#14 Jsme zpět po letní pauze! 😎 O migrační krizi, o vedrech i požárech 🔥

Podcast z Evropského parlamentu.

[hudba] Ano, i tohle je Brusel.

Milí posluchači, vážení diváci, příznivci i nepříznivci, vítáme vás tady po prázdninách z Bruselu s kolegou Jardou Bžochem u našeho dalšího podcastu. Máme bohužel proti našemu původnímu přesvědčení neúplně pozitivní věci. Chtěli jsme udělat pozitivní díl, ale není to úplně tak v našich silách. Bylo velmi horké léto. Těch horkých témat je tam několik zajímavých a my se o ně s Jardou podělíme.

Já vás taky vítám po té pauze. Jsem rád, že nás posloucháte. Těch témat je víc. Jedna věc z toho jsou horka, požáry s tím spojené, o kterých byla velká debata. Zároveň bylo celkem horko a pořád je horko ve Španělsku, respektive v Seutě a Melille, to je jedno z těch hlavních témat. A potom samozřejmě nějaké věci, o kterých se můžeme bavit dál. Ať už je to celková bezpečnost, protože situace na Blízkém východě, válka na Ukrajině, všechno se nějakým způsobem vyvíjí, ostatní se k tomu nějakým způsobem vyjadřují. Ale to budou asi ty hlavní témata dneska.

Je to tak. Já to vykopnu tím požárama. Českou republiku se to nijak významně nedotklo, ale vítězíme všichni asi, že to bylo obrovské téma v každodenním zpravodajství. Nejvíc to odneslo Portugalsko, Španělsko, Francie. Hledaly se příčiny. První výkřiky mluvily o klimatické změně. Já se tomu určitě nechci úplně smát nebo vysmívat. Klimatická změna tady je. Můžeme se bavit spíš o jejich příčinách, ale problém je spíš v tom, jak se lidé chovají — ne k prostředí životnímu, co se týká CO2 a tak dále, ale to, jak hospodaří s půdou, s lesy, jak přemýšlí už při nějakém budování čehokoliv o riziku požáru.

Když někde je zalesněný svah monokulturou nějakou, nějakým jehličnanem, kterej má hodně pryskyřice, ten svah — o něm se ví, že ve chvíli, kdy jsou horké bouřky jakéhokoliv druhu, jdou po tom svahu nahoru. Vlastně se ten požár rozšíří rychlostí blesku. My jsme to dneska probírali na zemědělském výboru. Přinesl to tam jeden jiný výbor, ale už se tím zabývala i rada, to znamená členské státy.

V podstatě jde o to, že Evropská unie by měla přestat dbát a státy samozřejmě dbát tolik na to — pojďme hasit. Ale spíš na prevenci. To znamená, není třeba nakupovat víc hasičských letadel, ale je třeba se chovat úplně jinak k prostředí. Má to souvislost i s úbytkem zemědělské půdy, tím myslím hospodaření, protože to jde pořád dolů v Evropě.

Týká se to i různých předpisů, které brání hospodářům hospodařit si jejich lesy tak, jak by chtěli. Takže na to všechno se Evropská unie musí podívat, ale především samotné státy. Není na to žádný jednoduchý recept. Bude to vyžadovat velké investice. A to, co jsme probírali dneska, bylo především o tom vyjmout tohle téma ze společné zemědělské politiky, protože to skutečně nejde ufinancovat. A že na to vlastně vznikne extra jeden fond vyrvaný úplně ze všech jakýchsi dalších souvislostí. Uvidíme.

Jak říkám, Českou republiku se to netýká až tak moc, i když taky už jsme měli nějaké ošklivé věci, ošklivé požáry.

No, jak se na to tváří kolegové z ostatních členských států? Jak jsi to říkal, nás se tolik netýká. My jsme taky měli nějaké požáry v Česku, Švýcarsko měl jeden z nejznámějších požárů, ale kterej byl založen ještě úmyslně.

