M. Herman: Policie selhala. Pravda překáží. Střelba na Filosofické fakultě.

[hudba] [hudba] Dobrý den, vážení diváci.

Vítám vás u mimořádného a naprosto zásadního vydání pořadu Nepohodlné pravdy.

Dnes se vracíme k tragické střelbě na filozofické fakultě Univerzity Karlovy [hudba] z prosince 2023, která za sebou zanechala 14 [hudba] obětí a 25 zraněných.

Oficiální vyšetřování za tehdejší fialové vlády sice skončilo a policie případ odložila, ale hradba mlčení, polopravd a institucionálního alibismu se právě v těchto dnech začíná dramaticky hroutit pod tíhou nových faktů.

Na povrch totiž vyplouvají děsivé informace, které staví [hudba] tehdejší chování vedení fakulty do zcela nového mrazivého světla.

Tady jsou.

Ukazuje se, že kolégium děkanky mělo více než hodinu před začátkem masakru k dispozici informace o tom, že se k budově blíží ozbrojený a nebezpečný psychopat. Přesto nespustili krizový plán, nevarovali studenty a dokonce nechali nerušeně pokračovat přípravy vánočního zpívání na schodech fakulty, kde by stovky přítomných lidí posloužily vrahovi jako terč na dlani.

Zásadní zvrat vnáší do případu také svědectví o osudu studenta Adama Juráka. Podle nových indicií to mohl být právě on, kdo vraha nečekaně překvapil v rozporu s jeho původním plánem a tím dost možná zachránil desítky dalších životů.

A jak se k tomu všemu postavila tehdejší vládní fialová garnitúra a sněmovna?

Ministr vnitra Vít Rakušan i policejní prezident Martin Vondrášek od prvního dne skálopevně tvrdili, že policie v ničem nepochybila.

Když pod tlakem veřejnosti konečně vznikla parlamentní vyšetřovací komise ovládaná vládní fialovou pětikoalicí, skončilo to fatálním zklamáním.

Komise ve své závěrečné zprávě alibisticky neshledala žádná pochybení policie, která by ovlivnila skutkový děj. Nad reálnými otázkami pozůstalých se zavřela voda.

A dnes, dnes navíc čelíme otevřené cenře novinářů, kteří se pokoušejí zaplnit bílá místa.

Tady to je investigativní minisérie Vina, případ Fakulta dokumentaristky Jany Škopkové, která odhalila brutální rozpory v tom, jak policie a parlamentní komise manipulovali s fakty kolem lokalizace vraהova mobilního telefonu.

Dozvídáme se o 19minutovém bílém místě v klíčovém čase i o tom, že Česká televize po zásahu vedení raději zastavila výrobu původně plánovaného dokumentu ze strachu ze skandálu.

Korunu všemu nasazuje čerstvá zpráva právě z tohoto týdne.

Soud na základě podnětu šesti pozůstalých rodin vydal předběžné opatření, kterým zakázal další vysílání této dokumentární série.

Co všechno mělo zůstat navždy skryto v začerněných spisech?

Proč sněmovní komise raději kryla záda ministrovi a policejnímu prezidentovi místo aby přinesla pravdu?

A jak čelit snahám o soudní umlčování pravdy?

O tom všem budeme dnes hovořit s mužem, který tato fakta dlouhodobě rozkrývá, středočeským krajským zastupitelem hnutí ANO, panem Martinem Hermanem.

Dobrý den.

>> Dobrý den a děkuju za pozvání.

>> Pane Hermane, tento týden se objevila naprosto mimořádná zpráva. Soud na návrh šesti rodin pozůstalých vydal předběžné opatření, kterým zakázal další vysílání investigativní série Vina, případ. Někteří jsou tímto krokem doslova šokováni. Jak tu situaci vnímáte vy? Je podle vás cílem chránit práva pozůstalých, nebo je tam cílem něco úplně jiného?

>> No, já nestačím, eh, válit voči, když to řeknu takhle na lidovou notu, protože my jsme se v podstatě mávnutím nějakýho kouzelnýho proudu ocitli někde v 50. letech minulého století za nejhlubší totality a cenzury.

