jsme lidi, máme se rádi." Chápete?

Já to vnímám stejně i s tímto.

A jestli třeba pan Mazurek v tomhle, třeba bych citoval pana Mazurka, když prezentoval někomu LGBT, tak to popisal jako lesby, gejové, bisexuálové a další podobní úchyláci, tak vlastně tam jsem si řekl: jo, on má docela pravdu.

Protože když vlastně chceme cokoli víc, než máme nějaké typohlaví, máme chlapa, ženu, máme a pak máme bisexuála, lesby a geje, to je v pohodě.

Někdo se tak prostě narodí a tomu nikdo nebere.

Ale jakmile začneme dělat celou svoji osobnost okolo toho, že najednou ze mě bude transsexuální, bisexuální nebo lezba, tak už je fakt jako něco špatně v našem mozku.

A dobré, ať si ten člověk tak žije, ale pak je pořád správě, že ho někdo nějak bude označovat, protože se tak jako ten člověk chová.

Jo, tak to beru.

Když jsem byla malá, tak všude na plakátech ještě doznívala hesla: "Kdo nejde s námi, jde proti nám." Bylo to jedno z tradičních hesel komunismu.

Řekněte mi, čím to je, že jsme v úplně stejné situaci, protože laciným heslům a výrokům naprosto bezmyšlenkovitě propadá velké množství lidí a jsou naprosto prázdné fráze a floskule, schopné třeba na demonstracích a nebo nejen tam opakovat s takovým zapálením a zanícením, aniž by jim došlo, že se v nich neskrývá vůbec nic?

Jasně.

Je to hrozně zvláštní.

Já jsem nad tím přemýšlel a mně se to zdá jako nějaká... když máte, my jsme se teďka učili v ekonomii, máte long run a máte short run.

Jo, tak abych to rychle vysvětlil: short run je něco krátkodobého, long run je dlouhodobý, jo?

Něco, když tvoříte, a pak je The Big Shorter.

Ano, [smích] to je rok 2008.

No a ta dlouhodobá část, mně přijde, že když vlastně skončil ten komunistický režim tady a lidi nabyli svobody, tak si mohli udělat vlastní názory a zjistili, že jakoby ta svobodná cesta, tý teď se to tak úplně ani nedá identifikovat, ale tý pravice je ta cesta ke svobodě.

Tak to ale se pojí i s tím, že ten člověk má nějaké zásady a nějaké hodnoty.

Když někdo řekne, že prostě nějakou kravinu, tak on řekne: dost, s tímhle já nesouhlasím.

Ale pak najednou zase, když teda zjistil, že ten jejich nějaký pokus o ovládání společnosti nebude fungovat ani když si lidi budou myslet, že mají svobodu, tak teda musejí se vrátit zpátky k tomu, že teda musejí lidem otupit mozky, jak se to dělalo za kteréhokoli diktátorského totalitního režimu.

A tentokrát měli sociální sítě, protože sociální sítě začaly být na vzestupu na začátku naší vlastně úplně nejmodernější historie.

Byl to obrovský bum pro ty lidi, ale je to extrémně návykový, protože najednou si můžete psát s člověkem přes telefon, můžete si s člověkem telefonovat a posílat si videa, ale ukazovat celému světu své videa a říkat tam nějaké věci.

A najednou pak prostě TikTok přišel a začala krátkodobá forma, přišlo to z Číny, krátkodobá forma obsahu, což prokazatelně lidem kazí jejich pozornost a čím kratší obsah je v dlouhodobém měřítku, tak tím víc ten člověk nedokáže vydržet u souvislých dlouhých videí a nedokáže dávat větší pozor, tak pak se to dostalo na všechny ostatní sociální sítě.

Globalizovalo se to a používalo to úplně všichni a už to nepoužívali jen děti, ale používali to i dospělí.

A v tom momentu se tam přesaturoval trh informací.

Jakmile ten trh informací je přesaturovaný, tak se prostě lidem začne ukazovat kterákoli kravina neověřená.

A ty lidi nepřemýšlejí a slepě věřejí něčemu, co slyší na internetu.

