Selhal Petr Pavel jako prezident? Speciál o summitu NATO!

[hudba]

Prezident republiky podal žalobu a ta žaloba byla utajená.

Šéfem delegace je premiér.

Žalovaný neměl šanci nejenom si přečíst žalobu, ani vyjádřit se k tomu přiběžnému opatření.

Je to důležité?

Proč Petr Pavel něco nedělal v té době?

Opravdu prezident Zeman se v tom neuvěřitelně angažoval.

Ale proč tento prezident, který tvrdí, že byl předsedou vojenského výboru NATO, který se v tom měl orientovat, proč nedělal vůbec nic?

Trump řekl: „My už na to nedáme ani cent, na tu Ukrajinu. Polsko z toho vykopli, že jo."

Všichni říkají: „Ty chcírové, co to je?"

[hudba]

Nemají odvahu. Druhej den by tady někdo po nich řvát.

No, to se stane.

Přestaňme být fascinovaní Donaldem Trumpem. Řekněme si, co je opravdový zájem a ten nemůžeme odczírat ani Zelenskému, ani Trumpovi.

Proto se musíme vrátit k reálpolitice.

Je to trochu chaos a my musíme doufat, že z toho vyrobíme něco stabilního.

Tak přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu.

Děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.vocttv.cz.

A ještě než začneme, mám pro vás malou zprávu.

Protože je nás tady 100 000 nově, tak jsme si pro vás připravili takový malý letní dárek – a sice celý Vox TV budete mít na sedm dní zdarma.

Čili pokud si chcete pustit dnešní video nebo jakékoliv jiné, stačí kliknout na odkaz pod videem a máte celý Vox na sedm dní zdarma.

Moc vám děkujeme za podporu.

Je nás tady 100 000.

No a teď půjdeme k našemu dnešnímu rozhovoru a dnes nás čeká takový speciální díl.

Dnes se totiž podíváme pořádně a detailně na ústavní a zahraničně politický spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše.

A pro toto téma jsme pozvali dva unikátní hosty.

Jsou to velezkušení ministři zahraničí Lubomír Zaorálek a Cyril Svoboda.

Dobrý den, pánové.

Já poprosím režii.

Ústavní soud vyhověl prezidentovi.

Vláda musí povolit jeho účast na summitu NATO.

Začnu otevřenou otázkou, jak vlastně celou tuto situaci vnímáte a začnu tedy u vás, Lubomíre.

No, samozřejmě, že by bylo lépe, kdybychom si tuhle debatu ušetřili a kdyby se to ponechalo tam, kde to patří.

Tohle je politická otázka a mělo se to vyřešit na té politické scéně.

Tady se stalo to, že do toho vstoupil Ústavní soud a podle mě to celé vlastně ještě spíš zkomplikovalo, protože udělal rozhodnutí, se kterým si teď musí nějak vláda poradit. A vlastně ani po dnešku není vůbec jasné, jak to bude, protože premiér vyzval prezidenta, aby to zvážil, aby na ten summit vlastně vůbec nejezdil – a to by bylo samozřejmě nejjednodušší.

Formálně akreditoval jeho a pokud to správně vím, tak ještě jednoho člena delegace.

Karí, nevím, jestli by měli letět ve dvou letadlech, ale všechny otázky vlastně zůstávají sporné, protože oba dva – jak premiér, tak prezident – mají zájem se zúčastnit té úvodní večeře.

Na tom není shoda, jak se to rozhodne. Není shoda na tom, tedy kdo bude vystupovat na tom samotném summitu na druhý den.

A vlastně prezident, který má představu, že by se o tom chtěl s premiérem pobavit, tak tomu možná ani tak rychle nedojde, protože premiér nevypadá, že by se chtěl nějaké takové schůzky vůbec účastnit a tvrdí, že to má řešit ministerstvo zahraničí.

Formálně podle mě ministerstvo zahraničí má celou tu věc v rukách, protože ta korespondence s NATO vlastně jde přes ministerstvo zahraničí.

Ministerstvo zahraničí řídí zahraniční politiku v této zemi. A podle toho, co dneska víme, tak akreditoval sice prezidenta a zřejmě ještě jednoho člena delegace prezidentské do toho týmu, který by tam měl jet, ale to vlastně neřeší všechny ty sporné otázky.

