20 let boje v Rybitví. Na místě staré spalovny nesmí stát nová | DeNIMBYzace #22

Po 20 letech jsme stejně teďka v situaci díky opakované změně územního plánu, kdy hrozí, že vlastně budeme v bodě nula a že naopak nebudeme schopni tu spalovnu provozovat.

Po 15 letech jsme se konečně dostali k tomu stanovisku EA a když se tak stalo, tak přišla obec Rybitví a podala rozklad.

Vy vlastně musíte doběhnout do půlky toho závodu a pak se vrátíte na start a běžíte to znova.

Dobrý den.

Zatímco státní dluh České republiky umíme spočítat v podstatě na korunu, tak takový ten infrastrukturní dluh, ten spočítat neumíme. Tam se jenom domníváme, že to bude poměrně vysoké číslo, protože se v České republice dlouhodobě nestaví to, co by se mělo.

Byť teď novela stavebního zákona byla schválena sněmovnou, půjde do senátu. Budeme to samozřejmě sledovat, ale my se dnes chceme věnovat něčemu jinému, čemu už jsme se věnovali a ukázalo se, že je to téma pro vás velmi zajímavé.

Je to spalování nebezpečného odpadu a jestli si vzpomenete, tak zhruba před měsícem, měsícem a půl jsme tady měli poslance pana Bureše. Bavili jsme se o tom, že tedy Česká republika v podstatě může být zavalena nebezpečným odpadem v důsledku toho, že nemáme dostatek infrastruktury, která by se o to postarala.

A s panem poslancem jsme si říkali, že by bylo dobré si pozvat i investora, který se snaží, dlouho snaží nějakou takovou spalovnu v České republice postavit.

Takže přirozeně tady vítám zástupce společnosti AVE. Zleva je to Miloš Jiřík, ředitel oddělení práva, odpadové regulace a compliance. Pane Jiříku, dobrý den.

>> Zdravím vás. Dobrý den.

A po jeho levici, teď abych to řekl správně, je Ondřej Palan, vedoucí sekce odpadové regulace. Pane Palane. Dobrý den.

>> Dobrý den. Děkujeme za pozvání.

>> Vítejte v Denímbizaci. Rádo se stalo a já se vždycky snažím hosty na začátek rozhodit, aby se uvolnili. Tak já vám pustím takovou hezkou písničku. Ani tam to není špatné. Tam je to celkem fajn.

>> Tak to je trefné.

>> Je to trefné. Nejste už alergičtí na tuto písničku na vysvětlenou. Společnost AVE se už přes 20 let pokouší prosadit modernizaci spalovny v Rybitví, která teď samozřejmě nefunguje a pořád se to nějak nedaří. Takže proto ta písnička.

>> Je to tak. Je to tak. A tu písničku mám moc rád. Hraju na kytaru, takže často ji zařazuju do repertoáru. Ještě se mi neznechutila, ale samozřejmě ta kauza tomu vůbec neprospívá, protože ten boj už je doopravdy dlouhodobý a je to taková přehlídka frustrace.

>> Hm.

Jenom pro představu realita roku 2006, kdy vlastně společnost AVE koupila tu původní spalovnu v Rybitví, tak prezidentem byl Václav Klaus starší a fotbalista Tomáš Rosický odešel do Arsenalu, takže to jsme byli opravdu v úplně jiném světě. Pamatujete si na ten nákup? Byli jste už ve firmě nebo ještě ne?

>> Ještě nebyli. Myslím si, že nás to o relativně mnoho let předběhlo, ale tu historii samozřejmě známe. Ta se traduje, ale dá se říci vzhledem k té délce toho projednávání, že těch opravdových pamětníků už je významně míň, kteří byli už na tom začátku toho procesu.

>> Pojďme se podívat na celý ten povolovací proces. My to máme v takovém velmi jednoduchém diagramu od vás. Tady je to jasně vidět od roku 2006 do roku 2026 a já jsem to pochopil tak, že vlastně vy prosazujete ten záměr skrz tři hlavní okruhy. To znamená povolení, potom nějaké integrované povolení, jestli jsem to dobře pochopil, a pak změna územního plánu. Je to tak. Tři fronty musíte vybojovat.

