MIMOŘÁDNĚ! Stal se Ústavní soud Prezidentským soudem?

Vážení přátelé, je tady mimořádné vysílání inckorek.cz a u mikrofonu vás vítá Franta Kubásek.

Já jsem se rozhodl, že budu analyzovat to, co se teďkon odehrálo na Ústavním soudu a budu se snažit to dělat vlastně co nejklidnějším způsobem, protože poté, co jsem napsal prostou otázku, zda se náhodou z Ústavního soudu nestal prezidentův soud, tak na obě strany tam jsou poměrně dost ostrá slova. Jak vlastně vůči mé osobě, tak ale i vůči Ústavnímu soudu.

Musím tedy říct, že ta intenzita mě docela šokovala. Jak tady prostě píšou, komu z toho praskla guma u slipů, nebo třeba tady naopak někdo píše, kímto rozhodnutím u nás končí parlamentní demokracie, nebo tady píše někdo trollí farma motoristů a Kubásek budou útočit na Ústavní soud. Pak je tady třeba výzva, že rozhodnutí Ústavního soudu nesmí vláda respektovat. Nebo je tady, že jsem jenom hovínko. Hanba, příjem přenosu demokracie se otřásá, konec demokracie, zavedení prezidentského systému, jímž nabliký z naší demokracie a tak dále a tak dále.

Jasně. Na jednu stranu se nám to teďkon na první pohled může zdát, že Ústavní soud po létě tohoto roku prostě rozhodne, že si může prezident dělat, co chce. Vlastně teoreticky se může někomu zdát, že právě teďkon Ústavní soud zrušil volby a prezidentčík se tedy jmenuje vlastní vládu, když vlastně nemusí jmenovat ministry a může si jezdit kam chce.

To rozhodování ale bude složitější, protože Petr Pavel nemůže počítat s tím, že to předběžné opatření bude platit i na příští summit v Ankaře. Takže se pustíme do toho tématu, co a jak, co to znamená a tak dále.

Předběžné opatření ve prospěch Petra Pavla je šok asi nejvíc kvůli tomu, v jaké rychlosti to Ústavní soud zvládl. A samozřejmě, zatímco opozice je nadšená, protože Petr Pavel působí od začátku funkce současné vlády jako předseda všech opozičních stran. V podstatě je to opoziční předák, což prokazuje absolutně pokaždé, když vyjde najevo nějaké prohlášení.

Tohle je přímý přenos Ústavního soudu. Nenašel jsem kvalitní přímý přenos Ústavního soudu. Je velmi mizerný zvukově, ale našel jsem textovou verzi, tak vám ji částečně přečtu.

Ústavní soud dnes vydal předběžné opatření v kauze sporu Petra Pavla a vlády o účast prezidenta na červencovém sumitu v Ankaře. Podle předběžného opatření musí vláda, ministr zahraničí věcí i ministerstvo prezidentovi účast na nadcházejícím summitu umožnit a nadále nesmí ho účasti bránit.

Jde o zákonem předvídané rozhodnutí procesní povahy, které jednorázově umožní prezidentu zúčastnit se zahraniční cesty. Konečné rozhodnutí sporu týkající se zastupování České republiky na venek a na sumitech NATO obecně bude teprve vydáno. V plenárních kauzách Ústavní soud obvykle rozhoduje v řádech měsíců. Odlišné stanovisko uplatnili soudce Winter a soudkyně Řepková.

Tady se jenom pozastavím. Je tady totiž samozřejmě velká vlna kritiky, protože 13 z 15 současných ústavních soudců jmenoval Petr Pavel. Je to vlastně jeden z důvodů, proč ti progresivisté tolik chtěli zrovna na toto období svého prezidenta, protože bylo jasné, že jmenuje drvivou většinu ústavních soudců, což se stalo. Petr Pavel jmenoval 13 z 15 a s kontrasignací opět toho senátu, parlamentu České republiky, který je opět ovládán progresivistickými stranami.

