2026-07-08 - Studio Itálie - Zpravodajské okénko

Milí posluchači, je 8. července 2026.

Nyní uslyšíte převzatý pořad z YouTube kanálu spisovatele a novináře z parlamentních listů Radima Panenky.

Petr Pavel a cizí zájmy, zákulisí boje o summit NATO v Ankaře.

Takže pod tímto titulkem publikoval své video 5. července.

Co stojí za urputnou snahou Petra Pavla dostat se za každou cenu na summit NATO v Ankaře? Co tají veřejnosti? Koho si tam chtěl vzít?

Do boje se vložil Ústavní soud, jehož šéf Baxa skrytě prosazuje agendu, kterou naprostá většina voličů v České republice odmítá.

O tom všem více v tomto videu. Jediná pořádná analýza, která poskytne vzhled do celé kauzy.

Takže toto je popis videa publikovaného 5. července 2026 na YouTube kanálu Radima Panenky.

Ve sporu Pražského hradu s vládou Andreje Babiše o summit NATO v Ankaře nejde pouze o účast Petra Pavla na summitu NATO, o jeho dětinskou touhu zajet si na školní výlet, abych použil tenhleten termín. Jde o něco daleko většího.

Hraje se tady vysoká zákulisní hra o charakter naší země. Je to největší boj o moc v moderních dějinách našeho státu s velkými vlivy ze zahraničí.

V tomto videu se dozvíte nejen zákulisí celého toho boje, proč se to tak děje a jak nás to ovlivní, ale probereme i rozhodování protiústavního soudu i to, co vláda mohla nebo měla dělat jinak.

Mé jméno je Radim Panenka a vítám vás na svém youtubovém kanálu. Prosím vás, v případě, že vás toto video zaujme, odebírejte můj kanál, abyste nepřišli o žádná další videa.

Teď už se podíváme na tu Ankaru.

Summit NATO, každoroční setkání na nejvyšší úrovni Severoatlantické aliance. Dosud nikdy nebyl žádný problém.

Ano, je pravda, že dosud téměř vždycky se tohoto summitu za Českou republiku účastnil nikoli premiér, ale prezident republiky. Ovšem pozor, velmi důležitá věc.

Vždycky se prezident republiky, ať už to byl Miloš Zeman, ať už to byl Václav Klaus, nebo ať už to byl Václav Havel, účastnil summitu NATO na základě mandátu daného a schváleného vládou.

Vláda České republiky vždycky byla tím orgánem, který schválil, že Českou republiku právě na této každoroční akci bude reprezentovat prezident republiky.

V letošním roce nebylo možné se s prezidentem domluvit. Vláda s Pražským hradem prostě nijak to nešlo.

Bylo vidět, že prezident a především jeho okolí si hrají svojí odlišnou mocenskou hru.

To komentoval premiér Babiš, že prezident Pavel rozjel svoji prezidentskou kampaň.

Já se ovšem obávám, ne, že by Andrej Babiš neměl pravdu, on v tom pravdu samozřejmě má, ale to, že jde o začátek předvolební prezidentské kampaně z mého pohledu docela jako bizarní a paradoxní, protože nevím, jestli si tím Pavel u případných svých voličů pomůže.

Ale dobře, ale na pozadí tohodle celého jde o mnohem víc. O mnohem víc, než jak se na první pohled může zdát a především o mnohem víc, než jak prezentují česká média.

Podívejme se na to.

Mediální debata na toto téma se smrskla v podstatě pouze na to, že jde o boj mezi prezidentem a vládou, že prezident chce jet na to a vláda nechce, aby prezident jel na to a že jde v podstatě jenom o tohle, o to, aby prezident mohl reprezentovat naši zemi na venku, jak říká ústava.

Ale samozřejmě o tomhletom to téměř vůbec není.

To je na tom celém to paradoxní, protože mnohé z vás to asi nepřekvapí, mnozí z vás to víte nebo tušíte, ale prezident Petr Pavel není žádná suverénní osobnost.

Prezident Pavel není politik. Prezident Pavel nerozumí politice. Prezident Pavel neumí dělat žádné zákulisní hry ani dohody.

Ovšem jeho vlivové mocenské lobistické pozadí na Pražském hradě, všechny tyhlety hry a především špinavé zákulisní hry umí hrát vcelku slušně.

