Larry C. JOHNSON Exkluzivně !! Český Dabing - Rozhovor podruhé na kanále Pod Pokličkou - 21.6.2026

Přátelé, zdravím vás všechny.

Dobrý večer, dobré odpoledne, dobrou noc, případně dobré ráno, záleží, kdy se na video budete dívat.

Mám pro vás konečně v těch šílených vedrech připravený překlad a dabbing našeho nebo mého rozhovoru s Larry Johnsonem, který se uskutečnil teď vlastně dneska máme už neděli a ono to bylo ve čtvrtek, v pátek, teď už ani nevím, ale dával jsem vám ho v originále.

Mezitím se mi do toho naskákala další videa se Standem Krapivníkem v originále v ruštině, přeložené do češtiny, s dubingem.

Chystal jsem včera pro vás video s tématikou 50. výročí vítězství našich československých fotbalistů na mistrovství Evropy v Jugoslávii v Bělehradu v roce 1976, 20. června. Bohužel YouTube mi z nějakého důvodu to video celé zablokoval. Ani mi nenabídnul možnost vystřihnutí nějaké části chráněné autorskými právy, protože to nebylo celé to moje video, tam byl jeden úsek. Já jsem vám to vlastně ráno v tom shortu říkal nebo ukazoval a na základě toho mi to blokli celé. To jsem ještě nezažil. Vždycky přebírám spoustu věcí. Vidíte to sami? Třeba ty znělky, jsou tam nějaké úryvky, když jsem dělal ty zprávy. No, takže kašlat na ně.

Prostě bylo to výročí krásné kulaté 50 let tady toho úspěchu fenomenálního, protože v tom fotbalu je daleko větší konkurence než v nějakém hokeji, který prostě je každý rok a není to tak vzácné. Už mě to přijde. Já už to 10 let nesleduji ty naše ty celosvětově ty zkorumpované sporty. Takovou korupci, jaká je ve fotbalu, jaká je v hokeji, to dřív nebylo. I když je pravda, že na mistrovstvích světa ta korupce byla vždycky ty zfalšované výsledky, ty zaplacení rozhodčí, kteří pískají, drží jednomu týmu kor na mistrovství světa. Jak je to otřesné, ty výsledky, kdy favorit cíleně prohraje s outsiderem, aby se rozdělily peníze ze sázek, prostě se sádzkovou kanceláří. No nic, to je taková naše teorie na to. Já myslím, že spousta lidí to vidí stejně, aspoň vím, že moji kamarádi kolem mě taky.

Takže já už ten sport minimálně 10 let nesleduju. Je mi to úplně u zadku a nechápu lidi, kteří ještě fanaticky dneska čumí do bedny, chodí do hospody, čumět na fotbal, na hokej. Proboha, nechápu, co z toho ty lidi mají. Ale jasně, my i my jsme takoví byli, ale jak jsem prohlídl tu korupci, která v tom je, tak jsem s tím okamžitě přestal.

Takže to by bylo k tomu, přátelé. Ale nekažme si den, nekažme si večer. Je tady Larry Johnson na kanálu Pod pokličkou, teď už tedy ze záznamu na otázky, který odpovídá na otázky stran aktuálního celosvětového dění, jak v Perském zálivu, tak u nás v Evropě, tak u nich v Americe.

Takže přátelé, jak říká Klasic, 321, zčil sutun pro vás, nikoli Horstík a Pepík, ale já, moje maličkost a Larry C. Johnson, analytik, bývalý analytik CIA, dnes tedy v důchodu, přímo z Ameriky ze svého sídla ve Floridě, je tu pro vás.

Tak přátelé, je to tu. Larry Johnson, jak vidíte na obrazovce a na našem kanále Pod pokličkou nám právě tu bude předávat své aktuální informace o dění toho uplynulého týdne, které bylo velice zajímavé, si myslím, hlavně stran toho, co se děje v tom Perském zálivu, ty dohody mezi Amerikou, Iránem, ale i to, co se děje teďka zase na té válečné frontě mezi Ukrajinou, Ruskem, respektive mezi NATO a Ruskem, protože to nejsou Ukrajinci, ale především to organizují ten kolektivní v podstatě nacistický dneska západ se špionážní technikou Spojených států, která tu válku vede proti Rusku už otevřeně. Všichni to ví. Není to nic tajného. Ukrajinci jsou jen používáni jako ten kánonfodder. Maximálně nějací operátoři dronů. To je tak všechno.