Ale ono už to vlastně celé začalo za ministra Rakušana, protože si pojďme připomenout tu akci jeho slavnou, které se přezdívala dej svého souseda, a celý ten jeho tým, nebo ten jeho projekt, pokračovalo to přes eh pana Foltýna.

A nyní prostě tady máme cenzuru a potlačení svobody slova, zasahování do novinářské práce a to všechno napřed tedy v prostorách veřejnoprávní České televize, jak jsme se dozvěděli, a následně, jak jste řekla teď aktuálně, eh, i v rozhodnutí, eh, soudu, který prostě vydal předběžné opatření, kterému já, eh, osobně nerozumím.

A na tomto místě si asi máme poděkovat tvůrcům té minisérie Vina, kteří s tím projektem přes ty všechny úskalí, která jim byla kládena, vyšli. A teď jim je opravdu těch lidí líto a je mi líto i občanů, kteří se potom nemůžou dozvědět vlastně ty závěry, ke kterým ten tým toho, eh, který připravoval tu minisérii, došel.

Z mého pohledu prostě ten soud rozhodl ukvapeně a my můžeme si říkat, že jde o nějaké jakési předběžné opatření, ale je třeba si přiznat, že to předběžné opatření může trvat třeba i několik let. Prostě takhle tady ty soudy fungují.

>> Pane Hermane, vy jste v kontaktu s některými rodinami obětí. Zajímalo by mě, máte nějaké informace o tom, proč ty rodiny trvají na tom, aby se ten dokument nevysílal? Já to takhle nechci, nechci úplně stavět. Já prostě mám informace, že eh ani mezi řadami těch pozůstalých nepanuje v tomto, eh, shoda. Někteří, eh, se k tomu staví tak a druzí se k tomu staví jinak.

A já nejsem v pozici a opravdu nechci hodnotit chování ani jedné té skupiny, protože jak už jsem mnohokrát říkal, nikdo se nemůžeme a nedovedeme vžít do jejich situace. Někteří prostě, eh, na to chtějí zapomenout a nelze se jim divit. Někteří se chtějí dozvědět něco víc a taky se jim nelze divit.

Takže já toto hodnotit nechci. Jenom prostě považuju za vhodné říct, že to není jednotné rozhodnutí těch pozůstalých.

Pojďme k rozkrývání toho, co se dělo kolem zamýšleného dokumentu v České televizi, protože producent Jan Štern naprosto natvrdo popsal, že Česká televize, veřejnoprávní televize, původně připravovala vlastní dokument o těch sporných okolnostech zásahů, ale projekt byl podle jeho slov zastaven po zásahu vedení a doslova uvedu a to budu citovat: v televizi panoval u managementu děs, že si to televize se strašlivě rozhází s policejním prezidentem, policií a ministrem vnitra.

Vy sám jste politik, veřejně činný člověk, zároveň publicista. Co to podle vás vypovídá o stavu veřejné debaty, kdy se podobná témata dostávají pod tak silný tlak obav z represe v podstatě?

>> No, vypovídá to z mého pohledu především něco o té době, o tom volebním období, které, které naštěstí už máme za sebou.

A eh to, že veřejnoprávní televize, to znamená televize veřejné služby, a její management, nejvyšší představitelé, mají strach, že by si to rozházeli u ministra vnitra, u politiků.

Z mého pohledu je to prostě skandální. Z mého pohledu to je zjištění, které by mělo rezonovat třeba i radou pro, eh, Českou televizi, nebo prostě jinými orgány.

Já si vůbec neovládl představit, že bych takto vystupoval jako manažer, nejvyšší manažer televize, že bych tohle prostě udělal a že bych se takhle choval. Je to alarmující.

Vraťme se ještě k té sněmovní vyšetřovací komisi.

Tam bych chtěla jenom připomenout, že to byla vyšetřovací komise vytvořená minulou politickou garniturou, neboli že současná opozice, tehdejší Fialova koalice vníměla většinu a ta komise dospěla k závěru, že policie nepochybila způsobem, který by ovlivnil průběh tragédie.

Vy jste tento závěr opakovaně kritizoval a zároveň jste zveřejňoval řekněme i ta dissentní stanoviska těch členů komise, kteří s těmi závěry nesouhlasili.