Někdy se mu to daří, někdy se mu to daří méně, protože v případě vlády, v případě Andreje Babiše, ale také v případě ministra Petra Macinka mají docela významné soupeře a nemají to tak jednoduché, jak by to měli možná s vládou některou jinou.

Ovšem budete se divit a možná Andrej Babiš ani netuší, že v rozhovoru pro Blesk v minulém týdnu sám odhalil podstatu celého toho sporu a podstatu toho, proč se prezident Pavel a hlavně celý to jeho hradní okolí za každou cenu na sílu snaží dostat na ten summit v Turecku.

Podívejte se na to.

Tak je pravda, že pan prezident do Ankary si naplánoval 35 členů delegaci a dva dny.

My šetříme, my jsme tam schválili nějakou delegaci, která bude mít 12 členů a budou tam vlastně dva ministři a já.

Slyšeli jste velmi dobře.

Pražský hrad oznámil, že si na summit NATO prezident chce vzít delegaci v počtu 35 lidí.

35 lidí.

Víte, co to je? To je naprosto nebývalé bezprecedentní množství.

A my máme totiž tu výhodu, že můžeme srovnávat.

Já mám tu výhodu, že jsem měl a mám do dneška samozřejmě velmi blízké a přátelské vztahy s prezidentem Milošem Zemanem, ale ta výhoda spočívá v tom, že jsem v průběhu těch 10 let prezidentského mandátu byl jemu a jeho bezprostřednímu okolí a nejbližším spolupracovníkům poměrně blízko.

Takže jsem se v této chvíli měl kam obrátit, abych se zeptal, jak velké delegace na summity NATO jezdily za dob Miloše Zemana a i některých úředníků bývalých, jak to bylo za prezidenta Václava Klause.

Pokud to zprůměrujeme, tak se dá říct, že ty prezidentské delegace čítaly 8 až 11 nebo 8 až 12 lidí, v průměru 10 lidí.

U Miloše Zemana to bylo kolem devíti lidí a do toho je nutné započítat samozřejmě taky ochranku, která pravda na akci tohodle typu do zahraničí není nějak rozsáhlá, protože se asi nedá očekávat, že by v přísně střežených prostorách každého summitu NATO se skrývaly jakékoliv hrozby.

Je to přesně naopak.

Ty akce, ta místa, kde se summity konají, se dá říct, že jsou v podstatě v danou chvíli nejstřeženějšími místy planety.

A to především z toho důvodu, že se tam vždycky nachází americký prezident, jehož ochrana je naprosto mimořádná a bezprecedentní, takže ta ochranka není potřeba vysoká.

No jo, ale vraťme se zpátky k tomu číslu 35.

Jak je možné, nebo čím je dané, že Pražský hrad požadoval či požaduje 35 členů delegaci do letadla a na ten summit Aliance?

Tu odpověď možná opět mimo děk prozradil Andrej Babiš, tentokrát ve svém vystoupení pro novináře z polského Gdaňsku, kde se účastnil jakési konference o obnově Ukrajiny.

Měl tam vcelku zajímavý projev, který vybočoval z těch ostatních projevů.

To bylo jenom takové různé plácání.

Je to vlastně svým způsobem bizarní, že tady se opakovaně schází summity na obnovu Ukrajiny, přitom ta země stále bojuje.

Já myslím, že kdyby se konaly summity na ukončení války na Ukrajině, tak by to bylo velmi mnohem prospěšnější a potom by se mohli dohadovat, kdo a za kolik tu Ukrajinu bude obnovovat.

Ale o tom nemluvíme.

Mluvíme o Babišovi, který na dotaz jednoho z novinářů prohlásil, že nevidí v podstatě – když to budu parafrázovat – důvod, aby se v delegaci s prezidentem Pavlem té akce účastnil ten, který ho stvořil a jeho loutkovodič totiž Petr Kolář.

Podívejte se na to.

**Novinář:** Pane premiére, už je jasné, jak velkou delegaci si sebou bude moct pan prezident vzít na ten summit? Protože zase z některých kanálů se slyší, že vlastně se mu budete chtít pomstít a nebude si tam moct vzít nikoho. Respektive důležitý je asi pan Petr Kolář, pan muž po boku pana prezidenta.

>> Petr Kolář je důležitý. Proč?