Nás se ty přírodní katastrofy v těch požárech tolik netýkají. Ale jak se na to tváří ty ostatní státy? To, co jsi zmiňoval, například to vytažení z té společné zemědělské politiky, to je jeden důležitý moment.

Oni hledají především příčiny těch požárů. To znamená vlastně pořád zkoumají, jestli to bylo úmyslně založené, což se nabízí jako první věc. A možná, že v některých případech to opravdu byly. Ty žháče byly dopadeni, ale dost často je to lidská neopatrnost, stejně jako v České republice — prostě pálení. Ono se skutečně i vypalují záměrně protipožární pruhy, že jo, v Portugalsku například a tak dále. Někdy se to vymkne z ruky.

Bohužel velký problém jsou i nedostatečně udržované distribuční soustavy energetické, které právě v případě horkého počasí se opravdu kouří, protože všechno se roztahuje teplem. Ty spoje nedrží, začne jiskření, cokoliv dalšího, nedostatečná údržba typu — nejsou prořezy stromů atd. Takže ty příčiny se nad nimi skutečně opravdu zamýšlejí.

Já si myslím, že v tomhletom směru dokonce i padá veškerá jakoby politika typu levá, pravá strana. Občas se z levé strany, spíš z té zelené strany ozve něco — vidíte to? Tak vidíte to vy, oškliví pravěčáci, tady máte tu klimatickou změnu. Ale spíš se tomu všichni usmívají těmto výkřikům.

Je to obrovské téma a myslím si, že to budeme mít na stole nejenom v zemědělském výboru, ale i v dalších.

No, tak to je ta horké léto. My jsme pak měli to jedno z dalších věcí a tys to říkal na začátku, že jsme chtěli mít ten díl trošku pozitivnější. Ono třeba na závěr něco najdeme.

Nebo spíš možná pro zasmání.

Pro zasmání určitě. To tu jednu mám perličku.

To já asi vím, o čem mluvíš. Ale pojďme se i podívat na tu — už jsem to zmiňoval na začátku — na Seotu, protože to je vlastně problém, který přetrvává doteď. Pořád tam zůstává dost nelegálních migrantů, kteří se nevracejí domů a jsou vlastně v režimu, o kterém nikdo nic neví.

Když to vlastně začalo, a já jsem v tomhle případě velmi kritický k té španělské vládě, speciálně k Pedrovi Sanchezovi, protože oni to prostě podcenili. My máme dneska agentury, o kterých víme — ať už to je Frontex, která je jednou z těch nejdůležitějších agentur, o kterých se budeme bavit. V letošním roce i o změně jejího mandátu, aby byla vyloženě agentura, která může zasáhnout a mohla pomáhat. Tak ale Pedro Sanchez a jeho vláda se vůbec na Frontex neobrátili. Nechtěli žádnou pomoc hned na začátku, když tam vlastně všichni v té Seutě už volali do Španělska, prosili o pomoc, protože samozřejmě věděli, co se na ně žene. Španělská vláda nereagovala, reagovala pozdě.

Viděli jsme, co se stalo. Ale já se o té Seutě chci bavit, protože to proběhlo médiem, všichni jsme to viděli. Můžeme spekulovat i nad těmi důvody, proč se to všechno stalo. Těch důvodů může být několik. Může to být kombinace všech možných důvodů až po nějaké teorie o to, jak to bylo řízené, nebylo řízené. Ale já se nad tím chci zaměřit v tom smyslu, že nám vlastně v červnu začal platit migrační pakt, ta poslední část, a tady vlastně jde vidět, jak ten migrační pakt prostě na tyto extra situace připraven stejně nebude.

Protože my vlastně dnes máme povinnost všechny sbírat všechny biometrické údaje, zapisovat je do systému Eurodac, kterej ne všechny státy už mají plně funkční, protože se jim to prostě nedaří.

Eh, pracuje na něm Evropská unie 10 let, asi jako na ostatních systémech, což je úplně absurdní, ale k tomu se pak asi vrátím.

A tady vlastně jde, tady je ukázka toho, že ty úřady to stejně nebyly schopné zajistit.

