Pod Pokličkou - Zbyněk PROUSEK - Stát jako Mafie už od roku 1990 - rozhovor pro vás_05.07.2026

Dobrý den, dobré odpoledne, dobrý večer, vážení přátelé.

Všechny vás zdravím na neděli.

Opět vítejte na kanále Pod pokličkou.

Dnes máme pro vás připravený rozhovor s člověkem, kterého asi neznáte. Je to pán, na kterého jsem dostal kontakt od mojího kamaráda, který i může za to, že jsme byla třeba v tom 9. května v Praze na Staroměstském náměstí na oslavě jednoho vítězství, kde jsem potkal zajímavé osobnosti. Ať už to byl Milan Zadeláček, právě pan doktor Skál, nebo sám pan Svatoš, a někteří další.

Nicméně tento pán, pan Zbyněk, je člověk, který má svoji například facebookovou stránku, kde ho můžete sledovat. Jeho boj proti tomuto režimu je samozřejmě po zásluze oceňován. Čili s tímto pánem dnes budeme mít rozhovor.

Já vám ho ještě představím během našeho rozhovoru. Otázky budou vlastně to, co nás teď zajímá nejvíc — to, co se teď děje. On rád na všechno odpoví, takže máte se na co těšit. Věřím, že se vám to bude líbit.

Pojďme tedy na to.

3, 2, 1 — štartujeme pro vás. Kanál Pod pokličkou a pan Zbyněk.

Tady jsou, Zbyňku, já tě vítám tady u nás na kanále Pod pokličkou. Jedeme na záznam, jo? Čili to nejde do éteru teď. Proto ten — já to potom ustřihnu ten začátek. Neměláte tam co. Klapka. Pojďme.

>> Klapka.

Ano.

Já bych nějak vás představil divákům, protože spousta lidí vás asi ještě nezná, pokud vás už nesledují na Facebooku. Samozřejmě já jsem vás taky neznal až do momentu, kdy mě kolega, a taky vás pozdravuje Olda...

>> Děkuju, děkuju.

>> ...to je ten Horstick, co mě přitáhl do toho, do toho na Staromák, a vlastně už předtím do Hodonína na oslavy osvobození. A ještě je tam nějaký pan generálmajor, kterému tak říkáme — jehož jméno tady nechci ventilovat — ale tenhleten kamarád mě vlastně řekl i o vás, dal mi nějaké videa, kde jste měl rozhovor s tím mladochem. Vy víte, jak se jmenuje, já si nepamatuju ta jména, ale bylo to hodně zajímavé. A tak jsem si říkal: „Hele, kdyby ses chtěl, spojím tě s panem Zbyňkem. A když se domluvíte na podobném rozhovoru, on určitě rád by na podobně smýšlejícím lidem své poznatky a postřehy sdělil. Nebo odpověděl pár zajímavých otázek."

Já hlavně ani tak rád nenatáčím pro lidi naší krevní skupiny. Já strašně rád opozici.

>> Ano, tak to je, děláte to naprosto správně. Jenom ten problém bude v tom, že z těch opozičníků, z těch lidí zmaséřovaných tou protiruskou propagandou a protivlasteneckou propagandou — protože to jsou všecko lidi, celá ta partie od uklízeček až po politiky — je parta lidí zmasírovaných tak, že by prodali, tak jako Havel, vlastní matku za tisíc korun. Celou tuhle zemi by nejradši prodali někomu na západě.

Ale vy vlastně se zabýváte čím? Já jsem to pochopil, že jste bojovník za práva občanů.

Jasně. Když to řeknu v jedné větě — jste bojoval a nevím, jestli i přes soudy, tak s tím soudním systémem za práva lidí okradených například v těch kauzách těch šmejdů, prodejců těch různých hrnců, dek a takovéhoto, prostě kdoví ještě čeho všeho. Jak jste se k tomu dostal? Vy jste právník, nebo jak jste se k tomu dostal? Jestli to není tajné?

>> Já nejsem právník. Ale jak vždycky říkám: nejsem právník, ale jsem svéprávný. A na to, aby si někdo uměl přečíst ústavu a orientovat se v zákonech, nemusí být právník. Stačí, když je svéprávný a rozumný. Takže já vždycky říkám, že nemám právo vystudované, ale jsem se v tom dobře orientuji.