Nalejme si tedy čistého vína a pojďme na to. Já si jenom tady opět najdu své oblíbené tlačítko play. Aha, nám tady závodníci teď jezdí po městě. Tak to vypneme.

Takže přátelé, play.

Jo, takže Larry, Larry je tu. Teď mě zajímalo, kde to tak řve. Jo, tady to řve. Ano. Tak já jsem chtěl nějaký zvuk trošku nechat v pozadí, takže pojďme na to.

Zdravím vás, Larry. Vítejte opět na našem kanále. Podruhé vlastně na kanále Pod pokličkou. Diváci strašně si oblíbili váš nebo jako ten náš první rozhovor, kdy nejenom to, co jsme tu spolu probírali, jejich otázky, ale hlavně to, co jste potom udělal, vlastně večer, ten samý den, ten pátek tehdy na kanále Judging Freedom u soudce Napolitána v rámci toho kulatého stolu, kdy jste předal pozdrav od československých diváků, nejenom soudci Napolitánovi, ale celému tomu osazenstvu. To bylo fantastické. To jsme nečekali nikdo. Takže moc za to moc děkujeme.

Ledis říká: „No super, máš na sobě tu správnou košili, abysme se jako tak nějak zesynchronizovali." Já říkám: „No, tohle je jediná košile, kterou jsem ve svém prádelníku našel." Jo, já jsem schválně hledal podobnou košili. Vím, že jsem, že něco tam mám starého už strašně. Ty košile taky pamatují pomalu cara klaclka, ale vy to máte vždycky na sobě, když mluvíte třeba hlavně s tím brazilským moderátorem Nmou, tak on vás kopíruje, taky má ty košile. Tak jsem si říkal, sakra, já musím do toho kolektivu nějak zapadnout. Takže tohle jsem vyhrabal z prádelníku a budu se snažit to dopříště ještě vylepšit samozřejmě.

Jinak je to už nějaký pátek, co jsme se viděli naposledy a já tedy mám samozřejmě velkou čest, že jste tady znova u nás na našem kanálu, protože je mi jasné, jak musíte být zaneprázdnědný i ostatní vaši kolegové. Máte toho evidentně všichni moc. Skota jsme nikdo tři týdny neviděli a tento týden opět nebyl nikde na internetu. Co se tam vyskytnula za videa, tak to jsou všechno staré nahrávky, recyklované na některých kanálech, takže nic čerstvého to není.

Ale víme, že on byl v Rusku a byl jste vy taky, vím, že vy občas jezdíte do Ruska. Byl jste tam taky teďka na tom sezení v Petrohradu? On říká, že ne. Eh, ne, ne, nebyl jsem tam. Eh, viděl jsem jenom, já jsem tam tedy letos ještě nebyl. Já říkám na to, že byl jsem, viděl jsem, díval jsem se i na video se Standem Krapivníkem, že jste u něho byl teďka na kanále vlastně jakoby včera, to znamená, to video je zpátky, takže ve čtvrtek, a to je ten člověk, který mi na vás dal kontakt, takže díky němu já mám kontakt na Skota i na vás. To je prostě fantastické.

Takže já jsem s ním před pár hodinami dokončil rozhovor v ruštině na téma české politiky. Ještě mu říkám, to bude dost krátký rozhovor, protože česká politika by se dala shrnout dvěma slovy. Velký kulový, respektive velký hnůj, velká kopa hnoje. Ale nakonec jsme se dohodli, že přesto bude ten rozhovor delší a že budou slušný zdvořilí a jeho divákům tam na té východní straně se pokusím vysvětlit, jak to u nás funguje. Eh proč to tak funguje, co oni tam potom vidí v médiích. Protože my žádnou suverénní politiku českou nikdy nemáme, nikdy nemáme a nikdy jsme neměli a evidentně ani mít nemůžeme.

Jo, je to všechno řízeno ze zahraničí, od globalistů, z toho nadnárodního řízení, takže naše loutky jenom papouškují to, co je jim přikázáno z shora.

