Uctění památky obětí - Lidice 2026 (1)

Ahoj, ve vysílání.

Zdravím vás. Zdravím všechny diváky Raptor TV.

Moc všechny doufám, že se díváte na tenhle event a sledujete to. Aspoň já jsem tady neviděl jednoho jediného opozičního poslance, což je za mě naprosto neuvěřitelná hanba. Že jsou to lidi, kteří jedou na sjezd německého svazu, ale nejsou... No ano, ale to je předseda senátu. Ten sem se hlásí z pozice své funkce, ale neviděl jsem tady jednoho jediného opozičního senátora, jednoho jediného opozičního poslance.

To, že pan Matěj Ondřej Havel si jede támhle na sjezdu do toho německého svazu do Brna a nemá odvahu se ukázat tady, to je jenom ukázka, za koho skutečně bojuje. Je to hanba. Hanba všech opozičních poslanců.

Já bych jenom připomněl jednu věc. Tady na tom místě, který je prosáklý vlastně českou krví, ten, kdo to nařídil, tu likvidaci, ty vraždy, které tady proběhly, byl jistý knihupec z Karlových Varů, Karl Frank, místopředseda sudetoněmecké strany.

Jo, takže když někdo mluví o Lansmannschaft a o milých krajanech, tak by si měl vzpomenout na Karla Franka, kolik ten měl krve na rukou. A ne jenom, že měl krev, ale taky ho nějakým způsobem museli zvolit do čela té sudetoněmecké strany, která měla vyloženě za úkol rozbít Československo. Himmler se s tím vůbec netajil.

Takže bych to připomněl, protože tohle je důležité místo právě proto, abysme na to nezapomněli, abysme to připomínali všem ty lži, které teď slyšíme, všechny ty fabulace o tom, jak byli Říšští Němci hodní strýcové, kteří občas navštívili Slováky, že jo, pojedli, popili, zase odešli. Sudeťáci vlastně tady budovali průmysl v pohraničí a takovýhle kecy.

Hele, není to pravda. Není to pravda. Ten odsun, který proběhl, byl rozumný, plně po zásluze a je dobře, je dobře, že jsme se jich zbavili.

Určitě. Já za sebe říkám jenom to, že jsem velmi rád, že tady jsou dneska lidé, kteří prostě nezapomněli na to, co se tady stalo. Lidé se představují, že to není jenom ten tragický okamžik, kdy byli fakticky vyhlazeny, vypáleny, ale že je to odkaz pro nás, pro všechny lidi, kterým záleží na České republice, aby prostě nezapomněli na ty hrůzy, které se tady odehrávaly a aby ten odkaz nesli dál, abychom je předávali i našim dětem.

Protože skutečně dnes jsme v situaci, kdy žijeme v době revizionismu, revanšismu, kdy se snažíme přepisovat historii. A myslím, že všichni dnes bychom měli svým dětem říct, co znamenaly Lidice, co se tady stalo a jaký to má dopad i do dnešního života.

A znovu říkám, pro mě lidé, kteří jsou ochotni dát přednost sjezdu sudetoněmeckého svazu před tímto vzpomínkovým aktem, to jsou lidé, kteří jednoduše nemají na srdci zájem České republiky. To jsou lidé, kteří prostě otevřeně kolaborují s Německem a s Evropskou unií, která se nás snaží připravit o naši suverenitu a svobodu.

Tak to je a myslím, že dnešek je toho dokonalým důkazem. A dobrý den, přátelé.

Jsme tady v Lidicích a měli bychom si tento svátek připomínat, protože to, co se děje na politické scéně v České republice, kde vlastně opozice fandí Němcům, sudetským Němcům a není schopna si připomenout památku zabitých lidí tady v Lidicích, tak je něco katastrofálního. To jsou lidé, kteří už nejsou ani Češi.

Pojď pozdravit diváky Raptor TV.

To je moje dcera.

Pěkně dobrý den.

