Na ☕️ s Vojtěchem 08. 06. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné slunné odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemíři, drazí vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávě s Vojtěchem.

Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme na témata, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete denní dění a tak dále.

Dobrou chuť, přátelé.

Dnešní téma je vyloženě na přání s odstupem, řekněme 14 dní až tří týdnů, poněvadž jsem si myslel, že toto téma jsme probrali ve zprávách dostatečně, ale vyvedli jste mě z omylu, že je potřeba to připomenout.

Já vždycky mám pocit, že o tom mluvím dostatečně, ale pak zjistím, že když to zpracuji to téma, tak že opravdu vás to zajímá.

Musím říci, že jste udělali rekord.

Tím začnu taky něčím pozitivním.

O víkendu, co týden dál. Absolutní rekord, ne?

Co se týče sledovanosti, ta sledovanost je víceméně průměrná 23 až 24 000 shlédnutí, ale 1 700 komentářů, 1 700 komentářů a 6 400 lajků to mívají videa, která mají 200 až 250 000 shlédnutí.

Takže vám chci moc poděkovat, protože to je přesně ten boj proti upozadňování.

Nic to nestojí, nebolí to, je to jedno mačknutí, jeden malý komentář, vlaječka například, a moc to pomůže.

Takže tady u toho videa bych vás obzvláště poprosil, protože tohle téma je velmi těžké.

Já jsem ho tady x krát rozebíral a přesto to bylo málo.

O co jde, přátelé?

Jde o to, že my tady říkáme už pět let a nejenom pět let, já to říkám celou dobu, ale těch pět let intenzivně, že na Ukrajině je opravdu část Ukrajiny nacistická nebo pronacistická. Chcete-li.

Nám se tady v mainstreamu tvrdí, že fašisté, což je teda úplně něco jiného, jsou Rusové a že oni mají ty fašistické metody, kdežto na Ukrajině je pravda a láska.

Vždycky se objeví nějaký příklad. Když tady pletou Bílou růži, což byla skutečná odbojová organizace sourozenců Scholových v Mnichově, a ti za to byli popraveni. Okamžitě necelých 7 hodin po rozsudku.

Tam neměli ani tu karciální dobu, která byla obvyklá několik měsíců. Tak to tady pletou s alpskou proteží a tak dále.

Chápu, že mnozí lidé, kteří nechtějí vidět, nechtějí slyšet a nechtějí znát, takže to na ně působí úplně v pohodě.

Nemám s tím problém, i když mě to samozřejmě vnitřně štve, takže se to snažím vysvětlovat.

Ovšem když tady promluví matka a ukáže na kameru, co její mrtvý syn měl v kapsách za návštěvy, tak mi tady někteří napíší, že to je podstrčené.

To je potom těžké něco takového vysvětlovat.

Ovšem to, co se teď stalo na konci května, konkrétně 25. května, tak v Polsku je z toho obrovský skandál a u nás se to promlčelo.

Jediný, kdo se tady tomu trošku věnoval, tak z mainstreamu bylo Echo 24, ale jinak to v podstatě nikdo neřešil.

O co jde, přátelé?

Dneska to opravdu nebude lehká káva.

Dneska to nebude veselé vejce.

Dneska to bude téma, u kterého se musí mluvit přesně, natvrdo a bez toho trapného západního dvojího metru.

Ukrajina 25. května roku 2026 slavnostně znovu pohřbila se státními poctami Andreje Melnyka a jeho ženu Sofii na Národním vojenském pamětním hřbitově za účasti Volodimira Zelenského.

Oficiální ukrajinská prezidentská stránka ho označuje jako plukovníka armády Ukrajinské lidové republiky a hlavu Organizace ukrajinských nacionalistů, neboli OUN.

To je vše. OPA, o zbrojené složce vůbec nic.

O volyňských masakrech vůbec nic.

O vraždách, brutálních vraždách i Čechoslováků, Sintů, Židů a tak dále, vůbec nic.

A jen pár dní na to přišla další věc.

Vladimír Zelenský rozhodl o pojmenování elitní jednotky speciálních sil po hrdinech UPA.

Dekret vstoupil v platnost hned 26. května a vyvolal tvrdou reakci v Polsku.

U nás ticho.

My dezoláti a Putinošmejdi o tom mluvíme.

Říkáme, že toto opravdu není v pořádku, a tady se nic neděje.

Samozřejmě, že Polsko chce odebrat nejvyšší státní vyznamenání Volodimíru Zelenskému, a my bychom měli chtít vrátit řád, ne?

Nebo to jako takhle zůstane?

Bílý řád nejvyšší třídy.

To byla obrovská chyba Miloše Zemana.

Je to jedna z věcí, které mu velmi vyčítám. Vy to dobře víte, protože to bylo pro mě nepochopitelné absolutně.

Myslím si, že toho i on teď lituje.

A teď si řekněme jednu věc.