>> Říkáte to správně. Já nejdřív bych tu časovou osu, když ani nevím, kam až sahá, tak když ji mám okomentovat nějak obecně, tak ta časová osa z mého pohledu krásně ukazuje, jak složité a v podstatě skoro nemožné je v České republice prosadit záměr tohoto charakteru. Protože tam můžete vidět, že skutečně pořád se něco dělo. Každý rok tam je nějaká aktivita a to na té časové ose ještě vidíme jenom skutečně ty hlavní milníky. A občas je to takový ten pingpong, že se něco vrací.

>> Přesně tak.

Ono ty kroky jsou spolu provázené, takže třeba hezky to je vidět na tom stanovisku EA. My jsme začali vlastně tak, že nám bylo uděleno nesouhlasné stanovisko i přesto, že jsme měli kladný posudek od nezávislého posudkáře, což je poměrně výjimečná situace.

A nám dlouho trvalo, abysme to negativní stanovisko jako překážku odstranili z cesty. A vy vlastně se proti tomu nemůžete bránit přímo. Vy musíte podat právě žádost o integrované povolení a čekat, až vám integrované povolení zamítnou a teprv v rámci odvolání brojit proti tomu stanovisku.

Ale vidíme tam, že se tam vystřídaly všechny povolovací instituty, řádný i mimořádný opravné prostředky, všechno, co lze v rámci práva jenom pomyslet.

A po 20 letech jsme stejně teďka v situaci díky opakované změně územního plánu, kdy hrozí, že vlastně budeme v bodě nula a že naopak nebudeme schopni tu spalovnu provozovat.

Takže myslím si, že tam je hezky vidět, že to není problém jednoho izolovaného zákona, ale že to komplexní nastavení toho systému je problematické a díky tomu se z povolování stává taková více generační záležitost.

>> A je pravda, že se v rámci všech těch tří oblastí řeší něco velmi podobného. Je v tom smyslu, že se tam třeba cyklí a opakují některé námitky, tak to ano. Jinak ta posloupnost je, že ta EA je vlastně taková vstupní brána do těch procesů. Tím tím jakoby začínáte, ale právě v momentě, kdy třeba dojde k tomu, že dostanete negativní stanovisko, i když se pak ukáže, že bylo nezákonné, tak právě už musíte jakoby postoupit na ten další krok a pak se zase vracíte zpátky. Takže je to takovej nekonečný pingpong a nekonečný příběh.

Ale teď jsme tedy jako po vlastně 15 letech, já říkám teď, ale ono už to je v roce 23, tak se nám podařil velký úspěch. Tedy konečně to souhlasné stanovisko EA. To se povedlo vlastně po několika veřejných projednáních, několika žádostech. Muselo dojít k zrušení toho předchozího stanoviska a tak dále.

A po 15 letech jsme se konečně dostali k tomu stanovisku EA. Postoupili jsme tedy k tomu navazujícímu kroku, k tomu integrovanému povolení. O to jsme si zažádali. A třeba zase jenom rok jsme čekali na to, než se vyjasní příslušnost úřadu, protože správně jsme to měli podat ke krajskému úřadu v Pardubickém kraji. Tam je ta základní příslušnost.

Nicméně on se celkem logicky a z mého pohledu správně prohlásil za podjatý, protože Pardubický kraj mediálně i politicky proti tomu záměru brojí.

A ministerstvo životního prostředí, které o tom potom rozhodovalo, řeklo: „Ano, postoupilo to do Hradce Králové." A když se tak stalo, tak přišla obec Rybitví a podala rozklad.

Takže i o tomhle pak musel rozhodovat vlastně ministr životního prostředí, a než jsme jenom zjistili, s kým to máme řešit.

A než někdo otevřel složku s podklady, tak to trvalo rok, což je prostě příšerný.

Jo.

Když si ještě uvědomíme tu prehistorii, já jsem tady naznačil, že původně tam ta spalovna ještě za minulého majitele nějakou dobu fungovala. Asi to nebylo úplně všechno v pořádku. Nesplňovala všechny parametry, pak skončila. Od té doby tam ta budova stojí, chátrá a vlastně čeká na nové využití.

