19:00 - Studio Berlín - ŽIVĚ - Doc. Radim Valenčík CSc. - Sociální stát v zániku

[hudba]

Vážení posluchači Svobodného rádia, vítejte u dalšího vydání pořadu Pozvání přijal studia Berlín.

Dnešní vysílání se bude věnovat velmi širokým a zásadním otázkám, které se dotýkají budoucnosti naší společnosti, ekonomiky a vůbec celkového fungování státu.

Budeme hovořit o tom, jaké principy chrání demokratické instituce. Eh, já zdůrazňuji, že slovo chrání je tady myšleno dosti s rezervou. Eh, před koncentrací moci, kdo kontroluje ty, kteří mají kontrolovat ostatní, a jakou roli v těchto procesech může sehrát umělá inteligence.

Zaměříme se také na otázky kapitalismu, koncentrace kapitálu a vlivu nadnárodních korporací, na historické zkušenosti se socialismem a na hledání rovnováhy mezi ekonomickou svobodou, sociální stabilitou a odpovědností státu.

Dalším tématem bude proměna ekonomiky v době rostoucího důrazu na bezpečnost, obranu a zbrojní průmysl.

No a v závěru se podíváme na digitální společnost, ochranu soukromí, umělou inteligenci, rostoucí množství dat a otázku, jak zajistit, aby nové technologie zůstaly nástrojem člověka a nestaly se zdrojem nekontrolované moci.

Eh, než přivítám dnešního hosta, tak já ho zkusím eh připojit.

Eh, mým dnešním hostem je docent Radim Valenčík.

Pane docente, pěkný dobrý večer. Slyšíme se?

>> Slyšíme se. Já aspoň slyším.

>> Tak já vás slyším, ale nevidím, ale to nevadí. Důležitý je, že se slyšíme.

>> Já se zkusím vrátit na ten předcházející počítač přece jenom.

>> Mhm.

>> Zkuste. Nebo teď už to nebere zpětnou vazbu. Možná, že se uvidíme. Jo, prot. Já už mám radši dva počítače a ukazuje se, že ani to nestačí, abych se zjevoval. Přitom jsou to nový počítač, dobře nainstalovanými programy, ale já se zkusím přihlásit přes ten druhý a vy tady tenhle vypnete, nebo můžeme pokračovat na tomhle bez obrazu?

>> Eh, budeme pokračovat na tomhle bez obrazu. On ten obraz není zas až tak pro naše posluchače důležitý.

>> Těšíme se a to je důležité. Na mě zase není co k vidění, jo, to jako není naprosto zajímavé.

>> Pane docente, na mě taky ne. Takže eh nevadí, budeme pokračovat v našem povídání.

Eh, my se, já se s vámi budu bavit tedy o otázkách týkajících se zejména ekonomiky, ale i umělé inteligence.

A pane docente, než se pustíme do prvního tématu, tak já jenom připomenu našim posluchačům telefonní číslo do studia, kam vám mohou posílat SMS dotazy. Číslo je 734 807 379.

A ještě bych chtěl poprosit naše posluchače, aby byli tak hodní a dále podpořili Svobodné rádio, protože na účtech spolků zatím není tolik prostředků k tomu, aby to pokrylo náklady na chod na další měsíc. Takže bankovní číslo účtu je 270918911/2010.

Já tímto jménem celého rádia za vaši podporu moc děkuji.

Pane docente, já vás tedy ještě jednou zdravím. Vítám vás, děkuji vám, že jste si udělal pro naše posluchače dnes čas, a já bych otevřel dnešní povídání tématem umělé inteligence.

Pane docente, v poslední době jsem si všiml, že jste se zabýval velmi zajímavou otázkou, která se právě týká fungování státu a jeho institucí. Umělá inteligence ve své odpovědi identifikovala u vás několik základních pilířů, které mají bránit takzvanému zachycení státu, tedy situaci, kdy určité mocenské nebo ekonomické skupiny právě získávají nepřiměřený vliv na fungování veřejných institucí.

