Může za to: Pokrytectví a chamtivost "digitálních nadějí". BEZ REKLAM na www.verox.cz

[hudba] [hudba] Vítejte u pořadu Může za to.

Víte, proč dnes piráti tak neradi mluví o vlastních vnitřních sporech?

Víte, že strana, která slibovala novou politickou kulturu a transparentnost, zažila rozpad svého kontrolního orgánu po sérii ostrých konfliktů uvnitř vlastní organizace?

Víte, že zatímco na veřejnosti vystupovala jako nekompromisní strážce čistoty a pravidel, uvnitř strany se vedly spory o moc, vliv a způsob rozhodování?

A víte, že někteří bývalí členové pirátů dodnes tvrdí, že realita fungování strany měla k původním ideálům velmi a velmi daleko?

Jak se z protestního hnutí stala standardní politická strana?

Kam se poděly původní ideály a kdo dnes uvnitř pirátů skutečně rozhoduje?

Dnes se vrátíme v čase, konkrétně do ledna před pěti lety, do doby, kdy se pirátská strana s praporem transparentnosti a neohroženosti drala k moci.

Události z té doby jasně ukazují, komu tito tehdejší mladí a draví ideálisté ve skutečnosti dávali prostor.

Jak čisté byly jejich metody a jak nakládaly s důvěrou i s penězi.

Podívejme se na fakta.

Cílem pirátů bylo vyhrát sněmovní volby, sestavovat vládu a dosadit do funkcí kompetentní a čestné lidi.

Jako svou hlavní zbraň deklarovali transparentnost, na kterou měla dohlížet Pirátská kontrolní komise.

Jenže právě kontrola jim samotným vůbec nechutná.

Výsledkem byla bezprecedentní série rezignací, kdy z pětičlenné komise během pouhých 12 měsíců postupně odešlo všech pět členů.

Důvody?

Vědecký pracovník Akademie věd Adam Jaroš po odchodu přiznal, že se denně dozvídal lži a pomluvy na adresu kontrolorů.

Kontrolorka Michaela Nepejchalová situaci popsala ještě ostřeji.

Jakmile začala stranu skutečně kontrolovat, stala se komise terčem obviňování ze šikany, buzerace, nekompetence, zaujatosti a stalkingu.

I pirátská poslankyně Lenka Kozlová musela otevřeně přiznat, že strana má obrovský problém.

A právě na pozadí tohoto systémového pokrytectví má tehdejší analýza z cyklu Aby bylo jasno mrazivě přesný rozměr.

Tehdy jsme velmi přesně odkrývali, co se dělo pod povrchem této údajně nejčistší politické instituce.

Podívejme se na to.

V reportáži se dozvíte zaprvé, jak fungovala manipulace s výsledky výběrového řízení do dozorčí rady obecního domu v Praze pod taktovkou tehdejší šéfky pražských zastupitelů Michaly Krausové.

Za druhé, jaké panují poměry na pirátské palubě, kde podle svědectví dlouholetých spolupracovníků existuje strach z poslance a vlivného místopředsedy Jakuba Michálka, který měl zbytek strany vydírat.

Za třetí, jak doopravdy vypadá pirátské hospodaření v praxi od netransparentního nátěru vozů pražské dopravy za 2 miliony pod vedením primátora Hřiba až po proplácení chlastu na baru vydávaného za kávu.

Cílem pirátů je vyhrát sněmovní volby a sestavovat vládu.

Do funkcí chtějí dostat, jak říkají, kompetentní a čestné lidi a chtějí odstavit zkorumpované struktury.

Za svou výhodu piráti považují poctivost, čerstvost, konstruktivitu a rebelství.

Jedním z jejich základních hesel je transparentnost.

Součástí této strategie je i Pirátská kontrolní komise, která dohlíží na dodržování obecně závazných právních předpisů, na hospodaření a vyšetřuje stranické stížnosti.

A právě kontrola, jak se zdá, není některým pirátům pochuti.