Je úžasná. Vzal jsem ji sem, aby taky viděla část našich dějin. I to, že nezapomínáme na krev, která tady byla prolitá. A je to důležité právě i pro mladou generaci, protože v dnešním informačním šumu a v tom, jakým způsobem vlastně probíhá ta propaganda, tak tyto věci jsou zapomínané. A je to naším úkolem, naší zodpovědností to poselství předávat dál a nést ho dál, protože nesmíme dopustit, aby na to bylo zapomenuto.

Tak já myslím, že asi bylo řečeno vše. Tady se skutečně sešli lidé, kterým záleží na naší zemi a vřele doporučuju možná ještě jednu věc. Když už jsme byli u těch dětí, abychom je vedli i k té skutečné kultuře, která připomíná tyto okamžiky. Já můžu opravdu doporučit naprosto ze srdce vidět inscenaci Petra Zusky v divadle v Mladé Boleslavi, která se jmenuje "Pan Theodor Munštok". Je to adaptace románu Ladislava Fukse z doby, kdy se tady organizoval odsun občanů židovské národnosti do koncentračního tábora a dokonale to ukazuje zoufalost té situace.

Myslím si, že by každý tohle měl shlédnout, aby viděl, co se tady ve skutečnosti dělo. A to, že dnes ta marginalizace těch rozhodů, kterých se dopustila nacistické Německo, je nedůstojná. Je nedůstojná vůči všem našim předkům, je nedůstojná vůči naší zemi a myslím si, že každý, kdo se na ní podílí, tak opravdu jednoznačně podkopává to, co se tady dělo. A naši předky, kteří bojovali za tuhle zemi a kteří svojí vlastní krví, svojí vlastní obětí vybojovali suverenitu.

A myslím, že to zpochybňování jejich odkazů, kdy oni byli opravdu ochotni nasadit naprosto všechno včetně své svobody, včetně svého života, abychom dnes tady mohli mluvit česky, abychom měli vlastní zemi, vlastní vlajku, vlastní hymnu, vlastní hranice, a dnes tohle všechno v podstatě zpochybňovat a relativizovat. To je za mě obrovská urážka památky našich předků i České republiky jako takové.

Indra mě inspiroval. Tady je zapotřebí si všimnout jedné věci. Naša masmedia se tváří, jako kdyby ty věci, které byly před odsunem sudeťáků, vůbec nebyly. Jako kdyby nebyla druhá světová válka, nebyl tady žádný student do partaje, nebyli ordneři, nebyl haličský masakr, nebylo těch 50 000 členů SS, kteří se rekrutovali právě z českých Němců.

Jako kdyby nebyla ta spolupráce sudeťáků s gestapem při výslechu českých vlastenců, při infiltracích těch odbojových skupin, při spolupráci vlastně na potlačování jakéhokoliv odboje, až po těch 150 000 členů Vermachtu, kteří si dopouštěli válečných zločinů na východní frontě.

A oni se tvářej, že tohle nebylo, že se o tom vůbec nemluví. Teď všichni brečí nad tím, jak trpěli Němci při pochodu do Pohořelic. Ale kdo si vzpomene, kolik lidí umřelo při pochodech smrti, když Němci stěhovali koncentrační tábory?

Kdo dělá z těch aktivistů nějaké památkové akce, aby se připomnělo, kolik lidí vlastně zemřelo tam naprosto zbytečně? Jo, takže to je věc, která mě celkem řekl bych nejenom uráží, ale prostě nutí mě ke zraditnosti, protože vím, že dochází k obrovskému tlaku na přepisování dějin.

A když si uvědomíte, že většina patentátů z Evropské unie pochází z rodin vysokých důstojníků Reichu nebo přímo SS, tak potom to začíná dávat smysl. Jo.

A taky to, že vlastně nejvíc do boje proti Rusku volají představitelé zemí, který už to zkusili, ať už je to Británie, Německo, Francie a vždycky to bylo s podporou všech států, které obsadili, které nějakým způsobem – s Napoleonem táhla půlka Evropy, s Hitlerem to samý.

