Filip Turek | Přísně tajné #187

Dobrý večer, vítejte u pořadu Přísně tajné. Mé jméno je Filip Turek a budu vás provázet dnešním večerem.

Jsem rád, že jsme se tady setkali.

Pokud máte jakékoli dotazy, tak samozřejmě mi je napište.

Dnes tady nevydržím úplně rekordní časy, protože toho máme opravdu hodně a děje se toho opravdu mnoho. Takže vám nějakým způsobem hodlám přiblížit to, co všechno se odehrálo.

Všichni řeší summit NATO, který nám teda podle mě chleba nezlevní, který nám energetickou situaci země a našeho energeticky náročného průmyslu a vlastně vůbec nám nezlepší situaci ohledně všech zásadních agend. Spíše naopak nás bude zavazovat k něčemu, co si dnes řekneme – jak plnila nebo neplnila bývalá vláda Petra Fialy, jejich měřítkem, tedy jasně proruská vláda Petra Fialy. Podíváme se na to, co vlastně pro nás je důležité.

Já se obávám, že jsou mnohem důležitější věci, než je to, kdo pojede na summit NATO. Ale dobře, pan prezident se určitým způsobem chytil toho, že je to asi nejdůležitější věc na světě a snaží se vydupat si to dětinsky. Nebo se mu to povedlo díky tomu, že si nanominuje soud, který ho tam prostě poslal.

Představte si, že něco provedete a vy si vyberete soudce, kteří vás budou soudit a ještě vás budou soudit rychleji, než vůbec si rozbalí obálku nebo otevřou datovku. Než jejich patnáctka se stihne setkat a udělají předběžné opatření – ještě vlastně vůbec, než si to mohou přečíst, než si to mohou prohlédnout, než to mohou probrat – tak udělají i předběžné opatření vůči straně, kterou nevyslechli a tak dál.

Je to opravdu velmi specifické využití naší soudní moci a velmi specifické zacházení s naším právem.

Já jsem říkal, že by za těchto okolností Ústavní soud neměl existovat. Těch patnáct soudců by tam mělo mít rotační pozici, nebo by měli být vybíráni losem. Rozhodně by si je neměl vybírat ten, kdo ten soud hodlá využívat.

Mělo by to být jako v dalších civilizovaných zemích, kde třeba třetinu, polovinu nebo většinu vybírá třeba parlament, schvaluje parlament a tak dále. Ty jmenovací procesy těch ústavních soudů jsou v těch zemích civilizované, že?

Tady je to velmi oligarchní přístup, kdy někdo potom má možnost si své přátele nanominovat výměnou za určitou lojalitu a být v pozici někoho, kdo ještě v roce 2019 byl v Deníku N – tuším v dozorčí radě nebo v nějakém orgánu Deníku N. To je prokazatelně prezident Pavel, který byl v Deníku N. A kdy pan předseda Ústavního soudu Baxa chodil na Milion chvilek.

Takže Deník N, Milion chvilek, Ústavní soud, Pražský hrad – to je jedna parta.

Ale já bych se dostal k tomu, o čem se tady bavím. Já si prostě nemyslím, že by toho měla být plná média. Za mě je to podružné téma, které z toho udělal pan prezident, protože prostě jako lídr opozice už teď dělá předvolební prezidentskou kampaň.

Když se tváří, že znovu by prezidentem ani být úplně nemusel, tak samozřejmě ti, co do něho nacpali peníze do jeho kampaně, si samozřejmě přejí, aby se znovu stal prezidentem.

Já si myslím, že tím, že začal aktivně porušovat ústavu, mým nejmenováním se dostal do velkého sporu s vládou, kterou volilo hodně nad padesát procent obyvatel – možná šedesát procent obyvatel.

A myslím si, že ani taková zůstající síla v ODS nebo dejme tomu u lidovců, kde taky jsou pánové jako pan Cyril Svoboda nebo pan Čunek – jsou to slušní konzervativní lidé, kteří mají zdravé uvažování a vlastně jsou součástí dnešní opozice. Oficiálně jsou určitě proti tomu, nebo mám pocit, že jsou proti tomu podle jejich vyjádření.