Eh, tak ale tak to se táhne už celými dějinami. To není jenom dneska.

Takže mám na vás pár otázek. Mám tady připravené otázky, ale začal bych tím, co se dělo teď na mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradě.

Jo, vy jste tam byl taky, ne?

A říká na to Larry: „Letos ne, ale byl jsem tam v roce 2024. Od té doby jsem se tam zatím nevrátil."

A já na to říkám: „Aha, takže to byl ten rok, kdy zatkli Scotta Rytra v letadle a sebrali mu pas, když tam chtěl letět taky v tom roce 24."

Ano. Zabavili mu pas.

Na to říkám já, no on teď měl své, mně přišlo do mailu, že teď má své turné pomsty, jak tomu říká Revenge Tour 2026. To bylo sup.

Já jsem přeložil dva jeho rozhovory z toho fóra. Měly ty videa velký úspěch, velký ohlas.

Ale proč se ptám, proč zmiňuju to Petrohradské fórum? Protože tam vystupoval i Pepe Escobar, nám dobře známý, a dělal s ním rozhovor Rick Sanchez.

Jo, známý novinář, moderátor, který teď působí v Rusku. Je to Američan kubánského původu.

A on zmínil tam váš společný projekt Váš a Pepého, který se jmenoval ještě donedávna Powershift nebo tak nějak.

Na to odpovídá Larry Johnson.

Ano, ano. Začali jsme s Powershift a trvalo to asi týden a půl a poté nám to Marco Rubio nechal ten kanál celý z YouTube smazat, tak nám to bylo sděleno, že za to může Marco Rubio.

Aha, říkám já.

Někteří totiž z diváků nebo někteří tam z komentujících mi sdělili buď u mě nebo na jiném kanále, že ten kanál váš byl smazán.

Jo, tomu jsem já nemohl věřit. To je přece — máte jako u vás takovou demokracii.

Vy říká na to Larry Johnson.

Ano, bohužel takovou demokracii u nás máme, takže my jsme se vrátili a přetvořili jsme se na Transition Protocols.

Takže my ten kanál máme znovu, akorát pod jiným jménem s Pepem Eskobarem.

Já na to odpovídám.

Ano, to jsem taky slyšel, když jsem sledoval váš rozhovor s Nimou. Tak na konci jste zmínili ten nový kanál Transition Protocols.

Eh, teď na něj tady koukám na YouTube, našel jsem si ho.

Eh, jenom bych se zeptal ještě, co se skrývá za těmito projekty, co vás k tomu vedlo? Co bylo příčinou nebo důvod, proč jste do toho šli vy dva jako PP a vy jako Larry Johnson?

Na to Larry Johnson odpovídá: „No, může za to ten pán Zufikar Ali. Ten je tak trochu autorem tohoto nápadu a on měl přístup ke zdrojům informací. On nás představil se zdroji v Pákistánu. Zdroji, které byly napojené a jsou napojené do celých těch vyjednávání s Íránem. Takže to byl on, kdo chtěl tohle udělat. A my s Pepem jsme řekli: ‚Super, vždycky hledáme příležitosti k takovýmto k takové spolupráci.' To byl ten důvod.

Co se týče účelu, viděl jsem, že už tam je několik videí z různých oblastí na tom našem kanále. Dává je tam hlavně teď Pepe. Máme jich tam teď už asi šest. Tři jsme natočili teď naposledy, takže chystáme, že budeme dávat tři týdně, jak to záleží, jak to půjde.

Eh, Pepe je pořád v Asii a on tam s těmi lidmi je v kontaktu každý den."

Eh, takže teď to říkal Larry.

Já se zeptám, eh, ano, eh, Pepe, víme, že je teď v Asii dlouhodobě. Jsou tam ty aktuální události. On je u všeho, co se aktuálně děje, ale vy jste na Floridě, že jo?

Eh, přesně tak. Kromě případů nebo kromě toho, kdy jste občas v Rusku na nějakém důležitém jednání nebo v některých dalších zemích.

Takže ta další otázka, e, to bylo jen krátké představení vašeho projektu, ale tou novinkou, o které se teď asi mluví po celém světě, je ta takzvaná dohoda mezi USA a Íránem. Je to tak?

