2026-09-19 - Studio Itálie - Radim Panenka, Česká média usvědčena

Milí posluchači, je pátek 18. září 2026.

Uslyšíte tři pořady, které jsou velice zajímavé. První bude převzatý pořad z YouTube kanálu Parlamentky TV.

Ukrajina udělala chyby, řekl Zeman, a ocitoval bys k Vrběticím.

Toto je pořad, který se vztahuje k semináři, ke konferenci, kterou v pondělí 14. září 2026 pořádala na půdě poslanecké sněmovny SPD. A celé téma se týkalo bezpečnostní otázky.

Bylo tam spousta zajímavých hostů. Já jsem také na této konferenci byla a samozřejmě byl tam velmi významný host a to byl prezident Zeman.

A mezi hosty, mezi účastníky byl také novinář, spisovatel Radim Panenka, který následně s panem prezidentem Zemanem natočil tento rozhovor, který právě uslyšíte.

[hudba]

Vítejte u rozhovoru parlamentních listů. Dnes mimořádně z poslanecké sněmovny a se mnou je tu pan prezident Miloš Zeman. Ahoj.

Ahoj.

Tak já jsem rád, že jsme měli možnost si popovídat a natočit rozhovor tady. My jsme tady oba proto. Ty jsi byl na semináři o bezpečnosti a bezpečnostních hrozbách, který pořádal poslanec Josef Nerušil. Když začneme tímto tématem, co si odnášíš z toho semináře?

No, tak samozřejmě, že se tam mluvilo o zpravodajských službách a to bylo mimochodem tvoje téma, který jsi přednášel a které souviselo i s médii, protože některé zpravodajské služby si tak trochu vychovávají svoje média, ochočená média, bych to nazval. No a podle toho pak unikají informace. Tak to bylo velmi zajímavé téma, o kterém jsi mluvil právě ty.

No, někteří se ptali na rusofobii, tak jsem jim uváděl příklad ruské pěvky Dedy Trepko, která sice zpívala ve skále, ale Praha ji odmítla. No tak jsem povzdechl a říkal jsem si, že by ze stejného důvodu mohli zakázat poslouchat Čajkovského hudbu. Na to se nedá jinak reagovat.

No a samozřejmě, že padla i otázka na moji kandidaturu a já jsem řekl, že to není téma pro tento seminář.

Ještě se vrátím k těm zpravodajským službám a médiím. Tak ty jsi to zažíval v době, když jsi byl ve funkci prezidenta, ne od samého začátku, protože víme, že ty spory a to řekněme stavění se na zadní ze strany BIS vůči tobě, to přišlo po tom případu s tím hackerem Nikulinem především po tom případu a pak se to stupňovalo. S jakými pocity si to tehdy v té funkci sledoval a myslím tu řekněme spolupráci s médii, ty zcela jistě řízené úniky do médií. Vždyť to přece není normální, ne?

Tak já bych především řekl zlatý Jiří Lang, protože Lang vedl předtím BIS a byla to naprosto profesionální práce a spolupráce. Kdo po něm nastoupil, všichni víme. Co jsem řekl o čučkařích, víme také. Takže to není třeba opakovat.

Myslím si, že tajná služba je tajná proto, protože o ní nikdo neví a pokud si dělá v médiích reklamu, vystupuje na veřejnost a obnažuje se. A na rozdíl od hezké ženy tady to obnažování není příliš efektivní.

Tak mluví se o tom, ono se to nese Prahou jako téměř už jako jistota snad, že až vyprší druhý mandát panu Koudelkovi v čele BIS, myslím, že v únoru příštího roku, takže tedy na jeho místo nastoupí už někdo jiný. Kdyby se tě vláda ptala nebo řekněme, kdyby tě vláda požádala o radu, jak vybírat, kde vybírat – a teď nemám na mysli třeba konkrétní jméno – co s tou službou dál?

Já nechci dávat vládě jako důchodce žádné rady, ale v každém případě by to měl být odborník, dlouholetý profesionál a člověk, který netouží stát mediální hvězdou. Kdyby chtěli příklad, tak budu jmenovat právě Jiřího Langa, který byl naprosto profesionální, čili někdo tohoto typu. A v žádném případě nenechat pana Koudelku, aby navrhel sám svého nástupce.

