🔴 ŽIVĚ: Jurásek + Janda: Rozvoj Brna, budoucnost měst a historie pravice | #fackazprava

Tak já zdravím po čase opět v mé podobě ve pořadu Facka zprava, takže pořad s Michalem Jandou a tentokrát jsem si tady pozval svého kolegu z Brna, který vlastně bude kandidovat tady v Brně do zastupitelstva.

No a myslím si, že má co říct nejenom o Brnu a rozvoji, ale i samozřejmě o řekněme takových pikantnějších věcech, ale to si necháme na průběh vysílání.

Já teďka předám slovo tobě, Ondro, a prosím představ se nám, ať diváci Facka zprava vědí, kdo dneska s nimi bude tady hovořit, kdo bude případně odpovídat na jejich dotazy.

Takže jenom pro informaci: Ondřej Ďurásek je vlastně můj kolega z Brna, je to místopředseda Svobodných pro Jihomoravský kraj a v podstatě je to člověk, který kandiduje na starostu městské části Brno-střed tady v Brně.

Takže Ondro, předávám ti slovo. Jestli chceš něco nám divákům říct, co bys tak nějak popsal podrobněji i něco osobně, tak samozřejmě prostor je tvůj.

Dobrý večer.

Pro ty, kteří mě neznají, což je pochopitelně asi většina, jmenuji se Ondřej Jurásek.

Já jsem celoživotně občanem našeho města Brna.

Profesně jsem začal jako ekonom obchodního provozu.

Vždycky jsem byl docela romantická duše, takže z hlediska sportu v dávných letech to bývalo aikido, jízda na koni, ruční palné zbraně.

No, časem jsem se stal vášnivým hráčem Go, což mně zůstalo do dneška a v podstatě od 90. let jsem silným příznivcem pravicových až libertariánských myšlenek a to zejména v ekonomické oblasti.

Kdysi dávno jsem politicky začal v ODS.

Jasně.

Pomohl jsem jednomu starostovi. Já jsem také v ODS.

Dodnes nelituju. Byl to dobrý skutek a myslím si, že jsem prospěl dané městské části.

A po mnoha letech se k politice vracím aktivně, protože si velice vážně myslím, že je naprosto nezbytné změnit v tomhle městě přístup.

Hlavním problémem našeho města je, že ho víceméně 20 let vede parta 10 až 15 víceméně stále stejných lidí.

Kdyby náhodou, tak v tuto chvíli osou všeho je samozřejmě Robert Kerdl Černý, že jo.

A v zásadě jde o to, že v našem městě existuje silná koalice jak na magistrátu, tak na Brně-středu, jejímž osou je ODS+.

Ano, ostatní strany jsou napojeny, to je pravda, ale všechno základní rozhodování se děje v podstatě v úzkém okruhu lidí.

Co myslím základním rozhodováním? Velké investiční a páteřní projekty, velké přesuny peněz.

Já si myslím, že po všech těch dekádách město nutně musí projít nějakou změnou a výměnou garnitur.

Tak Ondro, já bych se tě tady teďka zeptal na nějaké věci, protože samozřejmě, když se člověk rozhodne, že kandiduje, tak si musí zvolit nějaký program.

Co bys ty vypíchnul jako nějaký stěžejní body pro Brno a jestli můžu s nějakým třeba přesahem i pro ostatní města, protože si myslím, že když jsem četl, co vlastně připravujete, tak si myslím, že je to věc, která se dá do určité míry aplikovat i na jiná města?

To ty bys vlastně s takovýmhle přesahem navrhoval, aby prostě např. i ostatní občané v ostatních větších městech, možná i středně velkých, měli prospěch?

Já ostatně si pamatuju, že jeden bod, který vy tam máte, tak platil vlastně myslím, že první v Teplicích, že jo.

Takže určitě zkus se na to podívat i tímhletím pohledem.

Ano, jistá inspirace z Teplic byla, ale než se k tomu dostanu, dobrá, podívejme se na to globálně.

Problémem Brna číslo jedna a vlastně všech velkých aglomerací ve skutečnosti je jediné, nebo to nejdůležitější, co trápí lidi, je pochopitelně cena bydlení.