Nicméně tímto jsem v podstatě začal nějakou svojí veřejnou angažmá, protože, tak jak jste to zmínil, ten šmejdský organizovaný zločin. Ono se tomu dřív říkalo šmejdi. Paní Dimáková napsala scénář, aby vyšel krásný film Šmejdi, tam se to všechno popisuje. Ale ono to není tak jednoduché, jak by se ten náhled jevil. To by jsme tady byli opravdu strašně dlouho na těch šmejdech.

Nicméně jsem tím prostě začal, protože to byl obrovský byznys. Pohybovaly se v tom miliardy korun, nikoli miliony — miliardy korun.

>> Pravda.

>> A protože to vosí hnízdo, ta báň toho šmejdího byznysu byla na Mělníku a já jsem do té doby trpěl takovou tou slepotou, protože taky bydlím na Mělníku.

>> Aha.

>> Takže jsem vlastně viděl u některých těch lidí životní úroveň absolutně atypickou, nestandardní. Věděl jsem, že se o nich říká, že se živí podvody a tak dále. Ale až když jsem si potom v podstatě založil firmu na vymáhání dluhů a pohledávek — protože jsem se pohyboval právě na úrovni okresního soudu v oblasti vymáhání dluhů — tak jsem si udělal klientelu na vymáhání dluhů. A jedním z mých prvních zákazníků byla paní, která předložila nějaké listiny, podle kterých mi nějaká konkrétní firma měla dlužit nějaké konkrétní peníze. Tak jsem to pustil a zjistil jsem, že to je právě ta šmejdská firma. Takže jsem začal tím, ten byl takovým ten zlomem, začal se rozbalovat ten příběh, ten scénář.

A čím víc jsem se potom pídil a pídil, tak jsem vlastně rozbaloval ten šmejdský byznys. Řeknu, že úplně ten prvopočátek byl takovej, když se to ve mně zlomilo a řekl jsem, že půjdu po těch krysách.

Tak to bylo v okamžiku, když jsem se bavil s jedním takzvaným jednatelem té podvodné firmy, a on mě právě v tomhletotem konkrétním případě řekl, že by těch — já teď už nevím — 15 nebo 30 000 — já bych těch 15 nebo 30 000 té bábě vrátil, ale mě teď jdou špatně kšefty. Já vydělávám týdně jen 4 miliony a to je pro mě špatně. Takže teď jsem jako v bídě.

Jo, ono tam možná bylo milionů víc. Já jsem teďka ubral, už říkám, nepamatuju si, to byl rozhovor někde z roku 14 nebo 16, čili víc jak 10 let starý. Ale to byl takovej ten zlom, kdy prostě když tam ten člověk přijel, já nevím, Audinou poslední model a tak dále, machroval tam na mě. Já jsem se vůbec divil, že se se mnou sešel.

>> Jo.

>> Tak jsem si říkal — navíc jsem ho jako osobu znal — a tak jsem se v tom prostě začal šťourat. Odhalil jsem gang, řeknu teďka, 150 lidí a tak dále. Jinými slovy, kdyby se o to někdo zajímal, tak doporučuju se vrátit do roku 2020 — jak se říká, dneska to říká mladá generace — vygooglit si seminář, který byl ve sněmovně, který pořádal Institut Aleny Vitázkové v září roku 2020.

Z tohoto semináře existuje videozáznam a v tom videozáznamu je jedno z mých vystoupení, kdy právě tady na tom semináři věnovaném vyhatitelnosti práva a spravedlnosti se věnuju tomu šmejdímu byznysu a vůbec fungování prokuratury a soudu a tak dále, kteří v podstatě toto všecko tolerovali a nechávali lidi okrádat v tomto státě, včetně policie.

Takže tam je takový krátký příspěvek. Měl jsem 15 minut časového vymezení na moje vystoupení a v těch 15 minutách jsem se pokusil to nějakým způsobem shrnout.

Tím bych v podstatě uzavřel odpověď na vaši otázku, že opravdu se dá zpětně zajímat o moji angažmá v tom šmejním byznysu.

Když si najde ten seminář Institutu Aleny Vitázkové, který probíhal — jak znova opakuju — v budově poslanecké sněmovny v Praze v září roku 2020.