Jak jinak si vysvětlit sérii rezignací v klíčovém pirátském kontrolním orgánu?

Z pětičlenné kontrolní komise v uplynulých 12 měsících postupně rezignovalo pět členů a zdůvodnění.

Tak například Adam Jaroš, vědecký pracovník Akademie věd, který rezignoval letos v lednu, popisoval, že se denně dozvídá lži a pomluvy na adresu kontrolních orgánů a nechce totéž zakoušet další rok.

Nebo kontrolorka Michaela Nepejchalová, která rezignovala o necelý týden později, popsala, že od chvíle, kdy začala skutečně Piráty kontrolovat, je komise terčem neustálých lží, obviňování ze šikany a buzerace, z nekompetence, zaujatosti, potřeby mít funkci stalkingu a spousty dalších věcí.

Pirátská poslankyně Lenka Kozlová komentuje situaci tak, že piráti mají problém.

Co se to děje pod pokličkou mladých, dravých, čistých idealistů, kteří se s praporem transparentnosti a neohroženosti derou k moci?

To se tutlá.

Čas od času ale problesknou zprávy od těch, kteří se na pirátské palubě nepohodli.

Například dlouholetý spolupracovník Pirátů z Prahy Rudolf Belec popsal, že u pirátů je hodně nehezkých tajemství, o kterých se nesmí mluvit, a také tvrdí, že piráti mají strach z poslance a vlivného místopředsedy Jakuba Michálka.

Podívejte se, jak zhudebnila Michalková slova.

Tak první slova, Jakube je od tebe.

Píšu vyděračské dopisy, zveřejňuju očerňující weby, vytěžuju podporovatele a snažím se přilákat pozornost.

Vydírám zbytek strany.

Podívali jsme se, co vlastně řešila kontrolní komise, ze které tak často odcházejí členové.

Jedním z případů byla manipulace s výsledky výběrového řízení do dozorčí rady obecního domu v Praze.

Toto výběrové řízení měla zmanipulovat Michaela Krausová, přítelkyně místopředsedy Jakuba Michálka a pražská zastupitelka.

Tu dokonce chtěli někteří piráti za tuto manipulaci ze strany vyloučit.

Krausová rezignovala na předsednictví pirátů na pražském magistrátu poté, co se dostaly na veřejnost informace o tom, že se tajně scházela s manažerem reklamní agentury, která straně poskytla slevu na kampaň.

Kvůli tomu, aby pirátská strana a potažmo i naše dobře fungující koalice nebyla nadále do těchto kauz zatahovaná, tak jsem se rozhodla rezignovat na pozici předsedkyně klubu a zůstat řadovou zastupitelkou tady na magistrátu.

Jejich řešení interních problémů je zajímavé a připomíná metody orgánů činných v trestním řízení a soudů.

Používají termíny jako výslech, vyšetřování, hradí administrativní poplatky a řeší odborné právní zastoupení.

V současné době jsou v interním řízení tři pirátské průšvihy.

Netransparentní postup primátora Hřiba při tvorbě nového nátěru vozů pražské integrované dopravy za 2 miliony Kč.

Dále proplácení peněz bez řádného výkazu činnosti a do třetice stížnost na Petra Tkadlece za podvod při hospodaření.

Petr Tkadlec je členem Pirátského sdružení Pirátů Zlínského kraje a v komisi pro investice a dopravu města Vsetína se podle svých slov snaží zabránit neuváženému rozhazování městských prostředků.

A co Zlínský pirát vlastně provedl?

Na zasedání republikového výboru měl konzumovat alkohol na baru společnosti Rožnovská kavárna.

Část této konzumace nebyla uhrazena.

Následně požádal o vystavení paragonu, na kterém bude nedoplatek za alkohol nepravdivě popsán jako občerstvení a zaslal jej coby doplatek za kávu podávanou během zasedání.

Z titulu své funkce hospodáře si své jednání schválil a jeho spotřeba alkoholu mu byla proplacena jako káva.