Netrénují své mozky nějakým souvislým sledování reálných třeba historických pořadů nebo nějakých vysvětlení, která jim opravdu můžou v tom životě pomoct a zároveň si to nevyhledávají sami.

Tak pak ty lidi mají ty mozky úplně otupené a může fungovat to, že opravdu pak najdeme nějakou skulinku, kde může vzniknout něco jako Milion chvilek a začnou se řvát prázdná hesla a nějaké přijdou manipulační citáty, přijdou manipulační články, začnou chodit manipulační řetězové emaily, jak to všichni od nich známe, a ty lidi tomu začnou věřit a pak jsou ochotní chodit na ten Staromák nebo na tu Letnou a vyřvávat tam něco, co ve skutečnosti není pravda ani to nemá význam.

Třeba moje první rozhovory na Staromáku, kde mi mladá holka řekla, že je hezké, že jsme na protestu Milion chvilek pro demokracii, ale že by zakázala straně, která se jí nelíbí kandidovat.

Takže jestli mě chápete, tak já si myslím, že vlastně tohle je nějakej ten důvod, proč ty lidi jsou toho schopný, protože dlouhodobě mají otupený mozky a AI tomu teda nasadilo korunku. Umělá inteligence, taky ten ChatGPT, nevím, jaký máte posluchače věkový, někomu to třeba nemusí dojít.

Eh, my jsme se tady věnovali AI i kyberbezpečnosti. Já už jsem dostal vítky. Právě, že bych možná měl malinko jakoby vysvětlovat, když řeknu nějaký takovýhle termíny, tak já si nejsem jistej.

>> Je to od vás vůči nám starcům pozorné.

[smích]

>> No tak to AI... Doufám, že vám nevadí, že si vás dobíráš, ne?

Dobírejte si mě jak chcete. Já jsem zvyklej. Mně to přijde vtipný, vidíte. To je hezký uvolňující.

[smích]

Ale je to vlastně takový, že to AI tomu nasadilo korunku v tom, že dřív jsme měli Wikipedii. My jsme jako měli tu náladu napsat něco na internet a chvilku hledat, ale tomu AI to napíšeme a slepe věříme všemu, co to řekne. Nám taky otupky, protože nám to říká vágně v nějakým širokým spektru, který není reálně vysvětlený a není tam kontext, pokud o něj nepožádáme. A to už ty lidi nepotřebujou. Na to se nezeptaj. Oni se pouze zeptají na otázku a mám odpověď. Ale pak jako proč? Nezeptám se proč, jak, jestli aby mi to třeba zkusil ověřit nebo říct.

Takže někdo se zeptá... Já jsem se třeba mě to takhle táta vysvětlil, který s tím začal pracovat v momentu, co to vlastně vyšlo, takže tam mám to štěstí, že se toho chytil a vysvětlil to i mně, jak s tím mám pracovat. Ale kdo to štěstí má? Protože primárně to lidi používají na rychlej zdroj informací, kterému se nevěřujou. Takže to je už jako taková ta korunka dezinformací, kterou tady máme. A ne, ne vždycky, někdy to může říct od začátku dobrou věc, ale to pochopíte, když jakoby znáte kontext něčeho. Když ho neznáte, jak si můžete být jistá.

>> Ale uvykli jsme dezinformace říkat něčemu jinému.

E, Adame, vy jste několikrát tady zmínil, že se chcete vypracovat.

Mhm.

>> Řekněte mi, jakým směrem, kudy budete kráčet? Když jsem vám volala, domlouvali jsme se asi 14 dní. Jeden týden jste dělal autoškolu, další týden maturitu. Co bude dál? Co bude Adam?

>> Jé, pardon.

[smích]

>> Co bude Adam? Udělal jste stejnou chybu, jako udělal Xaver na začátku našeho prvního společného rozhovoru a řekl jste to úplně stejně a museli jsme začít znova, protože to byl... vidíte takhle?

[smích]

Ne?

Nebudeme začínat znova.

>> Já jsem to řekla na konci. Adame, kudy budete kráčet dál? Máte alespoň svoji vnitřní představu?