Když stát ve válce začne sahat do hrobů a vytahovat z nich symboly OUN a UPA, není to detail.

Je to státní paměťová politika.

Dvakrát potrhuji.

Kdo to byl?

Andrej Melník.

Já jsem tady na něj měl zvlášť díl.

Evidentně se tomu budeme znovu věnovat.

Andrej Melník byl významná postava ukrajinského nacionalismu.

Vedl frakci OUN-M.

Byla OUN-B, Banderovce, a OUN-M, tedy takzvané Melnikovci.

To nebyla žádný skautský nebo to nebyl žádný skautský oddíl.

Bylo to tvrdě nacionalistické autoritářské hnutí, které ve druhé světové válce část své naději vložilo do nacistického Německa.

Například Euronews k reburiálu píše, že Melník vedl nacionalistickou organizaci, která bojovala proti sovětské moci, ale zároveň spolupracovala s nacistickým Německem během druhé světové války. Například Nachtigal raport.

Také jsme se tady tomu věnovali pod Abwehrem.

A tady je přesně ten problém.

Ukrajina ho dnes prezentuje jako symbol boje za nezávislost.

Jenže historie není reklamní leták.

Historie má i druhou stranu.

Kolaboraci, antisemitismus, etnické násilí, fanatický nacionalismus.

A když u toho stojí prezident státu, přitom Žid, a dává tomu státní pocty, tak to není jenom pietní akt, ale je to vzkaz.

Je to symbolika.

Je to ta nejvyšší symbolika a vzkaz ven.

UPA.

Proč Poláci zuří?

UPA vznikla v roce 1942 jako ozbrojená složka ukrajinského nacionalistického prostředí.

Bojovala proti Sovětuům, Němcům i Polákům, ale její temná kapitola je především Volyň a východní Halič.

Volyňské masakry.

My jsme se tady tomu velmi věnovali.

Například Reuters uvádí, že UPA je spojována s volyňskými masakry v letech 1943 až 1945, při nichž bylo zabito zhruba 100 000 Poláků.

Některé prameny hovoří o 160 000, Ukrajinci tvrdí 15 000.

Polské ministerstvo zahraničí 29. května roku 2026 uvedlo, že je pobouřeno rozhodnutím pojmenovat ukrajinskou vojenskou jednotku po hrdinech UPA a polský ministr obrany k tomu řekl podstatu.

Pravé přátelství vyžaduje pravdu a státní oslava UPA je pro nás naprosto nepřijatelná.

Tohle není žádná ruská propaganda, jak se nám tady snaží tvrdit.

A to je přesně to otočení u nás.

U nás se dočtete od takzvaných renomovaných historiků, že jde o ruskou propagandu.

To říkají Poláci.

Říká to národ, který Ukrajině od roku 2022 obrovskou měrou pomáhá.

Přijal miliony uprchlíků, posílá zbraně, logistiku, má politickou podporu, a teď říká: „Přátelé, tady jste překročili červenou čáru."

Proč je to pro nás tak důležité?

Teď otázka pro nás, pro Čechy, Moravany a Slezany.

Kdyby někdo v Německu pojmenoval vojenskou jednotku po hrdinech Waffen SS, zbraní SS, řekli bychom, ale oni přece taky bojovali proti bolševismu, ne?

Neřekli.

Řekli bychom, vy jste se úplně zbláznili.

Kdyby někdo v Maďarsku začal oslavovat jednotky spojené s masakry civilistů, Šípům, řekli bychom, že to je složitá paměťová politika.

No, já myslím, že bychom to neřekli.

Řekli bychom, tohle do Evropy rozhodně nepatří. Ale u Ukrajiny se najednou všechno omlouvá válkou, ne?

Jenže válka nemůže vymazat historickou odpovědnost. Válka nemůže udělat z masakru folklor a válka nemůže změnit vraždění civilistů na bojovou tradici.

Typický dvojmetr.

Tady je ten vajíčkovský hřebík do rakve. Evropa pořád káže o hodnotách, o paměti, o boji proti extrémismu, o nulové toleranci k nacismu, o tom, že symboly zla se nesmí relativizovat.

A pak přijde Ukrajina. Stát kandidující do Evropské unie. Už včera bylo pozdě, nám říkají. A pojmenuje vojenskou jednotku po UPA.

A co slyšíme u nás, přátelé? Ticho, tichůčko.

Kdyby to udělal Orbán, Fico, Babiš, Okamura, LPEN nebo AFD, tak tady týdny každý den hoří desítky titulků, ne? Ale když to udělá Volodimir Zelenský, tak se najednou začínají hledat kontexty.

Ne, přátelé, kontext není kumovací tužka. Kontext má vysvětlovat, ne zakrývat.

Ukrajinská obhajoba. Ukrajinský ministr zahraničí Andrej Sibiha vyzval k dialogu s Polskem a tvrdil, že cílem názvu nebylo provokovat Polsko, ale uctít boj proti imperiální Moskvě.