No tak pro pana prezidenta je to takže ho stvořil, jeho muž po boku – jakože jako loutkovodič, myslíte, nebo jak to říkáte?

**Babiš:** >> No, ne. Já se ptám, proč o něm mluvíte, já nevím, bude moct pan... tady... ale proč se mě ptáte? Já jednak nedělám tu akreditaci a já nevím, koho si pan prezident vezme s sebou. A platí stále, že máte zájem být na té neformální večeři?

**Novinář:** My jsme to tak dohodli.

**Babiš:** Ano, ta neformální večeře je právě důležitější, protože tam jsou právě ty neformální jednání, kde se dochází k té koordinaci. Minulý rok byla stejná sestava na večeři a na druhý den na tom jednání, a samozřejmě byli to úplně stejní lidé a bylo tam 18 členů Evropské rady.

>> Poprosím poslední dotaz.

**Novinář:** Mladá fronta. Matyáš Már.

Pane premiére, pan prezident také řekl, že pokud by byl hlavou té delegace, tak si sám bude určovat program. Dokážete si tady představit, že byste byli spolu třeba na té neformální večeři?

**Babiš:** >> Eh, já to nechci ani radši komentovat. Je to směšné, je to trapné a já to vůbec ani nechci radši komentovat. A myslím, že budeme zase vlastně na stejných místech.

A zeptej se pana prezidenta, proč neplní svoje sliby předvolební, když říkal, že bude spojovat společnost a moderovat to tak, aby nebyla rozdělená. On ještě rozděluje víc, než byla předtím.

>> Děkuju. Na shledanou.

>> Děkujem.

---

>> Přesně o tomhletom celé je. Tohleto je jedna ze dvou v podstatě skrytých – protože mediálně téměř 100 % nepopisovaných – pozadí a důvodů celého tohodle sporu.

Nejde jenom o Petra Kolláře vzhledem k tomu počtu těch lidí v delegaci, ale o Petra Kolláře jde až na prvním místě, protože Petr Kolář je sice nejdůležitější člověk pro prezidenta Petra Pavla. Ovšem z té druhé strany – ta mince má jako každá jiná stranu druhou.

A ta říká to, nebo ta je taková, že Petr Kolář není v žádném zaměstnaneckém poměru s kanceláří prezidenta republiky. Není oficiálním poradcem prezidenta, ačkoli poradcem prezidenta – který na něho má naprosto největší vliv.

A jak jsme se přesvědčili v kauze těch takzvaných nesmyslně označených vyděračských SMS Petra Macinka a různých telefonátů – tak prezident Pavel, když chce mluvit se členy vlády, tak tomu nepoužívá z nějakého podivného důvodu svůj mobilní telefon, ale používá mobilní telefon Petra Koláře. To znamená člověka, který s tím pražným hradem a úřadem prezidenta republiky nemá formálně vůbec nic společného.

Problém je ovšem v tom: Petr Kolář totiž už dlouhá léta pracuje pro nadnárodní lobistickou organizaci s názvem Squire Patton Box. Když si to najdete – dohledáte některé informace, i když pravda těch informací moc není. Dohledáte pouze to, že Petr Kolář pro tuhletu nadnárodní firmu pracuje.

A velmi pravděpodobně právě kvůli angažmá pro tuto firmu se Petr Kolář rozhádal s tehdejší, už dnes bývalou Pavlovou kancléřkou Janou Ohralíkovou, která po něm požadovala, aby si požádal o bezpečnostní prověrku. No a to byl ten kámen úrazu. Kolář to odmítl.

A jestli pak víme, proč to odmítl – samozřejmě nevíme to stoprocenta, ale dovedeme si na tuto otázku odpovědět spekulací blížící se pravdě – je to prostě to, že Petr Kolář má co skrývat. A Petr Kolář otevřeně skrývá své klienty. Otevřeně skrývá, pro koho, pro jaké firmy a pro jaké země pracuje v rámci té zmíněné lobistické organizace Squire Patton Box.

Známo je, že pracuje pro americké zbrojaře, že je lobista amerických zbrojařských společností.

No a teď už se nám ten obrázek, ta skládačka docela dává dohromady.