V Americe je to třeba známo pod názvem Deep State. No a mezi tyto pilíře potom umělá inteligence zařadila nezávislou justici, transparentní financování politiky, antimonopolní politiku, nezávislá média a silnou občanskou společnost, tedy neziskové organizace.

Současně ale tady se naskýtá zásadní otázka, kterou formuloval mimo jiné nositel Nobelovy ceny Leonid Hurvic: Kdo uhlídá strážce? Tedy kdo zajistí, že samotné kontrolní instituce právě nezískají nebo dnes se možná dá říci nezískali příliš velkou moc a nezačnou sloužit jiným zájmům.

Tak a to je několik velmi náročných otázek, které jsou ještě vygradované mezi sebou, takže to nebudu mít jednoduché, abych odpověděl, a pokusím se to vzít postupně.

>> Poprosím vás.

Eh, my když jsme používali umělou inteligenci ke kultivaci diskuzí uvnitř, eh, pěstitelů vize, kde se ukazuje, že ona je schopna hrát úlohu mediátora, ne arbitráže. Já úmyslně tady tohle zdůrazňuji.

Eh, je to dáno samotnou podstatou. Ona eh pracuje, její matematická struktura je založena na tom, že má nějaké vektorové podprostory, kde hledá ty nejbližší vztahy mezi pojmy. A když se jí podaří eh zadat otázky, které jí donutí, aby eh zkřížila ty eh vektorové podprostory v nějakém tom Hilbertovském prostoru, eh tak z ní vypadne něco zajímavého.

Ale jako vedlejší produkt toho, co co jsme se snažili, tak se zjistilo, že ona velmi dobře je schopna identifikovat odlišnost v kontextech, ve kterých používají lidé různé pojmy. A to nedorozumění většinou je, že já chápu pod pojmem kapitalismus dejme tomu jednom, a někdo tam chápe něco jiného, nebo pod pojmem Deep State někdo chápe něco a druhý chápe něco jiného a podobně.

>> Ano.

>> A ona je schopná, když slyší, nebo spíš když se seznámí textově se zpracovanými oběma stanovisky, tak je schopná ukázat, které kontexty kdo opomí, a a když se s nimi seznámí, tak vlastně umožní, aby si ti dva lépe rozuměli.

>> Mhm.

>> Což já považuji za velmi užitečné a šlo to vyzkoušet. Jedna zkouška se dělala na běžném Copilotovi, tedy tom, který já používám, a dopadla poměrně dobře.

Eh, ta byla právě se týkala otázky, jestli kapitalismus špatný nebo dobrý. Jsem úmyslně začal tu diskuzi, kde se účastnilo asi 10 lidí online, takhle banálně a současně nepřesně položenou otázkou.

A zajímavé bylo, že ona velmi rychle tu diskuzi z publika, jo, jak lidé kladli otázky, tak se překlopila v otázku nadnárodního kapitálu a závislosti státu a všech těchhdle věcí.

>> Mhm.

>> To jsem nevymyslel já. Jo, prostě diskuze, jestli kapitalismus takovej či onak. Tak se to hned překlopilo na otázku, jestli vůbec se dá mluvit o nějakém nezávislém působení kapitálu a ne, jestli ten kapitál netěží k tomu, že se mění v nadnárodní struktury, které ovládají jednotlivé státy. Čili takhle to vzniklo, jo, tahle otázka.

>> Ano.

>> A eh ona připomněla veškerou tu diskuzi, to ona umí velmi dobře. Čili ona kultivuje to publikum, že řekne, to bylo napsáno toto a toto a ta otázka se diskutovala tak a tak. A teď tam uvedla, co jsou ty předpoklady, což zajímavé je, neziskové organizace, které dneska je doloženo, jaké peníze eh získává třeba člověk v Tisní a že je přesto financována Česká televize a podobně, jo. Že to jsou právě ty nástroje, kterými jsou ty státy zbavovány, eh jsou zaháčkovány, jo, jsou prostě ovládány.

A ta diskuze potom zajímavým způsobem pokračovala.

Když člověk projde celou tu diskuzi, tak zjistí, že ona postupně couvala a připouštěla, že zaprvé neexistuje čistý model, kde by se tady tohle osvědčilo a že často ty země, které podle kritérií, které jsou jim předepisovány zvenku, se právě díky těm kritériím stávají těmi nejvíce závislými.