Takže my jsme vlastně před tím, co si s tím dále počít. Můžeme teďka řešit to, jak do toho vstoupil Ústavní soud, ale základ je, že v celé té debatě nám v podstatě začíná unikat asi to, co je daleko podstatnější.

To je to, že tenhle summit se schází ve velice mimořádně významné situaci pro budoucnost celé Severoatlantické aliance.

A my bychom se tady měli spíš bavit o tom, s čím tam Česká republika pojede.

To by bylo téma, kde bychom byli daleko víc součástí toho, co se kolem nás děje.

Místo toho si už i svět začíná všímat, že máme úplně jiný spor – vlastně spor o to, kdo vlastně bude vystupovat za Českou republiku, kdo bude vedoucí delegace.

A stranou se ocitá to, oč na tom na tom summitu půjde.

Já si myslím, že summit nebude mít moc kapacitu na to, aby se našimi problémy zabýval.

Nikdo nám znám ani s tím nebude pomáhat.

Tuhle věci prostě musíme rozhodnout sami. A jak se rozhodne, to v této chvíli se o tom můžeme nějak bavit a spekulovat, ale jisté je, že teď v této chvíli je to naprosto nejasné, jak to dále bude.

Víme tedy, že formálně šéfem delegace je premiér.

To bylo potvrzeno.

Ta delegace je akreditovaná, je tam tedy i prezident a jeden člen.

No, ale v téhle podobě to asi takhle možná zůstane. Teď to bude tak, že premiér vyzývá prezidenta, aby si to rozmyslel a nejezdil.

Jaká bude reakce prezidenta, to netuším.

Takže vlastně je to taková docela trapná debata.

Úplně nás odvádí od podstatných věcí, ale pravděpodobně si ještě budeme muset užít.

[hudba]

Já jsem se vždycky ptal tady politických komentátorů, jestli je to vůbec téma, jestli to máme řešit.

Nicméně od doby, co se do toho vložil Ústavní soud, si myslím, že to téma je.

A proto v té první části bych chtěl, kdybychom v tom diváka zorientovali – tedy jak vy v tuhle chvíli vnímáte celou tu situaci sporu pana prezidenta s vládou?

Tak já to rozdělím do dvou částí.

Jedna část je ta epizoda Ústavního soudu a potom co teď se očekává na tom summitu, abychom to oddělili od sebe.

Takže prezident republiky podal návrh kompetenční žaloby.

Tak jak já čtu zákon o Ústavním soudu, tak připomenu divákovi, že každá pravomoc, kterou má Ústavní soud, má samostatnou část v zákoně o Ústavním soudu, kde jsou upraveny procesní pravidla.

A pokud mluvíme o přiběžném opatření, tak to je v zákoně o Ústavním soudu v té části, kde se poskytuje ochrana fyzickým osobám nebo soukromným právnickým osobám v ochraně jejich základních práv a svobod proti zásahu veřejné moci.

Takže abychom tomu rozuměli, třeba kdyby někdo omezoval mě v nějaké třeba ve svobodě slova, tak může být vydáno přiběžné opatření, že se tato překážka odstraňuje a že mám právo šířit nadále svůj názor, dokud nebude ve věci rozhodnuto.

Proč ho zmiňuju?

Protože tady jde o něco jiného.

V tomto sporu jde o kompetenční spor mezi dvěma subjekty, které jsou tedy projevem jednoho státu.

Je to pořád jeden stát, Česká republika.

A dvě organizační složky, dva nositele moci vedou spor kompetenční. A ani jeden z nich nepožívá ochrany základních práv a svobod.

Takže podle mě velká otázka vůbec je, zda v tomto sporu bylo možné vůbec použít to předběžné opatření.

Já o tom mám pochybnost, ale říkám jenom svůj názor.

Proč to zdůrazňuji?

Protože prezident republiky podal žalobu a ta žaloba byla utajena.

Někdo si ji nemohli přečíst.

Ani vláda si ji nemohla přečíst.

A potom rozhoduje Ústavní soud a teprve, když se sejde plénum, tak se zveřejní žaloba a plénum rozhodne o předběžném oatření.