Přestože na druhou stranu musím uznat, že v senátu sedí více jaksi konzervativních členů těch jinak progresivistických ultralevicových stran, jako ODS, TOP 09, KDU, zelených, pirátů, nebo třeba stanu.

Tak co se týče toho, mezi prezidentem a Pavlem vznikl v posledních měsících spor o účast prezidenta na nadcházejícím sumitu NATO. V usnesení ze dne 22.6. vláda nezahrnula prezidenta republiky do delegace.

Ústavní soud obdržel 22.6. ve večerních hodinách prostřednictvím datové schránky návrh prezidenta na zahájení řízení. Spolu s návrhem požadal prezident vydání předběžného opatření, které by mu otevřelo cestu právě na tuto cestu.

A plénum z Ústavního soudu, kde soudce zpravodaj byl Pavel Šmal, dnes vydalo předběžné opatření, kterým se vládě, ministru zahraničních věcí, jakož i samotnému ministerstvu ukládá, aby zaprvé bezodkladně notifikovali NATO a organizátorům summitu, že součástí oficiální delegace České republiky je též prezident republiky a zajistili jemu a jeho doprovodu příslušnou akreditaci, a za druhé, aby se zdrželi jednání, kterými by účasti prezidenta a jeho doprovodu na sumitu bránili či stěžovali.

V podstatě Ústavní soud na jednu stranu deklaroval, že o těch zahraničních cestách rozhoduje vláda. Na druhou stranu opíra své předběžné opatření o dosavadní praxi, kdy kromě neúčasti prezidenta z osobních spíše zdravotních důvodů, jel prezident republiky vždycky na summit NATO, pokud se pořádal.

Takže Ústavní soud to opíral spíše o nějaké zvyklosti a ne o reálné zákony a ne o reálnou ústavu.

A soud ještě oznámil, že se rozhodně nejedná o nějaký předvoj ke konečnému rozhodnutí, které vydá patrně až na podzim.

Tak teďkon vlastně je tady několik možností, jak na to reagovat.

Ještě bych dodal k tomu, že ti soudci, kteří byli proti – Winter a Řepková – patří mezi těch 13, které jmenoval Petr Pavel. A soudce zpravodaj Pavel Šmal patří mezi ty dva, které Petr Pavel nejmenoval.

Takže střet zájmů tady není zrovna stop. Samozřejmě se mohli neshodnout nebo shodnout, nebo byl jmenován zpravodaj jenom proto, aby to nebylo tak okaté.

Budiž, někteří komentátoři už upozorňují na to – například ve vysílání CNN Prima News Kulidakis upozorňoval na to – že skutečně soudci musí se vděčit svému chlebodárci, kterým je právě senát a prezident republiky, protože Ústavní soud v drtivé většině vlastně děkuje za svá místa právě prezidentu republiky za kontrasignaci senátorů.

Dobré, můžeme si to myslet, ale samozřejmě realita je malinko složitější.

Mám tady totiž pár reakcí, na které bych chtěl navázat, protože ty trošičku napovídají, jak bude vláda reagovat.

Máme tady první. Nezvyklé rychlé rozhodnutí Ústavního soudu respektuji, říká Andrej Babiš. Ano, Andrej Babiš se vyjádřil v tom smyslu, že tím pádem nebude vláda blokovat rozhodnutí Ústavního soudu a nepůjde proti němu.

Tady gangstra budu absolutně ignorovat, ale Matěj Ondřej Havel tady napsal něco, co není úplně pravda. Prezident má podle předběžného rozhodnutí Ústavního soudu být součástí delegace na summit NATO. Takže pane Macinko, objednávejte letadlo, píše Matěj Ondřej Havel.

To není úplně jisté. Ústavní soud totiž nařídil vládě, aby udělila akreditaci Petru Pavlovi a jeho týmu, ale také aby notifikovala to, že tam pojede. Ale pozor, nikde není napsáno, že Petr Pavel musí letět speciálním vládním letadlem. Takže objednávejte letadlo není úplně pravda.

Chápu, že Matěj Ondřej Havel to napsal jako zásečku.