Jak se chová Ústavní soud, jak se chová Pražský hrad a že se vlastně snaží nás systematicky nejenom posunout mimo svrchovanost naší země, nejenom posunout do Bruselu, nejenom posunout k euru a ke Spojeným státům evropským, ale i nás posunout k prezidentské nebo poloprezidentské republice.

A vy jste teďko všichni věděli, proč my jsme netlačili na pana premiéra, aby kvůli mému nejmenování podával kompetenční žalobu. Samozřejmě jsme měli pravdu. Ten Ústavní soud by samozřejmě opět rozhodl tak, jak by vyhovovalo panu prezidentovi, kdyby šlo o mé jmenování.

A vzhledem k tomu, že Ústavní soud je jedním z tvůrců nebo z pramenů ústavního pořádku a práva, tak by to rozhodnutí nás mohlo posunout a pravděpodobně by nás posunulo k poloprezidentskému systému, což byl cíl pana prezidenta.

Takový ten sekundární cíl pana prezidenta, který si mě vybral jako cíl v rámci své kampaně pro nejmenování na základě už dávno vyvrácených lží nebo nepotvrzených lží.

A pan prezident se zachoval jako správný normalizační komunista. Na základě pomluv mě nejmenoval. Přestože on prokazatelně tu rudou knížku měl a ten zločinný režim prokazatelně podporoval z té úplně nejhlubší pozice.

A myslím si, že každý člověk, který ví, jaká byla atmosféra normalizačního komunistického režimu – toho nejodpornějšího – tak asi chápeš, že existovali oportunisti, kteří prostě v té straně být museli. A to bylo něco jiného.

To byla příprava na úplně jinou dimenzi.

Jedna strana – Milion chvilek – prostě protestuje proti tomu, že někdo byl nějaký spolupracovník někdy ve dvaceti letech, že ho někde zmlátila tajná policie a donutili ho někde něco někomu udat. A byl to nějaký dvacetiletý kluk a asi se neuměl tomu bránit.

Tím nechci někoho hájit. Já nikomu do svědomí nevidím, ale myslím si, že ten, kdo byl v té pozici toho, který do toho někoho nutil, tak je teď právě oslavován díky pravdě a lásce na Milionu chvilek.

To je pokritické, to je povrchní. Ale o tom už se bavit nemusíme.

Myslím si, že všichni známe, jakou na to máme tady pozici. Myslím, že ji máme všichni podobnou.

A já jsem chtěl jenom upozornit na to, že opravdu jsou tady důležitější věci, než to, kdo kvůli ukázání síly svým sponzorům se vnutí na summit NATO.

Minulý týden proběhla rada Evropy – ministerská rada životního prostředí.

Vy víte, že jsem kdysi, že už před dávnými lety jsem kritizoval Green Deal, emisní povolenky. Kritizoval jsem fleetové emise pro automobilky, zákaz výroby aut se spalovacími motory, rámec Green Dealu, Zelenou dohodu, co jsou ty větrné elektrárny a tohle všechno, co nám tady bývalé politické garnitury, bývalá vláda, ale bohužel i opoziční strany, co tam tenkrát byly, nám to prohlasovali v roce 2022, 23, 2019 – nám prohlasovali všechny ty věci, proti kterým my teď musíme bojovat v Bruselu.

Díky bohu jsme se tam dostali a měli jsme opravdu velké, ale velké úspěchy.

Minulý týden se mi tam podařilo opět posunout Evropskou unii.

To znamená jako producenty, kteří zaměstnávají 13,5 milionu lidí v Evropské unii, 450 milionů lidí z toho má profit, protože 8 % HDP průměr, 10 % je v České republice, 15 % je na Slovensku a to je automobilový průmysl.

Takže já z toho mám velkou radost a ten posun na té radě byl takový, že my máme pozici jako Česká republika, kterou následují některé další státy a ty státy vidí, že my víme, co s autovým průmyslem.

Na radě se někteří stále ptají, jak tože životní prostředí.

Já tady zapnu tady klimatizaci, protože si tady griluji.