A tady je moje námitka a je zajímavé, jak slyším tady bohatou košatou debatu a vystoupání kdekoho, včetě Pavla Richeckého, pana předsedy Baxy, vůbec se vyhýbají této mé námitce, že totiž žalovaný neměl šanci nejenom si přečíst žalobu, ale žalovaný neměl šanci se ani vyjádřit k tomu předběžnému opatření.

Když mi pan bývalý ministr Dvořák říkal, že to je jako když samoživitelka se nemůže domáhat svých práv, tak to říkám, prosím vás, pozor.

Je možné, že někdo utíká, někde se schovává, ve Skype na Moravě, aby neplatil výživné.

To se samozřejmě děje.

A tady jde o spor dvou nositelů jedné státní moci České republiky.

Tady se nikdo neskryje před druhými a mají datové schránky, takže se nenachází nikdo skrytě.

To, že se žalovaný neměl šanci vyjádřit, nedává pořád pocit, že si vlastně Ústavní soud svojí věci není jistý.

Naopak všichni říkají, jak si je jistý?

Já si myslím, že ne, protože kdyby si byl totálně jistý, že všechno, co dělá, je naprosto v pořádku, proč to nehrál od začátku zcela otevřeně? Proč tu žalobu nedoručil řádně žalovanému a k němu mohl říct: „Potřebujeme tvé vyjádření do 6, 12 hodin."

Protože to spěchá, tak by vláda dostala šanci, sice by se asi zlobila, proč má takový krátký čas, ale mohla by se vyjádřit.

Aspoň by si mohla tu žalobu přečíst.

To, že si to žalovaný přečíst nemohl a že se vyjádřit nemohl, mě svědčí o tom, že si tím vším ten soud nebyl tak jistý.

Dobře.

A když se přistoupíme na to, poslední ještě poslední námitka, pořád nejsem pro diváky úplně jasný.

Zároveň to bylo změno, že byly dána akreditace členům delegace.

To je v tom předběžném opatření.

Toto je podle mě neurčitý výrok.

To znamená, že je nepřezkoumatelný.

V tom výroku.

To předběžné opatření je zajistit akreditaci členům delegace.

A člen delegace je, kdo to je?

Je to paní Pavlová nebo není, kdo to je, nikdo netuší.

To je neurčité.

A zároveň je to předběžné opatření, které se týká osob, které nejsou účastníky v řízení, nejsou hlavními a vedlejšími účastníky, nejsou na straně žalovaného ani žalobce.

A to je také zajímavé, že na tyto mé otázky tři, které jsem položil ve veřejném prostoru, jsem nikdy od Ústavního soudu nenesl odpověď.

Opakuji znovu: Proč nebyla doručena žaloba? Proč se nemohl žalovaný vyjádřit k návrhu a proč se to týká osob, které nejsou účastníky řízení?

A tak já se na to pokusím oponovat.

Od toho jsem tady.

Je to důležité?

Ano, teď jsme a teď jsme u té druhé otázky, protože proběhne summit 7. a 8. července.

Důležitý je proto, že byla konečná hůta pro podání akreditace.

Na tomto summitu proběhnou tři setkání.

První neformální večeře, která je absolutně nejdůležitější, protože tam sejdou všichni šéfové státu a vlád.

Pardon, já vám do toho jenom skočím, protože vy mi vlastně odpovídáte na další otázku, kterou jsem se chtěl zeptat, jako o čem vlastně ten spor reálně je, protože o tom se tady moc nebaví, co se tam ve skutečnosti bude dít.

Takže tam bude tato neformální večeře, která je důležitá.

Zároveň ve stejnou dobu, asi 500 metrů od hlavního sálu, bude NATO Industry Defense Industry Summit, kde bude taky česká delegace a den na to bude vlastní Evropská rada, Severoatlantická rada.

Ta Severoatlantická rada nám už nedá moc prostoru, protože se bude zřejmě mluvit podle velikosti příspěvku na obranu.

Takže zatím se počítá s tím, že my budeme mluvit 27 z 32.

Tak to bych chtěl vidět tu pozornost, která bude, že všichni budou říkat: teď si musíme poslouchat Čechy, co nám Češi řeknou.