K jakému podle vás tam došlo k nejzávažnějšímu pochybení?

Z mého pohledu nejzávažnější pochybení celé té komise je ten přijatý závěr nebo závěrečná zpráva. A já jsem velmi hrdý na své kolegy z ANO, pana Maška a paní Válkovou, kteří se k těmhle závěrům nepřipojili a kteří je prostě odmítli podepsat, protože ty závěry jsou mylné, jak se teďka ukazuje, nebo jak už se ukazovala i předtím. Deklarují totiž, že policie v podstatě nepochybila, že se tam stalo pár drobných věcí, které prostě bude snaha napravit. Ale v podstatě se nestalo nic špatného.

My pořád prostě zapomínáme na to, že ta policie měla zhruba dvě hodiny k tomu, aby něco udělala. Měla signál, že se něco stane, a ta policie prostě neudělala nic.

A pokud ta komise dospěla k tomu závěru — připomeňme si, že z desítičlenné komise tam sedm členů té komise bylo z té vládní garnitury — tak prostě ty lidé, ať už úmyslně nebo neúmyslně, dali přednost svému politickému zadání a tomu, aby si to nerozsypali u svých šéfů, před svým svědomím a před standardní prací člena komise.

Pojďme nyní k tomu, co na první pohled může vypadat jako detaily, ale vy je dlouhodobě sledujete a určitě je pro naše diváky rozkryjete. Jedním z velmi diskutovaných témat byly také telekomunikační záznamy mezi klíčovými aktéry.

Je už dnes jasno v tom, zda byly některé záznamy po uplynutí zničeny, aniž by byly prošetřeny?

No, já jsem už tehdy upozorňoval na takzvané půlroční mediální ticho, které bylo vyhlášeno samozřejmě ministrem vnitra a na kterém mu vlastně velká část novinářů v uvozovkách sedla.

A ten to půlroční ticho bylo z mého pohledu nešťastné hlavně v tom, že operátoři, telefonní operátoři po půl roce mažou veškerou komunikaci. To znamená, že po tom půl roce, kdy uplynulo takzvané ticho, kdy se kdy nebylo vhodné se k tomu vyjadřovat v uvozovkách, tak prostě po tom půlroce už oficiálně nešly ty záznamy dohledat.

My jsme se tedy během toho půl roku — kdyby někdo ten dotaz položil, kdyby se někdo snažil to zjistit — mohli dozvědět nějaký přepis komunikace třeba mezi policejním prezidentem, ministrem vnitra, vedoucím důstojníkem celého zásahu nebo respektive toho, co k tomu zásahu předcházelo. Protože k samotnému zásahu asi nemůžeme mít mnoho výhrad, ale k tomu, co mu předcházelo, si myslím máme oprávněné výhrady. Ale když uplynulo to půlroční ticho, tak už prostě ty záznamy byly pryč a už to prostě nešlo zjistit.

Takže si myslím, že to bylo nejen nešťastné, ale možná že i úmyslně nešťastné.

Jak už jsem říkala na začátku, vy se celé kauze dlouhodobě věnujete a pravidelně publikujete. Tento týden jste vydal také velmi zajímavý text, ve kterém uvádíte, že vedení fakulty mělo přibližně 80 minut předtím, než přestřelba, informaci o tom, že se k budově může blížit nebezpečný ozbrojený muž.

Co vyvozujete z toho, že z té informace vedení v podstatě nic nevyvodilo?

Já to říkám dlouhodobě. Už tehdy jsem říkal, že si to vůbec nedovedu vysvětlit a nedovedu si vysvětlit, že to prostě tím naším mediálním prostorem jen tak prošumělo. Protože to jsou prostě pochybení tak závažná, že se nebojím říct, že mohla mít vliv na to, jak to všechno tragicky a nešťastně dopadlo.

Protože pokud my se ze samotných zápisů nebo ze samotných sdělení fakulty dozvíme, že právě probíhající kolegium děkanky, které tam probíhalo někdy od jedné hodiny odpoledne — z toho kolegia děkanky postupně dva proděkané, to znamená členové vedení té fakulty, se setkali s policejní hlídkou. Byli upozorněni, že na fakultě může být nebezpečný ozbrojený psychopatický student, že na ní může už být nebo že na ní míří.

