CNN Prima NEWS (9.6. 2026)

Poslanec SPD a předseda strany Jindřich Rajchl již se mnou sedí ve studiu.

Hezký den i vám.

Děkuji moc za pozvání a přeji všem divákům CNN Prima News. Hezké poledne.

Pojďme začít tím jednáním o účasti prezidenta na summitu NATO. Proč vlastně vláda podle vás rozhodla odložit to rozhodnutí, zda bude součástí delegace nebo ne?

No, já myslím, že zaprvé už se kolem tohoto tématu namluvilo spousta věcí a já bych byl nejradší, kdyby už bylo rozhodnuto dávno. Z mého pohledu skutečně Petr Pavel by na ten summit jezdit neměl. A to proto, že on se skutečně pasoval do role lídra opozice, který kritizuje vládu kdekoliv jenom může.

Na druhou stranu vláda rozhodla, že pojede na summit OSN, který je v září, o několik měsíců později. A proč tam může a tady ne?

Ano. No, já myslím, že z hlediska právě toho summitu NATO se jedná o trochu jinou událost. Protože tady se bavíme o té obranné politice. Petr Pavel například, jak už jsem říkal, v Estonsku kritizoval Andreje Babiše za to, že Česká republika nedává peníze do muniční iniciativy. Přičemž ovšem Andrej Babiš kandidoval s tím, stejně jako my za SPD, že zrušíme muniční iniciativu. To znamená, cokoliv je teď navíc, je proti těm slibům, na které voliči nám dali mandát.

Nemluví o tom, že teď na střední škole v Kunovicích dokonce Petr Pavel říkal studentům, že hybridní válka s Ruskem bude pokračovat i po skončení konfliktu na Ukrajině. To je prostě věc, která jako nezapadá do politiky vlády. Petr Pavel nevynechá jednu jedinou příležitost k tomu, aby vládu kritizoval.

A já jenom si dovolím opravit trochu ten titulek, který tam byl, že jsem ho označil za odpudivého tvora. Pardon, to je citace, která proběhla médii. Takže klidně to uveďte na pravou míru. Ale „podivná lidská bytost" – a v podstatě já jsem mu vrátil to, co on říkal o prezidentu Donaldu Trumpovi. To znamená, že jsem chtěl ukázat na to právě použitím toho stejného argumentu, stejné terminologie, jak je to vlastně velmi tvrdý výrok, který diskvalifikuje Petra Pavla z toho, aby vůbec se Spojenými státy jednal.

Víte, když já řeknu o něm tohle, tak určitě se nebudu vecpávat na událost, kde on bude tím hlavním mluvčím.

Čili za vás to nebylo osobní. Bylo to prostě jenom, že jste na něco poukázal.

Já jsem chtěl na to poukázat, aby všichni viděli, že v momentě, kdy použijete tenhle termín, tak už nemůžete na druhou stranu se snažit na ten summit dostat a vlastně jednat tam s Donaldem Trumpem nebo s americkou delegací. Americká delegace má tenhle výrok velmi pečlivě zapsaný, to mi věřte. Tak že poškodil tím velmi silné výroky. Já myslím, že pokud chceme jednat se Spojenými státy americkými, které jsou jednoznačně nejsilnějším členem NATO, tak Petr Pavel tam nemá co dělat, protože má velký černý puntík.

Taky jste ale Petra Pavla označil za lháře.

Ano. Na tom si trváte.

Jednoznačně. Tak já myslím, že tady mám dokonce i článek. Když Petr Pavel říkal, že Rute přijede kritizovat Andreje Babiše, tak zde se náměstek NATO ohradil vůči Pavlovi. Rute nepřijel Českou republiku pokárat. Takže k tomu vyšlo dalších několik článků.

Zase podle dostupných citací Petr Pavel neřekl, že Rute přijel Českou republiku pokárat nebo že by jeho návštěva byla varováním. To byla vaše argumenty. Zkrátka tam byly vždycky nějaká slovíčka na jedné i na druhé straně.

