PRAVDA O ČESKÝCH POTRAVINÁCH - Přednáška Jarmily Dubravské

Na závěr vystoupí paní doktorka Jarmila Dubravská, generální ředitelka akciové společnosti Skaličan.

Tato společnost zpracovává vepřové a hovězí maso, vyrábí české uzeniny a je součástí skupiny Rabit.

Prosím.

Děkuji mockrát. Ono se to snad dřív nebo později zapne. Nebo to možná bude i komunikovat, uvidíme, jestli ano nebo ne.

Ale já bych ještě dřív asi předtím, jak začnu s tím, co se týká výroby... Je to v pořádku?

Je to v pořádku.

Tak úplně na začátku bych začala jednou věcí. Víte, co je tohle? Tam venku jsme to mohli všichni vidět.

Med.

Víte, jaký je tenhle med?

Je to med, který je ze zemí EU a zemí třetích mimo EU. Tohle není med. Tohle je něco, co vypadá jak med. Možná to chutná jak med, ale včelu to nevidělo.

A takhle jsme na tom s potravinami běžně i s ostatními potravinami. A víte, co to znamená? Když tohle jíme a kupujeme, poprvé si lžeme, že to má nějaké minerální látky a má to přínos pro nás. V tom lepším případě to je nějaká melasa a dá nám to cukr a energii.

Ale v realitě tohle ničí naše včelaře. A co to znamená? Když nebudou včely, někdo moudrý řekl, že když skončí poslední včela, tak do čtyř let končíme i my, protože nebudeme mít opilovače a nebude vlastně život na zemi.

A tak bych přenesla k tomu, co možná někdo z vás jsou tady vegetariáni. Já musím říct, že odkdy dělám ve společnosti Skaličan, akciová společnost, tak jsem téměř vegetariánkou, protože se snažím jíst jenom maso, které je od nás, a jenom mясné výrobky, které jsou od nás. Dneska to byla výjimka, měla jsem hlad, říkala jsem si, že tak já tu šunku zkusím.

Protože většina lidí neví, že to, co se sem vozí nebo co se dostává na pult, že to nemá nic společného s kvalitní výrobou a že často mясný výrobek není vůbec ani z masa, že jsou to jenom nějaké stopy.

Takže jaká je situace v České republice? Já přeskočím tu úvodní část, protože není důležité, kdo jsem, ale je důležité to, co dělá naše společnost a co dělá se mnou 230 kolegů.

Takže české není české. To znamená, když jdete do obchodu a vidíte ty vlaječky, hrozně mě to irrituje, protože jakmile vidím vlajku a je tam garantováno tou a tou komorou a co já vím, co všechno možného, tak každý běžný spotřebitel si řekne: česká vlajka, je to české. Často je to jen to, že to bylo zabaleno v České republice, ale to nepovažuji za český výrobek.

Další věc: zaměstnanci. Víte, kolik málo firem je takových, které by měly jenom české zaměstnance? Všichni bychom chtěli, abychom měli jenom české zaměstnance, protože vlastně tomu člověku bude záležet na tom, co dělá.

Před nedávnem uplynulo 150 let od narození Bati, takže snažíme se na tu filozofii a na filozofii Čubu navázat, ale není to jednoduché. Já běžně říkám, že k nám na pohovor chodí lidi, ale bohužel nechodí software a hardware v jednom. Dostanete člověka, který vůbec nepřemýšlí, a vlastně dáte ho na nějakou pozici a máte technologii, která stojí 10 milionů Kč, a ten člověk je schopný vám to tam pokazit. A vy pak sháníte opraváře, pak se dozvíte, že součástka není v České republice a musíte čekat měsíc, aby se dostala z Německa k vám.

Takže vůbec to není jednoduché a není to snadné.

V sektoru, v kterém pracujeme, v mясné výrobě, je hrubá práce, je kupo technologií, která vám rozpůlí prasata, udělají nějaké části, ale to klasické vykošťování a porážku u toho všeho musíte mít lidi. A nemůže to být kdokoliv, musí mít vzdělání a musí být schopní a ochotní dělat tu práci, a jejich čím dál tím míň.

Tak jak tady říkal před chviličkou kolega, dneska my spolupracujeme se školou a na obor řezník–uzenář jsou tam čtyři. Čtyři, který nastoupili. Dva z těch, která skončili, dělají u nás. Jenže my bychom potřebovali ne dva, ale aspoň 10, abychom je měli a abychom vlastně mohli normálně reálně fungovat.