Existuje z toho videozáznam a v tom videozáznamu se najde moje vystoupení z nějakých deseti či čtrnácti vystupujících. Tam je opravdu heslovitě, ale naprosto výstižně shrnuto to, co jsem v podstatě dělal několik let.

Super. Skvěle.

Tak najdeme na YouTubu, dámy, pokud to ještě někdo nesmazal, a dáme odkaz pod náš rozhovor, pod toto video, ať se lidé podívají, co tam je.

Já myslím, že spousta lidí má nějakou zkušenost. Snad ne každý, ale hodně lidí samozřejmě v tomhle našem dvojstátě — v tom Československu — s těmito firmami svoji zkušenost bohužel má. Tohle běželo 30, no, donedávna — ještě nevím jak dneska — ale minimálně 20–25 let v kuse to běželo tady ty akce.

Nicméně vám moc děkuju za takovouhle úvod, protože to jsem netušil, že až takhle jste se do toho angažoval.

No, já jsem zase netušil, jaká to je chobotnice.

Jo, já když tak potom vám ještě se pokusím hledat takový obrázek — takovou chobotničku jsem si namaloval.

Já už si to opravdu těžko vybavuju. Je to opravdu strašně moc let. Host, který se v tom nepohyboval, ani tomu neuvěří.

Jo, v tom prostě jeli notáři v těch podvodech. Já tomu říkám byznys organizovaných podvodů nebo organizovaný šmejdi byznys. To splňovalo jednoznačně všechny naplňovalo to celou skutkovou podstatu paragrafu o organizovaném zločineckém spolužení. Prostě tam figurovalo, říkám, možná 150 lidí přes stovky fiktivních firem. To byly jenom razítka, to nebylo nic.

Jo.

Mrtvá sídla nebo neexistující sídla firem a tak dále. Podvádělo to, nebo můžeme říct okrádalo to lidi nejenom vysokého věku, ale i lidi nemocné, invalidy. Nabízelo to zázračné léky a zázračné tablety a tak dále. Jo, byl jsem ve spojení se státním ústavem lékařským a tak dál a tak dál. Opravdu by se o tom dalo strašně dlouho mluvit.

Můžeme se eventuálně domluvit — kdyby byl zájem vašich diváků o nějaký samostatný pořad tady k tomu, ať opravdu nejsme takzvaně široký, jak říkají profíci. Ale je to opravdu strašná chobotnice. To není o tom, že by se nějaká skupinka týpků sešla a tu a tam někoho obrala, tu a tam někoho podvedla.

To byly podvody napříč republikou. Dokonce vyjížděli i za hranice. Já jsem tenkrát jednal na chorvatské ambasádě o tom na rovině mezinárodního zločinu, když jsem Chorvatům na ambasádě vysvětloval, jak to funguje a kdo to tam jezdí.

Ale tady vám dám jen takovou vsuvku: světe div, Chorvati si s tím zločinem uměli poradit za 14 dní a česká orgány — česká policie, české státní zastupitelství a české soudy — si s tím neuměli poradit za 14 let.

Jo.

No, takže z toho jen takovej náhled.

Jo. No, o té místní mafii bysme se tu bavili ještě týden, co se tu dělo. To, co se tu dělo se šmejd byznysu, si myslím, je taková kapka v moři. Do čeho všeho byli namočeni i politici, kteří to museli přikrýt, že jo, někde nahoře. To se ani nechci o tom bavit. To si můžeme jenom domyslet.

Ty vole, ty kauzy jako LTO a podobně — do čeho všeho ti naši slavní politici, ty loutky — a ta mafie dneska dál sedí v pozadí. Je to vidět. Dneska je to tak okamžité, že to už ani není snad k smíchu.

Ale pojďme se pobavit ještě o jiných, o aktuálních tématech, které vy tak pěkně vždycky komentujete na Facebooku, když se na to kouknu. Ta fašizace společnosti — samozřejmě je teď mainstreamem — vůbec jako nám i Českem. Ale všiml jsem si i na Slovensku, že hýbe ten slavný výlet do Ankary. Proboha, to je komedie, že to snad ani Zdeněk Troška by nic takového nebyl schopnej napsat, i když je to pan spisovatel, co se týče scénářů.

