HOVORY ZE ZEMĚ - Cyklické resety a jiná historie? Věřit už nestačí, musíš vědět - Martin Pávek

Ahoj, vítejte u nového dílu Hovoru ze země s Martinem Pávkem.

Ano, my jsme si, já si vždycky s Martinem tak dobře popovídám o těch věcech, protože mám pocit, že to je, víš jako, že mi rozumí a že si navzájem rozumíme takhle v tomhletom. Takže jsme si popovídali.

Vy, co znáte Martina Pávka, tak už víte, že se budeme bavit o historii. Vy, co neznáte Martina Pávka, tak víte, že se teďka v tuhle chvíli budeme bavit o historii. Budeme se bavit o takové alternativní historii, jak se teďka říká.

Budeme se bavit o tom, že tady třeba byly nějaké resety, kataklysmata, a že to je zapsáné vlastně i v těch různých mytologiích — v indiánských mytologiích, v severských mytologiích, ve všech mytologiích, prostě úplně všude možné. Budeme se bavit o takovém kosmickém vajíčku. Taky se budeme bavit o tom, že tady máme nějaké frekvence, je toho hodně prostě zkrátka.

Ano. A taky Martin se podělí o svůj pohled na smysl života. Určitě máme možnost nahlídnout do toho, jak vlastně Martin přistupuje k tomuhle tomu světu nebo tomu, kde se, kde žijeme. A moc se mi ta jeho myšlenka vlastně líbí. Je to moc pěkný.

Takže takhle víc prozrazovat nebudeme. Je to takový, jak bych to řekl, možná navazujeme — pro ty z vás, kdo jste byli na Jagavě, na hovorech ze země naživo, tak je to takové pokračování toho, co jsme tam jakoby si řekli.

Moc vám taky děkujeme za ohlasy na povídání, které jsme měli minulý týden s Dominikou. Překvapilo nás to, kolik hezkých komentářů a kolik zpětných vazeb se nám dostávalo. Taky to pro nás není jen tak si jako tou kamerou pustit, pustit do éteru, jak to tady vypadá, kde to žijeme a tak.

Takže jste měli možnost nahlídnout, co se tady pěstujeme, že tady máme ty slepičky, který už nám mimochodem slepičky už nám nesou vajíčka. Ano, hrvábničky, které nemají moc snáše, tak snášejí moc a velmi. Takže beru to tak, že se tady mají dobře.

Takže zase se potvrdilo, že ne. A Ferda už zalezl sám dokonce.

Ano. A Ferda zalezl, Ferdinand už nám zachází sám do kurníku.

Ano.

A zase se potvrdilo, že když ti někdo něco říká, že babičky nenesou a to je prostě to, tak to nemusí být prostě pravda. Nemusí to být pravda.

Nemusí to být pravda. Vážení přátelé, třeba snášejí nám tady okrasné slepice.

[smích]

My jsme zmínili tady vlastně v tom povídání z minulého týdne, že budeme dělat nějaká setkání a zmínili jsme 11. července a ještě jsme to nedali teda oficiálně ven, což teďka v tuhle chvíli děláme.

Ano, je to na stránkách hovoryzmy.cz. M, tak je tam nás email, můžete nám napsat, ale prosím vás, napište nám fakt jenom ten, kdo úplně potom touží a cítí, že má přijet, že nás chce poznat, že se tady chce prostě s námi chvíli pobít a nemá nějaké ani třeba přehnané očekávání, nebo prostě takové jako v klidu.

Ano. Ono už je to teď skoro zabukované, takže my jsme to nečekali, ale my jsme to jen tak jako předestřelili, že to teda budeme dávat ven a už tam máme asi sedm nebo osm.

Devět.

Devět, devět žen.

Devět žen tam je. Ano, jeden muž tam je.

Ne, ne, není tam zatím, není tam zatím žádný muž. Takže kdyby chtěl přijet nějaký [smích] muž, tak může. Samozřejmě muž vždycky může.

Ano, muž může. Takže muž může.

Ale jako se setkají ty lidé, kteří se mají setkat. Doufám, že tady vznikne i nějaké přátelství. Není to jenom o nás. Je to i vlastně o tom, aby ty lidé, co se nám dělo hodně v Beskydech, že kolikrát vůbec nešlo o nás, ale že se tam třeba někdo prostě s někým jako zkamarádil a bylo to takové hezké, fajn.