Zhruba takhle to probíhalo. Stojí za to si to přečíst celé.

Ano.

I když se ukázalo, že třeba nedostatkem té diskuze bylo špatné definování pojmu. Neboli, ještě jinak: když se takováto diskuze vede, tak ten moderátor, což jsem byl v té chvíli já, má kromě toho, že umožní, aby spontánně z publika vznikaly dotazy, tak neustále hlídat to, aby se přesně definovaly pojmy. A patrně lze i zkultivovat modifikaci té umělé inteligence, aby to ona sama hlídala.

Jo, i to jde.

Aha.

Jeden z těch členů našeho týmu, ten Tibor Gzer, ten potom na základě toho zdokonaloval svoji placenou verzi umělé inteligence k tomu, aby se naučila chovat co nejlépe jako mediátor. A podařilo se mu třeba dosáhnout toho, že ona sama v určitých etapách vždycky shrne tu diskuzi: „Řekl bych, diskutovalo se o tomto a dospělo se k tomuto. Na tomhle je shoda. Na tomhle přetrvávají odlišné názory. Tady tohle je potřeba zejména vyjasnit."

Jo, ale patrně je potřeba do ní ještě zakódovat to, aby hlídala přesné definování pojmu každým účastníkem diskuze.

Omlouvám se, že odpovídám tak dlouho, ale bylo to potřeba zařadit do určitého kontextu.

Já jsem rád, když odpovídáte dlouho, protože ty souvislosti je skutečně potřeba dát do správného kontextu. To není vůbec nic špatného.

Mám na vás, pane docente, hned další dotaz. Protože jednou z nejstarších otázek právě politické ekonomie je otázka: kdo vlastně bude kontrolovat ty, kteří mají kontrolovat ostatní? Jestli je vůbec možné vytvořit systém, kde nebude docházet ke koncentraci moci?

To je otázka, která se diskutovala v různých kontextech, v různých dobách. A já si myslím, že taková ta nejaktuálnější interpretace je u Sperna. Vy jste ho zmínil, a jsem za to rád. Lea Hurvice, což je zajímavá postava.

Narodil se těsně před revolucí v Rusku. Původně se jmenoval Leonid, ale přece jenom to Leo zní hezčí.

Mhm.

Poměrně brzo emigrovali jeho rodiče z tehdy už Sovětského Ruska do Polska a tam měli štěstí, že potom emigrovali do Ameriky ještě předtím, nebo ještě v době, kdy se dalo emigrovat do Ameriky. Protože on z určitých důvodů měl důvod do Ameriky emigrovat, aby přežil válku.

A tam se velmi obtížně prosazoval a začal se zabývat tím. Máme tady teorii her, která popisuje některé standardní situace. Někdy nachází lepší, někdy horší uplatnění. Ale my bychom chtěli, aby byla dotažena do toho, aby byla schopna řešit otázku optimálních mechanismů fungování společnosti v některých oblastech.

Ta jeho teorie by se dala nazvat teorií návrhu a prosazování mechanismu. A ty mechanismy musí splňovat některé podmínky. Například, že musí vést ke konvergenci zájmů. Čili, aby ten systém dlouhodobě fungoval, měl by odměňovat všechny účastníky tak, aby to odměňování jednoho nebylo na úkor druhého. Aby, když si ten systém celkově polepší, polepšil si i každý. A podobně.

A podařilo se mu vybudovat poměrně slušnou teorii, za kterou dostal ještě spolu se svými žáky Nobelovu cenu. A on jako jednu ze základních otázek, na kterou narazil, bylo: „No, ten systém musí být založen na určitých pravidlech a ta pravidla je potřeba, aby pokud mají být dodržována, tak musí nad nimi někdo bdít."

Mhm.

Takže nějací strážci. Ale kdo uhlídá ty strážce? Protože ten strážce má takové právomoci, že se, když se mu je podaří porušit, tak vydělá ještě víc.