A já si představím, že jsem proti spalovně a teď protestuju. Pak si řeknu: „No dobrý, co by tam mohlo být místo té spalovny? To se přestaví na byty, když tam nebude spalovna?" To asi ne, že jo.

To určitě ne.

No, typicky ty spalovny se nacházejí v areálech nějakých brownfieldů. Tahleta konkrétně je někde u deponie, mezi­skladu odpadů a čistírny odpadních vod. To znamená, že je to relativně minimálně vizuálně oddělená oblast, kde dává smysl vlastně vybudovat něco, co pracuje s tou stávající zátěží toho území. To je trend vlastně i v té západní Evropě, kde máte typicky spalovny nebo průmyslové závody. Je to u sebe. Je to vlastně všechno v jednom větším prostoru, který se pak i společně reguluje. To je ten trend, ať už legislativní nebo faktický. Na západě to dává smysl.

V areálu obce Rybitví je chemický závod syntézy, který tam významně zasahuje. Proti němu se nějak tolik nebroji, přestože ta zátěž tam bude jako významně větší. To je dlouholetý areál, který je tam historicky spojený s tím územím, a je v katastru několika dalších obcí. Jsou tam další producenti. Pokud máte producenty nebezpečných odpadů v nějakém území, tak dává smysl ty odpady likvidovat tam a potom měřit emise celé té oblasti, regulovat všechny ty závody velmi přísně a kontrolovat to komplexně.

To znamená jeden z těch NIMBY argumentů: „Pojďte to postavit do území, které není zatížené." To je vlastně nelogický, protože byste navýšil tu dopravu, vozil to, a dělo by se to, co se děje teď. Pardubický kraj vyváží odpady do jiné spalovny v Kralupech, kterou my provozujeme, a do spalovny v Ostravě nebo do Moravskoslezského kraje. Takže Pardubický kraj nebo ta oblast – a Pardubický a Hradecký jsou do sebe tak zaklesnuté – je vlastně vývozcem odpadů do dalších krajů, což určitě není ideální.

Ta debata je od začátku velmi vzrušená. My to ostatně vidíme i v médiích, na sociálních sítích a tak dále.

Pojďme se podívat na pár fotografií. Todle mě zaujalo. To je asi nějaké veřejné projednání, předpokládám. A pán přišel v plynové masce. Je to tak. To je vlastně fotka z roku 2009. Tam proběhlo asi to nejznámější veřejné projednání v kauze Rybitví, které proběhlo v zaplněné hokejové hale. A skutečně ta fotka dobře dokresluje tu atmosféru, která tam byla.

Jak dlouho tam seděli v té masce?

To my nevíme, protože opravdu to je dávno předtím, než jsme začali na těch současných pozicích působit. Ale pokud vím ještě ze historek z natáčení, tak tam byla snad i nějaká obava o bezpečnost, byla tam nějaká ostraha, mám pocit, že se tam nějak házelo židlemi, že to byla velmi vzrušená atmosféra. Trvalo to dlouho do noci a myslím si, že to neodnesete si jako zástupce investora. Vemte si, že tam proti vám sedí 10 000 lidí, vy jste tam čtyři nebo šest. Jenom abyste pochopili: veřejné projednání je prostor, který je správný a ze zákona. Musíte jako investor i jako ministerstvo – tam je na tom pódiu posudkář ministerstva životního prostředí, který vystavuje ten odborný posudek. Jsou tam zástupci investora, zástupci ministerstva a cílem je vypořádat a vysvětlit ten záměr, odprezentovat a vypořádat všechny připomínky, které v rámci toho vzniknou. Takže vy tam musíte být, což je v pořádku, ale reálně to je 10 000 proti šesti.

Taková férovka.