Podívejte, když Petr Pavel řekl, že přijede Mark Rute, tak říkal, že je to signál toho, že jde v podstatě za Andrejem Babišem, za těmi zeměmi, které nedosahují těch dva procenta. A to fakticky z toho jednoznačně vyplývalo. Jestli použijeme tohle nebo ono slovíčko, na to já už bych nehrál. Prostě reálně slovíčka. Víte, víte dobře, že slovíčka jsou důležitá.

Jednoznačně, ale ten smysl toho sdělení byl naprosto jasný. Petr Pavel v podstatě kritizoval vládu Andreje Babiše a říkal: „Podívejte se, Rute přijel Babiše kárat." A pak přijel Boris Ruge a ten říkal: „Za prvé, rozhodně jsem nepřijel kárat. Česká republika zdaleka není jediná, kdo neplní dva procenta HDP na obranu. A za třetí, co se týče účasti Petra Pavla, my o tom víme, ale neřešíme to. Je to čistě vaše věc."

Takže to, co jsme tady slýchávali ty celé měsíce, že v NATO se strašně moc řeší a všichni řeší, jestli Petr Pavel pojede nebo nepojede, neřeší. Je jim to úplně jedno. Je to čistě naše rozhodnutí.

Dobře, zase je to vyjádření jednoho člověka.

Na druhou stranu náměstek. Dobře. Na druhou stranu šéf nebo předseda senátu Miloš Vystrčil řekl, že je logické, aby v případě jednání o rozpočtu a podobných záležitostech jednal premiér, ale třeba půdu pro jednání na neformální večeři připravil prezident. S tím nesouhlasíte? Protože pokud tam bude ta neformální část, proč by tam nemohl být prezident?

Naprosto s tím nesouhlasím. Protože ta neformální část – já jsem se mnohých takovýchto jednání zúčastnil – je mnohem důležitější než ta formální část. Tam se dělají ty domluvy.

Ale on může opravdu připravit, třeba pokud by se domluvili s Andrejem Babišem, může připravit půdu. Petr Pavel tam má navíc spoustu kontaktů, protože všichni víme, že tam dlouhou dobu působil.

Kdyby to tak bylo, tak by na to neposlalo ten vzkaz, že jim je to v podstatě vůbec úplně jedno. To znamená, že nám to jasně říká, že tuhle věc neřeší a že vlastně Petr Pavel tam není nějaká vítaná VIP osoba, na kterou se všichni těší. To by to takhle ten Ruge neřekl. Diplomatická mluva je jasná.

Ale znovu říkám, přece klíčové bude jednání se Spojenými státy. Jak chcete, aby vám připravil půdu někdo, kdo o prezidentu Trumpovi prohlásil, že je podivná lidská bytost? Jak chcete, aby vám připravil půdu někdo, kdo neustále využívá i své zahraniční návštěvy k tomu, aby kritizoval obrannou politiku vlády Andreje Babiše?

Největší problém je, že Petr Pavel je lídr opozice. On nehraje s tou vládou na stejné straně hřiště. On hraje proti ní. Tím pádem nemá na tom samitu co dělat, protože my tam potřebujeme mluvit jednou řečí. Musíme být čitelní a musíme být zcela jednoznačně a nekompromisně jednotní v tom, co budeme říkat.

Znovu se vracím k tomu summitu OSN v září. Tam to neplatí. Tam není třeba, aby byla Česká republika jednotná v názorech.

Víte, to je naprosto formalistické podujatí, jak říkají bratři Slováci. To tam opravdu je jenom nějaký pár proslovů, kde na tom OSN nic zásadního nevyřešíte. Ten summit NATO – to je skutečně pole, kde se hrají ty nejvyšší karty. To je velmi důležitá událost.

A tam si myslím, že prezident, který nerespektuje zahraniční politiku vlády a obrannou politiku vlády, což je mimochodem jeho ústavní povinnost...

On jedná v rozporu s ústavou, protože on může dávat připomínky, když se ta politika formuje, ale pak už nesmí jednat v rozporu s tou obrannou a zahraniční politikou vlády, protože podle ústavy tu politiku určuje právě vláda.

A on se nesmířil s tou rolí toho prezidenta, který pomáhá vládě k realizaci té politiky.