Alkohol vydávaný za kávu připravil pirátský rozpočet o 355 Kč.

Při prošetřování tohoto případu jsou piráti skutečně důkladní.

Součástí spisu je i pečlivá fotodokumentace veškeré konverzace, která se problému týkala.

Takže se dozvíme, že objednávky alkoholu patří u pirátů mezi zakázaná právní jednání.

V další konverzaci pirátský delikvent Kadlec tvrdí, že na baru žádné manko nenechal.

Piráti si zakládají na tom, že jsou proti těm zavedeným stranám a stávajícím politikům.

Obávám se ale, že se odlišují pouze vlajkou a adresou.

Praktiky zůstávají stejné, i když možná nejsou, jsou dovedeny na vyšší úroveň.

Čtěte pirátské fórum.

Dlouhá léta byli piráti vydáváni za etalon nové, digitální a transparentní generace politiků. Slibovali otevřenost, nulovou toleranci ke korupci a vnitrostranickou demokracii.

Zároveň se ale pod jejich vedením stále zřetelněji ukazovalo, jak daleko se tehdejší realita vzdálila od marketingových hesel.

Stále stejné vnitřní čistky, stále stejné umlčování kritiků, stále stejný strach z vlivných funkcionářů.

Jenže zatímco veřejnost tehdy sledovala jejich ambiciózní vládní cíle, ministerská křesla a rozpočty v řádech miliard korun, v zákulisí se schvaloval zrod nové politické elity. Elity, která sice ráda kontrolovala ostatní, ale sama vnitřně selhávala.

A právě tam podle nás začínají otázky, které česká média příliš dlouho odmítala klást.

Po sněmovních volbách na podzim 2021 vstoupili piráti do Fialovy vládní pětikoalice.

Ze společné kandidatury s hnutím STAN odešli piráti kvůli kroužkování a zdecimování a v poslanecké sněmovně jim zbyli pouhých čtyři poslanci.

Přesto získali ministerská křesla v čele s předsedou Ivanem Bartošem.

V září 2024 utrpěla strana drtivou porážku v krajských volbách, což vedlo k rezignaci celého vedení.

Následně premiér Petr Fiala navrhl Bartošovo odvolání z vlády kvůli nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení.

Piráti tehdy z Fialovy vlády odešli a zamířili do opozice.

Ministr zahraničí Jan Lipavský však ze strany vystoupil, aby si udržel své ministerské křeslo.

V listopadu 2024 byl novým předsedou strany zvolen právě muž z naší analýzy, tehdejší pražský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib.

Dnes v červnu 2026 Zdeněk Hřib a Piráti disponují výrazně silnějším poslaneckým klubem než v minulém volebním období.

Po sněmovních volbách 2025 získali 18 mandátů a stali se čtvrtou nejsilnější parlamentní stranou.

Přesto se uvnitř strany opakovaně vedou debaty o směřování, fungování vnitřní demokracie i rozložení moci.

Kritici vedení dlouhodobě upozorňují, že některé rozhodovací procesy se soustřeďují do rukou úzkého okruhu funkcionářů, zatímco vedení strany podobná obvinění odmítá.

Staré tváře odcházejí, nové přicházejí.

Otázka ale zůstává, kde dnes hledat informace bez filtrů a bez diktátů hlavního proudu?

Právě proto vznikl berox.cz — nová platforma, která na jednom místě soustřeďuje nemainstreamové názory, analýzy, komentáře i zpravodajství nezávislých autorů.

Bez reklam, bez algoritmů a na jednom místě, neboli berox — mainstreamový detox.

Protože přátelé, bez informací není svoboda a bez skutečné plurality názorů není ani skutečná demokracie.

A ještě jedna pozvánka na dnešní večer.

Ve 20 se na vás v pořadu Napravo těší Kateřina Dostálová.

Budeme rádi, když se připojíte živě.

Sledujte nás na aby bylo jasno nebo na berox.cz.

Na shledanou příště.