To, že se většina vrátila dobrovolně, podíkám dobrovolně zpátky, protože zjistili, že co tam mohou dělat. Eh, no asi nic, ale někteří tam stále zůstávají.

Dneska jsou vlastně v systému, kdy žádají o azyl.

>> Přesně.

>> Samozřejmě v té Ceutě hrálo roli to, jakým stylem se vyjádřil španělský soud. Eh, což se z toho odvodilo, proč všichni šli po té vodě.

Ale to mi vlastně ukázalo jednu věc, že ten migrační pakt, tak jak je navržen, jak by měl fungovat, tak stejně při těch extrémních situacích prostě nefunguje.

A jenom mě to utvrzuje v tom, že ten zásadní bod, který nám pořád chyběl, který doufám, že bude platit co nejdříve, tak je to návratové nařízení. Bez toho to prostě fungovat nebude.

Ty hranice, které máme, a prostě celá ta vnější hranice Evropské unie, i přesto, že má zvláštní režim schengenského systému, tak prostě tohle se může stát na kterékoliv jiné hranici. A ty státy, pokud na to připravené nejsou, tak to prostě zvládat nebudou.

Eh, pokud by to fungovalo tak, jak je to navrženo, tak bychom dneska věděli, že všechna ty data máme, že o všech víme všechno. Ale tak to prostě není.

Takže to je také wishful thinking o těchto věcech.

Takže pokud nebudeme mít návratovou politiku velmi razantní a nepřistoupíme k velmi razantním návratům, tak se s tímto nevypořádáme.

A teď ještě jednou, proč o tom mluvím.

To, co se stalo ve Španělsku, souvisí a může souviset více či méně i s tím, jak dneska Španělsko přistupuje k takzvané legalizaci těch nelegálních migrantů, které má na svém území.

Oni samozřejmě jsou z větší části lidé z Latinské Ameriky. Jasně, jazyk mají stejný. Je jich tam hodně. Ve Španělsku jich vždycky hodně bylo. Není to poprvé, co se to stalo.

>> Eh, na druhou stranu, pokud ta poslední legalizace byla v roce 2005 a dnes jsme v roce 2026, kdy informační technologie, sociální sítě, ta rychlost, jak se zprávy šíří, je úplně jinde, tak vyhlásit, že legalizujeme půl milionu nelegálních migrantů, je to velký faktor.

I přesto, včera jsme měli skupinu tady, kde jsme se o tom bavili. Byl tam i zástupce španělské vlády, který říkal, že no ale to tak přece není. Jsou to jenom ti, co tady zůstali a vypršelo jim vízum.

No, ale pokud se bavíme o tom, že těm migrantům někdo pomáhá, že máme organizovaný zločin, no, tak ten to asi nezajímá, ne? Tomu je úplně jedno, co si Španěl myslí.

Podívejte se, když se dostanete nelegálně do Španělska, tak vás ta vláda po nějaké době prostě legalizuje. Bum, bác.

Dneska ve Španělsku máme přes milion žádostí a tady jsme viděli, co se stalo v Ceutě, když se tady ta zpráva takhle dostane ven. Protože nikoho nezajímá, o koho se jedná. Zpráva je: Španělsko legalizuje.

Proto je to velký faktor a to je to zásadní, co Španělsku vyčítám v jeho situaci.

Nehledě na to, že jeden z argumentů, který včera zazněl, bylo, že je potřebují dát na pracovní trh. Proto to dělali v minulosti.

Španělsko má 10 % nezaměstnanost plus mínus v dnešní době, což je pro ně úspěch. Eh, na druhou stranu ta nezaměstnanost u mladých lidí do 25 let je asi 22 %, což je půl milionu mladých lidí, kterí jsou schopní pracovat.

>> Pracovat.

Takže ten argument taky trošku jako >> a to je důvod, proč jsem se vrátil k legaliza těch nelegálních migrantů. Je to, že zaprvé je to faktor, za druhé je to hrozně nebezpečné a za třetí je to nebezpečí pro celý Schengen.