Ano. Tak ono se už v minulosti tak nějak mluvilo o tom, bylo jistým veřejným tajemstvím, že má takových lidí připraveno možná i víc. Tak uvidíme, jak se k tomu vláda postaví.

Já se v souvislosti se zpravodajskými službami a bezpečností se podívám a zeptám se tě na to, co jsme viděli a sledovali mediálně v Německu, v Libsku, kde na začátku srpna na letišti mělo dojít k incidentu, kdy byl objeven údajně jeden nebo víc dronů s výbušninou, která ovšem nevybuchla. V blízkosti ukrajinských dopravních letadel naložených municí připravených ke startu na Ukrajinu.

A po necelé měsíci německá vláda řekla, že zatím stojí Rusové a podnikla diplomatické kroky. Některé další státy ji v tom podporily a ozývaly se hlasy zajímavé z obou stran. Ze strany, která tedy ty Němce podporovala v tom, že to je téměř jako české Vrbětice, s rozdílem, že nic nevybuchlo. A ta řekněme druhá názorová strana říkala: ano, je to něco jako Vrbětice v tom, že nepředložili žádné důkazy, rovnou veřejně obvinili Rusko a přijali kroky a fakticky eskalovali situaci. Jak se na tohle díváš na ten případ?

Tak já jsem zažil Vrbětice a nezažil jsem Libsku. Takže budu jenom opakovat to, což jsem říkal několikrát veřejně a to je paradoxně citace zprávy BIS. Takže tato zpráva mimo jiné říká, cituji: neexistují žádná svědectví ani důkazy, že se ti dva ruští agenti pohybovali v areálu muničním areálu Vrbětice. Teď konec citace.

Na jedné straně tedy tvrdím, že to tyto dva lidi vyhodili do povětří, a na druhé straně přiznávám, že tam zřejmě nebyli. Pak z toho vyplývá, že to mohli odpálit na dálku, ale to tam předtím museli instalovat výbušninu, takže stejně tam museli být. Proto si myslím, že to bylo nevěrohodné.

No a neznám kvalitu německých zpravodajských služeb, takže nemohu posoudit, jestli tam byly nebo nebyly ty ruské drony. Možné to samozřejmě je.

Obecněji k té otázce války na Ukrajině. Teď jsme viděli nebo četli to, co říkal Jared Kushner na té konferenci v Kyjevě, kdy mluvil o tom, že v podstatě dohoda mezi – o příměří nebo míru – je v podstatě domluvená a jediné, co brzdí její naplnění, je to, že Ukrajina nechce odsouhlasit ten ruský požadavek na to, aby se tedy vzdala těch těch – v uvozovkách – ještě několika kilometrů čtverečních za tou linií.

Spustila se i tady na toho Kushnera kritika z jedné strany, že jako proč by Ukrajina měla se vzdávat svého území. Na druhou stranu ale jaké jiné řešení k ukončení toho konfliktu tady je? Vidíš nějaké jiné?

No, já bych začal tím, co jsem nedávno řekl v rozhovoru pro časopis: že ruské armádě ubývají živé síly ze dvou důvodů. Jednak vysoká migrace do zahraničí a za druhé – a to je trochu překvapující – i vysoká dezerce. Takže to území, o kterém jsi mluvil, to je v podstatě Kramatorsk, Slaviansk a několik dalších měst, je území oseno převážně ruským obyvatelstvem, které částečně povstalo a podle mého názoru na Ukrajině byla nejdříve občanská válka, která pak minskkými dohodami byla přerušena a pak opět pokračovala.

Takže otázka, na kterou ses mě ptal, já si myslím, že Rusko má dost síly tento prostor dobýt vlastními silami bez dalšího dojednávání, mimo jiné i z důvodu ukrajinských chyb. Vezmi si odvolání oblíbeného ministra obrany Fedorova a nasazení málo známého nástupce.

Vezmi si to, jak probíhá korupční aféra, která se týká mnoha ukrajinských oligarchů a tak dál a tak dál. Nemá cenu pokračovat.