On se skutečně jaksi sám pasoval do role lídra opozice, který tu vládu kritizuje, včetně té obranné politiky.

Mimo to — vy jste zmínil tedy ústavní právo, tak u toho zůstaňme, protože Petr Pavel naznačil, že pokud nepojede, nebude tedy dosazen do té delegace, tak by mohl podat kompetenční žalobu Ústavního soudu.

Možná i to je ten důvod, proč vláda vlastně odložila to rozhodnutí na 22. června, aby kdyby případně podal tu kompetenční žalobu, aby to Ústavní soud nestihl vyřešit.

>> Já to nevylučuji, nevidím do hlavy Andreje Babiše.

Na druhou stranu za mě, kdyby Petr Pavel podal tu žalobu, tak podle mého názoru by to byla jeho obrovská prohra — prostě obracet se s takovou prekrocinou na Ústavní soud.

Já to absolutně nechápu.

Víte, mě úplně uniká smysl té debaty, jakina to záleží zase na úhlu pohledu, protože ta kompetenční žalba by mohla mnohé naznačit zase do dalších sporů, protože pokud se rozhodne o kompetencích ve prospěch prezidenta, tak samozřejmě mu to může — upřímně nemyslím, protože by se jednalo o tuhle konkrétní událost a zase kdyby se potom jednalo právě třeba o OSN nebo o cokoliv dalšího, tak to není jaksi judikát, který v tu chvíli platí.

Ten nález by se vztahoval pouze na tuhle konkrétní věc.

Ale pojďme si říct přeci to hlavní.

Proč tam tak Petr Pavel s tou dětinskou umotaností za každou cenu chce jet?

Co tam vyjedná ve prospěch našich občanů, ve prospěch naší země, co tam nedokáže vyjednat Andrej Babiš?

Možná — možná je to věc principu, protože prezident dosud vždy byl účasten delegace na summitech, na to až na jeden případ, kdy to bylo ze zdravotního.

Rozumím.

To je nějaký důvod, ale proč tam za každou cenu tak moc chce jet?

Je to ve prospěch naší země nebo tam chce jet kvůli sobě a svým sponzorům?

Protože to, co se tam samozřejmě řeší, jsou různé jaksi zbrojárské kontrakty a další věci.

Já prostě tam nevidím jeden jediný důvod z hlediska občanů naší země, z hlediska České republiky, v čem by tam byl Petr Pavel přidanou hodnotou.

Nula.

Nula.

Naopak by byla mínusová hodnota.

Ono když stavíte to — váš názor — já do toho jenom dávám to druhé stanovisko klidně.

Ano — jednu věc tu máte, když chcete stavět hrad z písku a máte čtyři lidi a jeden vám do toho hradu ze písku neustále kope a rozbijí vám ho, tak toho člověka musíte vyloučit.

Jinak ten hrad nikdy nepostavíte.

To je základ.

>> Já znovu dodávám, že tím zásadním důvodem může být ta zvyklost, že prezident dosud vždy jezdí.

>> Ale to není o zvyklosti.

Zvyklost je nějaká jaksi — jak říkám — úzus, ústavní tradice a tak dále a tak dále, ale to také platí v momentě, kdy ten prezident respektuje ústavu a respektuje vládu.

Tady vidíme, že ne, protože jestli je něco opravdu diplomatický přešlap, tak je kritika vlády mimo naše území.

Když prostě pojede Petr Pavel do Estonska, tak tam má držet jednotnou politiku.

Tady ať vládu kritizuje, to je jeho právo, ale v Estonsku má držet českou vlajku a ne kritizovat Andreje Babiše.

>> Já se vás zeptám teď znovu jako právníka.

Pokud by Petr Pavel podal tu kompetenční žalobu a uspěl u Ústavního soudu, co by to vlastně v praxi znamenalo?

Mohl by Ústavní soud nařídit vládě, aby vzala Petra Pavla?

Ne, já myslím, že vláda by to respektovala, protože podle mého názoru prostě je potřeba respektovat rozhodnutí Ústavního soudu.

Nicméně já se skutečně domnívám, že Ústavní soud by se tím vůbec nezabýval, protože prostě to není věc, která je dána ústavou.