Co vy na to? Jak vy to vnímáte — toto divadlo s tím naším politrukem, který se tam tlačí, aniž by tam měl co dělat, si myslím — i z politického hlediska, z té vládnoucí hierarchie?

Co vy zatím vidíte? Je to prostě jen divadlo pro diváky, nebo se tam děje něco v pozadí, o čem my se nesmíme dozvědět?

Tak to jsou zdánlivě jednoduchá témata nebo jednoduché otázky, ale pro mě — a zdánlivě právě proto — snažím se vždycky nad každou životní situací, informací či zprávou popřemýšlet. Tím jsem už v dnešní době mnohdy výjimečný — ať pro jednu skupinu nebo druhou skupinu společnosti, jednu půlku nebo druhou půlku společnosti. Protože víme, že společnost je strašně rozdělená — já bych řekl až na molekuly — ale to nebudu odbočovat.

Ano.

Vezmu to postupně, tak jak jste to zmínil. Udělal jsem si tady tři poznámky: tři slova. Fašizace, Ankara, Petr Pavel. Víc jsem nestihnu.

Tak to postupně.

K té fašizaci společnosti — já si myslím, že je tady obrovská, ale neřekl bych tak fašizace společnosti. To si myslím, že není rozhodně kritický stav, ale vidím to spíš jako fašizaci státu a tam už si myslím, že je minimálně čas na zvednutí prstů nahoru. A toto říkám velmi mírně.

Já opravdu vidím fašizaci státní moci jako každý den se posunující směrem nahoru. Když si představíme — protože celá řada lajků, prostě lidí s jinými zájmy, spojuje pojmy republika, stát, země a tak dále — já jenom uvedu, že když mluvím o státu, mluvím o třech pilířích státních: mluvím o moci výkonné, zákonodárné a soudní.

Čili když říkám, že tady probíhá nebo že já tady vidím — neříkám, že tady probíhá, nebudu šířit poplašnou zprávu — ale z mého úhlu pohledu tady já opravdu cítím, vnímám a vidím takovou pomalou, ale plíživou právě fašizaci státní moci.

A aby to nebyl jen nějaký plácání, tak jako argument toho svého přesvědčení, toho svého názoru, toho svého vnímání — řekněme, v tom nejmenším, nejslabším slova smyslu — toleranci některých takových fašizujících se jevů.

Vezmu to prakticky.

Podívejme se na praktické postupy, nebo na množící se praktické postupy pořádkové policie.

To čím dál víc připomíná postupy gestapo než postupy policie.

Připomeňme si, že policie je tady podle paragrafu 2 zákona o policii službou veřejnosti. To není službou politiků, to není službou státu, to je služba veřejnosti.

A máme minimálně každý týden nebo minimálně každý měsíc se můžeme podívat, jak tu a tam policista brutálně někoho tříská, mlátí, kope a tak dále. Chovají se čím dál víc někteří z nich jako psychopati než jako ochránci zákona.

Jsou uražení, když se jich někdo jejich ega dotkne. Čím dál víc trpí opojením mocí. Čím dál víc se podívejme na jízdy pod majákama.

Nevím, nebudu tady přednášet, kde kdo bydlí, ale kdo bydlí v nějakém větším městě a spočítá si jízdy policejních aut pod majákama, tak to mě připadá, že už ani jinak jezdit neuměj.

Podívejme se nedávno — zabitá mladá žena v křižovatce a tak dále.

Čili narůstá to ze všech stran, ale ty jízdy pod majákama — to není fašizace, ale je to takové opojení mocí. Ale ta fašizace tady jednoznačně je.

Ale podívejme se na takové daleko závažnější prvky. Na dva m v činnosti státního zastupitelství. Páleček nahoru, páleček dolů. Na dva m v justici páleček nahoru, páleček dolů.

Když se podíváme na některé kauzy, a to už nejsou kauzy ojedinělé — to už jsou kauzy systémové. Tak to z toho můžeme cítit, vnímat, tak jak to vnímám já.

Podívejme se na nedávný sjezd v Brně — lansmanů. Přeci kdyby tady žádné prvky fašizace nebyly, tak žádná vláda normálního státu to nemůže dovolit.