Věřím, že vám to tam uslyšíte, že vám to bude vadit, kdyžtak mi to napište, ale vzhledem k tomu, že jsem od 7:00 od rána na nohou, zvládnul jsem ministerstvo, zvládnul jsem poslaneckou sněmovnu, zvládnul jsem velkou poradu s lídry BMW, pak jsem zvládnul velkou automobilovou akci, mezitím znovu sněmovnu, pak po té automobilové akci znovu sněmovnu a potom jsem jel sem.

Tak je mi trochu vedro.

Doufám, že to nebude dělat zvuky.

Co jsem to říkal? Samozřejmě Rada ENV je to rada životního prostředí.

Proč životní prostředí? My nejsme jako motoristi úplně typičtí aktivisti, kteří by chtěli zachraňovat za každou cenu prostě mloka. Nic jiného je nezajímalo.

Samozřejmě toho mloka máme rádi a budeme ho rádi chránit, ale pod radou ENV je automobilový průmysl jako hlavní téma, protože ta rada ENV určuje to, jakým způsobem se bude ten automobilový průmysl šikanovat nebo nebude. To jestli budou ty zákazy aut, to jestli budou flatové pokuty, to jestli ten automobilní průmysl zkrachuje, jestli budeme preferovat jenom čínské baterie a čínské elektromobily, nebo jestli dáme přednost vlastním lidem, vlastnímu průmyslu.

To všechno řeší rada ENV, neboli životní prostředí.

Takže to je to, proč jsem tam byl a máme velký úspěch.

Kromě toho, že jsme posunuli myšlení těch aut, ještě letos budu muset nejspíš na dvě formální rady.

A musím říci, že ten posun v automobilovém průmyslu šetří těm automobilkám miliardy eur a máme prostě vidno, že zachráním automobilový průmysl v Evropě.

Tento rok by se měly vyrýsovat konkrétní kontury, které jsou vyjednány na základě toho, co já už jsem předkládal jako europoslanec v europarlamentu, ale v europarlamentu jste jeden ze 720 europoslanců. Tady na té radě je 27.

Hlavní téma rady v Lucemburku byl automobilový průmysl a já jsem tam přednesl v rámci automobilového průmyslu pozice, kterými se dlouhodobě inspiruje několik našich blízkých spojenců. To znamená taková ta rozšířená V4, Itálie, takové naše tradiční spojenci.

A vypadá to, že se na naši stranu začíná přiklánět Německo.

Já jsem dnes přemlouval zástupce BMW a tak dále.

Dokonce dánský progresivistický zástupce na radě ENV ve svém přednesu mluvil o Škodovce, protože Škodovka je tuším na druhém místě, možná skoro na prvním v Dánsku.

A poté po té řeči, kterou pronesl, tak přišel za námi, za mnou a za stálým zástupcem, a vlastně se bavili se mnou o autovém průmyslu. Není to tak, že by na radě působili jen ministři životního prostředí nebo jejich zástupci.

Mimochodem s 27 tam bývá tak polovina ministrů. Zbytek jsou buď zmocněnci, odborníci nebo stálí zástupci, velvyslanci při EU a tak dále.

Není to vůbec tak, že by na radě ministrů byli jen ministři.

Jsou státy, kteří mají duálního ministra na ty rady a na ta evropská vyjednávání, tuším Řecko a tak dále.

Takže je to úplně běžné, že se tam hlasuje něco zásadního nebo se tam komentuje něco zásadního a sedí tam někdo, kdo není ministr, ale je pověřen vládou, má ten mandát, rozumí tomu, umí to vyjednávat a má důvěru vlády, má důvěru premiéra, má důvěru toho, co tam hájí. To znamená v tomto případě automobilových asociací a automobilek.

Jenom dořeknu, ať se zase nezakecávám. Přišel za mnou tento Dán a říkal, že je opravdu dobré a racionální chránit pracovní místa a že si musíme uvědomit opravdu to, co říkám ohledně Číny.

To samému jsem s Zoextrou a s eurokomisařem pochválel realistický přístup České republiky.

Němci, velmi milý přístup. Němci, které potřebujeme dostat na svoji stranu, abychom ten automobilový průmysl zachránili, tak se začínají přiklánět v podstatě k polovině toho, co jsem přednesl.