Když by Petr Kolář potřeboval dostat se na summit, aby se tam potkal se zástupci velmi pravděpodobně menších členských zemí, na které by apeloval a aby udělali kšefty s některými americkými zbrojovkami a aby z toho byla malá domů, aby z toho byly provize – jenomže aby se Petr Kolář dostal na summit, potřebuje k tomu koho? Potřebuje k tomu Petra Pavla. Protože jako soukromá osoba, která nemá s hradem nic společného oficiálně, by prostě neměl nejmenší šanci se tam dostat.

On se i kdyby ho na chvíli Pavel vzal s sebou, i kdyby vláda schválila, že Kolář může jet – tak on se samozřejmě nedostane na to jednání na nejvyšší úrovni. On se dostane někde – a jenom někde – do toho zákulisí, do těch kuloárů. Ale dostane se na celou řadu doprovodných akcí, které se v rámci toho summitu konají. A tam může lobovat, tam může dělat kšefty ve svém zájmu, v zájmu těch, kteří mu platí jeho žold ze zahraničí.

A už jsme doma.

No, takže já jsem přesvědčený o tom, že tohleto je ten pravý důvod, proč Petr Pavel tak bojuje do krve za to, aby mohl jít na ten summit.

Eh, je velice pravděpodobné, že nejde pouze o Petra Kolláře. To se opět můžeme vrátit k tomu číslu 35 – k počtu lidí, které by Pavel s sebou chtěl. My zatím nevíme úplně přesně, co ta vláda schválila. Ona pouze řekla naprosto správně, že vedoucím národní delegace České republiky bude premiér Andrej Babiš – tak jak bylo řádně schváleno. Protože Ústavní soud nenařídil v tom svém šíleném a nesmyslném – a podle mého názoru, a ne jenom podle mého názoru, já nejsem ústavní právník, ale podle názoru řady právníků – proti ústavním krokům. To jsou ty paradoxy, viďte: Ústavní soud tady vydává protiústavní rozhodnutí. Dobře, proti tomu není žádné odvolání.

Eh, vláda se rozhodla to respektovat, i když je pravda, že to respektování toho nařízení Ústavního soudu nebylo automatické. Vláda se obrátila na několik expertů, aby to s nimi prodiskutovala – aby se jich zeptala na to, jaké má možnosti, jestli se tomu může vzepřít.

Můj názor je ten, že se tomu vzepřít mohla a do značné míry možná i měla, i když tohleto je velice dvojznačné.

Víte, i mnoho z vás mi psalo dotazy: co s tím teď ta vláda může dělat, co mají dělat, jaké je řešení, mají to nerespektovat, mají se na to vykašlat a ignorovat Ústavní soud? Eh, já bych si to přál. Jenomže přání je jedna věc a potom srážka s realitou je věc druhá.

A já si úplně nemyslím, že by to bylo moudré, protože i když to rozhodnutí Ústavního soudu je špatné – na druhou stranu bych řekl, že to, jakým způsobem se s tím vláda vypořádala, je dost chytré. Oni tam toho Pavla sice napsali a akreditovali, ale to vůbec neznamená, že bude vedoucím – jak on sobě prohlašoval. Jo, ať je třeba vedoucím kolotoče nebo vedoucím někde konzumu, to je jeho věc.

Když tvrdí, že prezident je automaticky vedoucím kamkoliv kročí, no, tak to je samozřejmě naprosto nehorázné vyjádření, ale my jsme zvyklí, že Petr Pavel má jenom téměř nehorázná vyjádření, takže nás to nepřekvapuje.

Ale jak jsem řekl, vláda podle mého názoru se s tím vypořádala dost dobře.

Uvidíme, komu koho přiklepnou do té Pavlovy delegace.

Já bych se velice přimlouval za to, aby to nebyl v žádném případě Petr Kolář, aby to nebyli žádní lidé navázaní na Pavlovy sponzory a další lobisty, protože historický úřad prezidenta republiky v naší zemi je spojen s politikou na nejvyšší úrovni. Není spojen s tím, aby se tady lobovalo za cizí nadnárodní a obchodní zájmy, a není spojen s tím, aby se tady lobovalo za další nesmyslnou podporu Ukrajiny. Jakkoli – já nesouhlasím s tou ruskou invazí – ale jsem si vědom toho, že další podpora, zbrojní podpora Ukrajiny a finanční prostě nikam nepovede.