Já si neumím představit, že by polská vláda v Osvětimu tolerovala sjezd potomků Heydricha. To si vůbec neumím představit. Že by polská vláda, polský prezident a hlavně polský lid — že by polská společnost dovolila, aby si tam pan poslanec s dalšími dělal nějaké výlety a nějaké reje potomků Heydricha někde v Polsku. To si vůbec neumím představit.

Neumím si představit, že by v Berlíně německá vláda tolerovala sjezd nočních vlků. To si taky neumím představit.

Čili mohli bychom těch příkladů uvést mnoho. Ale já si myslím, že právě třeba ten sjezd v Brně je takový opravdu výsměch.

Výsměch všem těm umučeným, utrápeným, zabitým lidem. Mluví se o nějakých 360 tisících Čechů a Slováků — nebo Čechoslováků můžeme říct — ale v rámci světa to jsou desítky milionů lidí, co německý nacismus usmrtil.

Nebudeme teď pitvat, jak usmrtil, utrápil, zastřelil, zabil a tak dále. Kdy pochopitelně — no, ono se to nedá říct pochopitelně — ale kdy vždycky taková nejhorší utrpení je ta mimoválečná utrpení, protože vždycky to civilní obyvatelstvo a ty vězně v těch koncentračních táborech a tak dále trpějí mnohem víc než vojáci na frontě. Ale to bychom rozpítvali zbytečně.

Takže já si myslím, že ta fašizace tady jednoznačně je.

Ještě se znova vrátím k těm pálečkům nahoru, pálečkům dolů. To je takový příměr o těch gladiátorech, kdy vždycky ten panovník palcem nahoru, jestli ho nechá tedy přežít, nebo palcem dolů, když ho přežít nenechá. Někdy to udělal podle své vlastní vůle — čili podle své libovůle budeme říkat — a někdy to udělal podle toho, co se dalo říct, na zakázku.

A tím se dostávám k dnešnímu světu — na zakázku.

Ano, čili tak to funguje. Tak to já vidím a vnímám fungování zejména dnešního státního zastupitelství, dnešní justice. To je přesně, jak já to vidím — práce na zakázku.

Čili když je politická vůle někoho potopit, tak ho potopíme. Nebudeme teď pitvat jak. Prostě ho persekucí potopíme.

A když je politická vůle někoho nechat běhat, tak ho necháme běhat.

Takže ten příklad paleček nahoru — to bude takový obtloustlý pšenák, který běhá od demonstrace k demonstraci, dělá všude bordel, a není policejně justiční vůle tohoto člověka postihovat podle platných zákonů České republiky.

A obráceně — když je paleček dolů — tak tam vyběhne nějaký pán s tričkem s nějakou ruskou bábuškou, se starou ženou, která drží vlajku, a uděláme z toho monster proces skoro na úrovni vraha.

Dostáváme se až k tomu Švejkovi, kdy tam v jedné scéně jeden z těch vězňů řve: "Mě do toho netahejte, vy politickí. Já jsem vrah, já dopadnu dobře, ale vy politicky dopadnete špatně."

Jo, to je přesně ono.

Takže dostáváme se k tomu, že prostě to jsou opravdu monster procesy.

My tady — jak bych to řekl — moji oponenti vždycky mají plnou hubu o procesu s Horákovou. To je prostě proces, který ta opozice, nebo z mého úhlu pro mě opozice, o tom mele několik desítek let.

V podstatě od převratu mají tu svojí Horákovou a pořád o tom něco melou. Ti, co o tom melou, si nikdy záznam neuposlechli. Ani ty soudce si nepustili. Ani nevědí, o čem melou. Oni prostě melou.

Ale že tady dneska máme skoro už 30 novodobých politických procesů, kam se hrabe Horáková na ně — tak to jako ta opozice vidět nechce. A to je potřeba těm lidem připomínat takové opravdu monster procesy, jako byl Kapal — kterej ten pán nebyl mojí krevní skupina, abych tak řekl — ale je to jednoznačně obětí politického procesu. Jako byl doktor Skála. Protože nejhorší dnešní zločin je hlásit pravdu. To je nejhorší zločin, který může být.

Čili dostáváme se někde až do 14. století, kde Hus taky hlással pravdu a upálili ho.

Takže říkám znova — ta fašizace tady rozhodně je. Ty procesy na objednávku tady rozhodně vidím. Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že nejsou.