A o tom byla poměrně obsáhlá diskuze. On sám to položil jako otázku při udělování Nobelovy ceny. Má právo, ale i povinnost, aby ten, komu je udělována, promluvil zhruba na hodinu. A toto on považoval za nejdůležitější neřešenou otázku.

Mhm.

A pak v jejím řešení nebylo uděláno dostatečně. Když to řeknu takto, Jožk Merson – dostal také část Nobelovy ceny – popisuje možná řešení a vyjadřuje takovou určitou skepsi ke každému z nich.

Takové to řešení, že strážci budou hlídat další strážce, všichni víme, že to budou vyšší a vyšší strážci. A jenom náhodou se může stát, že na některé úrovni se vytvoří osvědčená, osvícená úroveň strážců. Ale většinou to bude tak, že čím výš, tím větší nešvary. A když to vezmeme z hlediska dnešní struktury společnosti, máme to tak, že lídí od lídce, neboli jakou lumpárnu si může dovolit ten nahoře, který pak je schopný ze své pozice krýt lumparny od, které by ho mohly vystavit v kritice. To vidíme dneska.

Myslím si, že rozhodnutí Ústavního soudu je takovým jedním z nejtypičtějších příkladů, že prostě strážci – ti nejvyšší – ty strážce nižšího řádu neuhlídají.

Mhm.

To je vždycky velmi kritická situace společnosti. To není dobrá situace.

A to, že k ní došlo tak, že bych řekl těmi právními rozvory toho rozhodnutí Ústavního soudu, se dá říct, že k selhání strážců strážců došlo nad veškerou pochybnost. To tak není dobrý signál pro tu společnost.

V té chvíli se ta společnost dostává do jiné situace, než v době, kdy ještě lze čekat, že předsedům na některé úrovni se objeví strážci strážců, kteří to ohlídají. A místo toho potom vznikají konflikty mezi jednotlivými složkami moci s obtížně předvídatelnými následky.

A navíc v době, kdy ta naše země není úplně autonomní a kdy se do ní prolínají nejrůznější vlivy ze strany vlivnějších mocností. Kdy ty hlasné trouby těch, kterým podleháme nejvíce, volají ve stylu: „Zloději volá, chyt zloděje." To je ta obecná taková herní situace, kterou není potřeba specifikovat.

A teď, co je s tím potřeba dělat?

S tím je možné podle mého názoru vytvořit takovou tu protiváhu té moci, která se, vzhledem k jejím vnitřním rozporům, bude prohlubovat. To ostatně vidíme dneska na Ukrajině, kde ty mafie, které rozkrádají mimo jiné tu zahraniční pomoc, jsou dneska v otevřeném boji mezi sebou, do kterých jsou vtahováni i dokonce zfanatizovaní lidé, ale jsou do nich vtahováni. Což je velmi neradostný vývoj.

To přece jenom ještě k tomu nás nedošlo.

Tak otázka je: co s tím dělat?

V určité chvíli — a já se domnívám, že ještě naše země, Česká republika, tu možnost nepropásla — je proti tomu postavit ty týmy, v nichž lidé něco dokážou, protože každý takový tým dokáže expandovat tak jako Baťa za první republiky, tak jako Sušovice, které by bylo, které zaprvé mělo zájem ještě za minulého režimu to své know-how předat dalším firmám a to nejenom ze zemědělské sféry. To byly třeba Žehušice a další, ale i se usilovalo o to, aby do podobné situace se dostali i výrobní firmy, které by nebyly zvýhodněny tím, že zemědělské družstvo si mohlo ponechávat část příjmu k investicím a nemuselo požadovat, aby i ty investice byly někým schvalovány. A zrovna tak si mohlo kupovat ze zahraničí technologie. Čehošovice se využívaly třeba k tomu, aby vyráběli osmibitové počítače a obsadili trh počítačů u nás.

Sušovice se snažili prosadit takové podmínky, aby to mohly i firmy, které takovouto svobodu, v uvozovkách, neměly, protože věděli, že sami tu změnu té společnosti nezvládnou. Přetransformovat tu společnost soutěživou konkurenční klíčovou, nebo to tak nazvem. Ale při tom měli určité zkušenosti, tak byli schopní i po listopadu.