Eh, vidím, že už se tomu smějete, že se usmíváte. Je to skutečná dohoda, nebo jde o jenom o další odvedení pozornosti? Nějaké divadlo zase?

Na to odpovídá Larry Johnson.

„No, eh, snaha o vypracování té dohody je skutečná. To ano. A Pakistán a Qatar v tom sehrály vedoucí role. Možná i podpůrnou roli sehrál třeba Omán a role Pakistánu byla myslím na popud Číny hlavně.

Jo, to je pravda. O tom říká i o tom mluvil i Pepe a Rusko se na tom podělelo spíše okrajově.

Ale důvod, proč se tomu směju, je ten, o kterém jsem včera večer psal na svém kanále sonar 21.com, že existuje asi pět oblastí, ve kterých panuje dohoda. A Írán tedy poskytl médiím, konkrétně agentuře MERS, jednu verzi návrhu memoranda o porozumění — jak se to oficiálně jmenuje — a včera to uniklo i agentuře Bloomberg a myslím, že i The Times získal jednu verzi, takže ze 14 bodů je asi pět oblastí, na kterých se shodují, ale v těch zbývajících devíti se neshodují.

A otázka zní, jak se může konat slavnostní podpis smlouvy, když se nedokážou dohodnout ani na tom, jaký je vlastně ten jediný návrh?

Ono existuje několik možných důvodů, proč návrh nebyl zveřejněn. Na jedné straně se o nich stále dohadují a to znamená tedy, že pokud stále přetrvávají neschody, tak nechápu, jak by se mohly sejít k podpisu dohody, když se nedokážou shodnout ani na několika klíčových bodech.

A další věc je zadruhé, že Trumpova administrativa záměrně zadržuje a úmyslným únikem zveřejňuje, řekněme, neúplné nebo nepřesné návrhy — návrhy toho memoranda o porozumění — a jednoduše proto, že se obávají, že pokud by zveřejnili pravdu o tom, co se děje, vyvolalo by to tak velký odpor, že by to mohlo celý proces zmařit ještě předtím, než se podaří dohodu podepsat.

Takže si nejsem jistý, co se děje, ale zatím to vypadá tak, že v pátek — tedy za den, to znamená teďka — dneska je neděle, čili předevčírem — se má konat slavnostní podpis a my máme, respektive my stále nemáme definitivní návrh, na kterém by se obě strany dohodly."

Na to pokračuju.

Já teda navazuji. To je velmi zajímavá odpověď, protože jsem si právě všiml na zpravodajském kanálu Aljazíra, že německý kancléř Friedrich Merz právě odvolal nebo odvolal záměr Německa podpořit rámcovou dohodu mezi Iránem a USA, která by mohla zahrnovat vojenskou misi Německa v Hormuzském průlivu. Že by se Němci mohli připojit k americké vojenské misi v Hormuzském průlivu, nebo co tím vlastně myslel? Souhlasil to nebo to odvolával? Co to mělo znamenat?

Na to odpovídá Larry Johnson.

„No, nemám tušení. Já si myslím tím toto. Oni si myslí, že existují vojenské akce, které lze podniknout k otevření Hormuzského průlivu. Tak na to dodávám já, že neexistují. Spojené státy již minulý týden a vlastně v průběhu posledních tří týdnů, kdy se pokoušely zaútočit na cíle podél pobřeží od Bandaru Abbásu až po Sidon na ostrově Kamšách, prokázali, že budou útočit na tato místa, ze kterých by Írán někdy mohl odpalovat — jak víte — rakety a střely.

Ano.

A přesto měl Irán podél pobřeží ještě další základny a jeskyně, ze kterých mohl útočit na lodě, a útočil."

Samozřejmě všechny tyto americké útoky se tedy ukázaly být přinejmenším nejen kontraproduktivní, ale i destruktivní pro Spojené státy.

Po každém z těchto útoků totiž Irán zasahoval americké základny v Kuwaitu. Jednou z nich bylo i letiště Ali Salam. Byla tam zasažena vojenská základna. Bylo zasaženo také jakési komunikační centrum.