A ti lidé se vrátili na to kolegium děkanky. Jelikož tam byli tou děkankou vysláni na tu schůzku s tou policií, tak určitě oni museli referovat. A to kolegium děkanky se dozvědělo takovéhle nebezpečí a neudělalo nic. Nejen že nedalo pokyn k evakuaci, nejen že nedalo aspoň nějaké upozornění — dejte si pozor nebo něco takovýho — ale pokračovalo v přípravách vánočního koncertu, který se ten den od tří hodin měl uskutečnit v prostorách filozofické fakulty.

A lze se domnívat, že ten vrah právě na tohle setkání nebo na tohle zpívání mířil. Protože on ze čtvrtého patra, kde se ukrýval a kde si připravoval svůj útok, by to setkání, které mělo probíhat někde na chodbě nebo ve společných prostorách prvního a druhého patra, měl potom jako na dlani.

A jenom si představme, co by se stalo, když by ten člověk tam začal střílet prostě po těch lidech, po těch stovkách lidí, kteří tam byli pozvaní. Měl by je jako na dlani. Ta představa je hrozná.

A prostě to, že k tomu nedošlo, je jenom souhra okolností. To není zásluha žádného vedení fakulty, to je zásluha prostě souhry okolností a právě bohužel i Adama Juráka. Já se domnívám, že mohl být i první obětí té jeho střelby a člověkem, který ho právě vyprovokoval k tomu, aby zahájil to své vražedné řádění dřív, než plánoval.

Právě na tato vaše zjištění ohledně zavražděného studenta Adama Juráka jsem se chtěla zeptat. Podle vašich zjištění se měl setkat s vrahem Kozákem ještě právě před tou střelbou. Můžete to trochu rozkrýt?

Takhle, oni to nejsou zjištění, která by byla 100 procent. To je potřeba říct. Ale z mého pohledu, jak jsem se tím zabýval, existují důkazy, že Adam byl někdy kolem třetí hodiny třicet minut viděn v bufetu fakultním. Následně jel výtahem do čtvrtého patra. Protože v tu chvíli chodil o berlích — měl po operaci kolena a měl snad i nějaké střevní problémy.

Vyhledal ve čtvrtém patře záchod a shodou prostě okolností tam mohl překvapit toho vraha, který tam, jak jsme viděli z těch fotek potom a z těch záběrů, měl na podlaze rozložený ten svůj celý arsenál.

A jelikož tělo Adama Juráka bylo nalezeno nedaleko od těch záchodů, tak si myslím, že ho tam překvapil. A tomu vrahovi nezbývalo nic jiného, jak už jsem říkal, než prostě reagovat a začít střílet dřív.

Pojďme nyní k té zakázané minisérii Vina. Ta totiž upozornila na zásadní rozpory v časové ose právě lokalizace Vrahova telefonu. Na jedné straně stojí tvrzení, že telefon byl od rána vypnutý, na druhé straně existují informace, podle kterých byl ještě popoledni evidován jako aktivní.

Jak si tento rozpor vysvětlujete?

No, to je prostě jeden z rozporů a jedna z manipulací, kterým jsme byli vystaveni a které měly zamlžit všechna ta zjištění, která postupně vyplývala na povrch.

Eh, tady prostě bylo oficiálně sděleno policií České republiky, že ten jeho telefon se ve 12:17 přihlásil někde z okolí Hostouně, odkud on jel na letiště a následně pokračoval na fakultu.

Jenže nikdy, i když to bylo policií oficiálně řečeno, tak to nikdy vlastně nebylo prokázáno.

A sám pan poslanec Mašek se podivil tím, že komisi to bylo předloženo jako fakt, ale nikdo to neprokázal.

Takže ono se vlastně ukazuje, že ten telefon ve 12:17 se zřejmě asi nikdy vůbec nepřihlásil.

Přihlásil se potom později.

Další zajímavý spor vznikl nebo měl vzniknout mezi policií České republiky a operátorem.