>> Já tu představu mám. Nebudu lidem říkat všechno, aby se mi do toho trošku nemotali. Já to vlastně zkusím udržet co nejvíc diskrétní, kam já půjdu dál. Svojí podnikatelskou cestou. Zatím se mi to daří držet velmi dobře v tajnosti a necháme to i tak. Ale můžu říct, že dál půjdu s restartem a to, že budu dál motivovat a inspirovat mladý lidi k tomu, aby se vyjadřovali. Je mi jedno, jestli se budou vyjadřovat mými názory nebo svými názory nebo názory opozičních kanálů. Je mi to úplně ukradený. Ale já uvidím strašně rád z obou stran mladý lidi, který budou schopný se vyjádřit a který se toho nebudou bát, protože to je potřeba.

Si myslím, že mladý lidé by se měli více angažovat. Ale s tím, aby se mladí lidé více angažovali, tak to znamená, že se musej nějakým způsobem edukovat, učit se, koukat na nějaký informace. Nečíst jenom jeden mediální zdroj, třeba ČTko nebo novinky, ale hledat to z více zdrojů a dělat si svůj vlastní názor a zkusit prostě zjistit něco novýho, jak o sobě, ale tak i o tom státu, kde žijeme. Protože přece jenom všichni žijeme v jedný zemičce, která je malá a nepotřebujem tady nic jako nějaký rozdělování od Milionu chvilek společnosti.

Kde nám vlastně neskutečným způsobem ubližujou, protože jediný, co oni dělají, je, že nutěj masu lidí na veřejnosti řvát citáty, který nic neznamenají. Ale ta masa lidí může ovlivnit další masu lidí. Místo toho, abychom se snažili na nějakej kompromis a spolupracovat, tak jediný, co oni dělají, je, že ten kompromis aktivně zavrhujou.

Můžem se podívat, co se řeší třeba ve vládě, když pak jsou v Poslanecké sněmovně a na programu řešení je ego Filipa Turka? Místo nějakého kompromisu, kdy máme vládu, která ty volby reálně vyhrála, tak pojďme prostě ty čtyři roky se pokusit s nima vycházet dobře. Udělat to dobrý jméno nám jako samostatný opoziční straně. Ale i třeba ukážeme, že jsme teda schopni.

Ukážeme, takže mluvím jakoby za ty ostatní vlády, ne za vlády strany, ne, že bych s nima souhlasil, ale ukážeme jim, že jsme schopni spolupracovat. Ať se stane cokoliv, tak ten stát půjde nějakým pozitivním sledem dopředu, jo?

Nemůžeme prostě vládě, která má právo svojí moc vykonávat, protože si jí zasloužej po volbách, který byly demokratický. Nemůžem jí to upírat, jak se třeba snaží náš prezident, kterej si hraje na prezidentskou republiku, ale žijeme v parlamentní republice.

No a pak ještě jeden budoucí Adam Švina, na kterýho já se hodně těším, je táta. Já se těším, až budu táta, až budu mít děti. Až jich budu mít, ne jenom jedno, dvě, ale budu mít čtyři, na který se těšíme s přítelkyní. Bude, věřím, že to bude hezký, zároveň i těžký, ale bude to nějakej rodinný život, který mě se nahradí.

>> Adame, jste druhý nejmladší host, který tady u mě kdy seděl a mně se na tom líbí, že vy máte v popisu svého věku mít naději. Mnoho lidí, kteří tady jsou, už říkají, že trošku lámou hůl nad budoucností z nejrůznějších důvodů.

Ano.

Prosazuje se AI, kterou mnohdy nevíme, jaké algoritmy krmí informacemi a zda v náš prospěch, nebo zda náhodou nepracuje proti nám. Eh, v čem vy speciálně spatřujete naději? Vy jste teď řekl děti, to je samozřejmě klíčové, ale v čem, k čemu...

[frknutí]

Vy se upínáte jako Adam, který má život před sebou?