Čili v této situaci, kdy Ukrajina dělá vlastní chyby – oslava Banderovců, kvůli které Poláci vzali, teda sebrali, Zanskéřad Bílé Horlice – tak všechny tyto chyby se sečtou.

Až budou na Ukrajině svobodné volby po válce, tak velmi silně pochybuji, že by v nich Zelenský zvítězil.

Myslím si, že to – já to nechci označit za protahování té války – ale to, že tak jako zápas stále jakž takž podporuje Ukrajinu, byť už to zdaleka není samozřejmě tak výrazné jako to bylo dřív.

Na druhou stranu deklaruje, že za ní stojí, a teď Němci a Britové rozhodli o nějaké pomoci, byť nevíme, jak významná bude.

Ale čistě z toho hlediska, když se podíváme na to, čeho tím ti Ukrajinci dosáhnou, tak nedosáhnou toho, co na začátku té války i tehdejší fialová vláda deklarovala – vyhnat ruské okupanty pryč, aby Ukrajina tedy osvobodila celé své území. To se zcela jistě nestane.

Má tedy smysl, aby tam dál umírali lidé a abychom vlastně jako ten západ tu Ukrajinu podporoval v tom, že jenom budou umírat další, ale ona si tu zemi nevybojuje – kterou nemá kontrolu – tak nebylo by na místě, aby prostě byla dotlačena ke stolu a k politickému, diplomatickému řešení? Třeba v podobě příměří a pak by se jednalo dál.

Trvalá dohoda o míru, která by Ukrajině brala část území, je pro Ukrajinu nesmírně bolestná.

A proto zatím dlouhodobé příměří, které jsi ty sám teď zmínil, by bylo řešením, kdyby se alespoň nebojovalo a jak říkáš, aby neumírali lidé.

To příměří se navrhovalo několikrát a v podstatě ho Rusové odmítli, zatímco ukrajinská strana ho akceptovala.

Nechci být ironický, ale o ruské armádě se kdysi říkalo, že je nejsilnější na světě. To, co předvedla na Ukrajině proti velmi statečným, ale relativně málo početným ukrajinským bojovníkům, je fiasko, protože jinak se to nazvat nedá.

Nejsilnější armáda na světě je ve skutečnosti čínská, druhá je americká, ale soudě podle výkonu na ukrajinském bojišti je to taková nepříliš výkonná třetiřadá armáda.

Ještě se vrátím k semináři, který tady na poslanecké sněovně probíhal. Ty jsi mluvil o nebezpečí islámského terorismu.

Je to téma a něco, před čím varuješ dlouhodobě, mluvíš dlouhodobě, včetně svých projevů před valným shromážděním OSN a na dalších fórech.

Do jaké míry podle tebe v současné době islámský terorismus – a mluvilo se o tom v souvislosti s výročím 25 let od 11. září – představuje hrozbu?

Protože já mám pocit, už jenom z poslední věty, že od toho ruského napadení Ukrajiny ten islám a islámský terorismus hrozně zmizel úplně z pozornosti a někdo se mu veřejně příliš nevěnuje.

To, že se nevěnujeme válce, ať už na Ukrajině nebo v Iránu, neznamená, že islámský terorismus zmizel.

Já bych ti citoval prohlášení Vídeňského institutu na ochranu ústavy, který označuje – cituji doslova – islámský terorismus za nejvážnější hrozbu pro Rakousko.

Můžeš namítat, že Rakousko má tam spoustu muslimských migrantů typu Afghánistánu nebo Sýrie.

Zatímco my jsme na rozdíl od Rakouska nebo Německa tomu unikli z toho prostého důvodu, že migranti nás nepovažovali za dostatečně bohatou zemi, proto nám jenom prošli a zaměřili se buď do Rakouska nebo do Německa.

Nicméně toto prohlášení vídeňského institutu na ochranu ústavy je velmi inspirativní a já bych s ním souhlasil.

Já bych možná řekl, protože v tu dobu, kdy vrcholila ta migrační krize kolem roku 2015, tak ty jsi velmi intenzivně a téměř při každém veřejném setkání, zvlášť v krajích, si pamatuju to, varoval před tou masovou migrací a říkal si: „Nechoďte sem, nikdo vás sem nezve." Tak já si dovedu představit, že to taky přispělo k tomu, že jsem, že tady někteří nezakotvili, protože si asi viděli prohlášení prezidenta toho státu, kam by mohli zamířit, a když ten jim říká, nejste tu vítáni, tak ty ty tři věty doslova sdělal.