Ovšem pamatujeme si, že architekt naší pravdy a lásky, tak hned řekl temné sušovické nítky, že jo. To znamenalo, že by okamžitě všem bankám, které dávaly svým známým — půjčovaly peníze, takže byly velmi rychle vytunelováy jako Agrobanka, banka Bohemia a podobně — tak všechny banky měly stop a nesměly dát Sušovicím žádný úvěr.

Sušovice to tehdy řešili tím, že se obrátili na své zaměstnance, aby využili své příjmy k tomu, aby se podíleli na investičních projektech. Na čemž byli křivě obviněni z porušení zákona o české národní bance. Žádné kompetence nepřebíraly a nikde nebylo zakázáno ani za minulého režimu, že lidé nesmějí sdružovat své finanční prostředky k financování třeba podniku, ve kterém pracují.

Sám Čuba byl ve vězení až šest měsíců, než byl propuštěn, protože ta obžaloba tehdy ještě nemohla projít. To byl úplný nesmysl. Možná dneska by taková obžaloba prošla, protože ty soudy se nevyvíjejí úplně tím nejlepším směrem, když to řekneme takhle velmi obecně.

A nicméně tím už byly ty Sušovice definitivně. Jejich ekonomická síla byla zlomena, což je obrovská škoda, protože se ta česká ekonomika dala transformovat i tímto způsobem.

A já se domnívám, že dneska všichni lidé, co něco umí a uvědomují si, že je velký průšvih, tak by měli tam, kde je možnost, vytvářet tvůrčí týmy, protože jinak než přes chytré lidi to nezvládneme. A to v nejrůznějších oblastech, zejména v těch, kde se něco produkuje, něco, co je pro druhé lidi — čili v oblasti technické, ale lze i v oblasti třeba péčové infrastruktury nebo v takových odvětvích, jako je třeba školství. Tam by to bylo zvláště žádoucí — vytvářet tvůrčí týmy, které jsou schopny. Mezi nimi a mezi těmi, kde se prosadí parazitování na tom systému, existuje obrovský rozdíl ve výkonnosti. Obrovský rozdíl, která si představujeme. Dá se to modelově ukázat.

A tyto týmy se musí naučit mezi sebou i spojovat a být odolné vůči prostředí, protože jak se u nás říká, úspěch se neodpouští. Ten, kdo je dobrý, tak se okamžitě střetne s obrovskou silou odporu v prostředí, které brání tu svoji možnost na bázi pozice, kterou si vydobilo, parazitovat na tom systému. A to je ta podstata toho střetu, o který jde.

Takže dá se zastavit to zlo, ale vyžaduje to od lidí, aby jednak jednali moudře, věděli, o co jde, opřeli se o to, že rozumí něčemu v dané oblasti, ale také věděli, že se musí spojit s dalšími, protože jinak tu svoji pozici, zvlášť když budou dobří, tak neustojí. A také, aby ze strany veřejnosti těch normálních lidí, těch, kteří umí přemýšlet, se dostávalo těmto aktivitám dostatečné podpory. Což se ukázalo, že zatím ještě není úplně ta společnost ještě nedorosla k tomu, aby takovouto podporu poskytovala, ale budeme to potřebovat zvládnout.

Já bych jenom doplnil, jestli dovolíte, mezi takové ty firmy — vy jste zmiňoval tady ten pěkný příklad na Sušovicích. Já bych možná připomněl ještě cestovku Fiser nebo Pivovar Bernard. Ty samozřejmě se taktéž stali oběťmi této — dáli se to tak nazvat — nevole a byly zde velké snahy je zlikvidovat. Takže opravdu to prostředí tady nebylo a ono asi ještě dneska není úplně takové, aby poskytovalo spravedlivý prostor pro ty šikovné lidi, když to tak řeknu.