To je přesně to obracení typické.

Dobře, to je ukrajinská pozice, ale tady je problém. Symboly nežijí jen tím, co do nich vložíte vy. Symboly žijí i tím, co znamenají pro oběti, pro Poláky.

U UPA není jen nějaký boj proti Moskvě. Pro Poláky je to zvůle. Sekery, vidle, vypálené vesnice, civilisté, ženy, děti, kněží, rodiny vyvražděné jen proto, že byli Poláky.

A jestli Ukrajina chce do Evropy, musí pochopit, že evropská paměť není jen protiruská. Evropská paměť je i antinacistická, antišovinistická a proti etnickému vyvraždění.

Tam se to nezměnilo totiž, protože tam se to předává z pokolení na pokolení. Pořádají se ty pochody.

Nám se tady tvrdí, že jde o marginální záležitost, o krajovou, pár extrémistů a tak dále, ne?

Nikoliv.

Jaká je pointa pro nás?

Teď si řekněme něco nepříjemného. My Češi, Moravané a Slezané máme taky své historické bolesti. Mnichov, protektorát, Heydrich, Lidice, Ležáky, odsun, Sudety, komunismus a srpen 1968.

Uvidíte, přátelé, jak moc se to zase bude připomínat. Vlny, pardon.

A právě proto bychom měli být citliví, když někdo začne dělat hrdiny z lidí, kteří mají na rukou historickou krev civilistů, potoky krve, řeky, z toho by se naplnil oceán, co tam předváděli.

Nejde o to nenávidět Ukrajince. Nejde ani o to fandit za každou cenu Rusku. Nejde o to popírat, že Ukrajina dnes bojuje o přežití.

Jde o jednoduchou věc. Národ má právo se bránit, ale nemá právo lakovat své temné kapitoly na zlato.

Takže shrnutí, přátelé. Ukrajina si samozřejmě může vážit těch, kteří bojovali za její nezávislost, ale pokud mezi nimi byli lidé a organizace spojeni s kolaborací, etnickým násilím a masakry civilistů, tak se z nich nemají dělat další státní ikony, modly a stavět se jim sochy, což se děje a děje se to přímo u těch vykonavatelů.

Můžeme to odlehčit tím, že Melnyk byl politický, že byl umírněnější než byl Bandera, že Banderu brzy zavřeli do pobočného tábora Sachsenhausen a Melnyka až v roce 1944 tam internovali přímo do Sachsenhausen, jeho i s ženou.

Ale když tedy byli tak perfektní, proč se nevrátili po válce zpátky na Ukrajinu? Proč vedli dál boj na Slovensku a vypalovali vesnice a kradli a vraždili ještě několik let po válce? Proč jejich 25 000 se odstěhovalo do Kanady?

A takhle by mohlo pokračovat, protože jsou jak červenou protnuti se 14. dobrovolnickou granátnickou divizí Halič.

To za prvé a za druhé s genocídou, která probíhala v rámci operace Reinhardt, to znamená Sobibor, Belžec a Treblinka, kde stráže v počtech 100 až 120 byli výhradně Ukrajinci, strážníci, takzvaní fachmané.

A tady už se nebavíme o stotisících mrtvých a zhořících lidech ve Volyni.

Tady se bavíme o zhruba 2 milionech umučených, spalovaných lidí z přepravovaných mimo jiné do plynových komor.

To je jedna věc.

Další věc, ty jednotlivé masakry, jako třeba v Babím Jaru. Russelí pod přímým dohledem šéfa Sonderkommanda 4A.

Takže kdo tam byl? Ti pomáhači? Kdo seřadil těch 34 tisíc Židů v Babím Járu 30. září roku 1941? Za 36 hodin skoro 34 tisíc mrtvých.

Vychází to zhruba na 938 mrtvých na hodinu zastřelených lidí.

Na tom se podíleli tito lidé. Němci většinou dělali jenom dozor.

Takže tak. Takhle to prostě je.

Petřínský akt za Melnyka je politický signál. Jednotka pojmenovaná po UPA je další politický signál.

Polský hněv je naprosto oprávněný a české mlčení je obrovskou ostudou. Obrovskou ostudou.

Protože jestli platí někdy více, tak to musí platit pro všechny. Nejen pro ty, kteří se nám zrovna politicky nehodí.

A kdo tohle nechce slyšet, ten nebojuje za pravdu. Ten jen mění jednu propagandu za propagandu druhou.

Do komentářů, přátelé, poprosím o lajky, sdílení, zviditelňování, ale tohle určitě zviditelňovat nepůjde.

Jak jde o pravdu, tak to je veliký, veliký problém. Za čtyři týdny nebo pět týdnů tady šly zviditelňovat asi dvě nebo tři videa.

Takže budu se těšit, přátelé, na večerní zprávy.

Mějte se krásně, opatrujte se a brzy zase na viděnou.

M.