Věta první: „Nikdo vás sem nezval."

Věta druhá: „Když už jste tady, řiďte se našimi pravidly."

A vy to třetí.

„Jestliže se vám to nelíbí, odejděte."

To byly tři věty k migraci, které ano opravdu rezonovaly, i když nebyly příliš zdvořilé.

Pokud jde o bezpečnost státu, tak tam asi i zdvořilost musí jít stranou, ne?

Přesně tak.

Ještě jedna věc k tomu, protože si vybavím – a to jsou hlavně ti dnes opoziční politici – kteří když ostatní mluví a varují před nebezpečím masové migrace, islámského fundamentalismu a terorismu, tak říkají: „Prosím vás, nestrachujte veřejnost. Vždyť tady téměř žádní nejsou." Ale otázka je, proč tady nejsou?

A právě proto – jestli když to není z toho důvodu, že o tom spousta lidí včetně tebe dlouhodobě varuje – oni říkají: „Tak ten problém neexistuje, tak proč bychom o tom mluvili?" To je přece špatně, ne?

Když jako ten problém nemáme, tak to úplně vyjmout z toho zorného pole.

Mimochodem i k těm bezpečnostním a zpravodajským službám si úplně taky nepamatuju, že by ve svých zprávách nějak velmi výrazně varovali před nebezpečími tohoto typu.

Velmi málo se soustřeďovali pod vedením Michala Koudelky na Rusku a Číně.

Nechci strašit. Opravdu nechci, protože strašení není můj zvyk, ale zmínil jsem ve svém projevu, že ti teroristé k nám mohou být importováni. Koneckonců tak, jako byli dokonce letecky importováni do Spojených států.

Zmínil jsem také svoji obavu o Pražský hrad, a když jsem byl prezident, tak jsem nařídil jeho ochranu, pokud možno.

No, teď ta ochrana byla odvolána, a já jenom doufám, že Pražskému hradu nějaký – ať už šílenec, nebo terorista, nebo islámský fundamentalista, to už je celkem jedno – nezpůsobí nějakou škodu.

Tak já bych teď ještě se podíval na tuto knihu, kterou tobě ukazovat nemusím. Ty ji velice dobře znáš, hlavně diváci.

Je to jednak tvoje původní dílo bestseller, možná jako největší politický bestseller v našich moderních dějinách: „Jak jsem se mýlil v politice", který teď v nakladatelství Olympia vyšel čerstvě spolu s určitým doplněním, přidáním a tak dále.

Měl by ses k autorství přihlásit, protože jsi autorem jednak předmluvy a jednak přibližně poloviny našeho rozhovoru – to jest tvoje otázky – a druhá polovina byly moje odpovědi.

Ano.

Tvoje odpovědi jsou v tom to podstatné.

Já bych tě poprosil, kdybys diváky a potenciální čtenáře, kteří tu knihu ještě nemají, měl nalákat – proč si myslíš, že by si tu knihu koupili a přečetli? Co by to bylo?

No, titul té knihy napovídá, že i v politice se člověk dopouští omylu, a pak se k těm omylům buď můžeš přiznat, nebo je zapírat.

Možná, že pro některé čtenáře bude zajímavé přiznání se k některým omylům.

My to koneckonců můžu prozradit aspoň jednu věc.

Rozebíráme i v tom rozhovoru, protože tak i když se podíváme na dnešní politickou scénu, tak já úplně nevidím politiky, kteří by se přiznávali ke svým omylům.

>> To znamená, že jsou neomylní.

[Smích] Buďme rádi, že máme takové politiky.

>> Ano.

No dobře. Eh, to by tedy byla tato kniha. Ještě jednou: kupte si ji, ať — myslím si, že to opravdu stojí za to. Jsem rád, že jsem na ní mohl spolupracovat a určitě, nebo doufám, že nebyla poslední. Takže doporučujeme v nakladatelství Olympia.