Policie tvrdila, že byla navedená do nesprávné lokality a operátor naopak uvedl, že policie prostě nevyužila všechny možnosti lokalizace a dotazovala se nedostatečně.

Která z těchto verzí je podle vás blíže pravdě?

No tak to, že se policie ptala pouze jednou na autu, tak to je fakt, který lze ověřit a potvrdil ho i samotný operátor.

A já to považuju za jednu z mnoha chyb, kterých se policie dopustila před samotným zásahem.

A v tom pátrání po vrahovém mobilu s tím také úzce souvisí i nasazení systému Agata, protože připomeňme si, že Agáta je speciální policejní zařízení pro přesnou lokalizaci mobilního telefonu, které prostě funguje jako nějaká falešná mobilní základna a ty telefony se do něj vlastně automaticky přihlásí jako na běžný vysílač toho operátora a policie tak může zjistit přesnou polohu toho mobilu.

A pokud si postavíme časovou osu, jak to všechno zhruba probíhalo a potom ještě se k ní vrátíme, to je důležité také říct, tak zjistíme, že ve 14:04 si vrah David Kozák zapnul telefon a policie na něj volat podle svého vyjádření nesměla, protože to pyrotechnici v Hostouně nepovolili z obavy před aktivací nástražného výbušného systému, který tam našli v tom jeho bydlišti.

Ve 14:15 přichází povolení od pyrotechnika a od této chvíle policie mohla požádat operátora o lokalizaci.

Ve 14:17 vrahův mobil se na 14 minut přihlásil ke stanici přímo na střeše filozofické fakulty a potom ve 14:31 se přihlásil na stanici v ulici Elišky Krásnohorské, což mobily prostě takhle dělají.

Oni si sami od sebe vyhledávají ten nejlepší signál podle obsazenosti a podle síly signálu a různých těhle věcí.

Ale ve 14:34 teprve policie odeslala žádost o lokalizaci.

To znamená, že ta policie 19 minut od té doby, co už měli povoleno od pyrotechniků, že se mohou na ten telefon dotazovat, tak prostě jako nic nedělali.

Potom, když se jednou dotázali, tak už ten telefon byl lokalizován na té jiné stanici, než byl tu čtvrthodinu předtím.

To znamená, že oni i tak, kdyby se dotázali opakovaně a dřív, tak by zjistili, že ten telefon je přihlášen na filozofické fakultě přímo.

Jo.

A tím se prostě nikdo nikdy nezabýval.

Až ten seriál, až ta minisérie Vlny.

To je prostě z mého pohledu podivné a zase musím použít to slovo skandální.

Právě těch 19 minut vzbudilo velkou pozornost to slepé místo.

Stejně tak vzbudilo pozornost to nepoužití nebo údajně nepoužití té Agáty, té aktivační jednotky, kdy mohl být ten mobil v podstatě dohledán.

Mě by zajímalo, zda po těch dvou letech existuje nějaké jednoznačné vysvětlení těch 19 minut a toho nepoužití Agáty, nebo jestli neustále se tady zaznívají z policie hlasy.

Vy sám jste mě při přípravě tohoto rozhovoru upozornil na slyšení v Senátu, kde jedna z bývalých policistek se ostře ohrazovala proti tomu, aby se vůbec něco vyšetřovalo a zveřejňovalo.

No, je to prostě pořád dokola.

Pořád dokola prostě jsme svědky toho, že jsou tady lidé i z řad policie, kteří nemají zájem na zveřejňování těch informací.

A jak jsem říkal už předtím, vysvětlení toho 19ového ticha nebo té nečinnosti je někde prostě ve hvězdách a to proč se Agáta nepoužila, i když o ní bylo zažádáno a potom ten požadavek byl stažen, tak to prostě taky nikdo nevysvětlil.

Já si to prostě nedovedu vysvětlit, proč policie nepoužila Agátu, když prostě jí mohla použít a když ta Agáta je stavěná přesně na to, co ta policie potřebovala.

To znamená na přesnou lokalizaci mobilního telefonu.

Z mého pohledu obrovská chyba.

