Kompost #3 - Čeho se cenzoři tak strašně bojí? Cenzura AI, vyhledávání a autocenzura. Jak bojovat?

Zdravím vás, přátelé, u dalšího kompostu.

A než začneme, já bych vás chtěl poprosit, jestli byste si mohli dát odběr. Pomáhá to pro všechny ty youtubové algoritmy a pomáhá to k vyhledávání a k tomu, aby se vám to potom lépe ukazovalo.

Tohle téma je cenzura a hlavně autocenzura. A vlastně čeho se ti cenzoři a ti lidé, kteří to dělají, tak strašně bojí a proč se té pravdy tak bojí.

Já jsem vyrůstal v 80., 90. letech a já si pamatuju vlastně tu bezbřehou svobodu ještě 90. let, kdy byla Česká soda, kde slíkli Zákopčáníka a další srandy, co dělal Čtvrtníček. A to jsou prostě věci, které už by dneska vlastně vůbec nebyly možné, kam se ten narativ posunul.

Můžeme se i podívat, co se stalo ze Čtvrtníčka. On se dneska stal karikaturou sebe sama, bohužel. A já si třeba vzpomínám, vlastně nedávno jsem se podíval znovu na film Návrat do budoucnosti. To je film z 85. A to je přesně to dětství, kdy my jsme vyrůstali, kdy kluk jezdil na skejtu samozřejmě bez helmy, byl to frajer a byl vlastně pro tu naší generaci nějakým způsobem obdivuhodný.

Jo, a vlastně ten příběh byl lidský, šlo mu o nějakou holku, lásku, o ty vztahy. O to dneska těm lidem a v těch filmech vůbec nejde a vlastně vůbec to v těch filmech ani není.

Jo, a to samé ty hrdinové v té době. V té době byl filmový hrdina pro kluky Stallone nebo Schwarzenegger. A dneska se na to můžeme dívat tak, jak se nám to snaží ukazovat ta doba dnešní — jak to bylo hnusné, jak to byla óza a nějaká, jak jsou ty termíny, nějaká prezentace mužské maskulinity nebo nějaké další hlouposti.

Dokonce vlastně si pamatuju před těma volbama, kdysi než Schwarzenegger se stal guvernérem, tak se za to svoje násilí ve filmech omluvil. Dokonce založil nějakou asociaci proti násilí. Jo, už vlastně i v té době — a to už jsou nějaké to už jsou určitě také nějaké 10, 15 let, kdy se to stalo.

Nejde o to, že bych nějak chtěl propagovat násilí, ale pamatuju si, jak vlastně v té době, kdy byly i násilné počítačové hry, se mluvilo, jak je to šíleně hrozné, jak dneska ta generace z toho vyroste, bude šílená. Ale bohužel se to, nebo ne bohužel — bohudík se to nestalo a žádné násilí, přehnaný v té naší generaci není.

A naopak podle mě to byly prostě vzory pro ty kluky a vlastně i pro nás pro všechny — vzory v těch vztazích, vzory v těch rodinách. Kluk chce vzhlížet přeci k tomu, kdo je nějaký hrdina, kdo má nějaké svaly. A ne, kdo je dneska nějaký takový, jak jsou dnešní hrdinové — takový přičuraný podivný. A jako ten má bejt nějak následování hodný.

Vždyť je to úplně mimo to samé holky, že jo. Holky v těch filmech byly nějakým způsobem hezké. A opět vlastně mladé holky se jim snažily nějak přiblížit nebo se snažily bejt jako oni, mít nějaké vzory. Nemusí to bejt přímo s nějakou tou krásou, ale třeba už jenom s nějakým tím životním stylem. Když ta holka byla vlastně fit, cvičila, tak pro tu holku to mohl být nějaký vzor.

Ale dneska, když hlavní hrdinky, moderátorky, jsou tlustě a můžeme si říct třeba i záměrně — tak opět, jaký je ten vzor pro ty děti? Řeknou si: nemusím vůbec nic dělat, je to úplně jedno. Nebo naopak — ještě todleto je daleko lepší, protože mi to pomůže v té práci.

Dneska je třeba nějaká pozitivní diskriminace, bereme tlustíky, tak je to dokonce skvělé.