Jo, koneckonců učitelka, která řekla před lety, jak vnímá situaci v Kyjevě — paní Bednářová — konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou — tak jak dopadla. Skončila u soudu a tak dále. A pak zjistíme, že z Kyjeva jezdí uprchlíci na dovolenou.

Tak já taky v tom nemám jasno — jestli to je tak odvážný národ, že jezdí na dovoleno do válčiště, nebo si jezdí užívat. Nevím.

Ale to jsou všechno věci, o kterých bychom mohli dlouze mluvit.

Takže to je k té fašizaci.

Co se týče té Ankary — já si myslím, že to je, jak jste to tam zmiňoval — od každého trochu trošičku, to je divadélko. Zase pro ovečky.

Uděláme malinko divadla, uděláme malinkou mimikry, aby se nám lépe čarovalo.

To už dělají iluzionisté v prvních kurzech, když se učí různé kouzelnické triky. Tak já vždycky říkám — vytáhnou pravou rukou vysoko nad hlavu holubici, která se třepotá, ta připoutá zraky celého obecenstva, celého sálu, a levou rukou spod fraku vytáhne růžový šátek a tak dále.

Jo, když to říkám velmi primitivně.

Takže trošičku nám ty politici pořád dělají takový ty mimikry, vždycky, vždycky, než jim odvedou pozornost. Už to dělají od roku 90 celkem bravůrně.

Ale já si myslím, že Ankara patří do těch do té zóny trošičku těch minikér mezi prezidentem a Babiš Babišem. Ale nicméně, eh, si myslím, že tam je i takový vážnější jádro pudla.

Já totiž si myslím, že celá ta Ankara a celý to jednání toho spolku – budeme daleko nejvystížnějšími právě říkat paktu, tak jak to správně je. Já bych to k tomu dodal dokonce vojenskej a agresivní pakt.

Tak si myslím, že tam ti naši lídři nejedou na jednání, nejedou na konferenci, ale taková moje úvaha, takový můj názor je, že se tam jedou pro úkoly, jak se má Česká republika připravit na válku s Ruskem. A to ještě upřesním.

Myslím si a jsem názoru, že tam jdou pro úkoly, aby se Česká republika spolu podílela v činnosti západu v útočné válce na Rusko.

Nedávno, je to několik dní dozadu, opravdu málo dní – dva, tři, čtyři dny dozadu – vyšel na Novinách článek. Novinky je takovej portál, kterej úplně miluju. Ten je objektivní, až se mi z toho hlavomotá, jak je objektivní.

Tam vyšel takovej článek, kterej právě pojednává o tom, co je úkolem, nebo že se ta Ankara blíží a co se tam bude dít a tak dále. A já jsem si s tím fakt pohrál a zkusil jsem tam demaskovat některý ty výrazy. Začal jsem tím, že tam všude, kde bylo slovíčko „obrana" – obrana před Ruskem, obranná koncepce Evropské unie a podobně – tak jsem tam dal slovo „útok" a nebo „zbraně".

A najednou vám vyjde, že to je normální rozkaz. Kdo byl na vojně, je to starší chlap, tak znal spojení „denní rozkaz". Takže to je normální rozkaz nějakého velitelství vůči politicky nebo státním elitám České republiky: připravit se na válku, na útok na Rusko nebo pomáhat západu. K tomu postavit dvě těžké divize. K tomu přebudovat letectvo, k tomu vybudovat komplexní protidronovou obranu a tak dále.

A říkám znova – teďka bych měl ten článek před sebou, nemám ho tam, ale pokusím se v průběhu zítřka na Facebooku tuhletu moji úvahu k tomu článku zveřejnit. A myslím si, že to bude hodně lidem jasné.

Čili já si myslím, abych to uzavřel, že to není žádná porada, že tam nebude mít ani Babiš, ani Pavel, ani nikdo jinej nějaký prostor k nějakému jednání. Tam se s nějakýma čekáčkama vůbec nikdo bavit nebude. Ty tam prostě přijdou s blokem a tužkou a tam jim prostě novodobej fér řekne a takto to bude za A, za B, za C, za D.

A je to přesně o tom – já, už teď se někde nechal Babiš slyšet, že se mají zvednout náklady na zbrojení. Jo.