A nakonec to dopadlo taky blbě, ale přesto všechno oni se nedají poučit prostě a ženou nás do té války, jo.

A to si všechno musíme připomínat a říkat: „Pánové, ne, ne, my nechceme válku."

Když jsem slyšel Starmera, jak vykládá o tom, že Británie je připravená bojovat s Ruskem ve střední Evropě, což znamená tady u nás. No, tak to jako není možný.

Takže musíme si uvědomit, že mír není špatný slovo, že to není nadávka, že to je obrovská věc.

Já jsem ve válce byl. Půl roku v Iráku a potom čtyři roky, když se ta země z té války zpamatovávala. Začali vidět ty rány vlastně nejenom na té zemi, ale i na těch lidech, co si je sebou nesli. Kolik bylo válečných budov, kolik bylo sirotků, mrzáků. Prostě takové věci.

A to všechno se tváří, jakože to není ten milion lidí, který padnul od té doby, co Boris Johnson zastavil mírový jednání v Istanbulu. Tak to nikoho nezajímá. A že Boris Johnson dostal milion liber od britských zbrojařů.

Já jsem říkal, on dostal libru za každého padlého, který na Ukrajině padnul.

Věť, jako tolik pokrytectví já jsem nezažil za svůj dlouhej život, jako vidím teď.

Tak já jenom bych chtěl možná ještě dodatnou věc, protože teď mě zase inspiroval Jirka. Má dost času, že je naprosto klíčová úloha médií, která se vlastně v poslední době na téhle relativizaci různých válečních rozhodnutí podílejí.

My už nežijeme v době objektivní informovanosti. Všichni víme, že v Istanbulu se dělo to, co se dělo, že tam ta jednání byla téměř hotová.

Byla u konce, ta dohoda byla parafována dokonce ukrajinskou delegací. Potvrdil ji David Arachamia, vedoucí vyjednávač ukrajinské delegace. Potvrdila i teď bývalá mluvčí Vladimira Zelenského, že to všechno bylo na stole a že vlastně bylo to naprosto dohodnuto.

A pak přijel Boris Johnson a řekl: „Ne, my s nimi nic podepisovat nebudeme. Tady máte zbraně, jděte bojovat." A naše média vlastně to vykládají jako konspiační teorii, že nic takového se vlastně nestalo.

Budou nám říkat, že Rusko neusilovalo mír, že to bylo jenom nějaké povídání a tak dále.

Ne, ten mír tady mohl být, mohl být dva měsíce po zahájení té války nejpozději a všechny ty oběti dneska prostě mohly být dále naživu.

Kdo za to nese zodpovědnost?

No, zcela jednoznačně Boris Johnson a lidé, kteří ho platí, kteří prostě na té válce vydělávají.

Na té válce dneska nevydělává Ukrajina ani Rusko. Ukrajina je oběť těch geopolitických hrátek mezi bývalou administrativou Spojených států amerických pod vedením Joea Bidena a Ruskou federací.

A prostě tohle políčko dneska je likvidované a vlastně nikomu na tom nezáleží, jenom tečou další a další peníze.

Takže já musím říct, že právě ta úloha médií, která se zvrhla z nějaké objektivní informační funkce do propagandistických kanálů, a teď myslím kanál opravdu explicit verbis, tak ta je naprosto klíčová v současné době, protože oni fakticky šíří dezinformace, lži, manipulace na Goebelsovské úrovni.

Možná ještě daleko lepší.

Myslím si, že kdyby Goebbels dneska viděl některá naša média, tak by zatleskal, protože to se mu ani nepovedlo, co oni jsou schopni vylhat.

Takže já za sebe říkám, prostě pojďme se informovat a nenechme se vláčet těmi médii, protože my dneska žijeme v postinformační době.