A když se tyhle věci všechny dají dohromady: legalizace nelegálních migrantů, kteří se dostali do té země legální cestou, ale zůstali nelegálně, takže porušili zákony.

A do toho ta Ceuta. Teď vidíme vlastně ten závěr, co všechno může jeden stát člen udělat celé Evropě, proti celému Schengenu. A pak se divíme, že na schengenských hranicích máme kontroly.

Někdo říkal, že na adresu Ceuty stačilo jenom několik hodin a vnější hranice EU přestala víceméně existovat.

Mě na tom zaujala ta věc, ta technika, protože my máme už k dispozici zprávu španělské policie o tom všem. Ta zpráva samozřejmě nemusí se zdát úplně objektivní, protože to je stanovisko víceméně vlády, ale je tam několik zajímavých faktorů. A to je to, co jsi říkal ty, ta legalizace těch migrantů.

Tam, někde po sociálních sítích, je tam dokonce v té zprávě obrázek, je tam Sanchez a je tam arabsky napsáno, že legalizace je jenom do 30. srpna. Tak chvátejte, pojďte honem do Ceuty.

A mě na té zprávě zaujala vlastně ta část, která se věnuje technice. A ta samozřejmě totálně využila sociálních sítí. A sociální sítě využili úplně bravurně cíleným způsobem na ten segment, na který to šlo.

Napřed vlastně šířili tu zprávu na veřejných fórech, respektive sítích. Byl to TikTok, byl to Facebook, byl to WhatsApp. Ve chvíli, kdy se ti lidi do toho nasákli, tak to přesunuli do uzavřených skupin, kde si potom vyměňovali konkrétní informace.

A mimochodem tam byla velmi neblahá role sociálních sítí, speciálně Meta, která odmítala svá fóra, ty skupiny blokovat, zavírat, mazat. Prostě říkali, že to neporušuje jejich pravidla, což je šílené.

No a na konci z toho vylezlo to, že bez těch sociálních sítí by vlastně nic podobného nebylo.

Mně to celé připadá jako jeden obrovský experiment. Policie říká, že to nebylo spontánní. Eh, já si myslím, že to vyrostlo z čehosi spontánního právě tím šířením sociálními sítěmi, a z toho se něco obrovského stalo.

Eh, je to poučení. Myslím si, že dneska probíhají obrovské demonstrace ve Španělsku i tady v Bruselu.

>> Dneska mají v parlamentu velmi horko. Ve Španělsku premiér dostává naloženo. Jak to bude mít první důsledek, to už je druhá věc.

Ale v každém případě si myslím, že Ceuta bude v análech, v historii celé imigrační doby, jeden takový přelomový bod.

>> Ne?

Ale to je právě to, co říkáš. Jo.

Ať vlastně, jako my máme hlavní cíle v tom boji proti migraci. Máme boj s těmi převaděči. To je to hlavní. Je to organizovaný zločin, který funguje.

Proto dnes máme na stole i mandát Europolu, Frontexu i Eurojustu, o kterých jsem mluvil, což je správně. Protože ty agentury, když už je máme, jsou to velké agentury, tak potřebujeme, aby mohly proti tomu bojovat.

A zároveň v tom boji ti podkopá nohy jeden premiér jedné země, o které mluvíme, Španělska Sanchez, který prostě hlásí tyhle věci.

A já když jsem včera slyšel zástupce té vlády, který vlastně říkal, že na tu legalizaci koukají i z hlediska jako lidských práv.

Hm.

Tak jsem si klepal na čelo. Jako, já nevím, jestli lidské právo je, že já se rozhodnu, že jdu bydlet do nějaké jiné země a že to jsou moje práva tam budu. No to přece není.

Všichni tady v tom parlamentu, zvlášť tady v parlamentu, vole, přece chtějí ten rule base order, ten pořádek řízený těmi pravidly, aby všichni respektovali ta pravidla, a pak ti vlastně při legalizaci nelegálního pobytu – už to je absurdní, když takhle vyslovíš – řeknou, že to je, že se zabývají lidskými právy. No ale to přece takhle nemůže fungovat.