Takže kdo bude chtít k nám přijet, tak může. My pak budeme dělat ještě jeden termín v srpnu, zase takhle nějak na začátku, nějak asi ten první víkend, první sobotu v srpnu. Takže kdyby už někdo takhle věděl, že chce v srpnu, tak nám můžete napsat a více informací bude teda na našem webu.

Děkujeme také moc všem, kteří se [smích] spolu podělí na tvorbě Hovoru ze země. Děkujeme dvojnásobně tady spolu.

[smích]

Ne, my si toho moc vážíme. My víme, že to léto je takové, jak vždycky, jako náročnější. Lidé jsou i hodně odjetí. Není třeba tolik čas ani sledovat Hovory ze země. Takže my jsme vděční za kohokoliv, kdo buď nám přispěje, nebo se podívá i na naše povídání, že to neděláme jen tak, jenom pro sebe, i když i to je hezké.

My jsme upřímně kolikrát přemýšleli, jestli si taky nedáme volno přes to léto, protože přece jenom každý den — každý den ne, to bychom nezvládli. Každý týden vydáváme nové video Hovoru ze země.

Ale řekli jsme si, že by to byla škoda, že prostě i přes to léto, když třeba pracuju, dělám něco, uklízím, natíráme, tak si ráda taky poslechnu takhle, pustím se a skoro říkám: „Ty jo, tady ty tvůrci zase si vzali dovolenou a nemám co poslouchat."

Takže doufáme, že z toho máte radost, že takhle natáčíme i přes to léto a děkujeme moc všem, kteří se podílí a máme pořád trička. Vy víte, že koncem léta už to potom budeme uzavírat, takže děkujeme moc všem.

Ti, co si objednali, vydržte. My teďka máme to taky hodně, [smích] ale teďka začátkem týdne všechno zabalíme a zase pošlem. Takže komu nepřišlo, tak teďka přijde a kdo by ještě chtěl, tak si objednejte. A holky o velikost menší než co máte, protože ty trička jsou lehce oversize.

A uvidíme se zase příští neděli.

Ano.

Tak jo. Ahoj.

Jsme spolu měli povídání na Jagavě ve Veselici. Bylo to úplně super, úžasné. Dozvěděli jsme se tam spoustu věcí a teďka tak jako mezi námi, i když to asi tady uslyší pár lidí, tak jo, pár lidí to uslyší.

Když oba dva bádáme a tak nějak jako zajímáme se o historii, tak narazíme na to, že tady pravděpodobně byly nějaké resety, že jo.

Jasně.

Když se řekne slovo reset a představí se a někomu třeba říká, že tady došlo k nějakým resetům, co to pro tebe vůbec teda znamená a jak to ty lidi mají chápat nebo jak to má pochopit člověk, který to slyší úplně poprvý v životě?

Ano. Poprvý, že tady došlo k nějakému resetování. Ty jo. Tak co jsem viděl já jakoby i ve světě, jo, když přijedeš někam a jsou tam ruiny a stará civilizace a teď tam kolem běhají lidi, kterým dneska říkáme Latinos a nemají k tomu až tak velkej vztah. Některý jo, některý ne. Jo, to je vlastně fenomén jako celého světa.

Kdo třeba jako cestuje, přijede na nějaký supátky a zjistí, že ty místní obyvatelé nemají moc vztah k tomu místu, nebo ne tak dlouhej, ne tak zakořeněnej, ne tak hluboký. Jo, jo.

A mají vlastně nějaké legendy, ale jako by se jich to trochu netýkalo, jo, to jsem třeba zažil v Mexiku. Mají tam legendy, které ti řeknou, ale vidíš, že oni tu kosmovizitu, historii, ty tradice až tak moc nežijí. Jo. Řeknou ti: „Ano, tohle říkali naši předkové," ale jako z nich necítíš, že by žili tu kontinuitu.

Já, jo, jo, rozumím. Tomu rozumím.

Zažil jsem to ve Střední Americe.

Zase jsou tam určitě klany, které pochází z nějakých původních linií, které to drží, protože my tady v Evropě najednou víme, že máme ty knihy, ty romány o těch šamannech a tak dále. Tak si řekneš, dobrý, oni tam udržují tradice.