To jsem tedy zvědavý, jestli tam budou.

Dokonce já odhaduji, už jsem to někde řekl, že si myslím, že už ani Donald Trump tam nevydrží.

Nedokáže si představit, že by vydržel poslouchat 31 projevů mimo svůj, kterej bude úžasný – jeho projev. Tak ještě jako vždycky 31 projevů, který tam ještě budou zaznímat, takže to nevydrží poslouchat do konce.

A pravidlo je, jak mě tady učil Jano Jakobe, za našich časů bylo 5 minut na delegaci.

To znamená, že tam se řekne Czech Republic, mačkne se světýlko a šéf delegace má 5 minut na to, aby něco řekl, a potom se světýlko zhasne.

Co tam chcete tak zásadního říct, aby se to vešlo do 5 minut projevu?

Takže teď jde o to, já to nevím, jak to vláda rozhodla, kdo bude kde sedět.

Doufám, že se nestane, že budou oba dva, takže zřejmě se musí rozhodnout, kdo bude na neformální večeři, kdo bude na tom vedoucím zasedání, které se bude týkat obrany, a kdo bude sedět potom druhý den na Evropské radě.

Tady by to znělo poměrně banálně, ale to je možná trošku zjednodušení.

To mě napadá, že je to zajímavé jenom dodat k tomu, že to 27. místo jsme si vysloužili proto, že to je seřazeno podle příspěvků, které daly státy na výdaje obrany.

Takže my jsme 27. právě proto, jak si počínala ta minulá vláda, protože se počítá výkon minulé vlády za rok 2025.

Takže vlastně je pravda, že za to je odpovědný právě prezident Pavel, protože on byl součástí exekutivy v této době, kdy vláda sice si sama uložila zákon, že má dávat 2 % na obranu, ale tento zákon, jak vidíme, nikdy nedodržela.

Ani v tom roce předtím, ani v tom.

A díky tomuto svému mizernému výkonu, díky mizernému výkonu z hlediska očekávání, která vyvolávala – protože si možná vzpomenete, že neustále vláda nás ujišťovala, jak to teď všechno plní. Dneska víme, že to nesplnila nikdy a dokonce ani v tom roce 25 byl ten její výkon nejslabší.

Tak za to se dneska ta vláda sedá až na to 27. místo, o kterém mluvil Cyril, kdy já s ním absolutně souhlasím, že už tam ani rozhodně Donald Trump nebude, protože tam nebude sedět, když tam budou mluvit ti, kteří si nezaslouží vůbec jeho pozornost.

Takže vlastně ano, Petr Pavel, to je určitě formálně zajímavé.

Ten je jediný, který za to nese odpovědnost, protože já pořád dost dobře nechápu, proč Petr Pavel něco nedělal v té době, kdy se rozhodovalo o těch výdajích.

Já to říkám proto, protože já mám velmi živou zkušenost s Milošem Zemanem, který se skutečně velice zabýval obranou, který se zabýval tím, jak se provádějí nákupy, byl nespokojený.

Já se přiznám, že jsem byl taky nespokojený.

Tak snad mohu tady říci, že jsme si pozvali dokonce pana Stropnického, ministra obrany, na hrad, kde oba dva – já jsem tam dokonce křičel –, že už nebudu jezdit na sumity, pokud nebude on dělat něco s těmi akvizicemi, protože to všechno stálo, a vlastně společně jsme tam mluvili o tom, že se prezident Zeman v tom neuvěřitelně angažoval.

Mu šlo o to, aby se kupovaly drony, že jo.

Mu šlo o to, aby se on říkal: „Já jsem vždycky dodržel a podobně." Takže on opravdu hřímal a křičel, jak mohl.

A já nechápu, proč tento prezident Petr Pavel, který byl v této době součástí exekutivy, proč tedy podobně jako Zeman si nezjišťoval, jak ta armáda plní své závazky v oblasti obrany?

Jako pro mě je to záhada, protože Zeman nebyl bývalý generál, že jo. Ten prostě se nevyznal v tom jako on a on přece si mohl zjistit, jak se dělá metodika, jak se to bude počítat, jestli ty dva procenta máme nebo nemáme šanci splnit. On nic z toho nedělal.