Má to hromadu souvislostí.

Tady teďka odcházím od komunálu na celostátní úroveň.

První základní problém je, že u nás byty jsou uchovávatelem hodnoty, nikoliv službu, která má zajistit bydlení nějakých osob.

Američan, když spoří na důchod, kupuje akcie.

Americký podnikatel, když hledá další zdroje financí pro svou firmu, jde na burzu.

U nás z mnoha důvodů je situace úplně jiná.

Náš občan si koupí nemovitost jakožto ochranu před inflací, jakožto uchovatele hodnoty proti různým reformám finančním, případně důchodovým, se kterými přicházejí a hlavně budou přicházet jednotlivé vlády.

A podnikatel, když si eventuálně jde pro peníze, tak si jde do banky.

Když máme občany, kteří mají na to si spořit, třeba na penzi a teďka mluvím o nejbohatší třetině národa, nemusí to být hned mogulové, ale lidé, kteří dokážou opravdu vydělávat v tisících Kč ročně, tak se jejich prostředky ukládají v zásadě dvěma způsoby.

Buďto konzervativně nakupují investiční fondy, ve kterých je kladen důraz na fondy realitní, nebo rovnou dokonce na státní dluhopisy, nebo si rovnou jdou nemovitost či byt koupit osobně.

Existuje něco, čemu se nazývá městské farmaření a dokonce jsou lidi, kteří investují přes soustavu hypoték takzvaným pákovým efektem.

Problém je, znám to moc dobře z mé praxe, což je problém ve velkých městech.

Druhým problémem velkých měst je, že budou i nadále růst.

V podstatě něco od času Josefa II., poslední skoro tři století máme proces přesunu lidí z venkova do měst za prací, za lepším životním standardem, za uplatněním, za naprosto jiným životním stylem a jinými očekáváními, a tento posun se postupně vlastně zrychluje.

Ve skutečnosti si myslím, že za zhruba 50 let bude mít naše vlast asi tak čtyři velké aglomerace.

Bude to Praha se zázemím ve Středočeském kraji, Brno se zázemím v kraji Jihomoravském, potom Dvojměstí Pardubice-Hradec Králové se zázemím ve východních Čechách a poslední bude aglomerace Ostrava-Katovice a tam se soustředí 80 % obyvatel.

Takže jestliže dneska má Karlovarský kraj nějakých 250 000 obyvatel, jsem si dost jistý, že za dalších 50 let to bude 40 000.

A kdo neví, o čem mluvím, ať navštíví třeba tak krásné místo, jako je Bečov nad Teplicí a zkusí přemýšlet o tom, jak tam žijí místní, čím se tam živí. Ať navštíví nejlepší místní restauraci, která sice je zasazena v krásném prostředí, ale v zásadě je gastronomicky 20–30 let pozadu za tím, na co jsme zvyklí ve velkých městech. Ať se zeptají v malých obcích a v okresních městech, kam mizí lékaři, kam mizí doprava do krajských měst, ale je to vlastně logické.

Pokud mladý člověk odejde ze své vesnice, no, nejpozději v 15, ale v podstatě odejde po základní škole, jo, takže někdy i už na druhý stupeň základní školy.

Tady ty si tě musím zastavit, Ondro.

Tady právě přesně tohle je to, co dělám já vlastně v realitách, že jo, že se prostě pohybuju přesně v tomhle a vidím ty přesuny, protože mohu potvrdit, že co se týče toho, tak ve své podstatě ve chvíli, kdy člověk hledá bydlení tady v těch velkých městech, tak samozřejmě se to nesmírně zdražuje a je to komplikované spoustou dalších faktorů.

Jo, tady třeba v Brně je proklínaná prostě D1, D2, že jo, ta je věčně opravovaná.

Já si nepamatuju, kdy na D1 nebo na D2 nebylo nějaké zúžení.

To je prostě prakticky evergreen.

No a to, co je vlastně asi to nejpodstatnější, tak je samozřejmě to, co vy jste s tím vlastně chtěli dělat, protože jedna rovina je stavební zákon, který se teďka nějakou formou projednává a druhá rovina je vlastně to, co se dá udělat v té městské samosprávě, že jo.