No, v tuhle chvíli já ti mockrát děkuju, že jsme se mohli sejít i tady v poslanecké sněmovně po tom semináři. A zase se brzy uvidíme a našim čtenářům nebo i divákům přineseme.

Já bych popřál Parlamentním listům úspěch, který, jak jsi sám říkal, se měří počtem čtenářů, protože některá média, jak jsme už koneckonců mluvili, jsou skutečně hlasnými troubami buď bezpečnostních služeb, nebo některých dalších zajímavých skupin. Takže nezávislá žurnalistika je tak trochu chudá dívka choulící se v chladu na zápraží.

>> Máš pravdu.

Tak já doufám, že se teď nebudu choulit v chládku po tom, co jsem tady na tom semináři říkal. Děkuju ti ještě jednou.

>> Já také.

Další převzatý pořad z YouTube kanálu a tentokrát přímo z kanálu Radima Paninky je na téma: Česká média usvědčena — hájí teroristy, aby plivala na Srby. Tohle neokecají. Takže pojďme si poslechnout, co nám novinář Parlamentních listů Radim Panenka tímto videem sdělí.

Naštvalo mě brutální pokrytectví evropských lídrů, českých opozičních politiků i našich českých médií a aktivistů. Proto se podíváme na neznámé souvislosti teroristických útoků z 11. září 2001 a řekneme si, jak to všechno souvisí s námi, v čem to souvisí s válkou v Bosně a Hercegovině v první polovině 90. let, a co všechno kolem toho dělají česká média, nebo také nedělají a dělat by měla, a také evropští politici, kteří se pohoršují nad pohřbem srbského generála Mladiče, ale zároveň se kámoší s brutálními teroristy.

Mé jméno je Radim Panenka a vítám vás u pořadu Nekompromisně.

Proč tohle video?

Někteří možná víte, že mě na základě udání vyšetřuje policie kvůli tomu, že jsem na sociální sítě napsal svůj názor na zemřelého generála Ratka Mladiče, kterého Srbové napříč generacemi považují za svého národního hrdinu.

Jak známo, generál Mladič velel Armádě Republiky srbské v Bosně a Hercegovině za války v první polovině 90. let. A jak zdůrazňují sami Srbové, její historici, experti a další: bez této armády a bez Mladičova vedení by dnes Srbové v Bosně prostě nebyli. Byli by povražděni, vyhnáni, stejně jako eh mnozí Chorvati. A z Bosny a Hercegoviny by byla komplet muslimská, islamistická země. To se naštěstí nestalo a na základě Daytonské mírové dohody 49 % území Bosny a Hercegoviny připadá Srbům a jejich částečně autonomní Republice srbské.

Tolik pro vysvětlení důležitého kontextu.

Eh, připomínáme si v těchto dnech 25 let od patrně největšího islamistického teroristického útoku v dějinách — 11. září 2001. Islamisté pomocí unešených civilních dopravních letadel zabili na 3000 lidí a napáchali obrovské škody. Důsledky těchto útoků pociťujeme vlastně dodnes. Například při cestování letadlem a během mnohdy přehnaných kontrol na letištích.

Že za akcí stáli islamističtí teroristé z Al-Kaidy, to víme. Známe i, řekl bych, jména strůjců toho útoku, plánovačů i únců letadel. Co ale možná většina lidí neví, je přímá souvislost s válkou v Bosně a Hercegovině.

V čem? Tři — minimálně tedy tři, eh, o tom aspoň víme, eh — z teroristů, kteří se na útocích 11. září 2001 přímo podíleli, totiž prošli bosenskou válkou, pochopitelně na straně bosensko-muslimské armády, kterou podporoval západ a dodnes její výrazná část stojí na straně bosenských muslimů.

Řekneme si tři jména. První: Khalid al-Mihdár, jeden z teroristů, kteří navedli let American Airlines 77 do budovy Pentagonu ve Washingtonu. Bojoval v 90. letech v bosenské válce a právě během bojů v Bosně ho Al-Kaida naverbovala podle veřejně dostupných informací.

Druhé jméno: Nawaf al-Hazmi, další z útočníků na Pentagon, který prošel bojů v Bosně po boku tamních muslimských sil.