Ale myslím si, že vláda má teďkon dost manévrovacího prostoru, díky kterému může do značné míry omezit to, jakým způsobem se Petr Pavel toho summitu zúčastní, což vlastně je pravda, protože Ústavní soud té vládě neřekl: "Musíte mu udělat tohle, tohle, tohle." Ne, on jenom řekl: "Akreditujte ho, akreditujte jeho tým a řekněte na to, že tam bude." Kde bude, co bude říkat, jak se tam má dostat – to Ústavní soud vlády nenařídil a tady má vláda obrovské manévrovací prostory.

Takže se může stát, že ten tým, který tam bude notifikován, bude o dost menší, než by si Petr Pavel přál. Například nebude muset tu akreditaci dostat Petr Kolář, protože Petr Kolář přece nemá s hradem žádnou smlouvu. Petr Kolář nemá ani prověrku, proč by tam jezdil. Takže ten tam třeba jet ani nemusí a nemusí se ani letět speciálním vládním letadlem.

Kancelář Pražského hradu si bude muset zaplatit svoje nebo bude hodně omezeno, jakých jednání se bude moci Petr Pavel zúčastnit.

Na jednu stranu se to může zdát jako pomsta, že Petr Pavel tedy tady bude říkat, že vidíte, oni se mu mstí za to, že vyhrál jednu část spodu Ústavního soudu. A to tu část o předběžném opatření, které nerozhoduje konečně, je pouze takový zrychlené řízení, aby se věc nezastavila ještě před tím, než bude definitivně rozhodnutá.

Takže vláda tady v tom může trošičku ten výlet panu prezidentu znepříjemnit. Proč by to dělala? Já vám napovím, proč by vláda měla Petru Pavlovi co nejvíce omezit účast na samitu NATO na absolutní minimum.

Petr Pavel se zúčastnil mnoha zahraničních cest, ale jakmile se zúčastnil zahraniční cesty, která se jakýmkoliv způsobem dotýkala vojenského tématu, poškodil Českou republiku.

Pokud totiž jeden ústavní činitel jede do zahraničí a pomlouvá jiné ústavní činitele vlastní země, konkrétně vlastní vládu, tak prostě poškozuje Českou republiku jako takovou. Pokud u nás není totalita – a není – tak Petr Pavel nebo jakýkoliv jiný ústavní činitel prostě nemá právo jet do zahraničí a způsobit tam protichodými rozhodnutími oproti vládě nebo dokonce kritikou té vlády snížení důvěryhodnosti České republiky.

A Petr Pavel to už dvakrát udělal a to vždycky pouze za vlády Andreje Babiše.

Letěl na Ukrajinu a slíbil Ukrajině, že Česká republika prodá letouny L-19. Přestože bývalá ministryně obrany Jana Černochová říkala, že si je nemůžeme dovolit prodat a současný ministr obrany Zuna řekl, že si je nemůžeme dovolit prodat. A když opět Zuna zopakoval, že si je nemůžeme dovolit prodat, Petr Pavel řekl, že neprodáním Ukrajině těch letounů jsme sobci.

To je první situace, která jasně ukázala, že Petr Pavel je předákem opozice a že není úplně dobré ho pouštět do zahraničí na volné vodítko. V podstatě je to hnusně řečeno, ale je to tak, protože Petr Pavel letěl na Ukrajinu poprvé od chvíle, kdy byla u kormidla nová vláda, a hned tam tu novou vládu poškodil, protože nabídl letouny, které vláda nenabídla. On lhal. On řekl úplně co jiného, než řekla vláda.

A pak tady máme druhý případ. Pavel letěl do Litvy, ne do Estonska. Opět zkritizoval vládu za muniční iniciativu. Takže Petr Pavel letí do cizí země a tam hází špínu na vlastní vládu, tím prostě poškozuje pověst této země.

Třetím vlastně způsobem, jakým Petr Pavel těžce poškodil pověst České republiky, je právě to, jak nyní podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. A na to mohl čekat. On mohl tenhleten summit vynechat a prostě si tu žalobu podat klidu na prázdniny. Ale on to podal tak, aby to bylo ve všech médiích. A Česká republika si opět uřízla ostudu. Ale tu ostudu způsobil Petr Pavel a je to důvod, proč si myslím, že vláda nepodala kompetenční žalobu na něj kvůli nejmenování Filipa Turka.