A zase – ono se tomu říká náklady na obranu, ale my si myslím, že my nemáme žádného nepřítele, my se nemáme koho bát. Nepřítel už je dávno tady.

No, náš nepřítel nebo nepřítel v mých očích je už od roku 90 dávno tady a jinýho nemáme. Ale furt se jako lidem vnucuje, aby se něčeho báli, protože jedině vystrašenému národu se dobře velí. Takže pořád se jim prostě denně do nich ten mainstream – kterej teda vede Česká televize, Český rozhlas a novinky nebo Seznam – tak do nich perou prostě to nebezpečný a zlý Rusko. To je prostě základ. To je aspoň pětkrát denně.

Prostě v Rusku vypadne někdo z okna, tak potom je pět zpráv denně. Ale že za dva dny vypadne dítě, napsáno tam někde z okna, a pak nějaká úřednice vypadla z okna, tak to je jeden řádeček, ne žádnej. A takto bysme mohli šíře pokračovat.

Čili vystrašenému národu se nejlépe vládne.

Takže ale abych to uzavřel – když jsem tak na přeskáčku – si myslím, že prostě Ankara není nic jiného než výjezd na převzetí úkolů ke zbrojení, protože víme, že Německo abnormálně zbrojí. Německo se netají tím, že se připravuje na útok za Rusko. A my jsme ta aliance.

No, tak si myslím, že to je tady o tom. A dokonce si myslím, že je to tak podlé a tak nebezpečné, že na co by Němci nasazovali svoje krky, když můžou do první linie nasadit český krky.

Takže jestli půjde někdo na steč, tak tam naženou čechů. První budou ty horlivý, které možná povede pan Zdechovský. Ten je takovej horlivej, nebo možná se přidá pan Zdechovský. To jsou takoví ti vlajkonoši, co půjdou v čele šiků.

Ano, ty půjdou v čele šiků. Navíc vypadaj oba velmi hrdě. Jo, myslím si, že Lipavský tam aspoň na tý frontě trošku zhubne, takže mu to bude sedět k věku. Ale nicméně tam budou ty hrdinové a za nima určitě ty další davy. A nakonec to zachrání ty osmnáctileté šampoňáci v těch bílých ponožkách a nagelovaných palcích s těma řetězy na krku a v botách Adidas. Ty určitě budou v zákupech hrdě sbírat plechy a vši.

Určitě. Přesně tak. On Facebook je plný růsobíčů.

No, ano, ano, ano.

Takže nechme, nechme tomu, nechme je působit. Ale takhle bych to shrnul já – že to fakt vidím, že to je přijímání úkolů.

No, a třetí tady, co jste mi dal jako téma, je ta osoba toho prezidenta.

Pro mě je osoba pana prezidenta – snad ani ne pana, budu říkat jenom pan – osoba prezidenta je prostě loutka. Prostě snad ani nestojí za komentář.

Já jsem za svůj život nikdy člověka jeho kvalit naživo nepotkal. Tak prostě takového člověka jsem ještě nikdy nepotkal. Člověk úplně zvláštní.

Já vždycky tvrdím, že když se koukám chvilku na nějaký jeho vystoupení a pak se podívám – tam jde na trávníku žížala – taky ty žížale hledám páteř. A myslím, že bych ji tam snad našel, kdyby hledal u ty žížaly určitě.

No, ale u něj bych ji asi nenašel, ne?

Takže a myslím si, že i ta medůza, co plave v moři, by se snad nenechala najít mozek. Ale v opačném případě nevím.

Takže je to velmi, velmi zajímavej člověk. Já si myslím, že jeho sebestřednost a vůbec prostě to já, já a tak dále, že už to není – že už to je diagnóza. Já si myslím, že už to je diagnóza.

A že opravdu je na čase, aby senát toho pána odvolal z té funkce. Protože když teďka vyšel nějaký mediální titulek, kde vyzývá Petr Pavel Babiša, aby mu řekl, jaké protičeské kroky učinil, tak já bych snad našel kroky, které nejsou proti Česku.

Takže tím tady nebudu zdržovat ten pořad, ale já si myslím, že jestli ten člověk ani neví, jaký protičeské kroky učinil, no, tak opravdu je to už potom jasná diagnóza. Není tady o čem mluvit.