Taková férovka. A navíc to není tak, že to je jednotná fronta. Samozřejmě ministerstvo životního prostředí je tam od toho, aby chránilo životní prostředí. Proto ty EA procesy jsou docela přísné. Já to vždycky připodobňuju tak, že třeba když píšete diplomovou nebo rigorózní práci, vy ji musíte obhájit před velmi přísným posudkářem. A to je ten odborný souboj, který tam proběhne, kde se všechny námitky vypořádají. A potom součástí toho procesu, nebo ještě před tím finálním vypořádáním, probíhá tahleta věc, kde vy tam prostě musíte být, dokud tam ten poslední člověk neřekne poslední dotaz. Takže tam můžete být do čtyř do rána. Tady to bylo myslím do půl desáté nebo něco takového. To by věděli ti kolegové, kteří se toho zúčastnili tenkrát.

No, ale to trošku připomíná jako koncert, jo. Akorát asi vás nevytleskávali a nechtěli přídavek.

Pojďme ještě dál se podívat na shrnutí té záležitosti. Vidím tam řízení EA, pozitivní stanovisko po 16 letech. Hurá! Třikrát sláva. A řízení o tom integrovaném povolení aktuálně probíhá už počtvrté. Územní plánování tam nevidím, ale to je jedno, protože předpokládám, že tam jste se taky úplně neposuduli.

Tam jsme se vlastně posunuli, ale posouvali jsme se tam a zpátky. Ono je to podobné, jako když tady kolega Ondra vyprávěl o tom, jak kdybyste se to připodobnilo k závodu, tak vy vlastně musíte doběhnout do půlky toho závodu a pak se vrátíte na start a běžíte to znova. Tak tenhleten pingpong na úrovni územního plánování proběhl také, protože obec Rybitví, která se velmi silně vymezuje politicky, mediálně, celkově i ve spolupráci s Pardubickým magistrátem proti realizaci či znovu obnovení té stavby – ona tam stojí, ale předmětem toho projektu je nějaká zásadní, naprosto zásadní modernizace.

Co se týká územního plánu, tak tam došlo poprvé, myslím v roce 2010, ke změně územního plánu účelové. To znamená pro ten areál, kde už ta spalovna stojí. Ona v době, kdy jsme ji kupovali, byla zhruba dva roky vyřazená z provozu. Byla by schopná nějakého omezeného provozu, ale byla to stará technologie, bylo třeba ji nahradit. Mohla by jet tak, aby nepřekračovala ty emisní limity jenom v nějakém omezeném množství. To znamená, nebylo to tak, že to byla ruina, když jsme to kupovali, což je ta současná argumentace. Ono vám to za 20 let trošku zhátrá.

Ale v té době toho nákupu to byl v podstatě provozuschopný, byť s technologickými omezeními. Šlo to asi formou nějakých menších úprav. Však my jsme se tenkrát rozhodli: pojďme to udělat dobře, pojďme to udělat správně, pořádně, pojďme tu technologii vyměnit. Řekněme vezměme to od gruntu.

No a jste v situaci jako investor, kdy vy vlastníte ten pozemek, to zařízení a když se týká té půdy, kterou máte pod nohama, vám město vlastně řekne: „Tady spalovna mít být nemůže."

Takže je to trošičku zásah do vašich očekávání, do vašich plánů.

>> Počkejte, ještě jednou, abych tomu porozuměl. Ta spalovna, která už tam byla, tak tam teď být nemůže.

>> Tak to byl vlastně ano, je to trošičku zvláštní, protože tady se opravdu nebavíme o tom, o nějaké diskuzi, jakým způsobem se má nějaké území rozvíjet, ale bavíme se o tom, že vlastně zástupci samosprávy – my nejsme rozhodně jediný případ, ale ten scénář bývá velmi podobný – zástupci samosprávy využijí to trumfové ESO, které se jmenuje územěplánovací proces a vydání územního plánu a vlastně vám řeknou: „Ne, tady stavět nebudete. Ono se to nesmí, ono je to špatně."

Jo.

>> A teď už se zase můžete bránit z hlediska zásad územního rozvoje, který je vlastně nadřazený na úrovni kraje nad tím územním plánováním. Nebo to u vás tak neplatí?