Takže podívejte se, prosím, na můj Instagram Filip Turek prezident. Podívejte se na můj Facebook a pusťte si tam tu řeč, kterou jsem tam měl.

Tam jsou ty pozice. Je to technologická neutralita. Je to, aby byl rovný přístup k hybridům a aby se nelikvidovaly jejich pozice a neřídily se mezi sebou.

Jsou to různé flexibility, které pomohou zrušení toho absolutního zákazu dostat ta procenta na tu produkci CO2, tak aby mohly automobilky i po roce 2035 vyrábět auta se spalovacím motorem.

A v roce 2030 má být cíl, který je nesplnitelný.

A to bylo moje hlavní téma, že tento cíl je pro nás aktuálně mnohem nebezpečnější než cíl roku 2035 a že potřebujeme ty emise zprůměrovat z roku 2028 až na rok 2032 a že v rámci tohoto zprůměrování musíme docílit ještě těch flexibilit.

To znamená díky různým ekologickým postupům a díky různým přístupům, kdy automobilky nabídnou malý dostupný automobil do 4,2 m vyrobený tak a tak, vlastně získá určité bonusy.

Je to velmi komplikovaný proces, ale s automobilkami jsme to roky laděli tak, aby to bylo přijatelné pro Evropskou komisi a pro naše kolegy v Evropské unii.

Prostě taková je realita.

Je to mravenčí práce, podílí se na ní mnoho expertů.

Chtěl bych velmi poděkovat našemu stálému zastoupení v Bruselu, protože ti lidé jsou absolutně úžasní a mohl by někdo mít tendenci je kritizovat, že vlastně oni jsou ti, co nás tam zatahují do těch bruselských věcí, ne? Oni jsou ti, co znají perfektně ty procedury a to, jak ten Brusel funguje, a pomáhají nám proplout těmito náročnými legislativními procesy, tak aby nevznikl problém.

A kdybychom s těmito lidmi uměli spolupracovat na dlouhodobé bázi, kdybychom se chovali tak profesionálně jako oni, tak bychom nedospěli k tomu, že tady musíme vymezovat akcelerační oblasti, aniž bychom chtěli, protože jsme se k tomu zavázali a hlasovali proto úplně všichni, co v roce 2023 seděli ve sněmovně, úplně všechny politické strany, včetně vlády, včetně opozice, takže je to asi k zamyšlení.

Stejně tak jako Green Deal nám tady odsouhlasili úplně všichni, takže bohužel motoristé jsou novinka. Takže teď naštěstí máme skvělou koaliční vládu, která má na to stejné pozice.

Byl tam minulý týden pan Havlíček, byl jsem tam já, samozřejmě pan premiér bojuje taky neuvěřitelným způsobem.

Řekl bych, že nejvíc ze všech evropských lídrů si uvědomuje to nebezpečí ETS a tak dále.

To jsou všechno témata, která jsme my tady zvedali – eh – na – eh – v pořadu Přísně tajné, ale i jinde jsme to zvedali – eh – s kolegy s Petrem Macinkou hlavně a potom se k nám přidal Vladimír Pikora a pak další.

Takže já z toho mám velkou radost, že – eh – se to stalo hlavním tématem v Evropské unii.

Teď to bylo na Enviradě v Lucemburku. Tam padaly ty věty, které já jsem vám tady říkal několik let, a když jsem je říkal jako europoslanec, tak mě měli za fanatika. Ale trošku, trošku to začalo být normální a začalo to kopírovat – plnou – plno politiků napříč Evropou.

No a teď, když jsem to říkal minulý týden v Lucemburku na radě, tak v podstatě – když jsem včera – eh – přijal ve sněmovně viceprezi­denta Toyoty evropské, ne pardon, – na vládě, na úřadu vlády – po vládě jsem přijal vedení evropské Toyoty, opravdu ty největší – šajbe – a dnes vedení BMW – tak v podstatě říkali přesně ty moje pozice, děkovali mi za ten Lucemburg a zachraňuju automobilky.