My se můžeme s posměchem říct, že se tady můžeme bavit o jisté politické straně, která zlikvidovala prakticky stavební řízení. Piráti, konkrétně pan Bartoš to měl na starosti a jejich největším sloganem je, že chcou stavět byty.

A vlastně co se toho týče, tak i ta jejich brněnská, řekněme odnož, která se tu chystá, tak taky chce stavět byty.

Tak já si vždycky toho hrozně hrozím, protože vím, že prostě, pokud to člověk prostě nemá promyšlený, tak stejně nic neudělá.

V Brně nechat začít stavět nějaký byty, bavíme se třeba víc jak dekádu, než se něco podaří domluvit.

Tak promiň, teďka můžeš určitě se do toho pustit.

Takže co se týká celostátních řešení, určitě potřebujeme skutečnou burzu, na které bude nějaký jiný zajímavý titul než ČES. Optimální by byla akciová burza funkční celoevropská. To je první problém.

Druhý problém je samozřejmě stavební zákon.

A třetí, co se musí okamžitě změnit, je způsob podpory bydlení.

Náš stát ve skutečnosti bydlení podporuje, ovšem na straně poptávky, ne na straně nabídky. Bez skutečnosti už statisíce lidí berou takzvaný příspěvek na bydlení.

Jaký je výsledek?

No, výsledek je takový, že je to taková masa lidí, že vlastně dokázali zvednout cenu nájemního bydlení na trhu.

Ten pronajímatel je upozorní, že když na to nemají, není to takový problém. Nemusí to být za 10, může to být za 15. Stačí si vy zajít na úřad a vyřídit si příslušný příspěvek.

Jako extrém tohoto přístupu je takzvaný obchod s chudobou. To je vyvážení, řekněme, nežádoucích nebo nepřizpůsobivých spoluobčanů, často romského etnika někam do pohraničí, kde je nechají bydlet v nějakém rozpadajícím se domku nebo dokonce garzonce za cenu nájemného bytu na Vinohradech.

Úřad to platí.

Ty lidi tam bydlet musí, protože se jich nikdo neujme a nikdo jim jiné bydlení nedá.

Pronajímatel je spokojený.

Není to úžasné?

A tomuhle se prosím u nás říká podpora sociálně slabých a podpora bydlení.

Musím říct, že jsem se s tím setkal v praxi, kdy prostě vidím, kolik opravdu ty lidi dostávaj a je to fakt ve většině případů prostě i větší část toho nájmu včetně energií.

A ano, máš pravdu. Ono to samozřejmě zdražuje potom ve výsledku právě ty nájmy, ale zase na druhou stranu já si osobně myslím, že ten největší problém je, že se prostě nestaví a stavět prakticky nedá, protože všechny ty regulace a věci, který tady jsou, tak jsou naprosto šílené.

A z mýho pohledu asi největší problém třeba právě z městských částí, které povolujou nějaký bytové domy, je, že nemají vůbec funkční infrastrukturu.

Jo, já znám určité lidi, kteří prostě pracovali tady pro brněnské komunikace a vím, že prostě pro ně, pro ty politiky, kteří rozhodovali, ta partička, o které tu mluvil, tak bylo důležitější přestřihnout pásku na nové cyklostce, protože jsme zelení, to je strašně důležitý.

Místo toho, aby se prostě ty lidi zaměřili na to nejpodstatnější a to je prostě oprava těch silnic a komunikací, rozšiřování, jo, protože ve většině případů, když se potom prostě bavíš o tom, proč ti tady někdo nepovolí postavit bytovej dům, tak je to, že po tobě požaduje parkovací místa, protože ta lokalita to nenabízí.

A když tak samozřejmě se parkovací místa ubývají, protože prostě je to přeci cool ubrat parkovací místa, to je hrozně důležitý.

Lidi si rádi budou chodit pěšky, že jo, podle principu patnáctminutových měst.

No a druhá rovina, která tu je, tak je samozřejmě, že ty komunikace, co jsou, tak jsou prostě naprosto nevyhovující.