Jedna z největších tragédií, ke které došlo a to je naprosto bezprecedentní — já to budu rád připomínat znovu a znovu. Jedním z osobností, když jsme už mluvili o umělé inteligenci, která posunula vývoj umělé inteligence v samotných matematických základech nejdále, byl mladý kluk Tomáš Mikolov, který se vrátil ze Spojených států sem. Co by vlastenec — přestože mimo jiné je patrně sudetsko-německého původu, ale je to i český vlastenec, což se vzájemně nevylučuje — a tady na čele toho ústavu pro robotiku a informatiku chtěl zařídit silný tým, který by dostal Českou republiku v oblasti umělé inteligence na jedno z prvních míst ve světě, protože tady je dost chytrých lidí a Česko má určitou tradici. A má tam i spoustu významných osobností.

Ne jen těch, kteří platili miliony Petrovi Kolářovi za ústní poradenství k otázkám, které žádné ústní poradenství nevyžadovalo, ale to je jiná věc.

A když se mu během několika let Tomáši Mikolovi nepodařilo získat doktorský grant od grantové agentury České republiky, přestože on sám jako tutor má nejvíce impaktovaných publikací v těch nejvyšších v tom nejvyšším kvartilu, tak nedostal ani jednu. To jsou přitom minimální částky, jako podporu. Tak musel vzdát to své úsilí vybudovat silný tým a přijít zahraniční firmě. Se vrátit. To je obrovská škoda. To je jako kdyby někdo zapálil Národní divadlo. A měli jsme tehdy ministra pro vědu, který se tvářil, že o tom vůbec neví, a rektora, který se chová tak, jak už jsem řekl. Já to považuju za jedno z největších gaunerín vůči chytrým lidem v naší zemi.

Já s vámi, pane docente, souhlasím, protože Česká republika má jedny z vlastně nejlepších třeba programátorů nebo lidí v IT oblasti na světě. Tudíž takovouto gauneřinu, která by Českou republiku jaksi posunula dopředu, z hlediska tedy té politické moci a těch skrytých zájmů, to je něco, co je skutečně neuvěřitelné.

Nicméně a jinak z toho vyplývá ještě dva závěry. Že pro ty, kteří chcete iniciovat něco, co je užitečné, si od počátku musí být vědomi toho, že jdou do konfliktu, že nikdo jim ten úspěch neodpustí, a musí dělat dvě věci.

Obrátit se na veřejnost a dělat si veřejný image a počítat s tím, že tu veřejnou podporu budou potřebovat. A současně vyhledávat nejbližší partnery, kteří se pokouší o něco podobného a vzájemně se podporovat, vytvořit bázi té sítě, která tu změnu prosadí.

Na druhé straně doporučení pro veřejnost, která často ráda nadává na tom, jak je všechno špatné. A když tady byla konkrétní věc, kde mohli konkrétně svým hlasem a kdyby trochu kvalifikovaně vnímali to, co se děje, tak mrčeli, neuvědomovali si význam toho, nechali to projít.

A to považuju za selhání i široké veřejnosti. Z toho se také bychom měli poučit.

Pane docente, často se hovoří o nutnosti nezávislých institucí, justice, médií nebo kontrolních orgánů. Já snad nemusím tady hovořit o České televizi. Vy jste tady hovořil o Ústavním soudu, ale moje otázka je, jak lidé poznají, že ta nezávislost není pouze jiným názvem pro moc bez demokratické kontroly. Jak ti lidé poznají, že v podstatě to slovo „demokratické" nebo „demokracie" nebo „nezávislost" není prázdnou frází?

No, já myslím, že to jde, ale je potřeba si uvědomit, jak je ta nezávislost interpretována. Takže třeba je potřeba odlišit nezávislost ve smyslu odolávání justice různým tlakům od toho, kdy se jedná o nezávislost na zákonech.

My tady máme podstatnou část justice, ne celou, ale podstatnou část, která se snaží být nezávislá na zákonech a na ústavě. My tady máme média, některá z nich jsou námi placená, která se snaží být nezávislá na faktech a na názoru většiny lidí. My tady máme organizace, které se nazývají neziskové v tom smyslu, že jsou nezávislé na zisku, a ony jsou skutečně nezávislé na zisku, který by vznikl z poctivé podnikatelské činnosti. Ale jsou závislé na penězi, které dostávají ze zahraničí jako na dobrou investici, že skrze něco na nich něco vydělá.