Teď jsem před pár hodinami viděl zástupce Škodovky to samý, perfektní přístup.

A jak je na tom Česká televize, odvysílala fascinující reportáž o tom, že švédská ministryně, která seděla shodou okolností úplně vedle mě, tam měla miminko. Krásné miminko. Bylo to velmi příjemné, bylo to velmi milé. Ale Česká televize udělala několika minutovou – eh – úchvatnou reportáž o tom, že na radu do Lucemburku ministryně a ženy berou děti a že to je vlastně – z Luicy.

A nevím, jak vy napište mi, jestli jste vy viděli reportáž o tom, že hlavní téma v Bruselu – teda pardon – v Lucemburku tentokrát na radě byl automobilový průmysl, že jsme seděli v čele a že jsem tam přednesl pozice, které byly přijaty – e – mnoha zahraničními partnery a i třeba na V4+2. Eh, když jsem měl ráno bilaterální jednání, tak přijely tyto pozice.

Plus jsem tam přednesl, že potřebujeme chránit energeticky náročný průmysl.

S Hoxrou, eurokomisařem, i s kolegy V4+2 jsem se domlouval, že je potřeba ty výnosy z emisních povolenek. Protože shodou okolností jsem předseda vládní rady pro výnosy – e – z emisních povolenek, takže je potřeba ty výnosy – to jsou ty desítky, stovky miliard – vracet zpátky do toho těžkého průmyslu, energeticky náročného průmyslu.

A jedno z mých prvních rozhodnutí – eh – v této pozici bylo, že jsem panu Havlíčkovi slíbil, že Ministerstvu obchodu a průmyslu pro tento energeticky náročný průmysl poskytneme 2,3 miliardy Kč. A to jsme udělali. Stejně tak jsme na MMR, na Ministerstvo místního rozvoje pro paní ministryni Mrázovou poskytli 2 miliardy Kč na obnovitelné a dostupné bydlení.

To znamená, my jsme – eh – za mého působení v tomto – v této radě těchto výnosů, v tomto fondu jsme pomohli – eh – výstavbě dostupného bydlení víc než piráti toho – kdaly.

A co se týče těžkého, energeticky náročného průmyslu, který je těžce poškozen Green Dealem, tak jsme okamžitě dali na – naše rozhodnutí nebo na mé rozhodnutí v rámci toho fondu 2,3 miliardy Kč, které potom pan Havlíček a ministerstvo obchodu a průmyslu vrátili do toho průmyslu, který tímto – e – začínáme zachraňovat velmi aktivně.

Takže já z toho mám velmi dobrý pocit.

Musím říct, že i na té radě ta jednání byla velmi přátelská i s těmi progresivisty, s těmi zahraničními partnery. Eh, jsem velmi rád, že máme pana vicepremiéra Havlíčka a že máme pana premiéra Babiše, kteří prostě rozumí té problematice, kteří to berou jako za své, kteří to berou, že to je – eh – něco, co se opravdu musí vyřešit, nebo ta Evropa prostě narazí do zdi.

A krom toho – eh – jsem já jako milovník Green Dealu a jako někdo, kdo tedy působí – eh – veškerý svůj čas na ministerstvu životního prostředí – eh – zadavatelem – e – strategie pro životní prostředí s výhledem do roku 2050 a krátkodobým výhledem do roku 2030.

A právě si představuji, že ty výnosy z těch emisních povolenek nemají sloužit pouze na zelené projekty a Nový zelený úsporám a tak dál, ale mají sloužit na velké strategické projekty, na přečerpávací elektrárny, na vodní strategie, na zachovávání vody v krajině.

Tady se nestavěly žádné přehrady od roku 1989.

A možná – poprosím o obrázek – Herminovy, protože konečně ministerstvo životního prostředí vydalo všechna jednotná environmentální stanoviska pro stavbu vodního díla Nové Heřminovy.

Možná si pamatujete – eh, eh – Duhu, hnutí Duha na mě dalo trestní oznámení, protože jsem o nich řekl ošklivé věci – že blokovali stavbu – eh – Heřminova, že blokovali stavbu této přehrady, a pak při povodních lidé zemřeli.