Teď, když si někdo takhle vezme Sancheze, který to takhle legalizuje a takhle to dá těm překupníkům tam, který jsou na sociálních sítích, to šíření těch zpráv, o kterých jsme se bavili, jak je rychlé.

To je to, tak si tady pak můžeme vymyslet, co chcem. Sanchez tady to zahlásí a je to. Já furt říkám, že to je jak Merkelová s Vírem Šafendasem.

Merkelová řekla Vír Šafendas. Bum. Co tady by zlegalizoval? Půl milionu, teď je z toho přes milion a bum.

To jsou dvě osoby a jejich okolí, které dokázaly úplně změnit Evropu.

To je něco podobného jako, když někdo ti vleze do baráku zadními dveřmi přes sklep, sedne si tam a řekne prostě: „Hele, já jsem chudý, nemám kam jít, a ty budeš říkat: No, tak lidská práva, no tak tady budeme muset asi zůstat." No, tak dobře. Tak jo, já tě přihlásím k trvalému pobytu. To je něco v tom.

Hele, pojďte, pojď už od těch, od té cely pryč. To bysme tady zůstali do večera.

Mě už jako začíná docela chytat, jako šejtan, že už jsem do toho docela kvůli tomu naštvaný, tedě říct.

Hele, měli jsme dvě důležitá témata. Ty požáry jsou důležité, ty nás budou zužovat. Teď jsme měli migraci. Možná pojďme na nějaké ty perličky odsaď, protože tady jich je fakt jako hodně.

Jedna z perliček bylo nařízení o obalech. Toto PPP VR. To bylo opravdu velké téma, nebo je pořád ještě, protože vlastně tady Evropská unie, respektive komise, rada i parlament v minulém mandátu vytvořili nějaké nařízení. Je to nařízení, které se musí implementovat tak, jak je. A teďka v podstatě majitelé hopin zjistili, že když budou chtít posílat třeba marmoládu z Rakouska do Čech, tak budou muset mít v Čechách svého speciálního zástupce a budou se muset v Čechách zaregistrovat jako výrobci. Budou, když to budou chtít posílat do Německa, tak také.

Představ si, že bude nějakej hop a já takovýho znám ze Slovenska, který posílá med do asi 10 států v Evropě, a ty mě už psali, že končí, protože by v každém státě museli dělat znovu každej rok registraci a v každém by museli mít zástupce, který je tam zastupuje kvůli obalu, ne kvůli tomu medu.

Takže ta legrace byla vlastně na konci ta, že když si tohleto uvědomila komise včas a řekli: „Hele, ještě to neuděláme," tak rada to přesto odsouhlasila, že rada států, státy samotné, ne tady úředníci řekli prostě: „Ne, jdeme do toho."

A jeden úředník už jako doporučoval a musím říct teda, já jsem si to dokonce opisoval, že to je „zieve Unterforhi", což je nádherná německá úředničina. [smích] Je to zjevně, zjevně nepřiměřené opatření.

Takže teď se přemýšlí o tom, co se s tím udělá. A komise doporučila státům, aby řekli: „Tak to zatím nedělejte. Ono je to nařízení, ale zatím to odložte, zatím to nedělejte. Nebudeme se s tím nějak zatím trápit a my se na to podíváme."

Je tady nějaký návrh, ale z pomalosti našich orgánů tady to bude trvat zase rok, dva, než se tahle škoda vůbec stane. Takže to si myslím, že si Evropská unie v tomhletom směru uřízla velkou ostudu.

Je tady jedno pozitivum, musím říct. Přeci jenom jsem našel ve svých zápiscích tady. Od 19. června jsou nová pravidla. Když uzavřeš nějakou smlouvu, to znamená kupní jakoukoli přes vzdálený přístup, to znamená online, tak platí samozřejmě to pravidlo, že do 14 dnů můžeš odstoupit. A teďka to musíš dělat takovým formulářem a někam napsat a něco si stáhnout, vyplnit. Tak teď už by to mělo být jednoduchá online funkce, čili měl bys tam mít i to tlačítko odstupuji.