Dále také zničili Iránci cíle v Bahrajnu, leteckou základnu prince Sauda a poté v Saudské Arábii a leteckou základnu v Jordánsku. Dále leteckou základnu Mufavik al Salti. Írán způsobil značné škody, některé velmi závažné na amerických zařízeních a vybavení a letadlech.

USA tak vlastně jen dokázali, že navzdory všem svým pokusům o otevření toho průlivu se jim to nakonec nedaří. Protože dokud bude existovat hrozba, že Írán může vystřelit raketu nebo střelu na loď, průliv zůstane uzavřen.

To tedy znamená, že jediný způsob, jak ji otevřít, je prostřednictvím diplomacie a ne nějakého nátlaku a násilí. A zdá se, že právě to se dosud děje. Pokud jde o toto memorandum, o porozumění, o tuto dohodu o spolupráci, obě strany se shodly na tom, že musí dojít k okamžitému a trvalému příměří na všech frontách včetně Libanonu. To platí jak pro Spojené státy ve své verzi dohody, tak pro Írán v jeho verzi.

Myslím si tedy, že Írán bude v této otázce na Spojené státy vyvíjet silný tlak a to znamená, že USA budou muset vyvinout tlak na Izrael a to až do té míry, že mu případně zastaví veškerou pomoc. Pokud Izrael tyto útoky v Libanonu nezastaví, tak Írán podnikne odvetné kroky.

Dohoda se týkala také znovuotevření hormuského průlivu, což znamenalo, že USA zruší svou námořní blokádu, což ve skutečnosti již učinili, dodává Larry Johnson. Údajně to neměli udělat, pokud dokud nebude v pátek podepsána dohoda, což bylo předevčírem, ale z praktického hlediska tu blokádu zrušili, protože jsme začali pozorovat.

Podívejme se, dnes je čtvrtek, pátek, takže už od pondělí nebo vlastně od nedělního večera, čili před týdnem, jsme začali sledovat velký pohyb iránských lodí do a z průlivu.

Nyní se obě strany shodly na zmírnění sankcí, což znamená, že Írán může okamžitě začít prodávat ropu a připravovat ji a přesně to teď dělají. A tak se dohodli na asi šedesátidenním vyjednávacím období. Celé ty ekonomické pobídky týkající se programu obnovy Iránu v hodnotě asi 300 miliard dolarů. Na tom se údajně obě strany shodly, ale objevují se různé zprávy o tom, zda Irán již peníze obdržel či nikoliv.

Na to říkám já nebo se ptám.

Ano, slyšel jsem, že je to tak, že jsou ochotni nechat lodě proplout třeba 60 dní z jakýchkoliv poplatků.

Pokud je to pravda, pokud jsem to správně pochopil, takže nevím, na to reaguje Larry Johnson.

No, celá ta věc s těmi 60 dny pro lodě je prostě taková divná. Ale pokud ministerstvo války, dříve ministerstvo obrany USA, vypovídalo před kongresem, že jim nemůže trvat šest měsíců, než vyčistí Perský záliv od min, že to prostě nejde. Pokud to zabere šest měsíců, znamená to, že během těch dvou měsíců, tedy 60 dnů, pojišťovny pravděpodobně nebudou ochotné pojistit lodě plující do a z Perského zálivu. Takže v podstatě by Perský záliv mohl zůstat uzavřený dalších šest měsíců, dokud nebudou miny odstraněny, dodává Larry Johnson.

A na to se ptám já. Takže to se také děje. No, tohleto víme, že se tam zhruba děje, ale skončí to vůbec někdy? To je ta zásadní otázka, jestli to vůbec někdy skončí.

Na to odpovídá Larry Johnson.

No víte, ono to skončí. Já osobně si myslím, že s Trumpem to teď alespoň co se týče Spojených států a Íránců už skončí. Nejsem si ale jistý, co se týče Izraele.

Izrael bude i nadále hniježící ranou na Blízkém východě a postoj a jednání izraelské veřejnosti, která sice Netanjahua možná nemá ráda, ale většina z nich je stále odhodlána zabírat území Libanonu, ovládat oblasti jižně od řeky Litáni a bude i nadále útočit na sousedy, provádět útoky v Sýrii i v Libanonu a také útočit na Húsíty.