No, ale když se reálně přijedeš na to místo, tak uvidíš, že to je jinak a že ty místní obyvatelé jsou jako vytržení z kontextu.

Jo.

Takže co jsem vlastně o tom, co se nazývá reset, já bych řekl takovýto zánik a vznik v podstatě.

To, co jsem viděl v terénu – na fyzické rovině jde o rozboření infrastruktury, takže kataklyma, války, boje. Na mentální rovině jde o pronásledování nějakého paradigmatu nebo nějakého systému víry a jeho nahrazování novým.

Ale co je ještě jakoby nejvíc efektivní, je ty lidi úplně vyměnit. To znamená původní obyvatele, původní rasy, které tvořily ta města, megalitická města, metropole, nejslavnější všechna místa, co si doveš představit – vyhnat, vykořenit, zabít a nahnat tam jiné, které jsou buď kočovné, polodivoké, sami nemají domov, už prošli tím samým procesem.

Každopádně se tam dosadí někdo jiný, aby neměl spojení s tím místem, aby ho neudržoval, aby se o to nezajímal.

A když to tak pozoruju ten svět, tak je to úplně všude vyměněno takhle.

Já musím prozradit jednu věc. Možná jsem to už někdy říkal, ale pamatuju si, když jsem poprvé v životě přiletěl do Jižní Ameriky, bylo to do Limy. Předtím jsem byl ještě v Mexiku, kde mi to úplně nedošlo.

Většina těch obyvatel jsou prostě mongoloidní typy lidí.

A já jsem si říkal, jak je to možné, že tady vidím vlastně azijce.

Jo, my víme, že oficiální narativ nebo mainstreamová věda ti říká, že přešli asijci ze Sibiře přes Beringovu úžinu.

A já si říkám, to je něco zvláštního.

A pak když se podíváš do severní Ameriky na Apache, Comanche, na Siouxy a další, tak to je podobné.

Akorát když jdeš do Mexika, jsou jako stejní, ale trošku míšení. Pak jdeš dolů a tam vidíš Inky, který má takový ten orlí nos. Stejně tak jako Mayové.

Takže vlastně Siouxi, Komanči, Apačové, všichni v severní Americe si jsou podobní těm indiánům a těm kmenům a i té kultuře, která je ve Střední Americe i v Jižní Americe.

Jo, takže jsem si říkal, že by opravdu takhle – je zajímavé pozorovat město od města, který přejedeš, jsou tam jiné indiánské kmeny.

Když pomýšlíš s míšenci jako Latinos, samozřejmě jsou to nějaké zbytky Španělů s těmi domorodými kulturami.

Teď nikdo vlastně neví, jestli jsou na civilizační nebo na indiánské straně.

Je to opravdu zvláštní.

A zajímavé je tohle – jak říkáš, jsou přímé důkazy, že na území Peru a okolních států na pobřeží přibližně před 2 000 lety dávno přijížděli Číňané a jiné kultury, těchto mongoloidů, a pomísili se s místními kulturami.

Jsou tam přímo jejich těpané znaky, čínské a podobně. Jsou tam přímo jejich artefakty. Dnes se tomu říká močická keramická knihovna. To znamená keramiky, kterých je dnes několik set tisíc kusů, a najdeš tam přímo japonské, čínské a podobné národy – jejich výjevy ze života.

Já jsem právě čekal, že tam uvidím spíš Španěly. Třeba když se podíváš na Haiti nebo na Velké a Malé Antily, které jsou ve Střední Americe, vidíš tam nějaké kreoly míšené.

Jo, já sám jsem míšený, protože můj biologický otec je černoch, takže něco podobného.

Ale pak když jdeš dolů, já jsem očekával, že tam uvidím víc španělské rysy, ale oni tam jsou právě asijci.

A mě to velmi dostalo. A pak co mě úplně nejvíc dostalo, je že v Brazílii máš největší japonskou komunitu čítající přes dva miliony lidí.

A proč se tam hrnou? Protože ten kontakt je tam dávno.

Je zajímavé to uvést na takovou míru – Latinská Amerika, původní indiánské kmeny jsou původem již pokřížené s někým, s nějakým mongoloidním rysem z Asie, který tam dávno pluly.