>> Já dávám naději v to, že věřím v nějaký základní principy, na kterých ten svět funguje. Hezky to popsal pan Newton, kterej říkal v jednom ze svých zákonů: akce vyvolá stejnou reakci zpátky. A když máme nějakou akci, kde se tady vyloženě snaží lidi sebrat naši svobodu a jdou vyloženě proti základním lidským hodnotám... Ať už je to, že třeba v Europarlamentu se hlasuje, že sexuální obtěžování nebo znásilnění ženy je vlastně cokoliv, když s tím žena nesouhlasá. Mohla kývnout hlavou, ale protože neřekla "ano", vy to nemáte zdokumentovaný, tak jste jí automaticky znásilnil. Ale zároveň to jsou stejní lidé, kteří sem pouštěj všelijakou svolč ze světa, ať už je to z Afriky nebo ať už je to z Asie.

Vaše slova ve svém vlastním zájmu.

>> Ano, ne, ve svém vlastním zájmu já o tom mluvím takovýmhle způsobem, protože už jsem na ty lidi opravdu naštvaný, jelikož nerespektujou naše hodnoty. Nerespektujou ten fakt, že ženy mají nějaká svobodná práva a nemusejí s nima mít sex.

A pak to dopadne tak, jak se podíváme do Německa nebo do Británie, kde od té doby, co paní Merkelová do Evropy pustila všechny tyhle uprchlíky, tak se stane to, že počet znásilnění nebo procenta znásilnění vzrostou vo takový množství procent, z ničeho nic.

Předtím se to nedělo.

Samozřejmě znásilnění nemůžem popírat, že znásilnění nebylo, ale nemůžem popírat, že potom, co sem přišli imigranti ze všech těch koutů světa, tak se to rapidně nezvýšilo.

A když slyšíme případ znásilnění někde, tak to slyšíme hlavně o tom, že se to stalo s nějakým uprchlíkem a také slyšíme, že ten uprchlík není ve vězení a nebo jestli je, tak je tam na směšně dlouhou dobu.

A to jsou vzpomeňme na příklad pákistánské gangy v Anglii.

Přesně tak.

A je to hrozně smutný, protože ti stejní lidé, kteří v tý politice něco takovýhohle obhajují, že vlastně žena, když neřekne ano a nemá to ten člověk zdokumentovaný, tak byla sexuálně obtěžovaná, zároveň dělají všechno pro to, aby ty ženy byly vlastně v tý Evropě dál sexuálně obtěžovaný, protože hlasujou pro všechny kvóty, který tady migrantům pomáhají a ne se je snažej trošku umírňovat.

Tak to pak dopadne, jak to dopadne.

A v čem je ta naději?

Ta naději v tom, že takováhle akce vyvolá reakci zpátky, protože můžem to vidět v Americe, můžem to vidět v Evropě, můžem to vidět i u nás.

Prostě mladá generace lidí z názorem, jaký mám já, roste.

Ten počet lidí roste a je obrovský.

Ono se to těm lidem nezdá, ale ty lidi tady jsou.

A je to takový, že vlastně lidi s vouk ideologistickýma názoramy tady si půjdou chodit na ty svoje potraty, se kterýma třeba absolutně nesouhlasím.

Nebudou se množit, budou se sterilizovat pomocí hormonů a my tady tu populaci znova vlastně vytvoříme a budeme jí vychovávat my s pravicovými hodnotami.

Takže tam já vidím tu naději.

Adame Šjo, já vám moc děkuji za rozhovor.

Děkuji vám za ten zápal, se kterým jdete do svého života i za to, že se pokoušíte nahlédnout za oponu věcí.

Nebývá to ve vašem věku běžné a je to velmi inspirativní.

Děkuju.

Tak se mějte hezky.

Vy taky.

Milí posluchači, celý třídílný rozhovor s Adamem Sjnou o mladé generaci v politice i takzvané svobodě slova na sociálních sítích si můžete poslechnout na platformě Herohero.

Všechny díly najdete také na našem webu Rádio Univerzum, na Facebooku i YouTube.

Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 10 349 16/2700, upřímně děkujeme.

I díky vám se můžeme stále znovu a znovu ptát.

Martina Kociánová se na vás těší zase příště.

Zatím se mějte hezky a něco proto dělejte.

Nikdo jiný to za nás neudělá.