Izrael zůstává tím velkým problémem a jedinečné na současné situaci je to, že Írán se postavil jako první země, jako první, která se skutečně postavila proti imperialistickým ambicím Izraele. A to je realita, to je pravda. Írán byl první, kdo to udělal.

Zmínil jste Izrael a Netanjahua?

Jo.

No, já říkám ano. Všiml jsem si totiž, že vyšel nějaký Trumpův rozhovor, Donalda Trumpa o tom, jak je na Netanjahua naštvaný. Je to vůbec pravda, nebo šlo jen o další show či divadlo pro veřejnost a pro média? Protože například Aljazíra uvádí, že pan Alan Piskinas, bývalý izraelský velvyslanec a generální konzul v New Yorku, tvrdí, že Trumpova veřejná kritika Netanjahua je 100% upřímná a vychází z přesvědčení, že izraelský vůdce přehnal válku s Íránem a snažil se podkopat americké příměří s Íránem. Je to tedy skutečné, nebo jde jen o další show pro média či pro svět?

Na to odpovídá Larry Johnson.

Ne, ne, myslím, že je to skutečné. Myslím, že součástí toho, co se nyní děje s Trumpovou administrativou, je to, že do toho vstoupila politika, skutečná politika, nikoli jenom divadlo. Skutečnost, že například Židé, ať už jsou věřící, nebo se k židovství hlásí, tvoří podle odhadu asi 10 milionů lidí ve Spojených státech z celkových 350 milionů obyvatel USA, jsou tedy menšinou, velmi malou menšinou, ale navzdory své malé početnosti mají velmi, velmi velký vliv. Pokud jde o pozice v kongresu, v senátu, ve sněmovně reprezentantů, v podnikání, v médiích, v zábavním průmysle, podívejte se na Hollywood, kdo ho vlastní, kdo vlastní hudební průmysl, jo, prostě ve všech oblastech mají opravdu velký vliv, ale myslím, že Donald Trump si uvědomuje, že nemají tolik hlasů ve volebním procesu. Mají možná hodně peněz, ale nemají moc hlasů.

A s blížícími se listopadovými volbami do Kongresu by mohlo být vlastně kontraproduktivní být vnímán jako prozaraelský, tak jak je vnímán Donald Trump současně, nebo alespoň doposud. Myslím si tedy, že prostě provedli kalkulaci a rozhodli se, že začnou do Izraele, že se začnou od Izraele distancovat. A mohlo by to být součástí plánu před těmito volbami.

Je tu tedy šance, že on je ve skutečnosti nepřijde o ty hlasy a on je na cestě k prohře, to vidím jako jisté a a tak to možná bude příliš málo a příliš pozdě, protože jsem stále přesvědčen, že ekonomické narušení způsobené uzavřením hormuského průlivu, které trvá už téměř 120 dní, ještě neukázalo všechny své dopady, dodává Larry Johnson.

A nejde o to, že i kdybychom měli dohody na to, na to takzvané memorandum o porozumění, dohodu, tuto dohodu, že to je vše, co dostaneme. Není to vůbec právně závazné.

Jo, bohužel.

To neznamená, že se tím okamžitě obnoví tok kapalného zemního plynu a výroba helia. To bude chvíli trvat.

Řekněme, že oni v pátek, čili předevčem, oznámili, že Hormuský průliv je zcela otevřený a pak se ropné tankery začnou plnit ropou.

To trvá, tuším, že asi naplnění jednoho tankeru ropou trvá asi jeden den.

Jakmile je plný, musí vyplout ke svému cíli.

Tyhle tankery se nepohybují moc rychle.

V průměru tak nějakých 12 mil/hu, což je zhruba 16–18 km/h.

Takže jen cesta k cíli, kde se začne ropa vykládat, zabere minimálně měsíc, někdy i dva měsíce, záleží, jak daleko plují.

Takže jakékoliv nedostatky, které tam venku jsou v zahraničí, se nevyřeší okamžitě, bude to chvíli trvat a pak to musíte vyložit a připravit do rafinérie.

A ta rafinérie to musí taky zpracovat na benzín a naftu a další výrobky.

A to trvá další třeba měsíc.

Takže než se ten benzín a nafta dostane na čerpací stanice, tak to máme třeba tři, čtyři až šest měsíců proces ode dneška.

Jo, to není žádná sranda.