A teď se můžeme bavit o tom, jak moc je všechno todleto záměr na záměr — ničení hlavně rodiny a toho základního pilíře vůbec, na kterém stojí společnost. Vlastně ničení i dětství a celé té mladé generace.

A dneska je šílené, jak se posunuly ty narativy. Že to, co bylo normální za nás, tak je dneska nenormální. A dneska normální věci jsou věci, které, kdybyste vy jste řekli před těma 20, 30 lety v televizi, tak si myslím, že jste se zbláznil a šli byste rovnou do blázince. Že máme 40, 50 pohlaví. Že je prima, když si člověk bude moct každý rok změnit svoje pohlaví. Kdy je normální nezakládat rodiny. Žít si solitérně.

No a tahle zvláštní korekce ty lidi potom dohání z druhé strany.

Teďka vyšel hezký článek, že v Německu na koupalištích maj samozřejmě problém s tmavými migranty. Ale to nemůžou říct, že tam je s nimi problém. Dokonce nemůžou říct ani tmavý, nemůžou použít ani slovo migranti. A potřebují vyřešit, aby na ty koupaliště nechodili. Tak vymysleli — korektně v uvozovkách — že tam budou mít zákaz chodit lidi, kteří se nedomluví. Ale že to je hlavně pro jejich dobro, protože tím, jak se nedomluví, tak by si nemohli přečíst návštěvní řád a třeba by si mohli nějakým způsobem ublížit.

Takže vlastně takovýmhle způsobem se dostáváme k takzvanému drbání přes hlavu. Kdy už vlastně ten systém žere sám sebe a vymýšlejí si takovéhle hlouposti. Což je, teda samozřejmě, pro nás nějakým způsobem pozitivní — že by to mohlo evokovat, že ten systém se zroutí. Ale zatím je, bohužel, hodně, hodně stabilní.

A já jsem začal takhle obšírně. A vy si možná říkáte, jak todleto všechno souvisí s tou cenzurou. Ale ono to souvisí, je to vyjadřování i s autocenzurou. A to je další hodně důležitá a nebezpečná věc, která je vidět třeba na YouTubu.

To nemusejí být ani nějaké politické komentátoři nebo politické podcastery nebo vlogeři nebo YouTubeři. Ale prostě oni záměrně se snažej nepoužívat nějaká slova. Dokonce vypípávají slova — jako naprosto normální — jako třeba vražda, zabít. Protože, nevím, jestli je to urban legenda nebo se toho záměrně bojí, že ty youtubové algoritmy pak ty jejich slova vyhledávaj. A ty jejich příspěvky jsou potom nějakým způsobem znehodnocovaný, špatně se monetizujou. Jo, což zase je taková ta cenzura — blíživá jiným způsobem.

A ale samozřejmě — opět je to cenzura. Nebo já jsem o tom psal — začít u sebe v knize, kde mám celou kapitolu o téhletý pseudokorekci. A to je to stejné jak v amerických filmech i v té popkultuře — už se dávno neříká "oh my god", ale oni říkají "oh my gosh". Jako že to je taková zkomolenina, aby se nedotkli nějakého náboženství nebo boha. Chtějí to říkat, protože je to prima slovo. A při srovnání, tak to komolej zcela vážně do "oh my gosh", jo?

Nebo to jsou takové ty cenzury v článcích, kdy ty lidi nejsou schopný napsat slovo, ale chtějí ho tam z nějakého důvodu dát. Já taky nejsem nějaký zastánce extra vulgarity, ale prostě, když to do toho textu patří, tak to tam patří a mělo by to tam bejt. A když místo toho napíšu hvězdičku, tak je to opět taková — oblečená, neoblečená. A vlastně opět je to ta autocenzura, která jenom ničí ten veřejný prostor. Ničí i to vyjadřování. A jenom pak doléhá na všechny ty lidi.

Já jsem to všechno rozebíral — začít u sebe — přímo v kapitole "Falešná morálka". A to jsou spousty takovejch těch autocenzurních věcí, kdy ty lidi a celá ta společnost si hraje na něco falešného a přijmou to naprosto normální.

To je už jako takovej ten příklad z Ameriky, kdy to začalo — nevím, jesli v 70., 80. letech — že se nesmí pít na veřejnosti. Tak vám v obchodě automaticky ten chlast dají do plastového, teda papírového pytlíku. A ty lidi pijou v pytlících. A ta společnost se tváří, že je všechno v pořádku.