Pardon, ale kdyby to byl, pardon, já vám jenom dám jeden protiargument, pak vás zase nechám.

No, i kdyby to byl dělal, tak co by s tím mohl udělat?

>> Jednak to není jeho povinnost a druhak, tak by to zjistil a dál.

>> Ale vždyť ale jako vždyť on je přece prezident, to nezlobte se na mě, ale prezident reprezentuje stát navenek.

>> To jo, ale může veřejně vystupovat a to taky Zeman dělal. Zeman to skutečně. On veřejně káral. On veřejně vystupoval a říkal, že tohle se má změnit. To znamená, on tu autoritu toho úřadu používal na to, aby tu vládu nutil. Jednal o tom s premiérem, prostě se snažil to postrkávat. On opravdu to můžeme doložit z veřejných zdrojů, že se v tom snažil.

Ale proč tento prezident, který se tvrdí, že byl předseda vojenského výboru NATO, který se v tom měl orientovat, proč nedělal vůbec nic? Proč nedělal vůbec nic, když tady lidi kroužili hlavou, jak je možné, že ta armáda kupuje supakaty, vozidla někde do Savany, jako které pro Českou republiku jsou úplně nesmyslné, třikrát předražená.

Proč ten prezident nedělal nic, když se kupovaly vojenské kuchyně za čtyřiašedesát milionů, což, přátelé, taková legrace, že vůbec netušíte, protože dneska s drony umístit někde polní kuchyni, jak rozumíte, na bojišti, aby vám ji zasáhla bomba, to úplně absurdní nákup.

Jak to, že pan prezident takto znalý nikdy nic nedělal? Jak to, že on tedy nehřímal a neříkal: tohle se musí změnit? On je skutečně velice zodpovědný, protože tady byla jeho role a on má samozřejmě obrovskou sílu jako veřejná figura. Přece, když by vystoupil, kdyby to kritizoval, tak by to něco znamenalo. On ani nešvytl.

>> Třeba hřímal v zákulisí. To nemůžete vědět.

>> Já si myslím, že nehřímal vůbec, protože to nemáme nikde doloženo, že by kvůli tomu někdy někomu něco řekl. Já si myslím, že on v tom úplně selhal.

Pro mě se to jeví kuriózní, že on si tam chce ještě dneska sednout, možná proto, aby teď vysvětlil, proč tedy nic nedělal. On je za to zodpovědný, ne?

Babiš není zodpovědný za rok dva tisíc dvacet pět a tahle vláda, ta tedy k tomu přišla, ta ještě těžko to mohla změnit zas tak moc. Takže a oni jsou navíc odpovědni za nákupy, které podle mě nebyly ani v souladu s koncepcí výstavby české armády, protože on přece musel vidět, že se odkládá budování těžké brigády. První úkol, který jsme měli, mi to přímo řekl Stoltenberg jednou, protože jsme se stýkali, on byl taky sociální demokrat a říkal mi: „Vy máte tři úkoly," mi říkal. A první mi říkal, je budování těžké brigády.

Takže mám to přímo od pramene, od zdroje. Věděl jsem, že toto je první ze tří úkolů, které jsme měli. Tento prezident strpěl to, že tento úkol se odsunul o osm let. On to všechno, já jsem o tom, já, který nemám dneska žádnou funkci, jsem o tom veřejně mluvil, že to není možné a dokonce jsem se dožadoval toho prezidenta veřejně, aby zasáhl. Neudělal vůbec nic.

On prostě neudělal vůbec nic, když šlo o plnění těch základních schopností české armády a on dneska tam chce jet. Co tam chce ještě říkat? On tu šanci mluvit měl a dneska díky němu jsme na dvacetysedmém místě, jak nám tady řekl správně, jak správně svoboda. Takže my máme z toho tuhle ostudu. Je to součástí. Já mám připravit, že je to nestydaté. On vlastně se vůbec nehlásí k tomu, co je výsledkem taky jeho práce, protože prezident je součástí exekutivy a má určitou sílu na to, aby ji ovlivnil. On ji na tom poli vůbec nepoužil, o kterém on tvrdí, že je jeho pole.

>> Mhm.