Jméno třetí: Khalid Šajch Mohamed, hlavní mozek útoku, hlavní organizátor a plánovač celého 11. září, v Bosně krátce pobýval v roce 1995. A pozor — získal tam dokonce bosenské občanství, kterému úřady později na základě západního tlaku sice sebrali, ale to na té věci nic nemění.

Zkrátka islamističtí teroristé tam za války měli své velké zázemí a nejenom za války, i později. Ale k tomu se za chvíličku dostaneme.

Eh, kde se ti islamisté v Bosně vzali? Se můžete ptát. Proč dokonce někteří měli bosenské občanství?

Hm.

>> [Odkašlání]

>> Když bosenští muslimové počátkem 90. let zahájili svou agresí proti tamním křesťanským Srbům krvavou válku, šlo jim o jediné: udělat z Bosny muslimský unitární a suverénní stát, etnicky vyčištěný stát, jak od Srbů, tak ale i od Chorvatů.

Na pomoc proti chorvatské a srbské armádě v Bosně si tamní muslimové povolali tisíce brutálních islamistů, mudžahedinů z arabského světa, včetně třeba Afghánistánu. Vražděli všechny — nejen vojáky, ale civilisty, starce, ženy, děti. Sekaly jim hlavy, upálily je, vězněné v jejich domech, rovnaly se zemí celé srbské vesnice.

Podívejme se teď na krátkou videooukázku z té doby.

>> [Slyšná arabština a svědectví]

>> Vidíte sami: to nejsou záběry z Afghánistánu nebo jiné terorismem zničené země. To jsou záběry z Bosny a Hercegoviny 90. let, ze země vzdálené jenom pár hodin jízdy z České republiky.

Proti takovým silám bojovali v Bosně Chorvaté a hlavně Srbové. Muslimové jim chtěli zemi vzít a vytvořit z Bosny čistě islámskou zemi. Nepovedlo se jim to. Srbové si uhájili skoro půlku Bosny a Hercegoviny, což jim dodnes garantuje už zmiňovaná mírová dohoda, kterou se mimochodem ti bosenští muslimové dodnes snaží narušit, zrušit, vymazat.

A to se objevilo i teď — i před několika dny, kdy bosensko-muslimský ministr ze Sarajeva vyzval západní státy, aby odvolaly svůj podpis pod Daytonskou mírovou dohodou a dodal, že Srby v Bosně si už vyřeší sami. Co to bylo jiného než výzva k válce? Než výzva ke genocidě, vyvraždění, vyhnání? Nikoho to opět nezajímá.

Chorváté — tedy ti zbylí, kteří v Bosně zůstali, žijí ve zbytku Bosny a Hercegoviny, to je těch 51 % — společně po boku s muslimy, což eh jim dodnes působí samozřejmě velké problémy. A tohle je mimochodem jedno z mála témat, kde se kvůli jiným eh těžkým historickým eh událostem Srbové s Chorvaty baví a spolupracují — tedy proti muslimům v Bosně a jejich snaze tu zemi kompletně udělat islámskou.

Přesto z Bosny a Hercegoviny radikální islám nezmizel ani po válce.

Výrazná část těch teroristů a mudžahedýů tam zůstala, a to díky nejčastěji fiktivním sňatkům a získala tamní občanství včetně, jak už jsme říkali, některých pozdějších útočníků z 11. září, které jako zkušené džihadisty naverbovala Al-Kaida.

Při pozdějším vzestupu Islámského státu — řekl bych asi nejbrutálnější teroristické islamistické organizace — se v Bosně nacházely výcvikové kempy Islámského státu hned na několika místech.

Bosna o tom věděla, tedy ta muslimská Bosna. Ta o tom samozřejmě věděla velice dobře a neměla v podstatě tendenci s tím něco dělat, ať se tak možná tvářila, ale ti teroristé tam prostě měli svoje zázemí.

Měli zázemí a často měli prostě ty bosenské pasy. Stačilo jim ujet třeba jen pár desítek kilometrů a překročili s bosenskými pasy hranice Evropské unie přes Chorvatsko. Žádný problém.

No a koho to zase zajímalo z té Evropské unie, z těch evropských vůdců, kteří se dnes tak pohoršují? Nikoho samozřejmě.

