Izrael, Palestina a Gaza UKÁZKA!

Krásný den, vážení přátelé. Vítám vás na kanále Doktora Vajíčka – Archiv doktora Vajíčka. Je to kanál, který se bude výhradně zabývat historií, jak jste teď mohli vidět u šesti dílů kalendária. A slíbil jsem vám, že se budu snažit jednou týdně dát obsáhlé historické video i s odkazem na současnost, abychom chápali, co se kolem nás a ve světě děje a že ten přetrvávající šovinismus, který je v každém národě v podstatě více či méně, tak má potom důsledky a my musíme jít po těch příčinách.

Slíbil jsem vám z posledních tří knih, které jsem přečetl, že vám je ukážu tak, jak jsem je četl po sobě. To znamená: izraelofobie, Být Židem po skáze Gazy, Holokausty, Izrael, Gaza a válka proti západu. Musím říci, že každá z těch knih je jiná, diametrálně jiná. Je napsána židovskými autory a ty pohledy jsou přesně vypovídající, co se děje právě například v pásmu Gazy. A protože jsem si to tady komplexně a kompletně připravil, tak vám to postupně všechno představím.

S tím tedy, že co ani v jedné z těch knih není – i když ta poslední byla vydaná prakticky nedávno, před rokem – tak tam chybí aktuální situace v pásmu Gazy. Kdy tedy k 12. červnu roku 2026 uvádí organizace, že situace v okupovaném palestinském území se rychle zhoršuje. V Gaze je více než 70 % lidí závislých na dovážené vodě cisternami a rodiny žijí v přeplněných provizorních podmínkách. S tím, že Benjamin Netanyahu prohlásil, že budou okupovat minimálně 70 % území pásma Gazy.

A když se na pásmo Gazy podíváte, tak jde o území, které má v délce maximálně 42 km a v šíři tam průměr 8–12 km. To znamená, že jde o území, které je zhruba velikosti Prahy, o něco ještě menší. A co se týče obyvatel, tak je tam největší hustota obyvatel na kilometr čtvereční. Dokonce větší než v Bangladéši. A to prosím pěkně – v uvozovkách – mírového stavu. Takže teď si to asi umíte představit, jak to vypadá u Rafáhu. To znamená přechod k Egyptu a jak jsou přeplněné ty tábory. Co se týče například Libanonu, Jordánska a tak dále.

Takže přátelé, dnes si dáme téma, které nejde udělat jednoduše. A já to říkám hned na začátku, protože dnes se budeme bavit o Izraeli, Palestině a pásmu Gazy. To znamená o tématu, kde se lidé během 30 vteřin pohádají, během minuty se navzájem označí za fašisty, antisemity, islamisty, vrahy, propagandisty a za 5 minut už nikdo neposlouchá vůbec nikoho.

A přesně proto toto téma patří do Archivu doktora Vajíčka. Ne proto, abychom si tu odříkali nějaké jednoduché heslo nebo hesla. Ne proto, abychom si řekli, tihle jsou dobří a tihle jsou zlí, tihle jsou špatní a tihle jsou skvělí, ale proto, abychom si ukázali, že dějiny Středního východu jsou tragédie, kde se potkávají tři věci: skutečné židovské trauma, skutečné palestinské trauma a skutečné geopolitické zájmy velmocí, například Spojených států amerických, Číny, Ruské federace a tak dále.

Já jsem právě během posledního měsíce a půl přečetl tyto tři knihy, které jsem vám představil, a každá z nich je úplně jiná. Kapel – Holokausty, Izrael, Gaza, válka proti západu. Binard – Být Židem po skáze Gazy. A Simons – Izraelofobie: nejnovější, nejstarší nenávist.

A to je na tom fascinující. Čtete tři knihy o jednom tématu, ale každá vám otevře úplně jiné dveře. Kapel vám říká: Pozor! Tady nejde jen o Palestinu, tady jde o islamismus, o džihádismus, o válku proti západu, o rozklad evropských společností, o to, že 7. říjen roku 2023 nebyl jen útok na Izrael, ale symbolický útok na celý západní civilizační řád. Mimochodem je to autor, který má české kořeny, česko-francouzské.