To znamená máme, jak říkám já, potomky lemuriánců, kteří tam byli jako něco jako obyvatelé. V dnešní době těch posledních – protože předtím tam byly všude různé árijské rasy.

To jsou věci, které se vůbec neví.

Když půjdeš do nejstarších legend, řekněme Tichomořské oblasti, Jižní Ameriky, všude najdeš usedlosti lidí árijského typu.

Potom došlo k nějakým resetům, útokům na ně a tak dále. Oni se stáhli, přišly tam různé jiné rasy, třeba polineská rasa, která byla poměrně dost vyspělá. Byla už také po úpadku, po přirozené kulminaci. Každá rasa byla vyspělá, ale prošla přirozenou kulminací a začal úpadek.

A ten úpadek je nějakým způsobem přirozený, nějakým způsobem tomu někdo pomohl. To je teď jedno.

A ty indiány Ameriky vidím, že mají hodně asijských rysů. Dokonce indiáni žijící ještě trošku izolovaně hlouběji v Amazonii – viděl jsem nějaké, kteří měli úplně asijské rysy.

A když jsem viděl, co mají za zdobení – byli to konkrétně určité komunity Matisů. A najednou jsem viděl, že oni mají zdobení těch Mochíků, co byly na tom pobřeží.

To znamená, když se to impérium rozpadlo, v jakémkoliv úpadku, tak odešli někteří se schovat do džungle a zůstaly tam původní linie těch z pobřeží – těch národů, které už dávno byly kombinace těch čínských přistěhovalců a polinezkých ras a indiánů. Takže není vůbec výjimkou, že uvidíš indiána v Jižní Americe a on bude mít čistě asijské rysy nebo velmi podobné, protože nějakým způsobem už tam dávno ten kontakt probíhal a dá se to dohledat podle kronik čínských mořeplavců těch dávných králů nebo monarchů, císařů, které to dokládají. Je tam nějaký Senhe nebo Schenghe, nevím, jak se to přesně čte, a ten dokládá, že měl cestu tak strašně dlouhou, že upluli 60 tisíc li. To jsou jejich jednotky pro mořeplavbu.

Jenže z Číny k Severní Americe je to 7 000 těchto jednotek a oni upluli 60, jako kdyby obepluli prostě celej svět.

[frknutí] Takže byly všude možné.

Dneska by to asi nebyla informace, která by někde překážela vlastně tradičnímu narativu, ale moc se o tom nemluví. Ale pobřeží Jižní Ameriky, Ekvádor, Peru, Chile – všechno je plné asijských ras.

Hypoteticky nešťastného poloarrijského typu, který tam byly na hranici dvou kultur.

Ale zajímavý je to, že tam přijedeš a vidíš tohle.

A to je jako jedna věc. Druhá věc je, jak říkáš ty Španěly, tak Španělé samozřejmě se drželi vždycky v hlavních městech. Tam je, jak je najdeš.

Teď třeba, když jsme byli v Brazílii, tak pobřeží Brazílie je úplně moderní [odkašlání][kašel]. Pardon. Úplně jako moderní. Jsou tam lidi evropského typu. Nejsi cizinec. Jo, to je v pohodě.

Ale když půjdeš hlouběj, tak samozřejmě to bude jinak.

A potom vlastně jsou tam země jako máš v Bolívii. Tam je těch přistěhovalců hrozně málo. Pořád se tam mluví indiánskými jazyky. Asi Paraguaj, Uruguay – taky jich bude míň ty komunity.

[frknutí] Takže jako není divu, že neuvidíš moc ten arrijský odlesk nebo španělský.

Ty Španělé jsou zase trošku jiný.

[frknutí] Takže bych řekl, že je to takový jakoby guláš – nejdřív se zorientovat v tom, co tam bylo, že to už bylo různorodý podle toho regionu, kde žili.

A ještě jak jsi zmínil ty severoamerické indiány, tak určitě nejsem specialista na Severní Ameriku, ale tam byly vlastně i ty rudé rasy. A zajímavý je, že pobřeží jako britská Kolumbie – západní pobřeží, tedy USA, Kanada – plus nějaké ty ostrůvky další, co tam je – tak tam jsou národy, který mají extrémně podobnou ikonografii, symboliku, malby, design, extrémně podobnou národům – právě těm Mochům na pobřeží Peru, těm dávným, který vyhnuli před těma 15 lety zhruba.

