J. Bobošíková: V Petrohradě nediskutují o válce. Ale o tom, kdo bude určovat pravidla světa.

Když se řekne Petrohradské ekonomické fórum, většina lidí si představí především Rusko, sankce a válku na Ukrajině. Jenže při pohledu na letošní program člověk narazí na překvapivou skutečnost. Nejčastěji se v něm neobjevují slova válka, fronta nebo zbraně. Nejčastěji se objevují slova technologie, umělá inteligence, energetika, kritické suroviny, vzdělávání, demografie a nové obchodní koridory. Jinými slovy, fórum není postavené především na debatě o současných konfliktech. Je postavené na debatě o tom, jak bude fungovat svět za 10, 20 nebo 30 let. A právě proto stojí za pozornost.

Podívejme se, jakou budoucnost podle programu letošního fóra očekávají jeho organizátoři a účastníci. Když člověk pročítá program letošního Petrohradského ekonomického fóra, narazí na zajímavý paradox. Zatímco veřejná debata v Evropě bývá často soustředěna na válku na Ukrajině, sankce nebo vojenské otázky, hlavní část programu se věnuje úplně jiným tématům: umělé inteligenci, digitální infrastruktuře, polovodičům, datovým centrům, robotizaci výroby, novým energetickým technologiím a otázce, kdo bude určovat pravidla světové ekonomiky v příštích desetiletích.

Prakticky ve všech sekcích se opakují pojmy jako technologická suverenita, digitální nezávislost, nové obchodní koridory nebo bezpečnost dodavatelských řetězců. Nejde přitom jen o ruské uvažování. Velmi podobnou debatu dnes vedou Spojené státy, Čína i Evropská unie. Američané investují stovky miliard dolarů do domácí výroby čipů a umělé inteligence. Čína buduje vlastní technologické ekosystémy a snaží se snížit závislost na zahraničních technologiích. Evropská unie hovoří o strategické autonomii a potřebě udržet konkurenceschopnost evropského průmyslu. Rusko používá pojem technologická suverenita. Slova jsou různá. Ve skutečnosti ale všechny velké ekonomiky řeší podobnou otázku: jak zajistit, aby jejich budoucnost nebyla závislá na technologiích, které kontroluje někdo jiný?

Právě technologie se totiž stávají novým zdrojem ekonomické síly, stejně jako byla ve 20. století ropa nebo průmyslová výroba. Možná ještě zajímavější je ale něco jiného. Při pohledu na program fóra člověk zjistí, že obrovský prostor nedostávají pouze technologie. Velmi často se zde mluví také o lidech, o porodnosti, o vzdělávání, o zdravotnictví, o pracovním trhu a o tom, zda budou mít jednotlivé země za 20 let vůbec dost lidí, kteří dokážou jejich ekonomiky udržet v chodu.

Právě demografie patří mezi největší témata letošního fóra. Na první pohled to může působit překvapivě, jenže bez lidí nefunguje žádná ekonomika. Bez lidí nefungují nemocnice, školy, výzkum, průmysl, ani armáda. A právě nedostatek lidí začíná být problémem stále větší části vyspělého světa. Rusko se potýká s poklesem porodnosti, stejně jako Německo, Itálie, Japonsko, Jižní Korea a stále více i Česká republika. Mnozí ekonomové dnes upozorňují, že stárnutí populace může mít na hospodářský růst větší dopad než ceny energií nebo výše úrokových sazeb.

S demografií souvisí i další velké téma fóra: kritické suroviny. Ještě před několika lety většina lidí slova jako litium, kobalt, nikl nebo vzácné zeminy téměř neznala. Dnes se kolem nich vede tichý globální závod. Bez těchto surovin totiž nevzniknou baterie. Nevzniknou elektromobily, nevzniknou moderní datová centra, ani velká část nejvyspělejších vojenských technologií. Proto dnes o přístup k těmto zdrojům soupeří Spojené státy, Čína, Evropská unie i Rusko. A právě proto se z kritických surovin stává jedno z nejdůležitějších geopolitických témat současnosti.

Možná tedy nejsme svědky pouze střetu jednotlivých států. Možná jsme svědky přestavby celého světového hospodářského systému, ve kterém budou rozhodovat technologie, lidský kapitál a přístup ke strategickým zdrojům mnohem více než v minulosti.

Když se podíváme na letošní program Petrohradského ekonomického fóra jako celek, objeví se zajímavý obraz. Nevidíme především Rusko, které čeká na návrat světa před rok 2022. Vidíme zemi, která se připravuje na dlouhodobou technologickou konkurenci, na boj o suroviny, na proměnu energetiky, na soupeření o talenty, o vzdělání a o inovace.

Jestli jsou všechny tyto předpoklady správné, ukáže až budoucnost. Jedno je ale zřejmé už dnes. Ať sledujeme Washington, Brusel, Peking nebo Moskvu, stále častěji se řeší stejné otázky. Kdo bude ovládat technologie? Kdo bude mít dostatek kvalifikovaných lidí? Kdo získá přístup ke strategickým surovinám a kdo bude určovat pravidla nové ekonomiky? Právě kolem těchto otázek se dnes vede jedna z nejdůležitějších debat o budoucnosti světa a právě proto stojí za to sledovat nejenom politické konflikty, ale i místa, kde se diskutuje o tom, jak bude svět fungovat za 10 nebo 20 let.