Ústavní soud tady není tvůrcem ústavy.

On je tím, kdo vykládá tu ústavu.

A v ústavě nikde, ani v žádném ústavním zákoně nemáte napsáno, jestli prezident má někam jet nebo nemá někam jet.

To podle mého názoru vůbec není spor, který patří před Ústavní soud.

A já znovu říkám, prostě Petr Pavel až s dětinskou umotaností se snaží vytrucovat si tam tu účast.

A já znovu opakuji, podle mého názoru by tam byl mínusovou hodnotou, negativní, ne přidanou.

Ano, jak jsem říkal, vy jste právník a nicméně ve spoustě článků vyšlo, že tam je článek, který má prezidentovi v podstatě zaručovat účast na mezinárodní — reprezentuje zemi a má mu to vlastně tuto možnost dávat.

>> To, že reprezentuje zemi navenek, to může reprezentovat i tady v České republice.

To rozhodně neznamená, že ústava dává prezidentovi nějaké právo expresis verbis se účastnit jakéhokoliv события, jakéhokoliv summitu nebo čehokoliv dalšího.

Rozumím, ale ptám se jako právníka.

Nedá se to vyložit i tím druhým způsobem?

>> Podle mého názoru ne.

>> Podle mého názoru ne, protože prostě reprezentace země navenek se probíhá jak na území České republiky, tak i v zahraničí, ale z toho nevyplývá žádný konkrétní požadavek nebo konkrétní oprávnění, nárok prezidenta na to, aby se účastnil jakékoliv takovéto události.

To si skutečně myslím, že by byl velmi extenzivní výklad té ústavy.

>> Říká poslanec za SPD a předseda strany Jindřích Rajchl, který zůstává mým dnešním hostem.

Pojďme teď ke vztahům v rámci koalice, vládní koalice.

Ještě vlastně se odrazím od té věci, kterou jsme tady probírali, protože jsme si ji probírali.

Ministr zahraničí Petr Macinka v minulosti tvrdil, že Petra Pavla nepustí v podstatě nikam, když to trochu přeženu.

Teď už je tedy jasné, že by měl vést delegaci na summit OSN.

Co si z toho vlastně vzít?

Dělá si premiér Andrej Babiš trošku pořádek ve vlastních řadách?

Tak samozřejmě premiér má vždycky poslední slovo.

To je něco, co myslím musí respektovat naprosto každý.

Ale tak jak já jsem četl tu zprávu ze včerejška, kromě toho, že prezident přišel pěšky, což mě jenom ukazuje na to, jak neuvěřitelně pitká je ta debata a jak řešíme ty opravdu nepodstatné věci, tak podle mého názoru i Petr Macinka jaksi ustoupil z té své pozice, že to nebylo jenom jaksi silové rozhodnutí Andreje Babiše, ale podle mého názoru Petr Macinka chce dělat dobrou zahraniční politiku a sám cítí, že ten spor s prezidentem prostě v současné době nic nepřináší a že jaksi ta vzdorovitost a trucovitost, aby nejel na OSN, by nepomohla nějak v České republice.

A já myslím, že každý ministr, každý politik by měl na prvním místě se dívat na ty věci optikou občana České republiky, co mu to přinese, jestli je to pozitivní nebo negativní to, co dělá, a ne jenom vlastně řešit svoje ego.

>> Hm.

Takže my jako voliči si z toho máme vzít, co — že Petr Macinka se podvolil, že vyšel vstříc, nebo naopak se zachoval konstruktivně?

Já myslím, >> nevnímáte v tom tedy ten větší nátlak ze strany premiéra, aby trochu ustoupil?

Opravdu, alespoň tak jak já mám ty zprávy, samozřejmě neseděl jsem na té vládě, ale tak jak já mám ty zprávy, tak i Petr Macinka s tím souhlasil.

Ostatně to jednání bylo velmi krátké, nějakých 15 minut.

To znamená, je evidentní, že tam zavládl konsenzus, že tam nebyla žádná velká debata, že se v podstatě museli všichni okamžitě shodnout, že tomu tak bude.