No jo, ještě byly nějaké zbytky za Španělů – a úplně velmi podobná ikonografie a dokonce podobná s polynézkou.

Takže vlastně jak je vliv od toho Tichého oceánu a té země mu pradávný, tak tam ty osídlenci se nějak drželi na tom pobřeží zase, protože byli zvyklí vlastně na ostrovní jako kontinenty, tak se usídli na pobřeží, nešli moc hluboko a je tam vidět tyhlety otisky.

Takže najednou bys to viděl, tak ikonografii těchto indiánů je úplně něco jiného, než já nevím, nějakého středozápadu nebo na východ Ameriky.

Takže je tam strašně moc vlivů a nedá se říct: „Hele, tohle jsou Indiáni Jižní Ameriky," protože mezi nimi je velikej rozdíl.

Pak zmíníme i ty inky, jak jsi říkal.

Samozřejmě, když se podíváš na máje, na ty reliéfy, tak vypadají přesně jako inkoví dnešní. Právě. Nebo ale rozhodně ne jako obyvatelé dnešního Yukátanu, Maje. Ty jsou prostě menší, jiné rysy.

Jo.

A stejně tak, když přijedeš do těch andských národů, no, tak tam máš jako inky, který měly nějakej svůj tajný jazyk, kečuánštinu přijali, adoptovali, a národ Kečua je někdo jiný.

Jo. Takže to jsou takovéhle mixy.

No, vrátíme se [frknutí] zpátky k tomu resetu.

Jasně. A mně se líbí, že ty jsi řekl vlastně, že to je i reset. Můžeme za reset považovat i ten mentální. To znamená došlo k nějakému cílenému vymývání.

Jo, [smích] vymývání. Ale oplachování.

Já jsem si tady našel, protože Astékové, není to zase tak dlouhá doba přece jenom.

Jo, je to prostě.

Mm. Jo.

A Astékové mluví o tom, že v astecké mitologii představuje čtvrté slunce, předchozí věk lidstva.

Mhm.

Či vyšmírnou epochu – a který zničila gigantická potopa.

Ano.

Jo.

A podle legendy o pěti sluncích se v tomto cyklu lidé proměnili v ryby.

Mhm.

A Astékové věřili, že náš současný svět je páté a poslední epochou. A předtím oni mají různé názvy toho věku.

A prostě tady mají třeba Nahuí Ocelotl, což je věk zničený jaguáry. Pak mají druhé slunce – a to mají věk zničený obřími hurikány. Pak je třetí slunce – a to je věk zničený deštěm a ohněm.

Mhm. Mhm.

A pak je čtvrté slunce – to je věk zničený potopou.

Jasně.

Pak je páté slunce – a to je ten současný věk, který Astékové nazývali sluncem pohybu – a který měl podle proroctví skončit masivním zemětřesením.

A více o této mitologii a konci světa se můžeme dočíst v mnoha jejich kodexech.

Což je taky zajímavé, že se dochovaly ty kodexy. A minule nebo předminule jsme tady rozebírali vlastně různé spáleniny, nebo jak bych to řekl – máš tu melitologii.

Melitologie znamená, že prostě vidíme něco jako nějakou ruinu nebo nějakej objekt, který vlastně je rozstavený.

Hm.

A teď vidíš vlastně zřetelně, že tam jsou různé takové černé skvrny nebo že to je jako ohořelé. Když člověk má trošku otevřenou mysl, taková, že to je trošku jako ohořelé a tohle.

Dá se vlastně říct, že to je, že by to mohlo být zničení tím ohněm. Vlastně to je ten, to je to třetí slunce.

[frknutí] A pak přišla ta voda, což vlastně teďka přiznává i ta mainstreamová věda, abysme jí úplně zas tak nezazdívali.

Takže on má taky v něčem samozřejmě pravdu – tady voda vlastně byla všude.

Takže pak můžeš vidět, že je to omýlané nebo že to je vodou opotřebené.

Jako v Egyptě.

Přesně tak.

Takže je dost pravděpodobné, že ty Astékové to úplně nejvíc z prstu nevytáhli.