Ti jen dělají stále to stejné už od 90. let, stejně jako západní média, včetně i těch výrazně výrazné většiny českých, pokračují v hnusné, lživé antisrbské propagandě. Přestože reálná hrozba je úplně na druhé straně.

No jo, jenomže problém je, že oni tu reálnou hrozbu v 90. letech podporovali, tak se jim dneska blbě vystupuje proti ní.

No, může nás to celé překvapovat? Asi ne.

Je to nepřijatelné? Samozřejmě, že ano.

Takže nevím, jestli s tím můžeme reálně něco dělat, ale to, že o tom budeme mluvit a budeme ty informace šířit, znamená už jen to, že svým dílem proti tomu vystupujeme.

Pokud jde o to vystupování takzvaných evropských lídrů, stačí se podívat na současnost.

Když před několika dny v Hágu zemřel generál Mladič, Srbové mu vypravili velkolepý pohřeb, na který přišlo podle oficiálních odhadů úřadu a policie mezi 150 000 až 200 000 lidmi. Byla to patrně největší událost moderních srbských dějin a nebylo to bezdůvodně.

Válka v Bosně skončila před 30 lety, což je stále poměrně nedávno a všichni si dobře pamatují, čemu tehdy Srbové čelili. Radikální islám je chtěl vymazat. Tisíce a tisíce srbských civilistů jim padly za oběť. Desítky a desítky vesnic byly vyhlazeny, kompletně smazány z mapy. Lidé povražděni.

To na západě nikoho nezajímá. To média nezajímá. Budou stále opakovat ty obehrané a vylhané antisrbské pohádky, ne?

Zatímco tedy evropští politici mluví o zděšení nebo šoku ze záběrů z pohřbu generála Radka Mladiče v Bělehradě, no tak žádné zděšení a šok neprožívají ze svých setkání s brutálními teroristy. Třeba s nynějším srbským diktátorem Ahmadem Šarou, který se dříve jmenoval Mohamed Aluláni. Který patřil k Al-Kaidě. Byl to islamistický terorista.

Následně se chopil moci v Sýrii. Navlíknul si drahé značkové obleky a dnes je z něj velký partner západních států a prezidentů a vůdců Evropské unie.

No tak já nevím. Byl součástí Al-Kaidy, která na tom stejném západě povraždila během různých teroristických útoků tisíce lidí.

Podívejme se na obrázek. Paní Uršula Fonderová Lien a šéf evropské rady Antonio Košta se klání, drží si ruku na srdci a usmívají se před teroristou Ahmadem Šarou. Mají ho za přítele a za partnera.

No, ale máme tady taky druhý obrázek. Prezident Petr Pavel. Jak překvapivé, že? Opět setkání s teroristou, s tím stejným syrským Ahmadem Šarou.

Vážení přátelé, chce se mi z toho zvracet. Chce se mi z toho opravdu zvracet.

Média tenhle hnus a pokrytectví až na výjimky absolutně nezajímá, ale média už nevládnou veřejným míněním. My si můžeme šířit pravdu a informace svobodně, jak chceme, svými kanály.

Proto vás prosím, sdílejte toto video, posílejte ho svým známým, lajkujte to video a komentujte to video, prosím, protože právě díky tomu bude rozšířeno mezi co největší počet lidí.

Pokud jde o to vyšetřování mě, tedy na základě toho udání textu, který jsem na sociálních sítích napsal, tomu se budu věnovat později v samostatném videu a mohu vám slíbit, že bude opravdu opravdu o čem mluvit.

A teď už jen mějte se krásně, odebírejte můj kanál a uvidíme se brzy u pořadu Nekompromisně.

A nyní máme pro vás velice zajímavý pořad. Je to diskuze, kterou jsem natáčela na půdě poslanecké sněmovny ve středu 16. září 2026.

Sešli jsme se s poslancem Tomášem Doležalem, který je i náš hostitel v těchto případech, kdy se snažíme natáčet takový náš projekt, který již delší dobu děláme, a to je kulatý nebo šišatý stůl. Tentokrát to tedy bylo v jiné místnosti.

Nicméně jsem pozvala velmi zajímavé hosty: kolegyni z konzervativního klubu ze Slovenska Silvii Kulášik, slovenského Slovakistu Pavla Hinčicu a tentokrát přibyl ještě maďarista Petr Balla.