Trvá to prostě nějaký čas a je to nějaká vzdálenost.

A on už o tom mluvil – už jsme se o tom bavili i třeba před dvěma třemi měsíci na některých YouTube kanálech.

Takže ta situace pořád trvá.

Ten proces se nedá urychlit.

Není jak.

Jo a bude chvilku trvat tedy, než se vše vrátí do normálu.

A to ještě za předpokladu, že obě strany dodrží to, co slibují v těch smlouvách, že už se nic mimořádného nestane během těch pár měsíců, než se ropa dopraví z Hormuského průlivu do těch rafinérií.

Stejně to bude trvat nejspíš minimálně šest měsíců, než se ekonomika opravdu začne napravovat, než se spraví celá ekonomika.

Minimálně. Ale my tu máme ještě idioty v západní Evropě, kteří se chtějí odříznout od ruských zdrojů, dodává Larry Johnson.

A na to já reaguji.

Ano, my normální občané třeba tady v Československu si myslíme, že je to všechno jenom velké divadlo, je to velká hra, ale za zavřenými dveřmi se odehrává něco úplně jiného.

A ta protiruská propaganda musí pokračovat pro nás, pro stádovce v Matrixu.

Představení musí pokračovat až do konce.

I když nevíme, jak to skončí, ale doufám, že to neskončí nějakou velkou třetí světovou válkou.

To je základ.

Ať se teď děje, co se děje.

My jenom doufáme, že nic většího než ty lokální konflikty z toho nebudou.

Na to říká Larry Johnson:

No snažím se pochopit tu evropskou, řekněme, posedlost tím být tak protiruští.

Pro tuto protiruskou propagandu u vás je větší než u nás.

Chci říct, že tomu nerozumím.

Vždyť Rusko přece nenapadlo Českou republiku nebo Slovensko nebo Polsko, ani Rumunsko.

I když historie sahá až do dob Sovětského svazu, ale celé to období je takové, já už chápu, proč Stalin usiloval.

Jo, už chápu, proč Stalin usiloval o kontrolu nad těmito různými zeměmi a nad tím územím jako takovým.

Prostě chtěl mít nárazníkovou zónu.

Potřeboval nárazníkovou zónu, protože v předchozích 120 letech byli třikrát napadeni velkými taženími proti Rusku, ruskému impériu, proti Sovětskému svazu.

Takže to území si v jaltské konferenci vydobil, že tady bude čára, tak aby vy jste nás nemohli furt otravovat.

Jo, na to odpovídám já.

Ono to dává smysl, bohužel, ano, ale dneska my tady, alespoň ti, kteří ještě v hlavě zbyla troška mozku a trocha rozumu, myslíme, že jediným důvodem, proč ta hysterie pokračuje, ta protiruská propaganda, je to, že tím oni, ti úmoci, ty takzvané elity, chtějí něco skrýt.

V Bruselu se dostal k moci režim, který je pronacistický, alespoň se tak tváří na venek.

Je prostě pro cokoliv, hlavně proti Rusku.

Za zavřenými dveřmi se však děje něco, o čem se nemáme dozvědět, o čem my, občané Evropy, celé Evropy, nejenom Československa, nesmíme vědět.

A právě proto tu máme tu protiruskou propagandu před očima, zatímco my – ty takzvané elity – obchodujeme za vašimi zády a za vaše peníze a rozkrádáme státní rozpočty.

Tak nějak bych to řekl.

Myslím si, že to takhle stále funguje.

Peníze proudí sem a tam, ale oni okrádají lidi prostřednictvím vykrádání státních rozpočtů všech zemí Evropy a Ameriky.

Samozřejmě v Americe je to ještě několikanásobně větší.

Dávají naše peníze – peníze daňových poplatníků – Ukrajině.

Dávají je sobě, dávají je výrobcům zbraní a obchodníkům se zbraněmi a my ostatní pak musíme žít s tou takzvanou protiruskou propagandou a hrozbou, že ruské tanky už stojí přímo na našich hranicích tady v Evropě na hranicích Polska, Československa a tak dál.

Že nás už brzo napadnou.

Na to dodává Larry Johnson:

No podívejte se na tu vaši Kaju Kalasovou.