Tahleta ty kodexy a ta kosmovize, co jsi zmínil, tak nejenom Aztékové a Toltékové, další. Máš tam Zapotéky, Mixték.

Na tom Yukátanu je toho moc.

A jde o to, že všechny ty andské, tedy pardon, indiánské kosmologie – mají totéž. Oni rozdělují věk na slunce.

Ano.

A udělali to proto, že při každé epoše bylo nutně zničeno slunce nebo se zhroutilo nebo došlo k velkému kataklymatu.

Třeba v andské kosmovizi, u řekněme inských kmenů Ashánků, příbuzných Machigangům, tak jsou tři slunce.

Jo.

Hm.

Protože je možné, že přece jenom kontinenty jsou veliké a lokálně nemuselo dojít všude k úplnému zničení.

Jo. Zrovna Mexiko je opravdu taková křižovatka, kde oni měli ty Atlanty napravo v tom Atlantiku. Bylo to propojeno až přímo na Yukátán, to bylo spojené z těch atlantských ostrovů. Oni měli přímej vliv. A jelikož tam se stala dost velká konflikt, válka, potopení tohodle, tak je to zasáhlo obrovské.

Takže je mohlo zasáhnout vícekrát kataklysma než třeba zbytek Jižní Ameriky nebo zásadnější.

Právě. Ty slunce jsou všude zmiňovaná jako věk. Tam slunce znamená vlastně cyklus.

[vzdechy][frknutí] A teď – ty slunce bylo evidentní, proč slunce? Protože při tom kataklymatu se změnilo klima.

Takže dřív byl nějakej opar, slunce nebylo vidět, pak najednou bylo vidět, všechno pálilo, pak se zhroutilo, změnilo barvu, zůstalo někde bez pohybu.

Jo.

Teď – mohli bychom otevřít alternativní pohled na slunce, který je dle mého názoru úplně jinak. Ale řekněme, že slunce vždycky bylo postiženo s tou katastrofou.

A oni vlastně to vždycky zaznamenali.

Takže máš tam různé zprávy, že byly různé horké deště, kyselé deště, všechno se zaplavilo.

Přežili třeba jenom Indiáni v Amazonii – přežili ti, co vylezli na nejvyšší kopce a stromy, nebo ti, co měli plovoucí domy a nějak to ustáli, protože na lagunách byly osady celé.

To znamená, předpokládám, Amazonie nemohla dostat nějakou vlnu, ale postupně se zatopila. Horké deště spálily úplně všechno, přírodu.

A bylo to různě rozmístěné.

Ale o co tam jde: Co já mám informaci, která pochází právě od těch uzavřených kruhů těch mistrů, tak vlastně došlo – první katastrofa byla katastrofa vzduchu, atmosféry.

To znamená, jsou to velmi, velmi vzdálené epochy prvotních civilizací, které si můžeme představit – řekněme stovky tisíc let třeba.

A došlo z nějakého takového neopatrného vědeckého vědecko-konfliktního důvodu mezi národy k odpálení atmosféry, ke shoření atmosféry.

Což dneska si řekne: hele, jak by to udělali? Kyslík jako nehoří sám o sobě. Uměli to.

Prostě došlo ke zhroucení.

To znamená, oni to mají jako katastrofa vzduchu.

Potom přišla katastrofa vody. Ty záplavy nebyly zase jednou. Máme záplavy, které byly před 40 000 lety, před 20, před 12, před třema – různé.

Takže musíme chápat, že některé legendy jsou lokálnějšího charakteru a některé úplně globální. A některé se úplně zapomněly.

Byla voda, potom je země. Samozřejmě při těch všech epochách vždycky doprovázející prvek je, že slunce zemřelo, nebo že se potom zrodilo nové slunce a tak dále.

Prostě s těmi cykly slunce to bylo spojené, protože to máš jako v fondech – tam se sledují cykly slunce, aby se předpovídalo, jaká bude sezóna.

To znamená, slunce bylo řekněme k duchovně rituálnímu důvodu, aby se předpovědělo, jaká budou řekněme příslušející události duchovního charakteru nebo národního rozvoje, bezpečí a takovéhle.

A pak tam mají lunární modul a ten lunární určuje, jaké bude počasí, úroda a takovéhle se předpovídá z těch cyklů. Takže pro to sluneční a lunární.