Takže za mě se Petr Macinka zachoval velmi konstruktivně a já myslím, že skutečně je nezbytné, aby ta vláda pracovala pro naše občany, protože oni velmi často vůbec nerozumí těmhletým hádkám.

Oni potřebují, aby tady byl levnější život, aby měli více peněz, aby prostě měli lepší bezpečnost.

A jestli někdo pojede na summit OSN, to je v podstatě moc ani nezajímá.

Taky jsem četl názory některých politologů nebo expertů, že vlastně tenhleten dlouhotrvající spor v podstatě o malicharnost, jak vy říkáte, tak může vlastně nastavit zrcadlo, jak by to mohlo vypadat celé ty čtyři roky.

Máme se bát toho, že vláda bude v neustálém boji s Hradem, pokud tedy prezident Petr Pavel obhájí mandát?

Tak zaprvé, ono by to nebylo nic neobvyklého.

My vždycky máme takovou tu tendenci to trošku nafokovat, ale v Polsku je ta situace v podstatě úplně stejná.

Prezident Navrodski je na úplně jiné politické linii než premiér Donald Tusk.

Takže tam je to naprosto běžné a neshodnou se na mnoha věcech, ale na těch základních věcech, které se týkají suverenity a bohatství, bezpečí Polska, se shodnou.

To je problém tady u nás v České republice, kdy Petr Pavel se ani není schopen shodnout na tom, že si máme ponechat českou korunu, že nemáme se vzdávat práva veta, že rozhodně nemáme usilovat o to, aby tady vznikly nějaké Spojené státy evropské.

To jsou prostě věci, na kterých by se 90 % občanů České republiky rozhodně nepodepsalo.

Takže z mého pohledu to, co dělá Petr Pavel, je skutečně proti zájmům České republiky.

Já myslím, že neznám prezidenta jakékoliv země, který by usiloval o to, aby ta země fakticky zanikla, protože pokud by vznikly Spojené státy evropské, tak svrchovanost České republiky tím dnem končí.

A to je pro mě úplně diplomacie nejhoršího možného kalibru.

Nechme už teď vztahy Hradu a koalice.

Pojďme se věnovat opravdu těm vnitřním vztahům koaličním.

Už tam bylo také několik roztržek, neschod.

Když zůstanu u SPD, tak to bylo kolem náčelníka generálního štábu, protože váš ministr, ministr za SPD pan Žůna, chtěl jiného kandidáta, než mu nakonec vybral Andrej Babiš.

A v podstatě ten jeho kandidát nebyl ani na том čtyřčlenném seznamu.

Ano. Tam byl vlastně čtyřčlenný seznam, ale náčelníka generálního štábu nevybírá ministr obrany, vybírá ho vláda.

Miroslav Hlaváč je třívězdičkovým generálem.

Je tím dalším v pořadí za Karlem Řehkou.

A já to rozhodnutí vlády musím říct, že chápu z mého pohledu, protože v té armádě podle mého názoru musí platit nějaká jasná hierarchie a kariérní postup.

Nikdo nemá rád, když ho přeskakuje jeho podřízený.

Takže z mého pohledu to, aby ta armáda znovu získala na síle, aby tady skončila ta koha — když použiju výraz Petra Macinky — mezi náčelníkem generálního štábu a ministrem obrany, což uplynulé čtyři roky bylo, Jana Černochová s Karlem Řehkou, to byla čistá nenávist.

Ty se nebyli schopni shodnout.

Zvláště, že paní Černochová právě toho nastávajícího náčelníka generálního štábu velmi chválila.

Já si myslím, že ale kdo zná Miroslava Hlaváče, tak ho musí chválit.

To je člověk, který prostě té armádě dal celý svůj život.

Určitě mu záleží na prestiži té armády a já na posledním výboru pro obranu jsem apeloval, ptal jsem se na to ministra obrany i náčelníka generálního štábu nového, dezignovaného, jestli jsou schopni spolu komunikovat a spolupracovat lépe než Karel Řehka s Janou Černochovou.

Oba dva bez váhání řekli: "My jsme prostě lidé, kteří milují armádu a my uděláme všechno pro to, aby ta prestiž naší armády rostla."