Protože vláda nechce poškozovat Českou republiku a Petru Pavlovi je to jedno. Možná není jedno. Možná Petr Pavel chce poškozovat Českou republiku.

A možná se ptáte, proč by to Petr Pavel dělal? No, protože Petr Pavel nedávno jasně řekl, že si přeje ukončení existence České republiky a odevzdání všech vlastně pravomocí nad řízením států do Bruselu a chce vytvořit Spojené státy evropské. To, že Česká republika bude absolutně poškozená, to, že Česká republika bude nedůvěryhodný partner, je dalším důvodem k tomu, aby pak byla odevzdána do Bruselu snadněji a bylo to ještě interpretováno jako záchrana pověsti České republiky, když bude tak moc poškozená.

Dobré. Možná teďkon trochu konspiruji a možná přeceňuji rozhodovací procesy, které vedou Petra Pavla k některým rozhodnutím, ale říkám si: Co když? Zase na druhou stranu, co když ne, že jo, nikdy nevíme.

Závěrem bych chtěl dodat: Je tohle rozhodnutí Ústavního soudu skutečně výhra Petra Pavla? Momentálně stoprocně ano.

Petr Pavel rozhodně tuto bitvu vyhrál, protože podal tu žalobu. Spíše vyhrál tým Petra Pavla. Tým Petra Pavla teďkon jednoznačně vyhrál na první pohled ten tento zápas, protože reagoval návrhem na předběžné opatření, což udělal správně. Věděl, že to předběžné opatření bude schváleno, protože Ústavní soud se v tuto chvíli neopírá o ústavu jako takovou – to je příliš složité – ale opírá se o zvyklosti. Takže věděl, nebo zpráva Pražského hradu a hradní kancelář moc dobře věděla, že se Ústavní soud přikloní k tradicím a nebude teďkon řešit hloubky, smysly a to, co je napsáno mezi řádky v ústavě.

Takže v tomhletom je to super rozhodnutí a myslím si, že tenhleten zápas Petr Pavel vyhrál.

Je to rozhodnutí o předběžném opatření vlastně nějakou nápovědí, jak to dopadne celkově? Těžko říct.

Ústavní soud v tom složení, ve kterém je, má totiž na jednu stranu takovou věc, že ano, musí prokázat vděk tomu, kdo ho jmenoval, tedy Petru Pavlovi a senátu, který je prostě progresivní. Obě dvě tyto instituce jsou ovládány progresivistickými stranami a progresivci Petr Pavel a progresivní strany. Takže těch 13 z 15 ústavních soudců prostě občas musí těmto progresivcům vyhovět, protože díky nim tam sedí.

Na druhou stranu úplně z ústavy udělat třeba kalendář nelze, takže budou muset hledat velkou nějakou podpěru v ústavě, která opravdu jejich rozsudek potvrdí. A já nejsem schopen teďkon odhadnout, protože nejsem právník, jak rozhodne, ale nemyslím si, že předběžné opatření znamená rovnou to, že mu Ústavní soud tu žalobu přiklepne. Myslím tím teďkon Petru Pavlovi.

Můžu tedy teďkon s klidem říct, že zápas číslo jedna této série Petr Pavel vyhrál.

Jenomže je v tom ještě jedna věc a to je taková malá výhra současné koalice.

Současná koalice totiž pro své voliče – a to si myslím, že bez jakýchkoliv sebemenších pochybností naprosto jasně potvrdila – že Petr Pavel jde této koalici jednoznačně po krku. Veškerá tvrzení o tom, že Petr Pavel není v čele opozice současné, jsou nepravdivá.

Petr Pavel je skutečným hlavounem české opozice momentálně. Je to naprosto jednoznačně prokázáno. To prostě přes to nejede vlak. To už je prostě fakt.

