Brusel rozhodne, kdo bude smět mít účet v bance

Zdravím, tady Markéta Rá Šichtařová.

Pod jedním z posledních mých videí se objevil následující komentář.

Bylo tam napsáno: "Mimochodem, v bankách jsou tabulky excelové zatím pro firmy na to, jak moc jste dobrý občan. Máte elektromobil, tepelné čerpadlo, nízkoenergetickou halu, soláry na střeše a podobně. Podle tabulek pak vyleze číslo, jestli banka za tím firmám půjčí peníze nebo nic. Obyčejné smrtelníky to jistě čeká taky a nejen u půjček."

Konec citace komentáře.

A já říkám, tento komentář má naprostou pravdu. Green Deal totiž zavádí něco, čemu se říká taxonomie Evropské unie. Česky bychom řekli klasifikace. Jedná se o klasifikaci ekonomických aktivit, která má za cíl ekonomické aktivity zmapovat, roztřídit na takzvané udržitelné, neudržitelné, neutrální a následně mobilizovat soukromý kapitál k přechodu ke kompletně bezemisní ekonomice.

Jinak řečeno, tahleta taxonomie bude vlastně v prvním roce sledovat a už sleduje chování firem a domácností a později v jednu chvíli začne penalizovat běžné občany za tvorbu emisí. Za tímto účelem byla schválena směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků, která se označuje jako CSRD. A tahleta směrnice vyžaduje, aby jednotlivé firmy reportovaly, jak jejich aktivity odpovídají té taxonomii, neboli té klasifikaci ekonomických aktivit.

Aby toho nebylo málo, tak Evropská unie jde ještě dál a zavádí směrnici označovanou jako CSDDD. Zatímco taxonomie Evropské unie klasifikuje takzvané zelené aktivity, tak ta směrnice CSDDD přikazuje firmám proaktivně řídit všechno, co je nějak spojeno s ESG.

ESG. Pokud jste ještě tu zkratku neslyšeli, tak je to takový myšlenkový směr, kterým v současné době žije Evropa. Označuje to Environmental Social Governance a je to vlastně ta myšlenková líheň, která zrodila Green Deal.

Do těchto aktivit nebo do toho, co ta směrnice vyžaduje, patří třeba mapování dodavatelského řetězce firem. Patří sem hra na předcházení údajného porušování lidských práv, environmentálních škod. Patří sem třeba zveřejňování informací o aktivitách v oblasti ESG. Takové to, jestli sázíte stromy nebo ne, jestli vaši zaměstnanci jezdí do práce na kole nebo ne, jestli vaše firma skutečně má soláry na střeše, jestli má dostatečný mix národnostních a jiných menšin mezi svými zaměstnanci a tak dál a dál. Zkrátka všechno to musí odpovídat těm klimatickým a dalším cílům.

Aby se veřejnost nezděsila, tak všechno to má být dobrovolné v uvozovkách. Ovšem ono to bude povinně dobrovolné. Firma totiž, která nebude plnit tuhletu taxonomii, tak bude mít a už má zhoršené podmínky třeba úvěrování, a nebo ten úvěr nedostane u banky vůbec. Taky to klidně třeba může znamenat pro tu firmu, že nedosáhne na dotace, bez kterých se dneska třeba evropské zemědělství vůbec nedá provozovat.

Jistě víte, že já jsem obrovský nepřítel dotací, ale zase objektivně musím říci, že celý ten systém evropský je nastavený tak, že pokud prostě podnikáte zemědělství, tak to bez dotací nejde, protože ostatní, kdo ty dotace mají, vás jednoduše převálcují. Dotace prostě sice jsou zlo, měly by být zrušeny, ale ve chvíli, kdy je jimi deformováno celé prostředí v celé Evropské unii, tak už bez nich nelze přežít.

Evropská unie sice při zavádění balíčku Fitfor 55 výslovně mluvila o zajištění rovných podmínek, ale ve skutečnosti skrze ty dotace dělá pravý opak.

Ale zpátky k taxonomii. Taxonomie Evropské unie se sice zaměřuje v uvozovkách pouze na ekonomické aktivity firem, ale velmi podobné principy jako u taxonomie dneska už interně provádějí taky banky. Možná, pokud máte účet u některé z nejmenovaných bank, tak jste si třeba všimli, že ty banky mapují údajnou vaši uhlíkovou stopu na základě vašich bankovních transakcí.