To je nezávislost na zákonech, nezávislost na schopnosti něco vyprodukovat. To jsou ty neziskovky, nezávislost na faktech. A myslím, že bychom našli ještě několik dalších oblastí té nezávislosti, ve které je ve skutečnosti — oni si to dávají někde do toho firemního titulku — ve skutečnosti to je závislost na největších lumpárnách a na tom, že jim to projde a podporují se vzájemně.

To je taky dobré vidět, že ještě dřív, než se naučili ti, kteří něco umí, se vzájemně podporovat, tak oni už se podporují. To z obrovsky vzácná spolupráce mediálního mainstreamu s Ústavním soudem. Tak to je nádherná ukázka.

Dlouhodobá ukázka je krásná spolupráce například veřejnoprávních médií s politickými neziskovými organizacemi, na které se zejména Česká televize velmi ráda odvolává jako na ten jediný zdroj těch jediných správných informací. Takže a to bychom mohli takto pokračovat dál.

Vy jste teďkon načal téma, ke kterému mám další dotaz. Je to téma mechanismu řetězce, na který vás umělá inteligence upozornila, kdy se jedná na vrcholu o ekonomickou moc a pokračuje přes politický vliv kontrolou institucí až ke konečnému oslabení kontroly.

Jestli dovolíte, já bych to mohl uvést možná na příkladu. Ekonomická moc — takový Black Rock — známe všichni, ten shromažďuje obrovské bohatství, má obrovskou moc, nebo Fed a podobně. Ti potom ovlivní politiky, ti potom samozřejmě kontrolují instituce a tam jaksi dělají rozhodnutí, která jdou na ruku právě té ekonomické moci, čímž dojde k oslabení kontroly. Já doufám, že jsem to takhle vysvětlil nějak správně, a chci se vás zeptat: je podle vás toto hlavní mechanismus, kterým dochází právě k deformaci nejenom demokracie — protože to už je dneska pro mnoho lidí asi prázdný pojem — ale spíše k deformaci právního státu?

No, dnes to s právním státem je velmi obtížné. Ale já myslím, že to bylo před více než třemi lety, kdy jsem napsal malý článeček „Struktura současné globální moci".

Do dneška bych ho asi moc nevylepšil. A tam jsem se pokusil dát odpověď na otázku, jak je možné, že se děje to, co se děje. Doporučuji to na mém blogu najít. Můj blog si každý snadno najde — dá si moje jméno bez diakritiky dohromady: radimvalencik.cz. Nebo ještě předtím radvalenčík.cz.

Musí si trochu pospíšit, protože tenhle tuhletu strukturu blogu na pis.cz — ta bude 7. srpna prý z důvodů finančních uzavřena — přestože měla velkou sledovanost a jsou tam stovky autorů těch blogů a ty blogy určitý význam mají. A teď se to dá ještě stáhnout.

A když si dá archiv těch článků a dá si Ctrl+F a napíše „struktura současné globální moci", tak se mu tam ten článek objeví. A tam je to včetně grafického vyjádření napsáno, jak to funguje.

To znamená, ta současná moc má určité své jádro a kolem oklopené slupkou relativně výkonných sluhů. A potom následuje sféra ideově vyprázdněných, ideově i morálně vyprázdněných poskoků. To jsou ty reprezentace, které už dneska mají těm, na které já jsem si zvykl mládit — jako byl De a Willy Brand a podobně — tak těm mají ty současní daleko. A pak je metastázovaná struktura sítí.

Ty biové struktury fungují, ty biové sítě fungují na bázi poskytování inside informací a oni si vybírají lidi, kteří jsou snadno manipulovatelní. A když se jim dává informace, jak to dopadne, a když udělají, jak na to mohou vydělat, tak se stávají poměrně věrnými služebníky. Ale nevýhodou je, že ztrácejí schopnost uvědomování si vlastní identity.