Vy jste, pane Hermane, poměrně velmi detailně popsal onu časovou osu, ale když dovolíte, já bych se ještě vrátila k tomu prvotnímu vyšetřování, k tomu, co se dělo na místě činu.

Tam totiž policejní vyšetřovatelé hovořili o prověřování možné sebevraždy, ale na místě leželo tělo se střelnými poraněními a měly tam být právě další důkazy o tom, že se stal trestní čin.

Jak si vysvětlujete ten postup, že se nejprve hovořilo o sebevraždě?

Další z věcí, na kterou musím odpovědět tak, že si to vysvětlit nedovedu, protože pokud ten policejní tým přijde do prostor, které byly mimo jiné zamčeny a se zlomeným klíčem zvenku, pozor, zvenku a v těch prostorách najdou ležet tělo zasažené třemi výstřely ze škorpiona do oblasti hlavy a krku, opodál špalek připravený a sekera a mluví o tom, že zjišťovali, jestli tam před nimi neleží sebevrah, tak prostě to mi hlava nebere.

A další věc, která mě zaráží, je, jak policejní generál na generální tiskové konferenci mluví o tom, že policie od začátku uvažovala o tom nebo počítala s tím, že se jedná o sebevraha, který jel se za sebevraždit do Prahy.

Oni prostě měli už mrtvolu se třemi výstřely.

Zjistili si postupně, že ten David Kozák má napsáno asi osm zbraní, zjistili si tydle věci a pořád mluvili o tom, že sebevrah – prostě to jako zase hlava to nebere.

Prostě není vůbec možné si to rozumně vysvětlit.

Mě by zajímalo, jak třeba hodnotíte ten fakt, že vyšetřovací tým na místě činu přehlédl nábojnici, kterou následně policii předal obyvatel domů po úklidu.

Co taková chyba vypovídá o kvalitě toho ohledání místa činu?

No, já jsem někde zaregistroval, že prostě tam došlo k nálezu nábojnice, která byla nalezena až potom, co policie odešla.

Co to vypovídá?

Vypovídá to o tom, že policie prostě to odflákla.

Od začátku to prostě bylo odfláknuté.

Jsou to prostě chyby, které tvoří řetězec, který vedl k tomu, že si myslím, to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Vy jste také často upozorňoval na roli integrovaného záchranného systému.

My už hovoříme v tom rozhovoru o tom, že policie měla následně víc než 2 hodiny na nalezení pachatele.

Jak je možné, že se dodnes nepodařilo přesně rekonstruovat jeho trasu z Hostouně do centra Prahy?

Jak je možné, že nebyl právě dohledán třeba prostřednictvím městského kamerového systému?

No, ono takhle tu trasu se následně podařilo zrekonstruovat.

On jel autobusem z Hostouně na letiště, z letiště na Veleslavín a z Veleslavína metrem na fakultu.

Ale mě tam spíš zarazilo to, že policie s tou technikou, kterou se jako tak často chlubí, nedovedla v tu chvíli zrekonstruovat nebo najít na těch svých kamerách toho člověka, který byl evidentně velmi nebezpečný.

Ta police si to už v tu dobu uvědomovala, nebo bez ohledu na to, co ty generálové potom prohlašují na tý tiskové konferenci, tak z té komunikace vyplývá, že oni věděli, že to je nebezpečný pachatel, že má na sobě napsané ty zbraně.

Dokonce tam už i byly indície, že jedna z těch bran může být ta, co použil v Klánovicích na ty vraždy, a oni prostě na tom supermoderním kamerovém systému nedovedou toho člověka dohledat a nedovedou si prostě dát dohromady, kudy vlastně jel.

Přitom ta trasa byla v podstatě jediná možná, kterou se nabízela, kdyby si prostudovali jízdní řády.

A já skutečně proto nemám rozumné vysvětlení, jak to, že takto nebezpečného člověka za takovou dobu, kterou měli k dispozici, ta policie nedohledala.

Dalším kritizovaným bodem je samotná prohlídka filozofické fakulty. Vy už jste se o tom zmínil na začátku. Evidentně nebyla provedena dostatečně důkladně. Nicméně kdyby byla provedena, dalo se něčemu zabránit?