No a takže to slunce bylo alfou a omegou úplně všeho. Těm starým civilizacím se také říkalo solární civilizace.

Takže tyhlety epochy, které jsi popsal, jsou popsané u všech možných národů.

Někdy je to na tři slunce, někde na čtyři, někde na pět.

Když jsem byl v Amazoni, byl jsem tam fakt několikrát a vždycky jsem se o to velmi zajímal, velmi do hloubky.

Když tam prostě přijdeš nebo připluješ spíš, tak vlastně vidíš tu půdu, která je oranžová.

A já jsem se tam několikrát ptal, jak je možné, že tady máte takovou úžasnou oranžovou půdu – to je super barva.

A oni mi prostě říkali, že se to přepadlo, že to je vlastně spálené.

Jo, a tím, že se to jako nahrává, to vlastně tomu, co je napsané v tom kodexu a co je napsané v různých těch mytologiích – že pravděpodobně došlo ke spálení té půdy, a k těm různým dešťům, které vlastně uzpůsobily, že se změnila kvalita té půdy a zároveň se změnila i ta barva.

Jako obecně jsou obrovsky rozdílné podloží v Amazoni a tahle oranžová tu nejde skoro všude. A vlastně pořád se to točí kolem té oranžové i s těmi názvy.

V kečuánštině existuje pradávný výraz pro Brazílii. Ty, co jsou ze západu – Peru a okolí – tak nazývali ty země východu, což je Brazílie, Pukalpa – červená země.

No a vlastně i dneska, když se podíváš na slovo Brasil, tak to je od slova alabrasa. To znamená něco, co je opečené, oranžové. Pořád se to točí kolem toho názvu.

To je fakt hustý – prostě tvoje uvažování je jednoduché kmenové uvažování: červená země. A je to tisíce let starý název.

Jo, ale nicméně dá se ještě prokázat, že Amazonie, zejména v oblasti Iquitos a dál to povodí Amazonky, není až tak moc fertilní, kromě té legendární Terra Preta.

To je něco jiného.

A nebo – a proto udělali Terra Preta – protože to nebylo fertilní, protože tam je písčité podloží.

A proč? Protože to je dno bývalého moře a tak jako nedávného, protože v těch místech byl obrovský záliv.

Takže jsou místa, která nejsou vůbec vhodná na pěstování – zrovna tahle ta nižina, ta pánev. A jsou místa, která jsou kolem obrovky fertilní.

Má to různé stáří.

A když se vrátíme do těch starých civilizací, tak uprostřed Amazonie byl gigantický záliv moře a dneska se ví, že tam je písek a není to úrodné.

Takže ono to všechno koresponduje.

Když jsi řekl, že to slunce vidíš trošku jinak – co jsi tím myslel?

No, pojetí slunce, kosmovize – teorie lokálního slunce a tak dále.

A nesmíme zapomenout na jednu věc.

Staré civilizace měly takové možnosti a schopnosti. Hovoří se o měsíci – je to umělá družice nebo takhle – že jsem byl nějakým způsobem přitažen a tyhlety věci. Ale staré civilizace si mohly vytvářet i nějaké úpravy, řekněme v tom záření toho slunce, nebo si mohli udělat modely toho slunce lokálního. Takovéhle to taky není úplně zřídka – tyhlety informace.

No, vůbec celkově, celá ta kosmovize nebo tyhlety věci – to je velmi zajímavé, protože oni často se opírají nebo ty texty jsou opředené o jakousi osobu, entitu, která se jmenuje Virakoča.

Jo.

A ten Virakoča vlastně povstal z temnot jezera Titikaka, což je taky zajímavé.

A vlastně se pak píše – vzal jsem si to na pomoc – že on vdechl menším, vdechl život jako celkově té zemi a potom vytvořil i obry. Je to takové zajímavé povídání o tom, jak ten Virakoča vytvořil tuhletu zem a různě s ní experimentoval a vytvářel různé světy.

Jo, jako já o tom mám informace takové, že vlastně zase musíme si uvědomit – kečuánština, jeden výraz, má mnohé věci. Polynézké jazyky, indiánské – ty to vždycky mají. My jsme příliš konkrétní, jedno slovo, jeden výraz nebo dva, ale oni mají jedno slovo na mnoho výrazů.