Není možný tady prostě postavit v některých brněnských částech sídliště, které má třeba 3 000 lidí, protože ve chvíli, kdy ty lidi pustíš do aut a vůbec všeobecně do té dopravy, tak samozřejmě ti to udělá naprosto totální zácpy.

To znamená nikdo tady neřeší okruhy.

Ty se teďka po mnoha letech začínají stavět, ale to je pozdě.

A druhá věc, kterou vidím a to není jenom Brno, že jo, to vidíme všude, tak prostě to nejpodstatnější je dálniční síť, jo. Vesměs ve většině případů, když se tady třeba bavíme o tom, že jsou ucpaný dálnice kolem velkých měst, není to dáno tím, že by všichni, kteří po těch dálnicích jedou, chtěli a priori do toho města.

Jim nic jiného nezbývá.

A oni prostě musí, protože jiná dálniční síť neexistuje.

Tady od roku 1995, jestli se nepletu, existuje nějaká koncepce výstavby dálniční sítě a za těch skoro 40 let, nebo v našem případě 13, tak za těch 31 let, no prostě jestli se postavilo jako 20 %, jo, a všichni oslavujou, že otevřou 5 km dálnice.

Takže tady jakoby vidím to, že tady to bydlení má mnohdy prostě přesah právě do toho rozměru i celostátního, takže to samozřejmě potřebuje nějakou formou koordinovat.

No, ale proč se tě na to ptám, Ondro?

Zkus nám teďka říct vlastně, co jakoby je ta představa, protože v Brně je samozřejmě spousty možností, kde se dá stavět.

Některé jsou blokované jistou určitou vtipnou věcí, která se tu řeší 100 let, jako nádraží, a spoustu a spoustu dalších věcí.

Kde ty vidíš tu největší překážku pro ty občany, pro ty obyvatele?

Tak další, třetí, poslední důležitou věcí z celostátního pohledu pro podporu výstavby, kromě toho, jak říkám, změny investičních priorit a kromě toho, že přeneseme podporu bydlení na stranu nabídky a ne poptávky, je samozřejmě změna rozpočtového určení daní, protože dneska vlastně není obec vůbec motivována, obec víceméně jakékoliv velikosti k výstavbě.

Protože když jako starosta postavíš třeba novou čtvrť nebo nové sídliště, rozhodně si nemysli, že se ti zvýší výběr daní.

Ve skutečnosti výběr daní se ti vzroste třeba, to záleží na struktuře obyvatelstva, dejme tomu o 5–6 %, zato výdaje na infrastrukturu s tím spjatou, to jest kanalizace, voda, rozvody sítí, zahuštěná městská doprava, ti stoupnou dramaticky.

Takže vlastně a je a ještě kromě finančních nákladů budeš muset řešit náklady politické, protože místní nadšení určitě nebudou.

Snížíš jim kvalitu života tou stavbou a navíc ještě hrozí, že bys dokonce mohl perspektivně, zatím teoreticky, ale mohl snížit hodnotu jejich bytů, protože oni už bydlí.

Oni nemají důvod podporovat někoho, kdo bydlet teprve potřebuje.

Rozhodně nechtějí, aby se z jejich osmimilionového bytu stal šestimilionový jenom proto, že někdo začal opravdu intenzivně stavět.

Co se týká lokálních věcí, můžeme v rámci konkurence podporovat různé typy výstavby.

Nikde není psáno, že všecko musí stavět jenom soukromý developer, i když já jim fandím. Může jim klidně konkurovat, dejme tomu, družstevní výstavba, kterou můžeš podpořit třeba tím, za jakých podmínek jim dáš, nebo prodáš pozemky dané obce. To je ta podpora na straně nabídky.

Co se týká dalších motivací, je nutný motivovat lidi, aby ve své obci, v které opravdu žijí, byli taky přihlášeni. V Brně jsou lidé, kteří odešli do Brna, dejme tomu, už v těch 13, 14 letech, začali studovat na střední školu, přešli přes vysokou. Najednou koukají, že jsou v Brně 15, 20 let, nemají důvod se vracet, protože ve své rodné obci, dejme tomu 2tisícové, nemají žádné uplatnění. A celou tu dobu tady vůbec nemusí být hlášeni, protože mají, dejme tomu, nějaké majetkové závazky ve své rodné obci, a z určitého důvodu se nemůžou odhlašovat z té nemovitosti. Třeba proto, že je taky družstevní, nebo proto, že jsou nějaké rodinné vztahy a tak dál. Tady nejsou přihlášeni třeba proto, že žijí v různých podnájmech, často podivných, a ten pronajímatel jim ani nemusí chtít vydat potvrzení o trvalém bydlišti.