Petr Pavel, pokud by byl nějakým způsobem objektivní, tak by řekl: OK, já chápu, že jsem zkritizoval dvakrát vládu, že jsem ji poškodil na Ukrajině, takže se tohoto setkání a tohoto summitu se nezúčastním. Ale po jeho uskutečnění podám kompetenční žalobu, aby bylo jasné, jak to může být rozhodováno do budoucna.

Petr Pavel jí podal okamžitě pár hodin poté, co se vláda rozhodla. Měl jí mimochodem nejspíše připravenou. Jenom to dopsali o ty žádosti o předběžná opatření.

A tím pádem Petr Pavel jasně prokázal, že i na úkor toho, že bude poškozena pověst České republiky, což způsobil on tím načasováním té kompetenční žaloby, tak bude půjde proti vládě.

Takže jednoznačně se z něj stál opoziční líder.

A v tomhletom vláda vyhrála a koalice. Možná je to ten důvod, proč koalice nepodala kompetenční žalobu v oblasti nejmenování Filipa Turka ministrem, protože teď může říkat, že ona je ta, která tedy přijala i nesprávné rozhodnutí prezidenta republiky, a on je ten, který okamžitě si stěžuje Ústavnímu soudu, když jednou není po jeho, což tak je.

Objektivně za to Petr Pavel neudržel nervy na uzdě. To, že ten soud momentálně projednal věc v jeho prospěch, nic není na tom, že měl tu potřebu to k tomu Ústavnímu soudu dát.

Ale samozřejmě teď mediálně to bude vypadat jinak.

Tohle je na první pohled a pro drtivou většinu lidí, kteří se o politiku nezajímají, bude prohrát především motoristů sobě a Petra Macinky, takže bude na něm, aby se postavil k tomu čelem. Momentálně mu to nějakým způsobem umožnil, do značné míry mu to omezil tu účast v Ankaře, ale ne do takové míry, aby to vypadalo příliš okázale.

Ale zároveň teď je nutná jedna věc.

Přesto, že drtivé většině lidí, kteří se na toto video dívají, se to nebude líbit, tak vláda musí toto rozhodnutí Ústavního soudu respektovat. Musí.

Pokud totiž vláda nebude respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, tak jsme jako právní stát vlastně na pokraji nějakého útesu a padáme dolů. My se musíme řídit tímto rozhodnutím, stejně jako my všichni se musíme držet rozhodnutí Ústavního soudu. Stejně tak to musí udělat vláda.

Co by hrozilo, kdyby nedošlo k dodržení?

No tak samozřejmě odpovědní činitelé, tedy třeba ministr zahraničí, by mohli čelit marení výkonu úředního rozumu, což je trestní čin. A ve chvíli, kdy by třeba volby dopadly pro motoristy špatně a Petr Macinka by za tři a půl roku nebyl poslancem a zanikla by mu imunita, by se ho policie okamžitě odchytla a byl by trestně stíhán nebo odsouzen. Stejně jako mnoho dalších lidí, kteří by se spolu podíleli na tomto rozhodnutí.

Ale hlavně kdyby se do hradu dostal prezident, který by neměl takto vlastizrádné chutky, jako má Petr Pavel, a skutečně by měl nějaký důvod podávat nějakou žalobu, protože by třeba u vlády byli lidé, kteří jsou podobní současné politice Petra Pavla, tak by ten prezident měl daleko těžší prosazování ústavy.

Takže jako precedent se to musí dodržovat. Naprosto jasně, protože tady jde o právní stát.

Tedy samozřejmě, jakkoliv opravdu nejsem nadšen z toho rozhodnutí, tak je potřeba ho respektovat. Neznamená to, že tady zavádíme prezidentský systém.

Je to kritizovatelné proto, že ústavní soudci náhle změnili celý program a rozhodli velice rychle na rozdíl od retrospektivy u důchodů, což je vlastně jedna věc, která se dá kritizovat.