Můj prezident to prostě není. Já jsem ho nevolil, kdybych ho nevolil. Naopak, já si podporuju všechny možný aktivity, iniciativy pro jeho odvolání, protože to je opravdu – to je nejhorší prezident od roku, od nástupu Masaryka.

To je nejhorší prezident, kterou měla republika od roku 1918.

A to jsem si vědomý, že v té škále byli takoví lidé jako byl Gottwald a podobně.

A přesto říkám, že to je nejhorší prezident, kterého jsme tady od vzniku Československa vůbec kdy měli.

Nejvěrozvěstrazději prezident, nebo v jeho případě nejveládnější prezident.

Ten, co krok, tak to je krok proti České republice.

Takže takhle bych shrnul i tu osobu Petra Pavla.

To je můj občanský názor.

Může mít každý svůj.

Má pochopitelně své miláčky, ale má i své odpůrce.

Já si myslím, že jak se říká u výrobku, že dobrý výrobek nepotřebuje reklamu.

Tak si myslím, že ani dobrý prezident nepotřebuje reklamu.

Vzpomeňme si na Antonína Zápoteckého, kterému se říkalo, že chodil běžně mezi lidi do hospody a tak dále.

Jinými slovy chci říct na závěr, že dobrou vládu a dobrého prezidenta si chrání sám lid a špatnou vládu a tím spíš špatného prezidenta chrání těžkohodinci, ochranka, tajná služba a Bismarck.

Takže si myslím, že jsem to řekl dosti výstižně. Jestli někdo potřebuje ukázat, že je dobrý a musí k tomu uvést milion chvilek jako jakou obdobu Hitlerjugend.

Přesně tak to dělal právě Hitler. Když v březnu, v dubnu, ještě tam zřídal fronty a už byl úplně bez dechu, tak povolával Hitler Jungen a myslel si, že ho spasí. Tam těm třináctletým klukům žehnal a posílal je na smrt.

Náš pan prezident si povolává milion chvilek tímto příměrem a myslí si, že ho spasí milion chvilek.

Ale já si přesto myslím, že i když jsme takovej ovčí národ, jak říkal ve svém filmu, ty pohledťunti – takže že jsme takovej ťuntí národ – si myslím, že v tomhle případě snad už i ten ťuntí národ vidí, že je to přes čáru, co takzvaný prezident předvádí. A že opravdu by měl být co nejdřív z toho úřadu odvolán.

Takže jsem vzal všechny tři témata. Kdyžtak tam nahoďte nějakou otázku, ale myslím si, že to takhle stačí.

Naprosto souhlasím. Ten ta loutka to snad ani nestojí za odplivnutí, protože většího slouhu cizincům to byl ještě tak možná Havel, ale tenhleten ho převyšuje ještě asi o deset mrakodrapů, jak říká kamarád.

Že to plazení se po zemi kvůli nějaké odměně slíbené za tu službu těm cizincům, té cizí mocnosti. Protože to je služba cizí mocnosti, na kterou si oni schválili zákon. Na základě kterého by měl být už dneska ve vazbě a souzen. A pořád ještě není.

Takže ta mafie nad ním drží ochrannou ruku.

Ta vládnoucí mafie, která mu vládne v pozadí, samozřejmě, a sahá to za hranice.

To není u nás.

My jsme tady všichni jenom loutky.

Ty naši lokální mafiáni taky slouží zahraničním zájmům.

Takže to je jenom takový můj postřeh.

Jen bych se vás na závěr ještě zeptal, jak vidíte situaci teď na Ukrajině s tím Ruskem?

Tam létají ty drony.

Teď se hlásí z Ruska, že není benzín na benzínkách.

Já tam mám nějaké zprávy, že to byla pravda jen asi jednu noc, ale teď už je zase všechno v pořádku.

Tak jak to tam vidíte?

Jestli máte vy nějaký přehled, nebo jen tak jednou větou, jestli můžete?

Tak já se od počátku v ozbrojovaném konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou nějak neangažuju. Ani nemůžu, ani nesmím.

Ale nějak se o to jako opravdu do hloubky nezajímám.

Mě zaujal hned v úvodu, někdy v roce 22, mě zaujal článek, který popisoval vystoupení tehdejšího papeže.