No hele, Ondro, tady tohle je věc, která u toho trvalého bydliště tam vlastně ten majitel té nemovitosti to technicky zakázat nemůže. Ale na druhou stranu samozřejmě víme, že když prostě je někdo, že se rozhodne, že se mu to nelíbí, tak se to asi potom nějak dá pořešit.

Každopádně já spíš třeba v rámci tohohle vidím velkej problém s parkováním v Brně, jo, všeobecně. Prostě pokud nemáš hlášenej trvalej pobyt, vznikají ti tady modré zóny, tak vlastně potom nemáš šanci získat to parkování.

A já dokonce jsem se setkal s přístupem jednoho mýho známého, kterej se prostě rozhodl, že to odignoruje po svém a spočítal si, že množství pokut, který dostane za parkování, se mu vyplatí oproti zaplacení si legálního parkování na modré zóně. Vyzkoušel si to jeden rok a pak to takhle dělal. Já ne, nikoho na nic nechci navádět. Já jenom říkám, že prostě i tohle je nesmyslně nastavené, protože ve chvíli, kdy chci, aby to město bylo funkční, tak proč bych to měl vlastně podmiňovat něčím jako je trvalej pobyt? Důležité, že ten člověk tu je, platí daně. A to, kde má psanej trvalej pobyt, vlastně nerozhoduje nic.

Jo, tohle mně přijde jako opravdu hloupej byrokratickej šiml. Něco za něco jenom proto, aby to bylo. A ve skutečnosti to nepomáhá nikomu. A ve své podstatě je v dnešní době, upřímně, trvalej pobyt jen adresa komunikační pro tu osobu a stát. Nic víc. Je to jako nemá žádnou větší hodnotu, validitu, jo. Takže prostě z mýho pohledu tohle je věc, která by neměla být v rozhodování toho města o ceně třeba parkování rozhodující, protože ten člověk, jestli tam má nebo nemá hlášenej trvalej pobyt, prostě neovlivňuje vůbec nic.

Jo, to je zase potom jen to, jako jsem říkal předtím, jo, prostě že si někdo stěžuje, že se mu něco nelíbí.

>> Až na tu drobnost, že část tvých daní je samozřejmě odváděna na celostátní úroveň a část se redistribuje na tvůj kraj a na tvoji obec. Takže jsi hlášen, dejme tomu, v Bludově. Tak navzdory tomu, že žiješ, dejme tomu, trvale každý den 20 let v Brně, tak Brno z tvých peněz neuvidí v podstatě vůbec nic.

>> To je ale špatně nastavený systém daňový. Prostě já si řeknu, mám tady bydlím tady, tak bych chtěl ty peníze alokovat sem. To je jenom otázka změny toho systému. Tam bych asi neviděl problém.

Vrátím se trošku na začátek. Vrátím se ke své kritice vedení tohoto města. My jsme města Brna. Pro ty, kteří dorazili – jistě. My jsme nakonec po určitých úvahách založili koalici volební koalici pro komunální volby v Brně.

Musíš se trošku vyprsit, aby to bylo vidět.

>> Teď nevím, budu muset trošku vstát. Založili jsme koalici Brno naplno. Spojili jsme menší pravicové konzervativní strany. Spojili jsme Svobodné, Trikolóru a Piráty. Opíráme se o podporu Moravanů a postavili jsme koalici ze stran, které nejsou v tuhlecté chvíli napojeny na radniční mašinérii a na tu nevyhlášenou národní frontu stran, které mají prostě svůj důvod s vedením našeho města vždy lojálně spolupracovat, protože žádáme kompletní obměnu.