>> Teď ještě ne. Teď ještě ne. K tomu se možná dostaneme, ale na úrovni – když nemáte nadřazený plán územního rozvoje – tak se vlastně můžete bránit tím, že říkáte: „Ale tole město udělat nesmí, zasáhlo do nějakých vašich práv." A územní rozvojový plán je o nějaké opravdu strategii. On nesmí být diskriminační. Je špatně, když město řekne: „My tam nechceme někoho." My a udělá vlastně vybere si nějaký jeden záměr, který se snaží tímto způsobem zlikvidovat.

A toto se stalo v roce 2010. Na konci jsme došli až na úroveň Nejvyššího správního soudu. A ten řekl: „Ne, ne, ne, to je špatně, takhle to dělat nesmíte."

Potom tam bylo řekněme nějaké okno, kdy to území bylo jakoby neupravené a pak když začlo samozřejmě přihvat z pohledu toho procesu, dostali jsme se na tu kladnou, jako tady kolega popisoval. A už to začalo vypadat, že by ten projekt opravdu se mohl začít rozjíždět. Tak město v roce 2024 udělalo něco velmi podobného. To znamená opět změnilo územní plán trošičku už chytřejším způsobem, ale oni i veřejně deklarovali, že to vlastně dělají cíleně, ať už na úrovni nějakých jednání zastupitelstva nebo jsou samozřejmě dohledatelné články, kde veřejně zástupci města prohlašují, že ta spalovna tam prostě nebude.

To znamená, je to karta, kterou oni používají, respektive zneužívají v tom boji proti spalovně.

Je třeba samozřejmě říct, že to není boj samoúčelný ze strany pouze vedení té obce, ale že oni respektují jenom vůli občanů a že vlastně když se podíváte do jakékoliv české obce a zeptáte se lidi: „Chcete tady spalovnu nebezpečného odpadu?" – tak víte, co se dozvíte.

Ale na druhou stranu – a to my tady v debě chceme řešit – je nezpochybnitelné, že tu infrastrukturu zoufale potřebujeme. My se k těm číslům dostaneme. Opět pánové to okomentují.

Ale já se chci zeptat ještě na jinou věc. V souvislosti s tím odporem ze strany obyvatel tam vznikla nějaká petice, ta se nějak projednávala, pak bylo ještě nějaké veřejné slyšení v senátu. Zkuste popovídat o tom, jak to bylo.

>> Tak ono to vlastně trošku navazuje na tu předchozí diskuzi, kdy jsme mluvili o tom, co všechno je potřeba projít, co všechno je potřeba udělat. Já to občas připodobňuju k té pohádce o kohoutkovi a slepičce, kdy chcete vyřešit ten jeden problém, ale musíte splnit jako 16 úkolů, než dojde v té pohádce happy end. Uvidíme, jak to bude tady v tom našem případě.

>> A nesmíte se otáčet, jít dopředu a nesmí vám plamínek zhasnout.

>> Tak. A takže my jsme se bavili o něčem, co je řekněme odborný proces EA, což je řekněme nějaký souboj posudků, kde na jedné straně stojí odborníci. Samozřejmě musíte najmout, zaplatit, oni vypracují ty zprávy. Musí být vymyšlena technologicky ten záměr. A v rámci toho velkého procesu EA by se mělo vlastně dohodnout všechny ty základní podmínky, které vy potom, když chcete povolení faktické, tak to je to takzvané IPPC – integrované povolení – které upravuje, jak přesně z pohledu bezpečnosti havárií a přesnější technologie to má vypadat. Ale to rozhodně není poslední zastávka na té cestě, protože vy musíte absolvovat i stavební řízení, samozřejmě mít vypracovanou projektovou dokumentaci.

Musíte, pokud máte třeba nějaké podmínky – jich my máme asi 70 – musíte vlastně udělat ty kroky, které vám ministerstvo řekne, že udělat máte. Může to být třeba nějaké posílení dopravy nebo úprava komunikací, ale třeba to je i výsadba nějaké zeleně, jo?

A vemte si, že vlastně jste v situaci, kdy ministerstvo vám říká: „Dobře, můžete tu spalovnu obnovit, ale vysaďte 200 stromů na území té obce Rybitví."