Zbrojní podpora nepovede k tomu, že by Ukrajina válku vyhrála. Jenom se ta válka prodlouží, zemře více lidí.

Finanční podpora Ukrajiny nepomůže už vůbec ničemu, protože jak ukázaly kauzy v posledních měsících, tak se v nejvyšších patrech ukrajinské politiky rozkrádá ve velkém. Běžní Ukrajinci o všechno přicházejí a ta politická elita napojená na Zelenského si tam buduje soukromé vilové čtvrti za tyhlety peníze a zlaté záchody.

Takže to jenom tolik k tomu. Zkrátka dobře věřím a doufám, že vláda tam nepustí nikoho, kdo by jakkoli mohl poškodit zájmy České republiky.

Ano, to je i prezident Pavel. Paradoxně dostali jsme se do situace, kdy prezident České republiky poškozuje zájmy České republiky.

Ovšem jak řekl Petr Macinka, Ústavní soud nás odsoudil k tomu, abychom ho tam vzali. No, tak ho tam vezmou.

Prezident Pavel už zase kňučí, naříká, brečí, že vláda to nevyřešila to, co jí Ústavní soud řekl, protože já chci být vedoucí, já chci být vedoucí. No tak bohužel nebudete vedoucí, pane prezidente. Smířte se s tím. Jestli vám to vadí, tak zůstaňte doma. Nikdo vás tam nenutí jezdit.

No, víš, možná to není úplně pravda. Já si dokonce myslím, že ti jeho někteří sponzoři a lobisté, možná i Kolář, že ho tam nutí jet, protože se tam potřebujou dostat oni sami. A jestli se tam nedostanou, tak pan Pavel možná bude mít průšvih. To uvidíme.

S tím souvisí druhá věc, která je dost důležitá a všichni bychom měli požadovat – a média především – ona to teda nedělají, ale média především, protože Pavel sliboval, že bude transparentní. Víme, ano, byly to jenom lži a pohádky pro důvěřivce, ale sliboval to. Takže ho s tím můžeme konfrontovat. Ať Petr Pavel řekne přesně, proč tak trvá na své osobní účasti na sumitu. Proč tam chce jet? Co jiného tam chce? Jaká je jeho přidaná hodnota na tom místě? Co tam chce vyjednat, to, co vláda vyjednat nemůže, nebo k tomu není oprávněna?

No nic. On tam může jenom vyjednat něco, co by vláda nikdy neschválila. Třeba další peníze Ukrajině. To mě jenom tak napadá. Ale celou řadu dalších věcí.

Takže, pane prezidente, jestliže chcete, aby vás veřejnost podpořila v tom vašem nesmyslném tažení, tak nám to řekněte. No ono to snad nebolí, ne? Řekněte nám, proč tam chcete jet.

No a samozřejmě, že nám to neřeknete, protože zatím jsou velmi pravděpodobně nějaké špinavosti a tajné zákulisní hry, dohody, obchody. A proto to přece nechcete říct. Proto tady tvrdíte, že jde o ústavnost a používáte ústavu místo papíru na svém hradním záchodě. Já se omlouvám, ale prostě jinak už to říct nejde.

No a teďka třetí věc, velmi důležitá. Tohle rozhodnutí ústavní, ne? Ono to není rozhodnutí, ono je to předběžné opatření, ale fakticky už v té věci Ústavní soud rozhodl, protože je pochopitelně nesmyslné, aby teď nařídil v předběžném opatření vládě, že prezidenta musí vzít na summit. A v září, až se pak ústavní soudci slavnostně vrátí z nějaké své dovolené a sednou si k tomu zpátky, tak by rozhodli potom, že vláda ho nemusela brát? No, tak to by bylo na psychiatrickou léčebnu a to se velmi pravděpodobně nestane.

Takže to, že Ústavní soud tímhle způsobem nesmyslně vyhověl prezidentovi, a podle mě – jak jsem řekl – protiústavně, protože za zahraniční politiku je odpovědná vláda. Vláda ji tvoří. Prezident není ze své funkce odpovědný, ale zodpovídá za něj vláda.

No, takže je to naprosto zřejmě protiústavní rozhodnutí.