Takže vážení posluchači a diváci, sešli jsme se na půdě poslanecké sněmovny v Praze s hosty a hostitelem. Postupně se vám představí, ale jsem si jistá, že je již znáte.

Takže začneme od dámy.

>> Děkuji, Monika. Dobrý večer. Moje jméno je Silvia Kulášik. Jsem předsedkyně konzervativního klubu na Slovensku a děkuji za pozvání.

Prosím.

>> Já jsem Petr Balla a jsem tady přes Maďarsko.

>> Jsem Pavel Hinčica, jsem politolog a Slovakista.

>> Náš hostitel Tomáš Doležal, toho času poslanec, ale hodně se považuju za politologa. Člověka, který se zajímá o dějiny předevropsksých států, což je dneska naše téma.

Takže takhle jsem si splnila vyloženě tu skvělou prezentaci, protože se představili sami a vůbec jsem to nezkomolila.

Monika Pilony, Svobodné rádio, koordinátorka Salviniho LGY pro Českou republiku a Slovensko.

A my jsme se v této sestavě sešli, abysme si pohovořili vlastně o spolupráci, o situaci právě těchto našich států v okolí. Můžeme říci i v rámci takzvané čtyřky.

Bohužel pan poslanec, kterého jsme chtěli přizvat, má práci na poslanecké sněmovně, na sejmu ve Varšavě, zástupce Polska, takže určitě to nějakým způsobem dohoníme.

Nicméně máme tady Maďarsko, Slovensko, Českou republiku a máme tady náhled i do blízkého Rakouska.

Kdopak by mohl začít? Já si myslím, že by měl začít náš hostitel.

Jaká je situace?

>> Tak já začnu, ale spíš se připojím do role takového spolumoderátora, protože tady máme opravdu tři velké kapacity na ty jednotlivé naše středoevropské státy a nejenom na každého z nich.

Já je dobře znám a vážím si jich. Vím, že Petr, protože sleduje Maďarsko, tak samozřejmě mu není cizí ani vývoj na Slovensku a v těch sousedních státech to stejné.

Pavel je Slovakista, ale určitě je velmi informovaný i o Maďarsku, co vím i o Polsku, takže to bude zajímavé.

Možná bych poprosil na úvod Petra, protože to, co je nějak nejaktuálnější a co nás zajímá, což bylo původním takovým motivem k této debatě, je vývoj v Maďarsku. Nechtěli jsme to dělat příliš brzy, dát té nové vládě čas, abychom mohli s nějakým odstupem tří, čtyř měsíců tu situaci hodnotit.

Proto bych Petra poprosil o to, jak to vidí z pozice opravdového insidera teď pár měsíců po květnových volbách, jestli skutečně šlo, slovy Petře Maďára, o změnu vlády nebo změnu režimu, nebo jak to vlastně teď vypadá.

No, ty eh změny ústavně jsou velmi znepokojivé.

Eh, to, že vlastně v Maďarsku omezují pasivní volební právo, to znamená, že člověk může být poslancem pouze tři volební období a předsedou vlády pouze dvě volební období a tento zákon je retroaktivní a týká se vlastně jenom jednoho člověka.

Takže v Maďarsku vznikají vlastně retroaktivní zákony psané na tělo jednotlivcům.

Eh, co se týče programu té vlády, tak aby udrželi své voliče, se především zaobírají eh likvidací toho předchozího systému.

Eh, každý den je slyšet o něčem novém.

Eh, včera vlastně odvolali eh zakladatelku a dlouholetou ředitelku muzea teroru Márii Schmidt.

Ale co je podle mě nejhorší, tak v době turistické sezóny zavřeli nejnavštevovanější muzeum v Maďarsku, což je právě ten dům teroru, s tím, že se někdy otevře, až se politicky zhodnotí daná výstava, jestli je v pořádku.

No, ale paradoxně, co se týče středoevropské spolupráce, tak to nemusí být tak zle, protože tu naši středoevropskou spolupráci eh tam to nejvíc brzdila ta polsko-maďarská linka, která nebyla kompatibilní.

Eh ta maďarská a polská politika spolu komunikuje eh prostě.