Naší lídryní a kandidátkou na primátorku je paní Klára Diptáková, bývalá starostkou Maloměřic a Obřan, bývalá náměstkyní primátora Vokřála. Její největší politický čin, který si lidé do dneška pamatují, je, že vystoupila proti pokračování privatizace bytů ve chvíli, kdy došlo po deregulaci nájemného k velkému rozevření nůžek mezi prodejní cenou a skutečnou cenou těch bytů. Kdy se stal celý projekt, který měl svoje důvody v určité době, už prostě politicky a právně neudržitelný. A stála si za svým názorem, i když nakonec musela rezignovat.

Je to docela aktuální téma, protože s byty se v Brně a hlavně na Brně Středu velice pozoruhodně kšeftuje i dnes.

My se zaměřujeme na celkem konzervativní voliče, na obyčejné lidi, kteří pracují každý den a na konci měsíce se ptají, kde jsou jejich peníze.

Tady bych se možná trošičku u toho zastavil, Ondro, protože všichni určitě známe z minulé vlády jistého ministra životního prostředí pana Hladíka, který vlastně předtím působil tady v Brně. Tenhleten úžasný pan ministr, přesto, že v den jeho nástupu na ministerstvo mu vtrhla policie do jeho kanceláře v Brně, tak přesto všechno byl ministrem. Nikdo se nad tím nepozastavoval, média o tom nějak nepsala. Přitom byl skutečně v hledáčku policie. Došlo k nějakému vyšetřování. Dnes je to vyšetřované.

Já k té kauze mám určité podrobnější informace a je hrozně vtipný, že v kontextu téhle věci náš současný pan prezident nechtěl jmenovat jistého Filipa Turka, protože prý něco trestná činnost a tak dál. Nic z toho nebylo nikdy prokázané. A tady člověk, kterej reálně měl prostě policii v kanceláři při nástupu na jinej úřad, tak jako je všechno v pohodě, jo?

Tadle Hydra, která tady byla v Brně, tak prostě jednoduše, řekněme to na rovinu, psala na bílý koně prostě byty, který se rozdávaly na základě nějakého klíče. No a ty lidi potom ty byty samozřejmě privatizovali. A ty, kteří byli v pozadí, tak z toho měli krásný vývar. Takže jo, v Brně se taky krásně korupčilo. Ano, pan Hladík v tom je namočenej až po uši, ale všude chodí, usmívá se a je čistej jak lilie.

>> Dobrý. Tak až se stanu starostou Brna Střed, zasadím se o to, že jednu kancelář přímo v budově radnice vyhradíme hospodářské kriminálce, aby to neměla daleko, aby měla své detašované pracoviště přímo u nás. Jo, jo, jo.

>> Protože na radnici Brna Střed chodí v podstatě víceméně co čtvrt roku. To jsou ty teatrální vstupy, ty natáčené, jo.

>> Ano.

>> Kolikrát přišli naprosto v klidu a tiše prostě pro nějaké papíry. V jednom, ve dvou lidech to nebudeme hodnotit.

Dobrá, to jsem možná trošku přehnal, ale v zásadě bohužel situace je taková, že tímto směrem bohužel má Brostřed nakročeno.

To je neskutečná ostuda a určitě je nutný s tím něco dělat.

Ty už jsi nakousl problém parkování.

Jako pravičáka mě neskutečně štve, že v rámci modrých zón vlastně prodáváme lidem něco, co my tam nejsme.

Současné vedení radnice prodává lidem něco, co jim nemůže garantovat.

V podstatě si platíš paušál za právo parkovat v modré zóně, ale ve skutečnosti získáváš právo hledat svoje místo v modré zóně na ulici, kde bydlíš.

To je přece divný.

Je to něco jako dejme tomu, že mám hlediště o 150 lidech, tak udělám koncert a prodám na to 200 lístků.

Proč ne, že to je typicky Praha.

Takhle to funguje i v Praze.

Tam máš o 13 třídil víc prodaných těch parkovacích lístků, než je reálně parkovacích míst v těch daných čtvrtích.

Takže je to prostě hra taková: ta škatule, škatule, hejbejte se.

>> A potom ono to tím nekončí.

Samozřejmě motorismus není o tom, že parkuješ.

Motorismus by měl znamenat, že se pomocí toho vozidla někam dopravuješ.