Tohleto mapování není samoúčelné. V podstatě ta banka si to nevymyslela sama. Ona si to vlastně vymyslela pod tlakem té evropské regulace. Dobudoucna to totiž bude sloužit k vynucování Green Dealu na běžných lidech a na běžných domácnostech.

Ale abychom tedy skutečně měli všechny páky na to, jak vynutit tohleto zelené chování, tak nejprve bude nutné časem zrušit hotovost, zavést digitální měnu centrální banky, zavést případně nějaké sociální kredity, které se už dneska používají v Číně. Tam to funguje tak, že kdo nemá dobré sociální skóre, tak je nejrůznějšími způsoby penalizován. Jako například nedostanete výhodné podmínky pro hypotéku nebo třeba nedostanete hypotéku vůbec.

To zdražování nemovitostí, na kterém se stát zásadní měrou dneska podílí vlastně na základě balíčku Fit 55 a na základě této taxonomie, ještě zrychlí. V prostředí, kde banky jsou provázány se státem, mají vlastně něco, co by ekonomové nazvali kartel, protože mezi sebe nepustí žádné malinké konkurenty a současně jsou se státem velmi propojené, tak vlastně v tomhletom prostředí to bez hypoték s mimořádně nízkými úrokovými sazbami prostě nejde dostat se k bydlení.

A o tom, jestli tu hypotéku dostanete nebo ne a za jakých podmínek, tak o tom bude vlastně rozhodovat vaše hodnocení, třeba vaší uhlíkové stopy. Tedy nikoliv to, jak jste schopni splácet váš úvěr, ale to, nakolik jste uvědomilý občan.

Připomíná to, mělo by vám to připomenout třeba vznik hypotéční bubliny v Americe před rokem 2008, kdy tam taky na základě politické korektnosti se začaly rozdávat hypotéky národnostním menšinám. Vedlo to k tomu, že nakonec to bouchlo ten trh, úplně se zhroutil hypotéční trh a potom zhroucení toho hypotéčního trhu ty menšiny měly ještě horší přístup k bydlení, než předtím, než se jim začalo takzvaně pomáhat, ale to jen tak jaksi bokem.

K téhleté šikaně toho výrobního sektoru, včetně zemědělců, včetně potravinářů se tedy přidávají ještě banky. Ty banky, jak už jsem řekla, to nedělají ze svého rozhodnutí, ale banky k tomu nutí něco, co se nazývá nařízení o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb. Opět ta směrnice má kód nebo zkratku SFDR a prostě vyžaduje to, aby všechny finanční instituce informovaly, jak jejich činnost, jejich zacházení s klienty, jejich obhospodařování klientů, jak to přispívá k šesti takzvaným environmentálním cílům.

Takže banky mají za úkol přispívat údajně ke zmírňování změny klimatu, přizpůsobování změnám klimatu, ochrana biodiverzity, takzvané udržitelné využívání a ochrana mořských a vodních zdrojů, což zejména v České republice ta ochrana těch mořských zdrojů je velmi důležitá, a prevence a omezování znečišťování a přechod na oběhové hospodářství. To je takový výčet, který prostě banky musí plnit, když jednaí s vámi jako se svými klienty.

K naplňování těch požadavků taxonomie bude muset každý splnit následující tři podmínky. Za prvé bude muset přispívat alespoň k jednomu z těch vyjmenovaných šesti cílů. Za druhé, významně nebude smět poškozovat ty ostatní cíle a za třetí bude takzvaně dobře jednat i v dalších oblastech podnikání.

Tím se myslí třeba nevyužívání dětské práce, nepodléhání korupci, důstojné placení zaměstnanců, žádná diskriminace zaměstnanců a různých skupin a tak dál.

Ono samozřejmě, když to takhle říkám, tak to zní velice pěkně, jenomže ty představy jsou definované velmi vágně, takže nikdo vlastně neví, co úplně přesně si pod tím představit.

A lze to vykládat všelijak, lze to třeba i zneužívat, pokud to vyložíte chybným způsobem.

Každý třeba může říci, že je z nějakého důvodu diskriminován nebo není placen důstojně.

Protože dejme tomu, že jste třeba vrátný v bance a máte plat menší než 100 000, a vy můžete říct, že se identifikujete jako ředitel banky, jste národnostní menšina a tak důstojné by bylo, abyste měl plat aspoň 150 000, a hned tady máme diskriminaci.

Prostě ty cíle se dají vykládat opravdu velmi volně a dají se zneužívat.