K tomu se ještě dostanu. K celé téhle části. Nicméně mě by zajímalo, článek šedesát tři jasně říká, že svěřuje prezidentovi pravomoc zastupovat stát navenek. Summit NATO hlav států a vlád je učebnicovým příkladem takové reprezentace. Zároveň byla dlouhodobá zvyklost od madridského summitu v roce devadesát sedm, že prezident standardně je součástí delegace. To je i v odůvodnění toho předběžného opatření Ústavního soudu. To zní poměrně logicky, ne?

>> Ne, ne, ne. To ani mně nezní logicky.

>> Ne, tak ale já vám řeknu, prosím vás, hypotetický případ se nestane. Tak si představte, protože pořád mluvíme, že prezident republiky, vrchní velitel zbrojených sil, zastupuje stát navenek. Teď si přejete, že by prezident republiky byl přesvědčený o tom, že COVID-19 vytvořili Číňané umělě, aby nás tady napadli.

>> Mhm.

>> Jo. A teď by jel do zahraniční taky zastupil navenek a někde začal toto hlásat. No, co dělá vláda? Řekl: „Vy jste se zbláznili. Kde jste na to přišel?"

My neseme odpovědnost za zahraniční politiku. To znamená, že je pravda, že prezident republiky zastupuje stát navenek, ale to, že za zahraniční politiku, jako za každou jinou – za politiku zemědělskou, finanční, daňovou, bezpečnostní – nese vláda, tak my nemůžeme vyjmout najednou zahraniční a říct, že za tu vláda nenesie odpovědnost, protože teď jsem se pokusil, možná neúplně vhodně, poukázat na to, že zahraniční se může týkat kterékoli oblasti. To se může týkat životního prostředí, školství, spravedlnosti. Všude může něco v zahraničí prezident republiky učinit.

Takže říct, že summit NATO je něco jiného než jiná politika, to kulhá a za politiku výkonné moci nese odpovědnost vláda.

>> No nicméně, pardon, hned vám dám prostor, jenom bych to ještě doplnil. Tam jde o to, kdo o tom rozhoduje. A v článku té žaloby stojí: vláda, ani žádný z jejich členů či jí podřízených správních úřadů, nemá kompetenci k tomu, aby omezili ústavní kompetenci prezidenta republiky zastupovat stát navenek. Jediným, kdo je podle ústavního pořádku kompetentní rozhodnout o tom, zda se prezident republiky v rámci oficiální delegace České republiky summitu Organizace severoatlantické smlouvy zúčastní, je toliko prezident republiky samostatně.

Ale prosím vás, teď řeknu větu, za kterou je možná budou ústavní soudci kamenovat a tak si vyhnu. No, on říkají kompetentní, ale já říkám, že má říkat: pravomoc. Kompetence je, jestli umíte hrát na housl.

>> To je kompetence.

Jestli umíte vařit, to je vaše kompetence. A pravomoc je, že rozhodujete. A jestli se tedy mluví o kompetenci, to znamená o schopnostech –

>> Ale pravomoc je, že se rozhoduje.

Takže říct, že správná věta může říct: pravomoc omezit prezidenta republiky náleží někomu. Pravomoc prezidenta republiky něco má.

To je, abychom – když už jsem tady takovýhle hnidář – [odkašlání] který se tady stará o detaily – no, tak musíme velmi pečlivě rozlišovat mezi pojmem pravomoc a kompetenci.

Snad jsem to divákovi řekl jasně, že kompetentní... Já třeba jsem kompetentní v tom, že umím dobře luxovat třeba doma, tak v tom jsem kompetentní. To ano. [smích] Ale otázka, kdo má třeba pravomoc rozhodnout, kdo se bude doma, kdo bude doma vysávat, to je druhá strana.

>> Tohle je v článku žaloby, ne v rozhodnutí, jenom aby bylo jasno.

>> No, ale i to... ale to psali odborníci.

>> A proto mě zaráží, že si tedy volně žongluje se slovem kompetence a pravomoc.

>> Jenom to dává logiku, ne? Že pan prezident by si sám rozhodl, kam bude jezdit.

>> Ne, nedává.

>> O tom je ta žaloba mimo jiné.