Vlastně ten alkohol na veřejnosti nepijou, v uvozovkách řečeno, a je to všechno v pohodě.

Do takovéhle té falešné morálky se ta společnost dostává a ta autocenzura a potom i ta normální cenzura je toho jenom ať už příčinou, nebo vlastně dalším takovým motorem, kterej to všechno pohání.

Další taková drobná cenzura, která se objevuje, je teďka v červnu. Facebook změnil zcela svoje algoritmy toho, co vám doporučuje.

A přímo jsem se dočetl, že 50 % obsahu, co vám ukazuje, tak to jsou věci, který sledujete, ale druhých 50 % obsahu, který vám ukazuje, je to, co vám umělá inteligence si myslí, že by se vám líbilo.

Takže vy už ani nemáte zaručený, že vám ukáže to, co sledujete a místo toho vám rve věci, který v uvozovkách si myslí, že byste měli vidět a která jsou ty správný.

To je taky úplně šílený.

A to se nebavíme o tom, že opět se tam rozjíždí šílený shadow ban.

To je takzvaný omezení účtu, které se tváří, nebo vlastně ono vůbec není nikde vidět, ale najednou vy vidíte, že jste měli dosah dva miliony přečtení za měsíc a najednou stále píšete stejné věci a klesne vám to o 50 % nebo o 100 %, takže na milion a nikde se nic nedohledáte.

Ale snažíte se podívat zpětně, co jste kde napsali a zjistíte, že to bylo náhodou, kdy jste zveřejnili tři velký příspěvky o tom, jaký jsou větrníky, šílené zlo, a od té doby mi každý měsíc klesá o 50 % dosah.

Náhoda, jistě.

No a tomudle týdletý cenzuře samozřejmě pomáhají takzvaní flaggeři, o kterých jsem měl kapitolu celou minule, který ty vaše příspěvky nahlašujou.

Když vy nahlásíte nějaký příspěvek nebo skutečné násilí, kdy vám někdo vyhrožuje, tak vám Facebook většinou napíše, že to je v pořádku.

Ale pokud tydlety lidi jak z Bonda s povolením zabíjet cokoliv nahlásí, tak Facebook vám to okamžitě buď smaže, nebo přímo zablokuje, nebo nějak schová.

Já jsem si jenom dovolil ukázat fotky toho, jak to vypadá v Evropě, kolik je tam migrantů.

Nebylo tam ani žádné násilí a Facebook to prostě schoval, že to je, a dokonce vlastně napsal, že to ani neporušuje žádnej zákaz, ale mohlo by se to někoho dotknout.

Tak to prostě schoval ten příspěvek.

A to se stalo po třech dnech.

Takže to znamená, že to neudělal nějakej algoritmus, počítač, kterej by to udělal okamžitě, ale musel to někdo nahlásit.

A opět nahlásili to tyhlety ověřovatelé faktů.

No a pak další způsob cenzury je takzvaný, že vás prostě nezvou, nebo určitý lidi nenechávají mluvit veřejným prostorem.

Známe příběhy pana Okamury, kterého devět let volali do otázek Václava Moravce.

Dneska tu máme příběh, který proběhl nedávno médii.

Jak Česká televize vystřihla zpívání hymny od Jarka Nohavici, protože on je opět v televizi nevhodný.

Dostáváme se opravdu do doby šílené.

A mně se stalo — to jsou asi dva, tři roky v covidové době, kdy zrovna v Americe byl nějaký zájem o kozí příběh a hodně se o tom psalo — tak mě se ozvala v létě nějaká paní z rozhlasu a chtěla udělat nějaký dlouhý povídání o Kozím příběhu, aby jako se na tom přiživili, že to je teďka zajímavý.

Tak jsem říkal: "Dobrý, domluvili jsme se." No a netrvalo to ani pět hodin a paní napsala: "No, rozmysleli jsme si to."

Nebo ne, ani rozmysleli jsme si to.

Celé vysílání se ruší.

Máme jiné téma.

Když už někomu napíšete na rozhovor, tak to je opravdu, že to chcete a máte nějakej záměr.