Takže zpátky k té taxonomii: veškeré ekonomické aktivity musí být setříděny podle toho, jestli z pohledu té ideologie nebo toho myšlenkového směru ESG jsou považovány za zelené, udržitelné nebo nejsou.

Takže třeba podniky budou muset reportovat přímé emise CO₂, které vznikají z nějakých vlastních aktivit toho podniku.

Ale pozor, ono to jde dál.

Budou muset reportovat taky nepřímé emise za spotřebovávanou energii.

Budou muset reportovat nepřímé emise spojené s dodavatelským řetězcem, do kterého patří i doprava a subdodavatelé.

A teďka představme si, co to znamená.

Vy třeba máte podnik, dejme tomu obuvnickou firmu, a od někoho, od nějakého dodavatele odebíráte třeba kůže a ty kůže jsou třeba hovězí.

A hovězí je samozřejmě považováno za velkého znečišťovatele a zdroj emisí CO₂.

Takže vy jako firma vyrábějící boty budete muset reportovat emise vznikající u vašeho dodavatele kůží na základě toho, že ten daný dodavatel chová krávy, že je zabíjí, že je někam dopravuje, že ty kůže zpracovává, že k tomu, aby ty kůže k vám dodal, takže musel použít auto.

To auto bylo třeba na naftu.

Nafta je full table, protože není ani ze soláru, ani z větru.

Zkrátka vy máte povinnost zmapovat celý svůj dodavatelský řetězec a odhadnout, kolik tun CO₂ všichni ti vaši dodavatelé vyprodukují, než vám dodají kůži, hřebíky na boty, lepidlo, tkaničky a kdo ví co ještě.

Je to naprosto extrémní požadavek.

Je tak extrémní, že je prakticky nesplnitelný.

Vyplňování naprosto nekonečných formulářů, které si ale všichni vymýšlejí z prstu, protože se nedají spočítat, tak to zaměstnává tisíce lidí, jak na straně soukromého sektoru, který má tyto povinnosti, tak na straně státu.

Takže vznikají, říká se tomu, zelené pracovní pozice, což jsou v podstatě byrokrati, kteří se živí vyplňováním těch tabulek, a na druhé straně zase kontrolováním těch tabulek, které se potom hážou do košů, ale které se používají k tomu, abyste směli nebo nesměli nejenom dostat úvěr v bance, ale vůbec mít v té bance třeba vedený účet.

Samozřejmě, že tyto tisíce pozic odčerpávají pracovní lidské zdroje z pracovního trhu, ale přitom to nevytváří žádné užitečné hodnoty.

Takže najednou chybí lidé pro skutečnou výrobu, pro skutečné vyrábění skutečných hodnot.

Ale my tady musíme platit kvantám lidí, kteří dělají tyhle věci.

Já to nebudu pojmenovat, protože by to nebylo korektní.

Státní správa samozřejmě zase náklady na tyto zaměstnance znovu zohlední vyšším zdaněním, protože i státní správa musí zaměstnávat tisíce lidí, kteří se zabývají těmito tabulkami.

Musí je najmout, musí je zaplatit a o to nám musí zvýšit daně.

Náklady na ten personál v soukromé sféře budou muset podniky promítnout do konečných cen produktů pro zákazníky, čímž si dál snižují svoji konkurenceschopnost.

A když tady máme tu firmu, která šije boty a která bude muset zaměstnávat kvantum lidí, kteří budou počítat, kolik metanu a CO₂ vyprodukuje kráva u nějakého X-tého dodavatele, tak o to ty boty budou dražší, takže nakonec se tady šít nebudou a my si je budeme kupovat z Číny.

Která na emise samozřejmě úplně kašle.

Při hodnocení jaksi efektivity státu skrze počty státních zaměstnanců by navíc měly být ke všem těmto státním zaměstnancům připočítány i všichni lidé, kteří pracují v soukromém sektoru a jsou zaměstnaní touto nesmyslnou státní agendou.

Když totiž uvažujeme lidi zaměstnané ve státní správě, tak tím dojdeme třeba k nějakému milionu lidí pracujících veřejném sektoru.

Ale my k tomu nepřipočítáváme další třeba desítky, stovky tisíc lidí, kteří pracují v soukromých podnicích, ale vlastně by tam nepracovali, kdyby neměli ty povinnosti stanovené státem.

Takže to je vlastně takový pseudoveřejný systém.

Také ti lidé pracují jakoby formálně pro soukromý podnik.

Jsou placení soukromým podnikem, ale v podstatě pracují pro stát, pro jeho státní agendu.