Aha. Jo, že by se to mělo urychlit, měly by odpadnout takové ty fičky prostě, které některí prodejci dělali. Takže tohle je dobrá věc, to je pozitivum. Nepomůže to těm lidem, kteří uzavřeli smlouvu třeba před rokem, že todle už do toho nespadá, jo. Takže tohle je fajn. Přece jenom jsme jedno pozitivum našli, jo.

Tak já jsem zrovna teďka objednával něco z Itálie, takže je dobrý, že si na tom webu hledat nějakou tu možnost odstoupení. No, tak ještě kdyby mi Google sám nepřekládal tu italštinu, tak nevím, co mám dělat.

Ale to je dobrý. To je fajn.

No, ty obaly. Ty obaly, to je. Já když se o tom bavím, tak mi vždycky přijde na paměť největší absurdita, kterou si vždycky říkám, když si otvírám plastovou láhev – ty víčka. [smích] A teď si říkáš jako, co za to úředníka musí být, aby ho do toho textu legislativního, který má být úplně utaženej na poslední šroubek, který má být nějakým způsobem, aby se dal pracovat.

Tak jak jakéhokoli úředníka mohou napadnout takovéhle hovadiny, s prominutím, že pak z toho vznikne něco, co nemůžeš použít? Ty komise řekne: „E, zatím to neimplementujte." A nebo že jednoho rána se probíš, koupíš si pasta láhev a zjistíš něco, co vlastně všichni přehlédli – že je víčko přidělané na pevno, které 90 % jí stejně utrhne. Ty vole, tak jo.

Hele, u těch obalů je toho ještě víc, jo. Tam jsou takové věci, které budou hrozně motat hlavu nápojářům, ať už je to Coca-Cola nebo pivovarníci, co se týká plechovek a jejich přepravy a podobně. To není úplně o tom, ale nějaký ten vtípek nakonec přeci jenom, co?

No počkej, ale teď my máme, já si myslím, že máme úplně stejný.

Máme tu jednu iniciativu toho. Řekni to.

Ne, my jsme, hele, mě [smích] to připomínám. My jsme tady minule seděli s Janou a bavili jsme se o tom, že někteří poslanci očividně nemají co na práci, když píšou emaily, že nemáš stát v těch frontách u baru, které jsou vyloženě pro Mapy, že máš stát ve frontě pro všechny. Já do té doby nevěděl, že tady je fronta pro Mapy.

Pak psal s tou bednou, že ji nemáme používat a tam je smysl, že si ty věci máme vozit s sebou a ne bednou. Takže když to vezmu do Čech a pak z Čech do Štrasburku, což je ještě delší ta stopa. No nevadí, pominu.

A teď přišla ta iniciativa dalšího poslance nezarazeného, který posílá komisi otázky na to, jak bude řešit, že v autech mizí CD přehrávače.

Ano, opravdu. Takže nová auta s novými technologiemi už nemají CD přehrávač a tento poslanec chce řešit, jak si jim to CD svoje doma nebo kde může přehrát.

Jo.

A píše tam, že je to, jestli to je nějakej záměr a že to škodí rozmanitosti a já nevím čemu všemu, a jestli by nemohla komise prostě způsobit to, že by ti lidi měli mít právo si ten CD přehrávač tam objednat, když si to auto kupujou.

Jako, já jsem napřed myslel, že to je jenom vtip.

[smích] Já úplně nevím, jak to kdo nový autorizuje.

>> Chtěl jsem na to, chtěl jsem tomu kolegovi připsat, že by do toho, aby to zahrnul ještě právo na popelník, >> jo, a něco s VS a takovýhle věci, ale už jsem toho potom nechal, ale eh, prostě takhle to je, no, jako.

>> No, takže hele, měli jsme pozitivní zprávy, eh, měli jsme se zasmáli.

Já si myslím, že nevěžíš čas >> to dneska, to dneska ukončit.

Všem vám děkujem, že si nás poslechnete nebo že nás budete sledovat a těšte se na další díly.

Mějte se krásně.

>> Mějte se, na shledanou.