Já jsem jim navíc – eh – naznačil, že nebudou dostávat dotace. Takže na mě dali trestní oznámení, které mi tedy policie teď před pár dny – tuším, že dokonce možná včera – psala, že je odloženo.

Takže nejenom, že hnutí Duha se ztrapnilo, protože tak moc, tak moc se nám vysmívalo, až nedokázalo rozdýchat to, že jsem – že jsem naznačil, že – eh – bych mohl doporučit – eh – jim nedodat dotace a že jsem řekl pravdu o tom, že oni se zasazovali o to, aby neproběhla stavba této přehrady a při drtivých povodních – e – před pár lety díky tomu zemřeli lidé.

Tak já vám chci říct, že tohodle blokování je konec.

Já jsem nemluvil tři a půl roku, co jsem poslanec České sněmovny – tak jsem nemluvil u pultíku. Promluvil jsem až před pár týdny. Víte, proč? Protože jsem něco odpracoval, protože jsem vychován tak, že mluvím, když mám co říci.

A já jsem tam nahrál zásadní pozměňováky, kvůli kterým – kvůli kterým na mě nastoupila Evropská komise.

Nicméně i mimo ten pozměňovák ohledně stavebního zákona a akceleračních oblastí – akcelerační oblasti neznamenají, že tam bude stát větrník – vám slibuju. Tak – eh – jsem udělal pozměňováky ohledně – ohledně strategických staveb, ohledně dost zrychlených staveb – ne akceleračních zón na větrníky, ale zrychlených zón pro výstavbu – eh – spaloven nebezpečného odpadu, které nám tady chybí. Zrychlené řízení pro dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.

E, dále si myslím, že by bylo dobré podporovat velké projekty, jako je Horkovod – Dukovan do Brna – abyste měli všichni, co žijete v Brně nebo třetina z vás, abyste měli teplo za – za – úplně skvělých podmínek asi po dobu 60 let, protože to teplo, ta jaderná elektrárna stejně produkuje.

A ještě plavební stupeň Děčín, to znamená Labe, které v Německu nemá žádný jez. U nás jich má 24 a díky roku 1989 se ten hlavní – vděčín – s tou elektrárnou nepostavil.

Takže – eh – to se všechno změní a dokonce tuším hospodářský výbor mi na to dal kladná stanoviska. Takže věřím, že to skrz naši vládu projde a mám pro vás ještě mnohá další legislativní překvapení, s kterými jsem si dal opravdu záležet.

Stejně tak jako ten výhled pro životní prostředí vlastně mění celou atmosféru Green Dealu a pojetí životního prostředí v České republice, bude se jim určitě inspirovat mnoho států. Konkrétně ty přečerpávací elektrárny, přehrady, zadržování vody nebo do budoucna propojení Libouše, které by měly být třetí největší nádrží na vodu na našem území a díky nim za desítky let bude Berlín mít pitnou vodu, kterou by jinak ztratil. Opravdu tady máme potom problémy s vysokou teplotou a nedostatkem vody, protože jako Česká republika jsme střechou Evropy a od nás ta voda prostě nesmí odtékat. My se musíme naučit ji zadržovat, musíme se naučit s ní hospodařit a my to vlastně umíme nejlépe z celé Evropy.

Ale to neznamená, že v tom nemůžeme být ještě lepší. Neznamená to, že se nebudeme zasazovat dál o čistírny vod a nebudeme odstraňovat hormony z vody a další věci.

Já vím, že tato témata jsou hodně technická, nejsou pro každého úplně atraktivní, ale já jako technický typ tyhle věci miluju. Jako někdo, kdo už dva nebo tři roky usíná s celkovým soupisem všech rámcových zákonů týkajících se Green Dealu a nařízení a směrnic a všeho týkajícího se Green Dealu na nočním stolku, tak jsem v tom jako ryba ve vodě.

Myslím si, že když tyto věci všechny dokážeme udělat nebo dokážu prosadit, tak je to práce, která třeba pro vás nemusí být tak atraktivní, protože ji technicky mnoho lidí úplně nerozumí nebo ji úplně nevnímá. Jsou to třeba i projekty, které je potřeba vnímat v horizontu dekád. Je potřeba vnímat tu zemi, že ji chceme mít skvělou pro naše děti a vnoučata, pro následující generace. Že si uvědomujeme ta nebezpečí, která tady nám hrozí.