Takže tím vzniká umělá zaměstnanost, nebo chcete-li maskování nezaměstnanosti.

Dneska je strašně těžké sehnat řemeslníka.

Je strašně těžké sehnat pediatra.

Je strašně těžké sehnat zubaře.

Když školy chrlí zástupy úředníků a aktivistů, kteří končí buď tedy ve státu, anebo na těchto zelených pozicích v soukromých firmách, kde nedělají nic jiného, než že vyplňují tabulky o tom, kolik ve výrobním řetězci bylo vyprovokováno CO₂ u vašich subdodavatelů.

Tyto činnosti prováděné ve prospěch Green Dealu a ESG mají oficiálně za úkol zajistit snadné levné financování, zatímco na jiné aktivity v podstatě nebude možné časem získat úvěr, anebo ten úvěr bude extrémně drahý.

Taxonomie Evropské unie v rámci toho Green Dealu se stahuje na velmi široké spektrum odvětví.

Spadá do toho energetika, průmysl, stavebnictví, nemovitosti, doprava, vodní hospodářství, odpadové hospodářství, lesnictví, zemědělství, informatika, komunikační technologie, finančnictví.

Pro každý z těchto sektorů jsou stanovena specifická kritéria, takže každý z těchto oborů musí vyplňovat trošku jiné tabulky.

V tuto chvíli zatím třeba pro zemědělství ta taxonomie nebyla stanovená, ale ten původní návrh byl tak moc zelený, že ho nakonec bruselští radši nepustili ven, protože v podstatě úplně vyřazoval ze hry ekonomiky živočišnou produkci.

Nakonec to tedy neprošlo.

Pracuje se na tom dál.

Mimořádně rizikový je zapojení těchto taxonomií do oblasti informačních technologií a do oblasti finančnictví, protože právě skrze finančnictví se vlastně směřují toky kapitálu, toky peněz, tak aby vlastně ty peníze šly jenom tam, kde se provádějí ty zelené aktivity.

Takže v podstatě, když zapojíme finančnictví do taxonomie, tak tím vlastně úplně odřízneme od peněz ty obory, které se zdají bruselským málo zelené nebo málo ESG.

K tomu, aby tahle taxonomie byla nějak rozpracována a vytvořena, tak Evropská komise vytvořila takzvanou technickou expertní skupinu pro udržitelný rozvoj.

To je její oficiální název pro všechny obory.

Já jsem tady jmenovala řadu různých oborů od energetiky po finančnictví, tedy velmi různé obory, tak pro všechny byla stanovena jediná expertní skupina.

A ačkoliv by se podle názvu té skupiny, kde se jí říká expertní skupina, tak by se mohlo zdát, že půjde tedy o experty, o špičky z jednotlivých oborů, o špičky z oboru zemědělství, o špičky z oboru energetiky a tak dál.

Není tomu tak.

Jde o skupinku salónních ekonomů, akademiků a ekologických aktivistů.

A vlastně taxonomie není otázkou nějaké kultury toho odvětví, ale je to prostě otázka ovládání finančních toků a rozhodování o tom, kam peníze potečou a kam nepotečou, s tím, že potečou jenom tam, kde to je politicky korektní a dostatečně zelené.

Takže dneska o průmyslu, o energetice, o zemědělství rozhodují lidi totálně bez znalosti matematiky, fyziky, chemie, energetiky, zemědělství.

Lidi, kteří nikdy nic sami nevyrobili, nikdy nic sami nevypěstovali, nikdy nezapojili jednoduchý elektrický obvod.

Jejich nekompetentnost je tak velká, že oni si ani sami neuvědomují, že vůbec nic nevědí o těch rezortech, o kterých rozhodují.

Tudíž jim ani nedochází, jaké škody mohou napáchat tím, že nerozumí třeba energetice.

Takže nejenom kvalifikace politiků, ale i těch jejich rádců v těch pracovních skupinách a expertních panelech dneska nemá s odborností vůbec nic společného.

Protože na běžných sociálních sítích jednoduše nemůžeme rozebírat úplně všechno a teď myslím, že každý chápe, jak to myslím, tak další detaily o tom, co musí běžný člověk splnit, aby vůbec směl mít úvěr nebo účet v bance, tak o tom se dozvíte v pokračování tohoto videa na HeroHero, kde můžeme rozebírat všechno.

Takže pro pokračování videa teď přepněte na HeroHero na kanál Markéty Rady Šichtařové.