Dneska vůbec není rozhodující kvalita. Zákazník kupuje podle toho, jaký je obal. Pokud je ten zákazník takový, že mu trošku záleží na tom, co jí, tak ještě si kouká, jaký je obsah. A mě to hrozně štve, když ty lidi se koukají, říkají: to má éčko, to nechci, vezmu si tamto. Ale málokdo se zeptá: a odkud je to maso?

Víte o tom, že často ta éčka, která jsou tam, že pod tím éčkem se někdy schovává třeba řepa, barvivo přírodní, někdy je to antioxidant? Každé éčko je špatné.

Měli jsme zákazníka, který chtěl šunku. Chce 100% šunku. Nechce tam žádné éčko, nechce sůl a tak dál. Řekla jsem: ale to se nedá vyrobit, protože musí to tam něco držet a jestli tam nebude ani minimum soli, jednak to nebude mít chuť a jednak to nebude mít žádnou trvanlivost.

Tak jsme udělali šunku, která měla 96% masa, vodu a 1,6% soli, ale tu nikdo nechce kupovat, protože ta šunka je nezhledná, je šedá, je šedivá, není nádherně růžová. Proč tam není barvivo?

Takže lidi často chtějí něco, co je téměř nerealizovatelné, a chtěli by vše dokonalé, ale nedokážou si propojit ty jednotlivé věci. Všechno má nějaký svůj smysl. Často opravdu ten obsah je levnější než obal.

Proto zásadně, když... jednak běžně nenakupuji mясné výrobky, ale jsem paranoik a koukám na ceny a složení. Takže to je taková hrozně špatná vlastnost, protože vlastně chodíte, fotíte, a pak vám z toho Kauflandu řeknou: „Vy tady nemůžete fotit." Řekla jsem: „A proč? Proč bych tady nemohla fotit? Vy to tady nikde nemáte napsané." – „No nemůžete." – „A víte, že můžu? Já můžu. Já jsem zákazník. Já si tady můžu dělat, co chci, protože z mých peněz žijete. Já se rozhoduju, co koupím."

A takhle bychom k tomu měli přistupovat, protože my rozhodujeme, co si koupíme. Ale pozor, můžeme si koupit jenom to, co tam mají. To znamená, nemůžeme si koupit to, co chceme, jen to, co nám někdo předloží. A to je hrozný průser.

Mясné výrobky často jsou bez masa. A dokonce pan europoslanec určitě to potvrdí, že hrozně intenzívně se Evropská unie snaží jednak dávat do toho hrozné miliony, už miliardy, a dělá umělé maso.

Tak jak je sojové mléko nesmysl, protože mléko musí opravdu být výlučkem mléčných žláz a ne sojového bobu, tak ani maso nemůže být něco, co bylo umělě vytvořeno. Musí to opravdu pocházet ze zvířat.

Takže pozor na to, co vlastně nám tady někdo se snaží předkládat a říkat, že prostě to bude pro nás nejlepší. Nebude.

Víte proč? Protože když by kdokoliv, komu záleží na životním prostředí, si řekl: „Jestli nebudu mít zvíře, tak mi nikdo nespase tu louku. Jestli mi nic nespase tu louku, tak se do té půdy nedostane žádná živina. Jestli se do půdy nedostane žádná živina, tak ty žížaly tam nebudou žít. Jestli tam nebudou žít žížaly a nebudou dělat ty dírky, tak ten déšť, který padne na tu půdu, se nedostane dolů. Nebudeme mít podzemní vody, nebudeme mít pitnou vodu a vlastně tenhle koloběh zastavíme."

Takže bylo by fajn používat zdravý rozum a nedělat takové z kotačiny a vyhazovat prachy.

Dala jsem si tam, že nezáleží dnes na povodě zvířat.

Víte proč nezáleží?

Protože nás každý, nevím, jestli je to slušné nebo ne, ale každý nás buzeruje a říká, abysme se chovali k zvířatům tak, aby jim bylo dobře.

My děláme maximum.

Dokonce dneska se tady ptala právě dcerka, že jak se poráží zvířata.

Víte o tom?

Víte, jak porážíme my prasata?

Máme speciální klec. Ty prasata se dostanou do té klece. Ta klec jede dolů, to je takový malý výtah. A tam se jim pustí oxid uhličitý v určité koncentraci. To zvíře v podstatě usne, upadne do umělého spánku. Musí tam být určitý čas. Pak vlastně ta klec se zvedne nahoru a to zvíře, tím že vlastně je v bezvědomí, my ho v podstatě podržíme a dál se zpracovává.