No, tak ono na tom platí, že po bitvě každý generál. To znamená, že my teďka si samozřejmě říkáme, že kdyby ty policajti se nezastavili v prvním patře tu prohlídku a šli až do čtvrtého, tak že by ho určitě našli, ale jednak neznáme ty přesné instrukce těch policajtů, té hlídky, která tam prostě přišla.

A druhak si myslím, že to možná je trošičku nefér, protože jak říkám, po bitvě každý generál. Stoproc, kdyby šli do čtvrtého patra, tak by ho tam našli, že tam nešli prostě, ale já nepovažuju úplně za to za zásadní chybu, protože v tu chvíli my nevíme, jaké měli pokyny.

No, pane Hermane, když se dnes podíváte na celý sled událostí od Hostouně přes pátrání po pachateli až po samotný zásah na filozofické fakultě, následné vyšetřování parlamentní komise, osud paní Šimunkové, řekněme ty podivné akce kolem fakulty, nejprve kámen, na kterém ani nebyla jména obětí. Mě by zajímalo podle vás: máme před sebou sérii jednotlivých omylů, nebo systémové selhání státu?

No, máme před sebou podle mého názoru sérii omylů, ale ke které by nedošlo, kdyby ten systém byl dobře nastaven. Jo, je to - to jedno s druhým souvisí. Je to prostě celé vykoupeno tou strašnou daní, kterou jsou ty nesmyslně obětované životy, a je to prostě celý strašně nešťastný. Ale víc než to systémové selhání nebo ta série těch omylů, tak prostě mě mrzí ta nechuť to celé vyšetřit, prostě ukázat na to, kde se ty chyby staly, jak se staly.

Tady nejde o to říct jednotlivým osobám - Frantanová prostě - ten za to může? Vůbec ne. Tady jde o to přiznat si ty chyby a nějak se z nich poučit. A to ta policie prostě vůbec nebyla schopná doteď udělat. A tam prostě my akorát jsme svědky neustálého mlžení a neustálého zatajování a horko těžko se k těm informacím člověk dostává. A ta nějaká sebereflexe nebo nějaká omluva, která měla přijít, my jsme vůbec nezaregistrovali.

Pořád je to z mého pohledu pořád jenom boj o koryta, aby náhodou přiznání těch chyb nevyústilo v to, že by někdo musel rezignovat, a to je na tomto prostě nejsmutnější.

Nicméně, pane Hermane, v poslanecké sněmovně je nová politická garnitura s rozhodující většinou. Je zde nová vláda, nový ministr vnitra. Podle vás existují ještě nějaké možnosti, aby se situace objasnila, aby se ta tragédie opravdu objasnila?

Já pevně doufám v to, že existují, a pevně doufám, že i pod vlivem těch skutečností, které teď nastaly a které se vlastně nově objevily i třeba s vysíláním té nové minisérie Vina, tak že se tím někdo zabývat opět bude a že se snad někdy dobereme toho, že to bude objasněno skutečně tak, jak to probíhalo, a ne tak, jak nám bylo prezentováno.

Víte, vy říkáte, že by se mělo něco stát, ale když bychom měli rozebrat ten konkrétní mechanismus, my tady máme seriál, který je evidentně některým rodinám, ale také i policii podle slov té bývalé policistky velmi nepříjemný. Nemělo by se toho chopit státní zastupitelství a nemělo by začít jednat, protože podle toho, co říkáte, policie, zřejmě jednat v této kauze už nebude?

Já si myslím, že to je jedna z legitimních možností, která se nabízí.

A jaké další se nabízejí?

Samozřejmě se nabízí znovu to prošetřit, a já takhle - já v tuhle chvíli nejsem povolán a nejsem ten, kdo by měl představu o všech těch mechanismech. Z mého pohledu já ani teď neustanu v tom svým minipátrání, které jsem rozjel už hned vlastně po té nešťastné události. A to, jak se s tím popasují ti další, tak to nechávám jednak na nich, ale rozhodně neustanu v tom, že je budu neustále povzbuzovat těmi svými zjištěními.

Pane Hermane, já vám děkuji za rozhovor. Na shledanou.

Já vám děkuju za pozvání. Na shledanou.