No ano, ale já si myslím, že víte, já nejsem ústavní právník, ani nejsem tady zkušený právník, jako je třeba Svoboda, ale znám tu praxi, že jo, a vím, že když jsme byli – a jsem vícekrát byl na jednáních Atlantické rady a samozřejmě i na summitech NATO – a vím, že jsem vždy nesl odpovědnost, když jsem tam byl třeba s prezidentem Milošem Zemanem. Tak jsem nesl odpovědnost za všechno, co se tam odehraje. Tu jsem nesl, protože prezident je ze své funkce neodpovědný. To je pro mě úplně zásadní, jak říká ústava.

Prezident je ze své funkce neodpovědný – a já se do toho zasahování nehrnul. Ono to je správně. Ono to je skutečně správně, protože – pokud chci divákům vysvětlit – prezident nemá pravomoc.

>> Mhm.

>> Nemá mnoho pravomocí. Má některé jako premiér, některé má výkonné, ale nemá mnoho. Ale má vliv. A vliv znamená, že může vyjadřovat své názory.

>> Ano.

>> A protože tenhleten vliv má, tak může ovlivňovat rozhodování ostatních, ale nemůže ho nahradit.

>> Vidíte, aby si to někdo dovedl představit – on může ovlivňovat a nemůže ho nahradit. Aby si to někdo dovedl představit.

Jo, tak ten vtip byl v tom, že za všechno, co ten prezident na tom summitu udělal nebo řekl, tak ho nemohl nikdy parlament pozvat, aby se z toho zodpovídal. To znamená zahraniční výbor nebo výbor pro obranu nemohl pozvat prezidenta, aby řekl: „Jak to, že jste tam, pane prezidente, to řekl?" No, nešel by tam, vykašlal by se na ně. Nemohl by. Prostě on to nepotřebuje.

Nikdy parlament nemůže si zavolat prezidenta a říct mu: „Pane prezidente, co jste to tam dělal? Komu jste to tam vyhlásil válku? Nebo já nevím, vy jste řekl, že OSN je zbytečná a podobně." Nikdo mu nemůže nic říct. On v tomhle směru má skutečně takovou – pro mě až panovnickou roli – že on vlastně to dělá a zodpovídá se, jako kdyby sám sobě.

Antony Blinken je to proto, že on nic nerozhoduje. Ale dopřesení toho, co říká Luboš – když se omlouval, měl omluvit Miloš Zeman za výrok, že Petřina byl... nebo Hitler – že Petřina řekl, že Hitler byl gentlem – to je výrok... No, paní Schilerová, to je Ministerstvo financí.

>> Mhm.

>> Takže – protože on nenese odpovědnost za výkon své funkce.

Dobrá. A co to znamená? Co tím chcete říct?

No, no, no... Protože já jsem tady tuhle odpovědnost zažíval na vlastní kůži. Když jsme byli na summitu ve Walesu, tak jsme sice byli dohodnutí s panem prezidentem. Vždycky jsme se na ten mandát domlouvali. On ho držel, protože chápal – toto – že profesionalita byla v tom, že se musel držet toho zadání, které bylo.

No jo, jenomže víte, Miloš Zeman – že jo – vyběhl tam na trávník a řekl tam novinářům, že v podstatě je otázka, kdo to na tom Krimu vlastně je, že to je sporné a podobně. A byl z toho světový skandál. Na mě se vrhli novináři: „Co to tam máte v té České republice?" Na mě se vrhli v českém parlamentu. Všude se o tom psalo, že prezident... vy nemáte zpravodajské služby. Podle toho, co jsem slyšel od Karla Bilta a podobných politiků, mi to vzkazovali.

To znamená, já jsem to schytával nejenom v parlamentu, ale dokonce už tam přímo od nich se na mě obraceli. Protože tohle každý chápal – že vláda je zodpovědná za to. Že my jsme zodpovědni za to, co on říká. I to jsem já cítil, pociťoval na vlastním těle.

To znamená, když se tohle stalo, tak já jsem vlastně byl ten jediný, komu bylo možné umývat hlavu. To znamená, u nás je to tak, že jsme parlamentní demokracie. Odpovědnost nese premiér a vláda a ti se za to zodpovídají parlamentu.