No, ale vy půjdete za obcí Rybitví a řeknete: „My bysme chtěli vysadit 200 stromů pro to, abysme mohli tu spalovnu obnovit."

No tak my trošku tušíme, co nám…

>> … se neměli ptát.

>> Musíte rovnou jít sázet. Jako to nejde.

>> Takže pohádka o kohoutkovi a slepičce. Těch úřadů je ještě víc. To znamená bavíte se, bavíte se opravdu na úrovni krajského úřadu přes všechny zprávy hasiče a tak dále. Je to dobře, ale ten systém je opravdu robustní.

A to, co třeba v tom našem příběhu je možná lehce specifické, je právě ten senát. Protože vlastně vznikla petice proti spalovně, která byla úspěšná na Pardubicku, protože Rybitví jsou – teď nechci dehonestovat – ale v podstatě jedno z okrajových geograficky částí Pardubic.

Takže ten odpor je vlastně spojený, ne? Ne, nejste v diskuzi jenom s obcí Rybitví, ale jste v diskuzi s magistrátem Pardubickým, který je v podstatě na jednotné frontě proti tomu záměru.

A díky tomu vlastně ta petice proti spalovně se dostala do petičního výboru Senátu. Takže jedna z těch zastávek – kromě toho, že absolvujete ty hokejové haly – tak v podstatě obdobné nebo stejné argumenty jsou pak předkládány těm senátorům.

My jsme v tom senátu byli, myslím, dvakrát. Jednou se jednalo v plénu. A ten zážitek je opět takový velmi neradostný z pohledu zástupce investora, protože…

>> … vysvětlujete tam všechno od nuly.

>> Ano. Ano, vysvětlujete všechno od nuly. V podstatě někomu, kdo jakoby nemůže se tím odborně dlouhodobě zajímat, zabývat.

Takže samozřejmě nějaká míra zjednodušení, která je logická, tam k ní dochází a velká část třeba senátorů pochází z nějakých oblastí, takže mají nějaké třeba kořeny v té samosprávě. Takže logicky a přirozeně jsou spíš na straně třeba zástupců samospráv a těch senátorů.

Našli se tací, kteří mají ten řekněme strategický nadhled.

Zmínil bych třeba pana doktora Drahoše, který tam měl úvodní slovo tenkrát při tom projednání, tak to byl jeden z mála hlasů, který říkal: „Pozor, my ty spalovny potřebujeme, pojďme jenom se ujistit, že tady je to dobře, že tady nedošlo k žádné chybě." Takže i ty rozumné hlasy tam zaznívají.

Ale já si pamatuju vlastně historku, kdy jsem tam byl obhajovat ten záměr a seděl jsem v tom plénu Senátu a teď vedoucí té kanceláře organizační mi říká: „No, pojďte, pane Jiříku, si sednout tady dopředu na ten stupínek. Vy jste tady jediný zástupce té říše zla, tak ať na vás všichni vidí." Jo, ona to samozřejmě říkala v legraci, to byla nadsázka.

Ale jako trošičku to kopíruje to, že jste tam opět 80 proti jednomu, protože tam vystupuje plénum těch znepokojených občanů, kteří vlastně opakují námitky, které zazněly už mockrát a které vy víte, že nejsou relevantní, protože jste se bavil s těmi odborníky, protože jste mluvil s tím, jo, i v zákulisí se zeptáte: „Je to takhle bezpečné? Je tam nějaké riziko? Je něco na tom, co ti lidé už po šesté říkají?" Ne, ne, ne, to bylo vypořádáno. Ať už technologicky máme na to odpověď, nebo je tam třeba nějaké nepochopení, nedostatečná komunikace nebo spíš jako neochota to pochopit, ale přesto vlastně my nejsme schopni překonat to, že ti lidé nám nevěří a nevěří ani ministerstvu.

No, protože jste říše zla, že jo. To už jste říkal, no.