To znamená, Virakoča samozřejmě znamená něco jako stvořitel kosmu. To je dobré.

Jenže v takových fúzích těch všech kultur – každý, kdo projevoval božství, tak byl Virakoča.

Aha.

Jo.

Takže řeknu – když my tady žijeme v nějaké Bohemii, samozřejmě my řekneme Bůh – nějaký stvořitel, který udržuje tou silou život.

Ale ti, kteří mají s ním spojení nebo jeho schopnosti – to jsou ti Bohemové. Prostě to už jde do zosobnění.

To znamená, e, sraakočou je několik vlastně řekněme podtitulů, protože Virakoča – jasně, koča je laguna obrovská, ale může to být laguna, může to být vesmír a může to být moře, jo, všechno, co je jako nějaký veliký, rozsáhlý, je koča. Jo.

A to víra znamená něco posvátného.

Je to trošku blízko našemu slovu "víra", že jo.

No, to je právě – to je náhodička.

A potom jsou tam vlastně zprávy o tom, že bílí Virakočové žili na mnoha území Jižní Ameriky.

Ano.

A byli to muži, který měli různé tuniky, měli bílé vousy, byli vysocí.

No, prostě řekneš člověk ariyské typu, jo, plus minus.

A to se objevuje jako všude v těch kulturách, no – Mexik, všude, Mexiko.

Potkali je Španěle, ještě s nima měli kontakty při tom dobývání.

Zmíny po řeknu několika dnech a tých, že jsou další a další bílé vesnice – Mexiko, Jižní Amerika, všude možně.

Nebylo to už tak rozsáhlý.

Bylo to samozřejmě přeživší nějaký kmeny těch dávných měst a událostí, ale byly tam u Tity Kaká, který žili tenkrát na Tiwanaku – z bolivijské strany, tak se říkalo taky Virakočové.

Proč?

Protože měly nějaký mimořádný schopnosti a síly.

Mhm.

Jo.

A když začínal být dobývány okolními kmeny – Čankas a jiný, taky na ně, jo – ty dobývaly inky. Potom jako různý tyto kmeny na ně útočily a protože to byl míromilovnej lid, tak se někam stáhl, jo, možná do podzemních měst, možná jinam, to už je jedno.

A vlastně byli to taky Virakočové, jo.

Takže a teď další legendy.

Teď víš, jak vypadá Virakoče, že jo, ten ta bytost – něco jako skafandr a teď to má takhle ty hole.

Mhm.

Takže vlastně podle tuhletěch tapisérií, maleb, událostí, když se dá všechno dohromady, tak právě po některým z těch resetů – poslední reset byl přes před 6 000 lety, ten dramatickej – určitě.

OK.

Tak byly to kataklyzmata, války a jakýsi vyčištění planety, jo.

A vlastně od tý doby šlo lidstvo do úplného jako spánku, do opravdového zapomnění, jak si to teď vlastně dokážem představit.

Mhm.

Tak to nastalo už tehdy.

A po těch katastrofách, když se začalo stabilizovat klima, tak právě jedny z těch nejvyspělejších zbytků těch právných civilizací byly tyhle Virakočové, který měli ještě nějaký technologie pohybu a technologie pohybu, možnosti jakoby toho terraformingu. Tak vlastně začali sjednocovat přeživší kmeny, začali dávat dohromady nový komunity, to znamená, zase se to nějak promixovalo, zase máme tu migraci na jiný místa, protože některý byly obyvatelný, některý ne.

Teď podle vlastně těch informací uřezávali hory, přemisťovali obrovský masy tudletěch všech jako kopců a dělali nový údolí, kudy potečou řeky, jo. Což není zase tak moc složitý.

Trošku antigravitace a trošku nějakých takových jako technologií.

A jsou záznamy, že ty mistři obcestovávali ty přeživší kmeny a sjednocovali je.

A dneska z toho máme ty kmeny, jak známe, nebo jsou to už přežité zahynulé kmeny, ale víme o nich víceméně.

A byly sjednocovány těmaahle mistrama.

Bylo jim vtisknuto nějaký učení, nějaký vědění, nějaký základní náuky a technologie – a byly umístěný na životaschopný části tý Jižní Ameriky, když teda mluvíme jenom o Jižní Americe.