Což za mě je jeden z důležitých faktorů.

My se neustále bavíme o tom, jestli dáme 2 % nebo nedáme 2 %, ale já bych velmi rád se zaměřil na ty lidi — jak na vojáky, tak na civilní pracovníky armády — kteří podle mého názoru v tuto chvíli jednak nemají ty podmínky pro to, aby setrvávali v té armádě.

Velmi často nám odcházejí.

A za druhé jsou to lidé, kteří nemají tu potřebnou prestiž.

V Polsku, když řeknete, že jste voják, tak to něco znamená.

Tady u nás se k tomu díváme trošku s despektem a myslím, že i ta předchozí vláda na tom měla poměrně značnou zásluhu.

Takže já bych chtěl, aby se zvýšila prestiž naší armády, vojáků, lidí, kteří prostě brání naši vlast a jsou připraveni pomáhat například při živelných pohromách.

Ano, jak jste řekl, tak u nás náčelníka generálního štábu nevybírá ministr obrany.

Nicméně je to jeho nejbližší vlastně spolupracovník, s kterým opravdu musí pracovat na každodenní bázi.

Tak vy se v tomhletém sporu stavíte spíše na stranu premiéra, než na stranu vlastního ministra?

Já nemyslím, že to je spor.

Já myslím, že to je výběr.

Víte, to není tak, že tam je jeden jediný vhodný kandidát a všichni ostatní jsou špatní.

Jaromír Žůna s tím nesouhlasil, původně skutečně nesouhlasil s panem Hlaváčem.

Jaromír Žůna měl nějaký předvýběr, který prostě předložil na vládu a ta vláda rozhodla jinak.

Ale to neznamená, že by Jaromír Žůna měl jakýkoliv problém s Miroslavem Hlaváčem.

Takhle to prostě nestojí.

A já nemyslím, že by se jednalo o jakýkoliv spor.

Objevovaly se zprávy, že to byl člověk, kterého se pan Žůna chtěl spíše zbavit.

Já si to také nemyslím.

Já jsem jednal jak s Jaromírem Žůnou z pozice místopředsedy pro obranu, tak jsem se bavil i s Miroslavem Hlaváčem.

A já to opravdu takhle nečtu.

Myslím si, že prostě Miroslav Hlaváč je tou správnou personou a že ta spolupráce bude výrazně lepší, než byla spolupráce mezi Karlem Řehkou a Janou Černochovou.

To musí být každá spolupráce, protože oni se spolu vůbec nebavili.

Takže z mého pohledu je to jako když vybíráte nominaci na hokej nebo na mistrovství světa ve fotbale, tak tam máte několik kandidátů a musíte se rozhodnout a jenom čas ukáže, jestli jste se rozhodli správně nebo ne.

Já věřím, že se vláda rozhodla správně.

Na druhou stranu, kdyby ty vztahy byly tak růžové, jak říká třeba Andrej Babiš, tak proč nevyšel vstříc svému ministrovi, když chtěl třeba jiného spolupracovníka?

A proč třeba Tomio Okamura reagoval okamžitě tím, že kritizoval ministerstvo zdravotnictví, když se rozhodlo přijmout amerického pacienta s podezřením na Ebolu?

Tam se taky spekulovalo o tom, že to je v podstatě odveta za tento krok.

To si nemyslím.

To si opravdu nemyslím.

Ostatně my samozřejmě máme trošku jiný pohled na zdravotní politiku v České republice, než má hnutí.

Ano, to prostě my nejsme stejné subjekty, my nejsme stejné strany. To bychom neměli vlastní strany.

Nám se samozřejmě nelíbí národní očkovací strategie, nám se nelíbí pandemická úmluva, nám se nelíbí přijímat pacienta s ebolou v momentě, kdy Američané řeknou: "My ho vlastně nechceme, tak my ho pošleme k vám." Nám to přijde jako ponížení české suverenity.

My bychom prostě podle mého názoru neměli být v roli poddaných, kteří splní všechno, na co si Amerika prstem ukáže.

Takže na toto máme jiné názory, ale to neznamená, že nemůžeme spolu konstruktivně jednat a bavit se o dalších věcech.