A pokud se týká samotného toho jádra, tak byste trefil skoro do černého. Zapomněl jste tam zaprvé, že jsou to dynasticky stabilní nejbohatší rodiny. My říkáme, že dneska je to Musk a podobně, a to ne. To jsou tradiční rodiny, které zaprvé tu dynastičnost si zabezpečily díky spolupráci se špičkami, nikoliv těch vrcholových struktur zpravodajských služeb, ale s těmi koncovými, které ty špičky ovládají a dosazují. Protože pro ty nejbohatší rodiny zabezpečit si stabilitu není obtížné.

Čili tam došlo k prvnímu takovému splynutí. A samozřejmě všechno se to profuzovalo s Fedem, který se stal takovou unikátní institucí, ve které vlastně si tiskne — i takhle — beránek, kterej když se otřásel, tak z něho padaly zlaťáky, by nedokázal zpracovat ani se statistikou s takovou frekvencí jako Fed, který si vyrábí peníze a ty pak distribuuje přes vyvolené.

To je ten Black Rock třeba. Teď, když se ty peníze už vyrobí tou procedurou přidávání nul — čili naprosto fiktivní, že dneska už žádné rotačky nejsou potřeba — tak se to dostává přes ty organizace Black Rock a potom přes neziskovky. To je jedna sféra. Přes neziskovky jsou zpravidla financovány mediální mainstream, včetně toho, který je financován námi povinně. To je vždycky — to jsou největší nenažranci — a ti jsou financováni přes neziskovky. A tak to tam funguje.

Tam je spíš otázka, co s tím dělat, co proti tomu postavit.

A já zase řeknu velmi zjednodušeně. Někdy je potřeba říkat věci zjednodušeně.

Tady se schyluje ke globálnímu střetu. Může dojít k tomu, že někomu se zblázní nervy, spustí se to po té linii jaderné a pak není co řešit, že jo. To se může stát.

Je dost pravděpodobné, že se to nestane, protože já věřím v, nebo mám dost silné podklady proto, abych předpokládal, že ten svět je evergreenský, mnohosvětový, a že každý žije v tom světě, do kterého se sám svými rozhodováními zařadí, a že žijeme v tom světě, který může proklouznout tím osudovým úkalům.

A v tu chvíli dojde k tomu. Eh, teď ještě, když u té apokalypsy a derny – tady není vyloučeno, že může dojít a poměrně velmi brzo.

Například, protože to je jednoduché – tak my tady vyrobíme v libovolném množství drony, ty dovezeme na Ukrajinu, nemusíme ani propašovat vždycky do Ruska, ne, nebo někde i na Havaji sedí ti, co ty drony řídí, a my to vydáváme, že bojuje Ukrajina s Ruskem, a přitom tam bojuje ekonomický a personální potenciál s Ruskem.

No, jak dlouho si to Rusko nechá líbit – tak to je do té doby, než začne prohrávat. Pak se začne chovat tak, že vyzkouší – že někde najednou zjistíme, že dopadla nějaká raketa, zasáhla nějaké centrum výroby v některé ze zemí.

Já myslím, že takto i ty země EU cítí, a žádná nechce být na první řadě, protože buďto se to potom spustí a půjde všechno do háje, anebo některé země řeknou: tak my už nechceme být další v oběti a postaví se proti téhle úplně nesmyslné eskalaci současného dění.

Tak to je jeden z těch možných scénářů.

Ale to hlavní, co bude rozhodovat, kde si odehraje ten nejdůležitější boj – to je boj mezi těma... Já to ještě uvedu jednou věci.

Někteří si myslí, že říkají dobře: tak když se podíváme na politickou reprezentaci celé Evropské unie, Německa, Francie, tak tam najdeme nejubohější, nejhloupější reprezentaci, která byla za celé poválečné období. Prostě najdeme tam lidi tak defektní morálně, intelektuálně, že se opravdu nechce věřit. Tak to asi nikdo nepopře, že jo.

To je docela zřejmě. Ale někteří se domívají, že zatím stojí ti chytří, co s tím manipulují.

No, není to tak. Ty tam žádná vrstva těch chytrých pozadí není, protože jinak by se snažili už v současné době najít nějaké východiště té globální krize. To jsou zrovna takoví trpaslíci, který vznikli tou degenerací jádra současné globální moci.