Ale paní evidentně byla nějaká mladá asi naivní novinářka, která nevěděla, že jméno Tománek v Českém rozhlase by asi nemělo znít, tak naivně přišla s tímhletím příspěvkem a přišla za nějakým šéfem vysílání a ten jí řekl: "Ne, ne, ne, tohle dělat nebudeme." A bylo, tak se to nedělalo.

Další vlastně téma cenzury je umělá inteligence.

To by bylo asi na dlouho a už jenom vlastně ty způsoby jsou dva.

Jedno máte nějakej bias, tomu se říká bias.

To je vlastně zaměření nebo zkreslení toho, čím vy tu umělou inteligenci krmíte.

Jo, je to jako kdybyste někomu dali přístup jenom do poloviny knihovny a pak se ho zeptali na výsledek.

No, tak samozřejmě on má ty data jenom z té půlky.

Vy mu ukážete jenom polovinu těch studií třeba ohledně covidovejch vakcín, jen těch v uvozovkách vhodnejch.

Takže on vám podle svého svědomí i vědomí i podle těch znalostí prostě odpoví tím správným způsobem.

Ale bohužel je šílený, že ta mladší generace už tu umělou inteligenci bere jako nějaká dogmata.

To se opravdu mi stává, že nějakej mlaďoh vám dá nějakej dotaz do umělý inteligence a pak vám to jako Ctrl+C, Ctrl+V hodí na Facebook jako: "Teď jsem tě dostal, debile."

Jo, naprosto neuvěřitelný, naprosto bezbřehá důvěra v tydlety věci.

A samozřejmě úplně stejně funguje i Google, jo, kdy některý témata opět jsou algoritmama potlačovaný a některý jsou záměrně vytahovaný dopředu na první pozice a to bývalo, že vy jste to, co jste vlastně hledali, nebo ty závadný věci byly nakonec někde vzadu na stránce 50, 60, ale dneska ten Google už se posunul tak daleko, že už to tam ani není.

A lidi chodili na Google, byli strašně rádi, jak mají skvělej vyhledávač.

No, ale tím jak se monopolizoval, tak v podstatě ostatní vyhledávače přestaly fungovat, nebo je pohltil, nebo je zničil.

A vy nemáte jako skoro jinou možnost, jak nikde hledat.

Jsou nějaký další varianty, ale ty zdaleka nefungujou tak dobře a hlavně spousta z nich — já jsem se díval třeba takovej ten DuckDuckGo, který alternativa často doporučuje — ale on jede na Google Enginu vyhledávači, takže vy spousta těch vyhledávačů se sice tváří, že je jiná, alternativní, ale ve výsledku ten motor v tom pozadí je stále Google, takže vy si naprosto nepomůžete.

A další taková cenzura, kterou už jsem se opravdu smál.

Dneska YouTube vám umožňuje s pomocí umělý inteligence, že vám udělá takovou tu náhledovou ikonku.

Tak jsem si chtěl trochu nějak poupravit a mám tady na kanále taková stará videa od Carlsona a pak tam mám nějaký z Trumpa, jak CNN sestříhala pro slova, a chtěl jsem udělat ikonky od toho a on chvíli přemýšlel a pak řekl: "Ne, ne, do politických věcí já nemůžu dělat."

Ale samozřejmě opět to je jenom u Carlsona, jenom u Trumpa, ale jiný ikonky vám bez problémů udělá.

Opravdu zase taková ta drobná šikana, cenzura, která opravdu bohužel prostě funguje a ty lidi to nevidí a obrovským způsobem to ovlivňuje ten veřejnej prostor.

Ještě k tomu Facebooku ohledně toho snižování dosahu vezměte si, že ten náš dosah té alternativní scény je zhruba desetinásobně sníženej a vedle toho se podíváte, že ty správný názory pro evropský, globalistický a progresivistický, tak ty jsou naopak často třeba desetinásobně těma algoritmama zvětšovaný.

Jo, takže v podstatě je tam stonásobnej rozdíl, ale zdá se, že ty síly jsou vyrovnaný jako pro tu společnost, takže to je trochu pozitivní, že opravdu ta šedá mlčící masa je daleko, daleko větší, ale bohužel ty algoritmy vám ukazujou, že to je vyrovnaný, ale bohužel, pokud ta šedivá masa se neozve a nezvedne, tak se nikdy nic nemůže změnit.