A přestože ministerstvo životního prostředí – a ono to bylo spousta různých ministrů, takže nebavíme se o nějakém krátkém časovém úseku, bavíme se opravdu o 20 letech – tak ministerstvo životního prostředí je obecně na straně těch občanů. Ale zažil jsem tam i situace, kdy vlastně začali obviňovat vysoké úředníky z ministerstva životního prostředí z podjatosti, protože si jeden z nich tykal s naším vedoucím, který zpracovává tu odbornou dokumentaci, což je externista, který toto dělá pro různé firmy a samozřejmě, protože to je odborník odpadový a má spoustu kontaktů, tak toho člověka znal. Takže si tykeli a i to bylo třeba… Jo, takže žijeme v době, kdy se dá napsat článek o tom, že se někdo s někým potkal. Jo, takže mě to vlastně vůbec nepřekvapuje.

Pojďme se posunout dál, nicméně k nákladům. Jo, já tady čtu, že náklady projektu vzrostly o 70 %. Bavíme se o investičních nákladech v letech 2016 až 2026. Takže aktuální odhad investice je 1,5 miliardy až 2 miliardy Kč. A z toho – nebo to je možná ještě navíc – 16 milionů Kč jsou náklady na dobrodinné povolovací dokumentaci. To znamená pouze na papíry. Přátelé, když se občas ptáme, proč do České republiky nejdou zahraniční investoři, tak možná bych se podíval ještě jednou na tady ten slajd. Todle je prostě šílenost. Uměli byste třeba vypočítat, kolik papírů se muselo popsat za těch 20 let? Vastě budou to stohy a stohy.

Je to až… už to přestává být ekologické, protože kolik stromů na tom máte… doufám.

Tak, ale todle je velkej problém, protože skutečně ta částka 16 milionů – my jsme ji vyčísleli, protože ta byla jako nejjednoduší vyčíslitelná. Jsou tam pořizovací náklady toho areálu, jsou tam samozřejmě náklady na ty právníky. Protože těch právních bitev tam bylo spoustu, ale skutečně jenom ta povolovací dokumentace se vyšplhala na tuhle cenovku.

Takže jedna věc jsou ty náklady, ale co je ještě samozřejmě větší problém – a podle mě ještě víc do neuvěřitelného čísla – jsou právě procenta toho prodražení té investice v čase, protože materiály zdražují. Je to tak. Je to pouze za posledních 10 let, takže srovnání, kdybyste to stavěli v roce 2016 versus pokud by se vám to podařilo postavit v roce 26, což víme, že se nepodaří, tak prodražování poběží dál.

A člověk si musí uvědomit, že právě za těch posledních 10 let proběhly krize, bylo tady covid, válka na Ukrajině, energetická krize a tak dále a ty náklady skutečně vzrostly o těch 70 až 80 %. Což u záměru, kde se bavíme o investici v řádech jednotek miliard, tak to dělá skutečně ohromný balík peněz, který potom ve finále, když se ten projekt jednou podaří zrealizovat, tak zase vy tam musíte mít nějakou návratnost, která u takovéhoto typu zařízení je skutečně dlouhodobá. Takže pokud ten projekt mě pak bude ve finále stát dvakrát tolik, tak je zřejmé, že ta firma to nějak musí zohlednit v rámci gate fee. Přenese to na ty původce, což jsou zase průmyslové firmy, ty zase zdraží potom služby lidem, takže je to špatně pro všechny. Je to špatně pro všechny v tom řetězci.

Aby to tady nebylo jenom jako psychologický shlazovací štít pro ubohého investora, tak já se teď postavím za ty občany a zeptám se: V čem je vlastně problém? Co oni vnímají? Čeho se nejvíc bojí? Je to ta havárie, nebo jsou to emise, nebo je to celkově to, že se to prostě jmenuje spalování nebezpečného odpadu? Že tam bude nebezpečný odpad, že tam bude doprava? Co z toho vlastně je nejhorší pro ně?

Je to vlastně kombinace různých faktorů a samozřejmě záměr od záměru je to jiné. V tom našem případě, pokud si povídáme o Rybitví, tak to první, co bych řekl, je z mého pohledu něco jako Nimby na druhou, protože bych řekl, že česká veřejnost obecně je relativně konzervativní na změny v mém okolí. To může být i velkej obchodák. Může to být něco jiného. Obecně Nimby efekt. To znamená: nechci to u sebe, nechci to na svém dvorku.