Její manžel přece vydělává peníze v Rusku, ale ona je nejzapálenější protiruská aktivistka v celé Evropské unii.

Jedna z nejhlasitějších protiruských aktivistk.

Já na to mu říkám: „No, to je herečka, co to je hra." A víte, kolik idiotů jim to balí?

To je až neuvěřitelné.

Myslím, že to všechno je jenom jedno velké divadlo, velká hloupost, protože přesně podle tohoto případu rodiny Kalasových se na to musíme dívat.

Jo, to je učebnicový případ falešné propagandy.

Jo, oni křičí nacistická hesla, protiruská hesla a na druhé straně s Ruskem obchodují.

Takže co se tady vlastně děje?

Každopádně jsem se vás chtěl také zeptat, když už mluvíme o té protiruské propagandě v Evropě – jsou nějaké novinky z rusko-ukrajinské fronty ohledně útoku dronů?

Děje se tam něco závažného nebo jak vidíte současnou situaci?

Protože my víme, že se něco děje, ale přes tu lživou kampaň je těžké si zjistit skutečné informace.

Lar Johnson na to odpovídá:

No vidíte, Rusko se rozjelo, neustále podniká čím dál větší útoky na Kyjev.

Ten nejnovější byl zase před dvěma dny a přesto Ukrajinci pokračují v útocích pomocí dronů a to především na civilní cíle.

Prostě dneska napadli ten běloruský fotbalový tým mládežnický, zabili jednu ženu a zranili šest dětí.

Ale na to neexistuje žádná omluva, dodává Larry Johnson.

A ani se nedá předpokládat, že by to byl nějakým způsobem legitimní cíl vojenský.

No to už určitě ne.

Takže si myslím, že takovéto činy Rusy ještě více rozuří a prohlubují jejich odhodlání ukončit tuto válku co nejdříve.

A to, že ji ukončí, znamená, že převezmou kontrolu nad Kyjevem, že převezmou kontrolu nad Oděsou, Podněstřím a že Ukrajina jako fungující stát přestane existovat, dodává Larry Johnson.

Myslím si, že budeme se dívat na vyhlídku, že během, dejme tomu příštího roku, možná Rumunsko, Polsko a Maďarsko začlení části toho, co je nyní nazýváno Ukrajinou, zpět do svých vlastních zemí, do svých teritorií.

Na to dodávám já – o této myšlence jsem slyšel už asi před třemi lety na internetu nebo v médiích, že hned po začátku této války, té takzvané speciální vojenské operace, pokud to takhle půjde dál, tak Maďarsko si vezme kus Ukrajiny, na kterém žije zhruba dva miliony Maďarů.

Pak si Polsko vezme svoji část.

Možná i Rumuni si budou chtít něco ukousnout.

Možná Slovensko, uvidíme.

Takže to bude asi tak, že už nebude existovat to obrovské území Ukrajiny, ale zůstane jenom něco kolem Kyjeva.

Pak bude nějaká nárazníková demilitarizovaná zóna, přesně jako to je třeba v Korei.

Na to mi reaguje Scott Ritter. Teda Scott Ritter, panebože, samozřejmě Larry Johnson.

Ano, ano, samozřejmě. Něco takového jako v Korei to asi bude. Uvidíme.

Myslím si, že třeba řeka Dněpr bude tou demilitarizovanou nárazníkovou zónou, tou hranicí. A jediná ruská přítomnost západně od Dněpru bude spočívat v okupaci Kyjeva, Zaporožství, Mikolájeva a Charkova nebo Chersonu. Ale myslím, že se také pokusí znovu obsadit Charkov.

Ty se mohou stát třeba trvalou součástí Ruské federace, dodává Larry Johnson.

Já na to reaguju. No to je velmi dobře možné včetně od Děsu. Taky si to myslím, ale už to zmiňují experti podobně jako vy a další už několik měsíců, už bych řekl skoro dva roky.

Protože o tom se oni právě snaží. Mluvili jsme o tom třeba i se Stanislavem Krapivníkem. Rusko se snaží například denacifikovat území Ukrajiny, ale na druhou stranu my tady v západní Evropě vidíme, že se tu děje pravý opak, a to nová renacifikace Evropy. Co se to vlastně tady proboha děje?