Oni už nám neříkají, co se děje. Oni nám říkají, co si o tom máme myslet a jak se k tomu máme stavět.

A tohle je něco, proti čemu se musíme vzepřít a musíme se vždycky držet našeho zdravého vlastního venkovského rozumu a ne nějakých propagandistických frází, které nám se tady snaží jednotlivá média servírovat.

Prostě nenechme se jimi manipulovat. To je naprostý základ.

Oni hlavně obviňují mladou generaci. To je na tom to nejhorší.

Jednoznačně. Vždyť vlastně když jsme se báli o těch Sudetech, tak Christof Leper, který tam byl na tom sudetoněmeckém sjezdu, tak říkal, že změnili taktiku. Dříve se snažili prostě jít po zlém těmi soudy a těmi vrácenkami, pak pochopili, že to nezafunguje, tak dneska vlastně jdou tou taktikou.

Řekl to doslova, že se snaží zmanipulovat naši mladou generaci tak, aby na to zapomněla, aby si ty Benešovy dekrety zrušila sama.

Tak to není, že oni se změnili. Ten jejich cíl je stále stejný. Oni jenom změnili strategii, jak toho cíle dosáhnout.

Prostě zrušení Benešových dekretů a revize poválečného majetkového uspořádání – to jejich hlavní cíl. To prostě nemůžou nikdy opustit. To by už nikdy nebyl ten sudetoněmecký sbor.

Takže to je jednoznačný fakt, že tady k ovlivňování mladých lidí dochází.

A jak říkal Jirka, západní Evropa strašně ráda válčí, ale strašně ráda válčí na jiném území s cizími státními příslušníky nebo respektive s lidmi, kteří nejsou jejich. Aby je to příliš nestálo, protože oni na tom ve finále vydělávají, si financují svůj vojenský průmysl a díky tomu samozřejmě si zvedají uměle i HDP a další věci.

A já prostě tyhle krvavé peníze považuji za naprosto šílené a myslím si, že i v rámci našeho dalšího směřování České republiky prostě tuhle hru na zbrojování se k bankrotu odmítám hrát.

Prostě my musíme investovat v tuhle chvíli do jiných věcí.

A když si to vezmete na normální rodinu a budete mít doma zbraň a přijde, budete mít omezené množství peněz a teď se budete muset rozhodnout, že budete mít jedno dítě nemocné, druhé potřebujete dát na školu a přijde soused a řekne, musíte si koupit ještě větší zbraň, protože může náhodou někdo přijít a můžou vám obsadit ten dům. A ty naše média, naši opoziční politici vám budou tvrdit: „No, ale když vám ten dům obsadí, tak už je jedno, že máte nemocné dítě a že máte dítě na studiu."

No jo, ale ono to platí taky obráceně.

Prostě pokud ty peníze dáte do té další zbraně a nedáte to do léčby toho svého dítěte a nedáte to do vzdělání toho druhého dítěte, tak to také přece nemá cenu.

My musíme najít někde nějaké rozumné vyvážení a ne to jednoznačně prostě zvrátit na stranu toho zbrojení.

Tak takhle stejně funguje stát.

My tady máme tisíce lidí, kteří trpí vzácnými chorobami a říkáme jim: „My nemáme peníze na to, abychom vám tu léčbu zaplatili. Vy byste se mohli vyléčit, ale my vás necháme umřít, protože nemáme peníze."

A na druhou stranu tady kupujeme úplně zbytečnou techniku.

A včera jsme se zase dozvěděli to, co jsem říkal já od začátku nákupu F35, že to bude o mnoho desítek miliard samozřejmě dražší, protože to bylo podhodnoceno.

Tehdy jsem to říkal, byl jsem prooruský dezinformátor.

Včera to musel napsat deník.cz, protože to je prostě fakt. To je vždycky jenom to, že oni se snaží tu pravdu zamlčovat, ale nakonec ona stejně vyjde najevo.

Proto říkám, nepodléhejme médiím. To je dneska největší zlo, které tady je.