No a dostávám se k tomu, proč oni se toho názoru tak strašně bojí.

Proč se bojí v diskuzích, proč nálepkují ty lidi nálepkami o nacistech, o dezinformátorech, o pruských švábech?

To jsou vlastně odpovědi na většinu argumentů.

Přijdete s tím, že pozor, větrníky jsou docela problém, moc nefungují. Nebo si tady vyšporí svině.

Známe to z covidu, známe to z očkování, známe to z ukrajinské války atd.

Je to stále dokola.

No a ta odpověď je úplně jednoduchá. Protože oni prostě nemají žádná fakta a žádné argumenty. Protože všechny věci, které jsou cenzurované, nebo je tlačený ten jeden názor, tak je jasné, že by v přímé diskuzi s argumenty prostě nemohli nikdy obstát, protože žádné ty argumenty nemají.

Takže jejich jedinou cestou je tu pravdu cenzurovat, schovat vám ji a ukázat jenom jeden narativ.

A když člověk je unavený po práci, nemá čas přemýšlet a dohledat si to, tak jde a dostane se k němu jenom ta jedna část pravdy. A ona je hezky naleštěná, často zní moc hezky. Často to říkají lidi, kteří umějí mluvit, a když o tom nějak dál nepřemýšlí, tak prostě mu to přijde jako normální, že to funguje.

A když mu ještě řeknou, že ten, kdo si to nemyslí, tak je vlastně ruská svině a chce vám sem přitáhnout tanky a chce, abyste byli ve válce, případně abyste umřeli na covid nebo něco dalšího – no, tak o to víc se to v něm posílí a on si myslí, že opravdu je na tý správné straně. Věří tomu a dokonce jde sám se svojí hloupostí a začne sám za tu falešnou pravdu bojovat, protože už vůbec nejde o tu pravdu, ale jde už jenom o jeho ego. A on bojuje o to svoje ego a o to bohužel jde.

Takže je to celé vlastně dokonale začarovaný a zapečetěný hrnec, kdy k lidem se nedostanou správné informace. Lidi nemají tendenci ani čas si je ověřovat a zjišťovat nebo o nich přemýšlet, a radši konzumují tu pravdu, o které jsou přesvědčeni, že je správná a že dělají dobro.

Ale nejšílenější na tom je, že kdybyste těmhle lidem ukázali, kam ten jejich výběr nebo to, co dělají – třeba jestli byste jim ukázali, jak to dneska vypadá skutečně v Anglii, jak to vypadá ve Francii s migranty, co se tam děje za šílenosti – tak kdybyste jim to ukázali, tak by řekli: „No, ale to my přeci nechceme, to je jasné." Ale vůbec jim nedochází, že tím, co dělají, tak přesně tam směřujeme.

A ta cesta z toho je opravdu taková, že jednak lidi – ty, kteří vidí a vědí, že to je špatně – tak musejí přestat mlčet, musejí se ozývat, musejí mluvit.

A čím bude ta skupina těch, kteří mluví a nebojí se, větší, tak tím bude ta mlčící vlastně dneska většina – ten střed, ta šedivá – víc nekonformní a bude se to snažit sám změnit i ten svůj pohled.

Je to vlastně to samé, to bylo úplně za covidu s rouškami, jo?

Když všichni nosili roušky – ty zvlášť ty fanatici – tak člověku takovému tomu střednímu, který se nezajímal, tak mu bylo blbé vlastně tu roušku nemít mezi těma ostatníma.

Ale jakmile pak ten zákon nebo to nařízení zrušili a ty lidi to mohli přestat nosit a většina to nosit přestala, tak naopak těm progresivistům a těm bigotním rouškařům to naopak začalo být trapné a přestali ji nosit taky, protože naopak oni byli v tý menšině, v té společnosti. A každý chce být v tom stádečku a každý chce být s tou většinou.

A právě proto se pak ty lidi sami přizpůsobí a sami změnu udělají.

Takže čím víc lidí bude ukazovat tu pravdu a čím víc lidí se nebude bát, tak tím je alespoň nějaká šance, že se to změní.

Tak děkuju za sledování dalšího dílu.

Pokud můžete, jak jsem říkal, dejte prosím odběr a díky a budu se těšit zase příští sobotu.