A to není jen masová migrace. To jsou opravdu problémy s tím, že opravdu musíme být jako země zcela nezávislí, samostatní a nemůžeme měnit jednu závislost. Chceme zrušit závislost na fosilních palivech a vytvořit si závislost na raw materials z Číny, na těch všech lithiích a kobaltech a bateriích z jiných zemí. Nebudeme potřebovat ropu a plyn od Saudů, od Rusů a od Íránců, ale budeme potřebovat strategické zdroje od Číňanů. To prostě není ta cesta.

Ta cesta je vytvořit Českou republiku. A když jsme u toho, napište mi, jestli se vám líbí Česko nebo Česká republika, jestli se vám líbí Czech Republic nebo Čechia nebo jak tomu říkají. Já to úplně nesnáším, se přiznám. Já když vidím Česko, tak mně se to opravdu nelíbí. Nelíbí se mi Česko a já jsem to snad v životě neřekl. Možná až teď jsem to řekl poprvé vědomě.

Mně se líbí Česká republika a napište mi, prosím, jestli Česká republika nebo Česko a v angličtině je to ještě horší. Zní to jak čečna a lidi si to pletou.

Takže to je to, čím já se zabývám. Pan prezident zamezil tomu, abych byl ministrem, tak jsem ještě více rezortním, nadrezortním nebo mezirezortním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal.

A musím říci, že díky tomu, že máme tak skvělou vládu, která si uvědomuje situaci, do které mě pan prezident dostal, díky tomu, že mám tak skvělé politické partnery a parťáky a díky tomu, že ta vláda chce dělat to nejlepší pro lidi a nehraje si tady nikdo na papaláše, nikdo neřeší, kdo má jakou pozici, ale řeší, kdo má jakou erudici a jaké má schopnosti, tak my tuhle zemi dokážeme opravdu připravit pro její budoucnost a pro vás, pro nás všechny, aby to tady bylo prostě opravdu nejlepší místo pro život na světě.

Já si myslím, že přirozeně my díky své poloze, díky své historii, díky svým schopnostem jsme tím nejlepším místem, ale potřebujeme to zařídit tak, abychom se tak dále chovali a nedostali se do nějakého degenerativního stavu. Podobně jako některé země okolo nás nebo na západ od nás byly kolébkou civilizace nebo Řecko bylo kolébkou civilizace, Řím, vidíme Francii, Velkou Británii, které vládly světu. Podívejme se, kam to v některých sférách nebo v některých odvětvích dotáhli, kde se dostali. Jak špatně na tom v některých směrech tyto země jsou.

A to se nás netýká. Začalo se nás to týkat okrajově v některých věcech, v některých silněji, v některých méně a v těch, kterých to je silněji, což je třeba vlastní sebedestrukce, skáza průmyslu. A samozřejmě určitá rozmazlenost některých našich liberálních kolegů, spoluobčanů, kteří si myslí, že elektřina vzniká v zásuvce a peníze vznikají v tiskárně.

Ale kromě toho tady je pořád obrovské množství šikovných lidí racionálně a realisticky uvažujících, kteří věří, že budoucnost je v tom, že my budeme těmi technologickými lídry, kteří budou propagovat technologickou neutralitu v Evropě, kteří pomůžou zachránit průmysl. Protože jenom bohatá společnost může být i environmentálně zodpovědná. To znamená, že společnost, která je bohatá, od stovky let, od průmyslové revoluce platí, že bohatá společnost je průmyslová společnost. Proč se Indie a Čína ze zemědělských společností stávaly silně průmyslovými? A proč díky tomu tak expandovali? Všechny ty příklady známe. Každý, kdo zná konotace, dějiny a zná svět globálně, tak ví, jak to je.

Já se možná ještě ohradím k tomu, jak někteří říkají, že popírám pořád klimatickou změnu. To samozřejmě jsem v životě neudělal. Považuji za totální lháře a primitivy ty, kdo to hlásají.