To znamená, není to nic takového, jak znáte z těch různých filmů, že běžíte a utíkáte za tím prasetem, abyste ho dohnali, někde podřízli. Takže ty způsoby toho porážení jsou humánější. Jednak kvůli tomu zvířeti, abyste ho nestresovali. A i kvůli těm lidem, aby vlastně taky i ta zvířata i ti lidi byli v pohodě. Kdybyste to takto nedělali, tak i ta kvalita toho masa je úplně jiná.

To znamená, my jako spotřebitelé bychom nejedli maso ze zvířat, která jsou vystresovaná, protože by bylo bledé, měkké, vodnaté. Takže všechno je přizpůsobené tomu, aby to fungovalo normálně.

A bohužel ti, kteří říkají, že jim záleží na životním prostředí, já jim nevěřím. Nevěřím, protože ani jeden z těch zelených se nepostavil na dálnici a nezastavil stovky tisíc kamionů, které sem proudí s masem ze Španělska, dva tisíc kilometrů vzdálené země. Takže nevěřím, že jim na tom záleží.

Stejně tak nevěřím, že někomu záleží na slepicích, protože kdyby jim záleželo na slepicích, tak by to neudělali. Nechali by tisíce slepic ve volném výběhu. Víte proč? Ta slepice od začátku, od jejího vývoje, dokáže poznat 12 až 20 kusů, maximálně 20 kusů jiných slepic. A jestli je jich tam víc, tak je stresovaná. Jestli se objeví kapička krvi na slepici, ty ostatní ji tam kanibalismus, tak ji uklovou.

To znamená, jaká ochrana zvířat, jaký welfare, to je nesmysl. Ti lidi, kteří kvazi chrání zvířata, tak jim vlastně ubližují a cíleně. Takže ta situace je úplně jiná.

A co se týká světa, jsme opravdu koloniální zemí. Jednotný trh neexistuje, protože pravidla vůbec neplatí pro každého. Vyspělé země si z nás udělaly kolonie. Obsazují náš trh s nekvalitními výrobky. Hezky vypadající, ale nekvalitní.

Španělsko poráží 50 milionů prasat. Polovina z toho jsou prasničky, polovina jsou prasata. Víte, jak se kastrují? Hormonálně. A víte, kde končí to maso, které je hormonálně kastrované? Přesně tak. U nás, u nás a v dalších zemích střední a východní Evropy. Dají si sakra bacha na to, aby to nekastrované z těch prasnic zůstalo doma. Proč by to dávali svým lidem? Přece vědí, že ty hormony mají vliv na organismus. Proč si pro svoje lidi nedávají maso s antibiotikami a posílají ho pryč k nám? Jak je možné, že tímhle se nikdo nezabývá?

Jak je možné, že nikomu nenapadne, že maso, které mám v pytli a má tři týdny, že asi úplně nebude takové čerstvé, když ho tam budu mít tři týdny a ještě přicestovalo ze země, možná odkud jsem ještě nebyl.

Takže dneska kvalita neodpovídá ceně, neodpovídá skutečné hodnotě práce a skutečné hodnotě toho výrobku.

Já jsem viděla vepřovou pečení. Dneska ji dokážete koupit bez kosti za 79 Kč za kilogram. Za 79 Kč za kilogram bez kosti. Víte, co to znamená? Znamená to, že vlastně pokud bychom porazili, pokud my porážíme prasata, tak za 79 Kč nedokážu, to není ani cena toho masa. To znamená, že to, co se k nám vozí, je opravdu za dumpingové ceny. A to už je cena s DPH, takže je to cena pro nás likvidační.

Máme nedostatek pracovních sil a je to taková situace. Nechcete Filipínce? Ne, nechci. Nechcete Mongoly? Ne, nechci. Já chci Čechy. Ale posouvají se ti lidi, levnější pracovní síla. Ale jednou, chápete, ten svět je kulatý. Jednou to dojde. Zkrátka už nebudou levnější lidi. Nebudou. Co se stane? Všechno to spadne jako domek z karet.

Dovozí se maso. Kdokoliv si koupí dovezené maso, tak vlastně likviduje naše vlastní české chovatele.