A proto vlastně tu zahraniční politiku v České republice řídí ministerstvo zahraničí. Takhle to prostě je. A já jsem to stejně jako CIL to musel zažít taky. Dokonce když byly schůzky ústavních činitelů, my na ministerstvu zahraničí jsme dělali agendu. Já jsem se s prezidentem domlouval o tom, kam by bylo v příštím roce možné jet, kam to nemá smysl, protože tam pojede premiér, anebo kam to nemá smysl, protože my si vůbec nepřejeme, aby tam někdo jezdil.

To znamená, tuhle věc jsme museli řešit jako jednu zahraniční politiku, kterou řídilo ministerstvo zahraničí. A tohle je vlastně způsob, jak ten stát funguje.

A kdybych věděl, že Miloš Zeman tam pojede na ten summit a řekne tam něco úplně v rozporu s tou zahraniční politikou, tak to by nebylo možné. Potom bychom se s ním paktu... tak tam nemohli jet.

>> Pán, ale podle ústavy prezident reprezentuje [státa] zvenčí a prezident jasně deklaroval, že je ochotný se podřídit mandátu vlády. Jenom tam chce být a vláda mu nechtěla umožnit, aby tam jel.

>> Tak ano. Teď – kdo má pravdu? Ano. Takže ta námitka je zcela relevantní. A tam už jako tady už právo kulhá. Protože tady je otázka důvěry.

>> Mhm.

>> Jo, to už je – teď už otázka jenom důvěry, jo? To znamená, že prezident řekne: budu respektovat mandát vlády. Teď odezva je od pana prezidenta Petra Pavla obecně. A když vláda řekne: „No, ale my máme o tom pochybnost. Protože jste, pane prezidente, už vystupoval tam a tam a tam a komentoval jste a vyjadřoval jste se kriticky k nám – jako k vládě – tak my nemáme důvěru, že řeknete přesně to, co vláda chce."

Takže tady s právem kulhá skákavě vláda. Říkám: „My neseme odpovědnost a my tu jistotu nemáme, proto tam pojedeme radši sami."

No, to selhání je dáno tím napjatým vztahem. Kdyby ten vztah nebyl napjatý, tak ta námitka odpadá samozřejmě.

>> A já si myslím taky, že teď jde o to – že ale ta situace je opravdu mimořádná v případě toho summiту. To je jeden důvod, proč já – i když tedy nejsem právník, jak se omlouvám za tu drzost – ale neuznávám to zvykové právo, že prostě to tak bylo, tak to tak bude.

Já tenhle argument Ústavního soudu pokládám za – pro mě překvapivě – slabý. Protože tady byly jisté časy a dneska se časy změnily. Já – i když jsem jezdil třeba s Milošem Zemanem – zrovna nejčastěji – tak vlastně to byly doby, kdy nešlo o život. Takže na to fungovalo, že jo. Sice byli někdy překvapení, ale to všechno bylo takové, že z toho se nestřílelo. Občas se něco odehrálo.

To znamená, ale dnešní doba je přece dramaticky odlišná.

Jako dnes třeba se odehrává přesně to, že Friedrich Mertz má přijít na ten summit a má tam předložit návrh na dalších 70 miliard na Ukrajinu, což je zajímavé, na půdě NATO, ale NATO přitom nechce být v války s Ruskem, tak si ho jdu představit, jak to chtějí provést.

Potom, co jsme dali jako Česká republika nebo Evropa – Evropa dala řekněme už 370 miliard euro nebo dolarů na Ukrajinu.

Potom co jsme schválili půjčku 90 miliardovou, a to takovou, která nemá v mezinárodních financích vůbec obdoby, protože nikdo nezná případ, že by státy se samy zadlužily a pak se si se zavázali tím, že budou tuto půjčku splácet.

Takže tento typ půjčky opravdu mezinárodní finance do této chvíle neznaly.

Těchto 90 miliard jsme poskytla evropské státy, a nyní přichází – potom přišel Rutte s tím, že každý stát měl dát 0,25 % svého hrubého domácího produktu ze svého rozpočtu na Ukrajinu každý rok.

To byl návrh, který byl odmítnut.

A teďka Mertz přichází na ten summit s návrhem, že se má dát 70 miliard dalších – se má dát na Ukrajinu.