Ideálně v situaci, kdy ho opravdu potřebuješ.

No to znamená, že v cílové destinaci musíš také zaparkovat a v té cílové destinaci bude taky modrá zóna, protože logicky v sebeobraně po Brně středu i další městské části vyhlašují svoje modré zóny, aby se u nich neodkládala vozidla v nezvládnutelném množství ze sousední čtvrti.

Takže ty jako držitel povolenky v podstatě jako rezident z modré zóny, který si platíš svůj roční paušál, přijedeš do jiné čtvrti, do jiné modré zóny a tam si hledáš parkovací automat.

No tak končí to tím, že máme vlastně zaparkovaných spoustu vozů po městě, jejichž majitelé odráždejí od chodníku dvakrát do měsíce.

Nevím, jestli je to úplně správně.

Proto Brno naplno prosazuje modré zóny pro rezidenty zdarma a lze i podepsat příslušnou petici za změnu městské vyhlášky a legislativy s tímhle spojené.

A potom máme samozřejmě ještě další motiv.

Považujeme to stejně jako poplatky za odvoz odpadu za další skrytou daň nad rámec daní, které už se platí.

V podstatě jsou to základní městské služby, které by měly být poskytovány za to, co už město vybere.

Naše město ve skutečnosti vybírá čím dál větší finanční prostředky nejenom od občanů, ale i od firem.

A ve výsledku ale taky nachází další a další projekty, ve kterých ty prostředky úspěšně topit.

>> Tady se právě na tom zeptají, jak zaplatíte redukci poplatku za odpad, jak zaplatíte modré zóny zdarma.

Tady právě Ondro, jestli můžu do toho vstoupit, protože určitě si myslím, že tohle je věc, která si zaslouží i nějakou suvku.

Jde o to, že vlastně ve chvíli, kdy je nějakým paušálem stanovená nějaká věc, tak jak ty říkáš, nad rámec zdanění, které prostě platíme každý, tak vlastně vždycky na tom je nejvíc bitý ten, kdo řekněme má nejnižší plat, nebo je to třeba i důchodce, a je to stejný jako s poplatky pro televizi, jo.

Vlastně ve své podstatě ve chvíli, kdy já nastavuju něco paušálně, tak musím to vybírat, a samozřejmě ten výběr potom něco stojí, jo. Známe případy spousty exekucí s tím spojených, s vymáháním těch poplatků za popelnice a podobně.

Děti už od 18 let jsou v exekucích kvůli tomu, že rodiči to neplatili a podobně.

A vlastně ve chvíli, kdy si to udělá touhle cestou, tak se ušetří obrovský množství peněz na tu administraci toho.

Na druhou věc je to na druhou stranu vlastně férový.

Ten, kdo platí největší daně, tak platí samozřejmě vždycky ten největší podíl.

No a ta třetí rovina, tak je samozřejmě i to, že ve chvíli, kdy by se samozřejmě, jak to říkal, změnila ta alokace peněz pro ta města, tak samozřejmě ta města s tím mají mnohem lepší prostor operovat a nemusí, nebo myslím si, že by měli i lepší prostor pro rozvoj.

Takže jako zase je to nějaká určitá věc, která i z toho praničovýho hlediska si myslím, že právě v tom komunálu má hezký základ.

Torej, skočil jsem ti do toho.

Určitě pokračuj dál, Ondro.

Je docela dost věcí, na které je dobré se podívat.

Tak dejme tomu, jednou z oblastí, o které se vůbec nemluví, je redistribuce prostředků na podporu sportu a různých volnočasových aktivit.

Ve skutečnosti největší prostředky dostávají velké sportovní svazy a velké organizace typu sokolů, orlů, fotbalistů, hokejistů a vůbec se nenahlíží na změnu priorit ve společnosti nebo na změnu životního stylu.

Existuje hromada lidí, kteří se věnují takzvaným menšinovým sportům a neberou podporu vůbec žádnou.

Třeba praktický příklad.

Máme překvapivé množství lidí, kteří se zabývají házením šipek.

Máme tady hráče petangu.

Máme tady svazarmovské sporty typu střelba ze vzduchovky.

Dnes už samozřejmě nemáme svazarm, ale ty sporty jsou tady stále.