Já tomu rozumím i lidsky, byť já zrovna třeba bydlím blízko chemičky, ale je to o tom: Co bych chtěl mít za svým domem? No tak asi nějaký park, nějaké hřiště, nějaké koupaliště. Chtěli bychom to všichni.

Se tam budou řvát děti.

Jako… máte pravdu. Já si vlastně vzpomínám, že vedle našeho – já bydlím v paneláku – ale vedle toho vzniklo nějaké hřiště na… jak tam jezdíte na těch koloběžkách, a taky to bylo asi rok zavřené, protože se tam našel jeden starší člověk, který samozřejmě tam trávil i ten den, i ten večer a nelíbilo se mu to. Tak zase trvalo rok, než to radnice nějak vyřešila a ty děti, včetně těch mých, si tam hrát nemohly.

Takže když vám už hřiště pro koloběžky máte rok zavřené, tak představte si – proto říkám Nimby na druhou – představte si spalovnu nebezpečných odpadů. To je samozřejmě něco, co není jako sexy soused z pohledu veřejnosti. Takže to je za mě jeden z těch faktorů, proč lidé tohle nechtějí, nerozumí tomu, nevěří, že to bude dobře.

Což vlastně je ta druhá obava, která tam zaznívala často v té diskuzi, a to je bezpečnost. Bojí se té havárie.

>> Havárie, výbuchy.

>> A byla tady vůbec někdy v Česku, v Československu nějaká havárie ze spalovny nebezpečného odpadu?

>> Kam až paměť sahá?

>> My můžeme mluvit hlavně ze zkušenosti s naší spalovnou v Kralupech. Tam máme taky spalovnu nebezpečných odpadů a ačkoli je to v porovnání právě s tím, co se plánuje v Rybí už starší technologie, tak za dobu, co tu spalovnu provozujeme, nedošlo k nějakému výbuchu či k žádné havárii, která by měla vliv na okolí. A vlastně, pokud to vezmu za Českou republiku, tak já nevím o tom, že by za poslední dvě dekády byl případ nějakého výbuchu, vůbec nějaké havárie.

To bývá třeba když se stane, že zahoří technologie, třeba vzduchoinstalace a podobně, takže tyto případy nastaly. V tomhle smyslu se havárie stala. Nicméně samozřejmě to zařízení je na to připraveno. Je tam spousta opatření a systémů, které to řeší jednak interně, takže nastartují okamžitě hasící procesy interně a okamžitě se taky aktivuje hasičský záchranný sbor, takže vždycky došlo k relativně okamžitému vyřešení toho zahoření. A nebylo to nějak dramatické s vlivem na to okolí.

Zmínil jste technologie. Když bychom zůstali u jádra, to znamená spalovací technologie, tak předpokládám, že současná pravidla v podstatě vylučují, aby ty emise byly vysoké a podobně. Jak je to třeba v porovnání s ostatními zdroji, jak musí mít nastaveny parametry uhelné elektrárny a tak dále? Dá se to říct třeba, že jsou přísnější ta pravidla nebo benevolentnější?

>> Dá se určitě říct, že u spalovny nebezpečných odpadů je na to veliký důraz. Tam jsou ta kritéria jedny z nejpřísnějších. Takže pokud si vezmeme zase okomentováno optikou Rybí, my jsme třeba šli do toho procesu EA s tím, že jsme vlastně navrhovali — vy máte stanovený nějaký maximální limit v rámci evropské legislativy, jaké můžou být maximální emise. My jsme si navrhli jeho zpřísnění o 20 % a to stanovisko počítá s tím, že tam dojde dokonce ke zpřísnění 50 %. Takže pak to samozřejmě má velké nároky, klade velké nároky na tu technologii, ale je z toho evidentní, že ty emise, které ta spalovna produkuje, tak jsou přísně hlídané, limity jsou nízko a v tomhle smyslu ta spalovna nepředstavuje zásadní přínos pro to okolí.