>> Já bych jenom rád zmínil jeden paradox z dnešní doby. Vlastně ještě co se týče té Ukrajiny. Uvědomme si, že v tom dubnu 22 ta fronta byla přibližně ve stejné pozici, jako je teď. Ano.

>> Jenomže jediný rozdíl je, že od té doby zbytečně umřelo miliona čtvrt lidí.

Jo, ale jinak v podstatě to nebylo o ničem. Jo, takže, takže akorát možná o pár zlatých záchodů navíc. 2,5 milionu.

>> Je tam asi 2,5 milionu zraněných a mrtvých. Já tam jezdím s humanitární pomocí a jsem tam byl loni v srpnu. Vezl tam nějakou sanitku a viděl jsem ty kluky z fronty, kteří jsou prostě vyhublí, mají prostřelené nohy, prostřelené ruce. Jo a taky už tu ten válečný konflikt nechtějí. Oni na tom předku na tý frontě jsou třeba tři dny bez jídla, bez pití, jo. Je to hrozné, jo.

A problém je ten, že na Ukrajině vládnou mocnosti, které prostě tu válku chtějí a vydělávají na ní, jo. Ale ty Ukrajinci běžní už tu válku prostě nechtějí. Takže na nás je to, abysme tlačili, aby ta válka tam skončila.

No prostě Rusko určitě neprohraje, protože Rusko, kdyby mělo prohrát, tak musíme si uvědomit, je to jaderná velmoc. A ten národ je tak hrdý, že je ochoten i tu atomovou zbraň prostě použít. A jestli někdo chce s Ruskem válčit, tak může, ale prostě, jak jsem říkal na začátku, atomová velmoc nikdy neprohrává.

>> Já možná jenom doplním jednu věc, kterou říkám vždycky a považuji za naprosto nejdůležitější imperativ. Já vždycky říkám, navrhuju to, že když politici, politici, ti kteří chtějí válčit, tak by měli mít povinnost poslat do té války svoje děti jako první. A garantuju vám, že by žádné války nebyly. Vždyť tady vám to říkám, protože v momentě, kdy oni tam nechávají umírat jiné lidi, z cizího krev neteče. Kdyby oni museli poslat svoje děti jako první, garantuju vám, že by žádné války nebyly. Žádné.

Tak já když poslouchám ty lidi, a už jsem jim to řekl několikrát i v televizi, když tam pořád mluvili o válce, tak jsem říkal: "Vždyť vy jenom obchodujete s cizí krví, vy neděláte nic jiného." Říkali: "No, ale musíme porazit toho Putina, že jo. A tohle a to." Jsem říkal: "Prosím vás, za mnou do kanceláře poslanecké chodili Ukrajinci a říkali: 'Prosím vás, je nám to úplně jedno, kudy povede hranice, ale hlavně, ať už se nezabíjí.' Jo, vždyť ty počty těch mrtvých, zraněných, zmrzačených, jako to jsou absolutně nepředstavitelná kvanta.

Jenomže ti aktivističtí, se kterými jsem měl možnost mluvit, ať už to byli moderátoři v ČT nebo prostě kdokoliv jiný, tak prostě tohle nevidí. Oni nevidí, že válka je to hoře a velký bol a ne, že to je jenom, že se poplácej někde nějací šeškové po ramenou a rozdají se nějaké medály. Jo, ti civilové, jo, ty to odnášej, jo.

Takže a oni pořád říkaj, jako vždyť musíme přece, to území se musí vrátit. Jako já jsem říkal těm Ukrajincům, je to jim jedno. Oni chtějí prostě žít, protože jak říkala Marie Terezie, je lepší být živý než mrtvý. Aj špatný mír je lepší než válka, protože dokud lidi žijou, tak se s tím dá něco dělat. Ale jak už jste ve válce a jste mrtvý, tak s tím nic nenaděláte.

Děko.

>> Tím bych asi skončil.