Prostě tak to v životě je.

A teď otázka, co to je konstruktivně jednat, protože vlastně ve všech těch krocích jste v podstatě museli ustoupit.

Tak jak jste spokojeni s tím plněním vlastně předvolebních slibů voličů?

Podívejte, zaprvé ty karty rozdávají samozřejmě voliči.

To znamená hnutí SPD, kde jsem členem toho klubu, má 15 poslanců a tomu odpovídá nějaká jeho síla.

My kdybychom prosadili všechno, tak zase tady bude sedět někdo za motoristy nebo za ANO a budete mu říkat: "A proč ustupujete SPD?" To znamená, je to tak.

Ale bylo tam referendum, koncesionářské poplatky.

Zatím to ani s jedním z toho nevypadá, že by se vám dobře podařilo. Ale třeba usnesení k sudetoněmeckému Landsmannschaftu.

Já jsem psal společně s kolegy SPD ten první text, ten první návrh.

My jsme to prosadili. Teď parlamentní vyšetřovací komise pro kauzu Dozyr, kde vlastně hnutí ANO si mohlo prosadit svého předsedu. Přesto dali důvěru mě, abych byl tím předsedou.

Mohl bych jmenovat například snížení cen potravin. Náš ministr zemědělství Martin Šebestián. Když se podíváte na meziroční ceny mléka o 30 procent dolů a tak bych mohl pokračovat. Poplatky, které jsme slíbili, že převezme stát, řešíme. Českou televizi. Já pevně doufám, že dojde i na ten zákon ohledně politických neziskovek.

My budeme samozřejmě se snažit prosadit maximum z našeho programu, ale logicky ANO je ten nejsilnější partner, takže v rámci toho konglomerátu nejvíc programových bodů prosadí ANO. Voliči rozdali.

Já teď trochu odbočím, protože nedávno jste prohlásil, že po odchodu Andreje Babiše vy jste chtěl být premiérem.

Jak toho chcete dosáhnout?

Usilovnou prací a přesvědčováním našich občanů, že každodenně pracuju na 100, na 200 procent v jejich prospěch a především, že plním svoje sliby, že mně záleží na tom, aby spravedlnost a právo v České republice stále ještě platily a nebyly to mrtvé pojmy.

A přesvědčením také, nebo přesvědčováním, že máme skvělý ekonomický plán, který prostě umožní, aby Česká republika byla znovuvzkvétající zemí.

V současné době nám ten peloton ujíždí a teď nemluvím o Číně a Americe, mluvím o Polsku.

Polsko nám ujíždí dál a my se tady chlácholíme tím, že vlastně pořád jsme na tom dobře, ne?

Přece v momentě, kdy máme tady přímého souseda, který roste daleko rychleji než my, tak my s tím musíme něco dělat.

Zeptám se na nějaký realistický odhad nebo postup.

Bylo by to pro, protože tam ty odhady opravdu nejsou příliš vysoké, nebo ty preference, nebo byste třeba byl chtěl kandidovat za SPD a nahradil případně někoho?

To je v tuhle chvíli opravdu předčasné.

My jsme půl roku po volbách.

To znamená, co se ještě odehraje na té politické scéně do dalších voleb, to bude tisíc věcí.

Kdybychom se vrátili o čtyři roky zpátky, tak nikdo nevěděl, že bude nějaké hnutí, stačilo, že bude nějaká strana motoristé sobě a tak dále.

Takže to je opravdu v tuhle chvíli předčasné spekulovat.

Mojí teď v tuhle chvíli prioritou je dokázat lidem, občanům téhle země, kteří mi dali opravdu vysoké procento preferenčních hlasů, že je nezklamu a že držím svoje slovo.

Protože podle mého názoru, jestli lidem v České republice něco chybí, tak je to to, že politici drží svoje slovo, že drží svoje předvolební sliby.

A já udělám všechno pro to, aby to lidé viděli, že prostě já neuhnu a neustoupím ani o centimetr.

Tak předseda strany pro a poslanec SPD Jindřich Reichl, který byl mým dnešním hostem.

Děkuji za pozvání.