A první věc, kdy Ústavní soud vlastně tak trochu odbočil z toho klasického rozhodování, protože schválil retrospektivu, retrospektivní platnost některých zákonů, což doposud nebyla běžná praxe. Opět to byla většina těch soudců jmenovaná Petrem Pavlem, ale tehdy jich ještě nebylo tolik. I tak se to schválilo. Kdo ví proč.

Takže celkově, opravdu tohle je potřeba respektovat. Jakkoliv to kritizuju, tak přesto nejede vlak.

A uvidíme, jak si potom Ústavní soud poradí s celkově tou kompetenční žalobou.

Pokud dopadne dobře pro Petra Pavla, je na místě se rozmyslet, zda náhodou nezrušit přímou volbu prezidenta. Protože prezident volený přímo, který pak má takové pravomoce, tak to je na totální překopání ústavy a totální překopání prezidentských pravomocí, protože už by to mířilo k tomu prezidentskému systému.

Na druhou stranu lze očekávat, že Ústavní soud k tomuhle bude přistupovat daleko delikátněji a podrobněji. Spíše, 55 % dávám tomu, že se rozhodne spíše ve prospěch toho, že rozhodujícím slovem o delegaci summitů bude mít vláda, ale že tam bude poznámka něco v tom smyslu: prosím věnujte přednost vzájemné dohodě.

Uvidíme, jak to bude pokračovat.

Každopádně Petr Pavel podal tu ústavní žalobu, Petr Pavel podal tu kompetenční žalobu. Petr Pavel je tím, kdo se nesmířil s rozhodnutím demokraticky zvolené vlády, a tím pádem morálně je Petr Pavel tím, který prohrál to oslovení „lídru opozice", protože on tuto nálepku tímto jenom potvrdil.

A možná je to dobře, že to lidé teď vědí.

Protože jakýkoliv člověk, který se momentálně postaví proti Petru Pavlovi, musí být asi teď zástupcem koalice. A prezidentské volby budou velmi mimořádně opravdovým referendem o vláda versus opozice za ty zhruba tři roky. Nebo dva roky. Protože tohle je opravdu lídru opozice. Tenhleten prezident je opravdu člověk, který se rozhodl, že svolá válku proti současné koalici.

A bylo to jasné od první chvíle, kdy začal zpochybňovat to, že má jmenovat navržené ministry.

Přátelé, nyní je čas na diskuzi. Protože k tomuhle tématu je podle mě diskuze velmi důležitá, tak se na ní podíváme.

V zákoně o Ústavním soudu není možnost předběžných opatření. Je. Je tam ta možnost.

Je tam ta možnost a já to tady mám někde otevřené. Je to paragraf 80.

Takže ta možnost vykonat předběžná opatření tady je, ale jedná se asi o první předběžné opatření v rámci sporu mezi ústavními činiteli. To ale neříká nic o tom, že to je zákonné nebo nezákonné.

Ústavní soud předběžná opatření může vydávat a je to asi první velké předběžné opatření v rámci ústavních činitelů.

Tak vláda aspoň vypadá, že drží slovo. Ano, to je jedna věc.

Např. Andrej Babiš chce, aby tam Petr Pavel letěl, ale zároveň si nechtěl znepřátelit motoristy. A tak řekl: Rozhodneme na poslední chvíli. Prezident si podá kompetenčku, předběžné opatření vyhraje, a na tu Ankaru stejně poletí. A všichni jakoby budou spokojeni, protože motoristé budou spokojení, že usnesení vlády řeklo něco. Petr Pavel bude spokojený, že pojede. A opozice bude spokojená, že má Ústavní soud na své straně. Kdo ví, třeba to vymyslel Andrej Babiš i takhle.

Andrej Babiš mimochodem patří opravdu mezi politiky, kteří neradi jdou do nějakého sporu, což by naznačovalo i to, proč to teď udělal takhle.

Normálně bych tam jako Babiš udělal proslov ve smyslu: Tohoto pána neberte vážně, ten nám byl přidělen soudem. No, to zní zajímavě.

To by tam mohl udělat Petr Macinka za proslov, že tady tohoto pána nám tam přiřadil soud z nějakého důvodu, a nevím, kdo to je, ale neberte ho vážně.