A já se ptám, jestli je opravdu nezbytné všechno dávat několika největším prověřeným organizacím, které velice často přesouvají svoje zdroje pod záminkou podpory sportu dětí a mládeže, ve skutečnosti ke sportu nejen výkonnostnímu, ale vlastně vrcholovému a rovnou bych si dovolil říct komerčnímu, jako je Kometo Brno.

Takže my navrhujeme systém vočeru, který by umožnil občanům našeho Brna spolupodílet se na rozhodování o tom, kam budou tyto prostředky doopravdy alokovány.

Možná bysme se divili, možná že zjistíme, že je mnohem větší zájem o podporu cyklistiky, než třeba o podporu fotbalu.

Já nevím, ale určitě by byl zajímavý experiment.

Něco udělat se systémem, kde opět naprosto stejní lidé z těch stejných organizací, u těch stejných úředníků vyřizují ty samý dotace 15, 20 a ještě delším rokem.

Samozřejmě z hlediska úředního je to jednoduché, ty lidi to umějí.

>> Tomu rozumím.

Ondro, pojďme se teďka trošku přesunout ještě k jinýmu tématu.

To je vlastně taková doprava, která v Brně má docela, nebo respektive všude slyšíte ty vtipy, že jo, Brno je hezky rozkopaný.

Já musím říct, že s tím naprosto souhlasím, protože je léto, tak to se nejlíp rozkopává, vždycky Brno, a já tady konkrétně na ulici, kde teďka bydlím, tak taky mám rozkopáno, mám radost. A ve většině případů, co tady bydlím, tak je tady rozkopáno.

Každopádně, co chci říct, tak je vlastně asi ten nejvíc zajímavej projekt, a to je Benešovo nádraží.

Já než ti dám slovo, tak já k tomu řeknu můj komentář, protože můj strejda je člověk, kterej celoživotně učil, vlastně kohokoli, kdo musí mít drážní zkoušku.

To znamená řidiče trolejbusů, vlaků, tramvají, brněnských šalin, abysme to řekli správně, metra a tak, musí vlastně projít takovouhle zkouškou.

A já jsem se o tom tématu tady toho brněnského nádraží s ním bavil, a on mě říká: „Hele, to je víc jak 100 let stará písnička. To není teď."

To je fakt 100 let stará písnička, a my díky tomu máme – pardon – tou jižní část Brna uzavřenou, protože tam by to nádraží vlastně mělo stát.

Teď se to teda otevřelo, teď by tam měly vznikat nějaké bulváry, bylo zbořeno staré komunistické Tesco, mělo by tam místo toho být nějaké kancelářské objekty, byty a podobně. Je to všechno hrozně krásné.

Já k tomu musím říct akorát jednu podstatnou věc, a to je to, že sice jako vlak tady bude, ale zase na druhou stranu infrastruktura ta celostátní je jako docela vtipná, jo. Když se na to podíváme, my jako Evropa máme takový paradox, že u nás se vlastně létá na větší vzdálenosti.

Když se podíváte do asijských měst, tak tam se cestuje rychlovlaky a prakticky to, že řekněme v Japonsku už oslavili nějaký 100 let – tedy 100 let – 50 let – eh – TGV – nebo – nebo – ne – Shinkansen, pardon, Shinkansen, který jezdí prostě kolem 300 km/h někdy i rychleji.

A my tady máme – máme – koridory, kde se dá jet 160, tak je to docela dost vtipné. A na tohle má navazovat nějaké nádraží.

A k tomu nádraží samotnému: já když jsem viděl ty návrhy, já tomu říkám rozkopnutá taška, ze které koukat veky a nejsmutnější na tom je prostě to, že je to zase jaký si designový paskvil postavený ze skla.

To znamená v létě tam bude nechcípaní a v zimě tam bude kosa. Ale vypadá to hrozně krásně na propagačních materiálech.

Přitom prostě když se podívám na jakoukoli stavbu tohodle typu – já třeba zmíním Francii a letiště Charles de Gaulle – kde prostě když je vedro, tak tam nemám jen zpnutí, jako fakt nechcípaní, klimatizace nestíhá, všechno možné.