Já bych možná poprosil, mám tady video, které je se mou nejúžasnější a nejkrásnější kolegyní Gabrielou Sedláčkovou. Myslím si, že nejlepší poslankyní, kterou máme v České sněmovně. A já už v tom roce 25 jsem byl samozřejmě nařknut tisíckrát, že jsem mimo jiné byl nařknut z toho, že jsem proruský a teď zase nějací lháři na nějakém voxpotu nebo na nějakém alternativním dezinformačním médiu šířili lži o tom, že jsem odmítl říct, že Rusko je agresor nebo něco takového, protože to jsou prolhaní a vyfetovaní primitivové.

Tak bych možná pustil tohle video, které opakuje to, co říkám veřejně, asi tak deset nebo patnáct let, ale od roku 22 právě na Voxu a později jsem to říkal i tady na XTV. Že klimatické změny se samozřejmě dějí, ale že nevěřím, že produkce CO2, kterou my bychom zlikvidovali v Evropě, by zachránila ten svět, protože my to spotřební zboží budeme potřebovat dál a buď ho nebudeme produkovat a bude se produkovat dál a vozit k nám, nebo tak si jenom pusťme.

Když jsem ještě počítal s tím, že ministrem životního prostředí bude Petr Macinka, nebo že on povede ten rezort, a kdy nás prostě začali samozřejmě šikanovat, že jsme dezinformátoři. Tak jenom jestli s tím názorem souhlasíte nebo ne, tak si to pusťme, prosím.

Jenom bohatá společnost může být sociální a ekologická. Bohatou společnost nezajistíš tím, že zrušíš výrobu v té dané zemi a převedeš ji do Číny. Bavím se tady o tom pořád – pro motoristy i pro Petra Macinku – a říkáme to neustále. Já to říkám dlouhé roky: příroda a ochrana přírody je v podstatě až jako charakterová záležitost. Je to to nejdůležitější pro nás. Ochrana přírody a klimatismus je něco jiného.

Ani Petr Macinka, ani já nepopíráme samozřejmě klimatickou změnu a nepopíráme, že na ní má vliv člověk. Popíráme, že největší škůdce je evropský člověk, který by měl tu výrobu zastavit, přestat vydechovat a tu výrobu přesunout do Asie a pak si ty produkty kupovat a nechat je sem vozit.

Pokud tohle někdo nechápe, tak by mě zajímalo, jaký je to vědec.

Tak děkuji.

No, tohle jsem říkal vždycky a všude a nikdy jsem neřekl, že se klimatická změna neděje. Jenom říkám, že škůdce není ten evropský člověk a myslím si, že všichni ti idioti, co šíří ty dezinformace o nás, by si měli zajet podívat do Číny a vůbec do Asie, jak to tam vypadá, jak ta produkce tam vypadá, jak se tam chová.

Já se vrátím ještě k jednomu, co se tady děje, protože ukázal jsem vám přehrady, strategické stavby. Řekl jsem, jak je to s auty, a ptali jsme se vás, jestli se vám líbí Čechia nebo Česko nebo Česká republika nebo Czech Republic. Ale možná bych ještě řešil jednu věc.

Fouká mi to přímo do té hlavy. Nevím, jestli je horší. No, to zase za chvilku zapnu, protože teplo je tady dost.

Dostavba duvanů, Heřminovu, přehrady. Já vím, že to není možná tak sexy jako třeba diplomacie, zahraniční politika. Mezinárodní vztahy jsou mým oborem a moc přeju Petrovi Macinkovi, že je nejlepším ministrem zahraničí, kterého jsme měli. Vlastně je to pozice, která byla moje vysněná pozice, a Petr vlastně se se mnou přel, že to není dobrý resort a že to, co budeme dělat s ministerstvem zahraničí. A nakonec je z něj úplně úžasný ministr zahraničí.

Nicméně já jsem se osudem vrátil tam, kde jsem začal, a to je u Green Dealu. Myslím si, že tam patřím. Nicméně řeší se má docházka. Když se zeptáte umělé inteligence, zjistíte, že docházku mám kolem 63 nebo 70 %.