Binard vám říká: Pozor! Jestliže Židé po holokaustu vytvořili stát proto, aby už nikdy nebyli bez zbraní, pak nemohou zároveň zavírat oči před utrpením Palestinců. Protože pokud se stát, který vznikl ze zkušenosti pronásledování, sám stane nástrojem dlouhodobé nadvlády nad jiným národem, tak je to morální katastrofa.

A Simons vám řekne: Pozor! Kritika neboli hodnocení Izraele je jedna věc, ale nenávist k Izraeli se často stává novou formou starého antisemitismu. Dříve se říkalo, že židé ovládají banky, média, vlády a svět. Dneska se někdy říká, že Izrael ovládá banky, média, vlády a svět, zvláště ve Spojených státech amerických. To je nejpalčivější otázka, protože mnohdy slyším, že Spojené státy ovládají Izrael. Ale přetrvává teze, že Izrael ovládá Spojené státy skrze právě banky a tak dále. Peníze hýbou světem – sledujte to. Jde o peníze. A ten mechanismus je podezřele podobný.

No, ale co s tím, přátelé? Protože všechny tři pohledy mají něco do sebe, i když některé jdou z extrému do extrému a zároveň každý z nich má slepé místo.

Kapel velmi dobře pojmenovává islamismus, ale může podcenit palestinské civilní utrpení. Binard velmi silně pojmenovává morální rozklad израelské politiky vůči Palestincům, ale může být slabší v pojmenování toho, že Hamás není romantický odboj, ale brutální islamistické hnutí. Simons velmi dobře pojmenovává antisemitismus převlečený za aktivismus, ale může hrozit, že každá tvrdá kritika Izraele bude smetena jako nenávist k Židům.

A právě proto musíme všechny tři knihy číst dohromady. Protože jedna bez druhé nestačí. Máte pouze část té skládačky.

Když chceme pochopit dnešní Gazu, nemůžeme začít rokem 2023, 7. října. To by bylo velmi hloupé. To je první chyba. Dnes se často debata vede, jako kdyby všechno začalo právě 7. října 2023 útokem Hamásu na Izrael. A ano, sedmý říjen byl svým způsobem zlom. Byl to masakr. Bylo to vražďování civilistů natáčené online, naprosto šířené v 4K rozlišení. Bylo to unášení rukojmích, byla to bestialita a brutalita. To se nesmí relativizovat a to se bohužel děje. Ale dějiny nezačínají v den, který se nám hodí.

Stejně tak nemůžeme začít až izraelským bombardováním Gazy po 7. říjnu roku 2023 a tvářit se, že předtím neexistoval Hamás, rakety, tunely, rukojmí a izraelský strach. Musíme jít hlouběji a musíme začít v Evropě, protože konflikt Izraela a Palestiny je sice konflikt Středního východu, ale jeho moderní kořeny jsou do značné míry evropské.

Moderní sionismus nevznikl jen tak z náboženské touhy po Sionu. Vznikl jako politická odpověď na evropský antisemitismus. To znamená hlavně koncem 19. století a na přelomu století, gradace po první světové válce a tak dále. Židé po staletí žili v Evropě jako menšina. Někde se jim dařilo lépe, někde hůře, ale opakovaně byli vystaveni pogromům, diskriminaci, vyhánění, obviněním z rituálních vražd, ekonomickým zákazům, společenské nenávisti.

No a v 19. století, kdy Evropa začíná mluvit o národech, o národních státech, o takzvaném sebeurčení, se část Židů říká: Kde je náš národ? Kde je naše bezpečí? Kde je naše místo? A do toho přichází Dreyfusova aféra ve Francii, přichází ruské pogromy, přichází nacionalismus. A Theodor Herzl a další Židé říkají: Židé nebudou nikdy skutečně bezpeční jako menšina v cizích státech. Potřebujeme vlastní stát.