Já jsem tady, nebudu to číst, ale chci vás jenom upozornit, tam kde je česká vlaječka, česká potravina, mělo by to znamenat, že vlastně buď to bylo na 100 % v Čechách narozeno, odchováno, vykrmeno, poraženo, co se týká masa. Nebo když jde už o výrobek, tak 75 % základní složky musí být česká surovina. Já vám garantuji, že všechny výrobky společnosti Skaličan máme čisto jenom z českého masa. Nenakupujeme ani chlup.

No a tady jen vývoj stavu prasat. V 99 jsme měli 4 miliony 700 tisíc prasat a 311 tisíc prasnic. Víte, kolik máme dnes? Asi necelých 1,4 miliona. A těch prasnic je asi 80 tisíc.

A tohle je jenom cena. Tohle je cena pro chovatele. Tohle je cena nás zpracovatelů a tamto je cena pro nás jako pro spotřebitele. Víte, kde končí ten profit? To už jsme dneska slyšeli. Kdo je nejbohatším? A co bychom tedy chtěli?

V první řadě zdravý rozum. O EU nebudu říkat, protože vlastně to už bylo přede mnou řečeno, nechci to opakovat, ale žijeme v nesmyslech a v podmínkách, které nejsou rovné pro všechny a hlavně pro normální běžné podnikání v potravinářství, zemědělské výrobě. Jsou nekonkurenceschopné podmínky a likvidační. My si říkáme, jaký jsme zelení a tak dál, ne? Naše výroba končí a když skončí výroba, tak ty ceny nebudou tak levné, jak jsou teď. Jestli se to nebude dokázat dovést, tak to vajíčko možná bude stát 30 Kč. Možná ten chleba 300, možná to maso 500, možná i víc.

Co potřebujeme kromě zdravého selského rozumu? Vzdělání, školství. Neopakujme chyby. Měli jsme tady kvalitní školství. Vraťme se, ale vychovávajme to opravdu už od dětí. V Rakousku už na školkách mají to nejlepší z Rakouska, to co tady vychováš ty, můj soused a tak dál. Zdravě.

Chce někdo zdravé? Já si myslím, že ne. Jestli někdo z vás byl v nemocnici, víte, jaký je tam jídlo? To není nejkvalitnější, to je nejlevnější. Představte si, jaký jsme vosli. To znamená, že na jedné straně drahé lékařské vybavení, druzí doktori, péče a na druhé straně to, co jíte, co je váš základ, tak to vám dají šunty. No co jsme zač? Proč pak děláme? Pak ty lidi nemusíme vozit do nemocnice, ale nechme je jen tak. Buď se z toho dostanou nebo ne. Ale prostě myslím si, že to není rozumné.

Obchod. Nemělo by se vozit za dumpingové ceny. Přece je nenormální, že ze Španělska se doveze něco levněji, jak se vyrobí u nás. Co? Španělé mají nižší mzdy? Nebo v Španělsku stojí nafta 20 Kč nebo co? Jak je to možné? Co tohle je? Žádný rovný trh, žádné rovné podmínky.

Legislativa. To je nejlevnější. My nepotřebujeme vůbec miliardy. Potřebujeme jenom normální podmínky na fungování.

Abysme nebyli znevýhodněné, protože momentálně jsme.

A stačí opravdu pár věcí.

Já chci vidět na obalu, odkud pochází hlavní složka, jestli je to Česká republika nebo je to Německo, Brazílie, aby jsem si, aby jsem se rozhodla.

Já chci vidět v televizi pořad každý den, možná 15 minut, ale základní věci, aby ten spotřebitel věděl, jestli si koupím tohle, tak co mi to přinese? Aby si nemyslel, že jestli je to hezká potravina, hezký obal, že opravdu je to i zdravé. Většinou to tak nebývá.

Národní hospodářství — jestli nebudeme mít strategii, nebudeme fungovat.

A je úplně jedno, jestli tady bude modrá, zelená, fialová vláda. No, doufám, že už ne.

Eh, a životní prostředí. Děleme to opravdu tak, že je to naše.

Já jsem hrozně ráda, že jsme součástí skupiny Rabí. Je nás 23 podniků a navazujeme na sebe. A tak by měl fungovat stát.

Máme vlastní obilí, vlastní zpracování krvních směsí, vlastní chovy, uzavřené obraty stáda, vlastní porážky, vlastní zpracování a obchodní síť.

A tak by měl fungovat stát.

Takže co, přátelé? Budeme v Čechách doma nebo tady budeme jenom cizinci?

Děkuji vám.