A proč ten Ústavní soud tak rozhodl? No tak spekulace jsou různé, samozřejmě to nevíme. Může to být tak, že se ti ústavní soudci chtěli Pavlovi zavděčit. Ale já vám něco řeknu. Já si nemyslím, že tohle je ten hlavní důvod, že by se chtěli zavděčit Pavlovi, protože Pavel je nevybíral.

Ústavní soudce vybíral tým vedený falešným ústavním právníkem Janem Kyselou, který – podívejte se na jeho životopis – média ho vydávají za ústavního právníka, ale on není ústavní právník, on je profesor politologie. Jo, ale to jenom tak na okraj.

A zatím zase byly další zájmy – aby v tom Ústavním soudu, až to bude potřeba, byli lidé, kteří Českou republiku potáhnou do náruče Bruselu. Aby tam byli lidé, kteří ochotně Českou republiku zbaví její další suverenity.

No a jak vidíte, tak to se přesně stává. A v tom je ten boj o charakter naší země, jak jsem říkal v samém úvodu.

Ono to nemusí být na první pohled zřejmé, jenomže mohou přijít další a další spory. A kam se přikloní Ústavní soud? No, jako se přiklonil teďka, samozřejmě, protože to složení se nebude dlouho měnit.

A máme tady vládu, která je – řekněme – založená suverénisticky. Hodlá dělat svébitnou, suverénní, samostatnou českou zahraniční politiku a hodlá bojovat proti celé řadě šíleností, které přichází z Bruselu.

Pak je tady prezident a Pražský hrad a to mocenské centrum kolem něj, které by si pro sebe rádo urvalo další pravomoci, kterému vůbec nepřísluší. A to tíhne k Bruselu a nějakým dalším nadnárodním zájmům.

Ale Brusel – to je nejlepší popisek toho všeho. V podstatě jejich politikou, nebo politikou mocenského centra na Pražském hradě, je zlikvidovat samostatnou Českou republiku.

Já myslím, že o tomhle nepochybuje už nikdo. Není potřeba opakovat všechna ta šílená prohlášení a názory, které Petr Pavel řekl jenom v posledních několika málo měsících.

A to, že má mocenské centrum na Pražském hradě na své straně Ústavní soud – který, jak mi řekl právník Zdeněk Koudelka, může všechno – nebo odvolání. No, tak oni budou chtít naši zemi táhnout do náruče. A vlastně do cizí náruče, bych řekl, tam, kde u nebudeme. Kde budeme mít ještě méně pravomocí, jak o sobě můžeme rozhodovat, než máme teďka.

A to je neméně důležité. Je potřeba to vědět a je potřeba to šířit.

Takže vás prosím sdílejte tohle video, lajkujte, komentujte ho, protože je to podle mě mimořádně důležité.

A třešnička na závěr: předseda Ústavního soudu Josef Baxa není žádná nezávislá osobnost. Není to žádný nezávislý soudce.

Kromě toho, že pochopitelně jako Pavel, byl komunista před listopadem 89, tak to byl taky komunistický soudce, který odsoudil například Čechy, kteří chtěli emigrovat za ilegální překročení státní hranice.

To je Josef Baxa, dnešní údajná autorita Ústavního soudu.

Ale Josef Baxa je také demonstrant.

Vážení přátelé, Josef Baxa s celou svojí rodinou se účastnil demonstrací Milionu chvilek pro demokracii proti vládě Andreje Babiše a podepsal petici za demisi Andreje Babiše.

To je Josef Baxa.

A potom ještě někde v médiích v rozhovoru říkal, jak se mu na té demonstraci líbilo a že to bylo moc fajn.

Stejný Josef Baxa promluvil na terezínské trizně, což je samo o sobě nezvyklé, aby šéf Ústavního soudu měl veřejné projevy.

A ten projev byl politický.

Ten projev byl proti údajným autoritářům, populistům, podporě lidských práv.

Víme, co se skrývá za podporou lidských práv – ve skutečnosti jejich potlačování a tak dále.

A bylo zřejmé, že míří nějakým politickým směrem.

No a to politické rozhodnutí přišlo právě teď v podobě řešení téhle kompetenční žaloby.

To znamená, abych to zcela uzavřel, řeknu jednu velice možná i kontroverzní, velice neotřelou a provokativní myšlenku, ale inspiroval jsem se nově v Bruselu milovaným maďarským premiérem Viktorem Orbánem.

Prezident Petr Pavel by měl co nejdřív rezignovat a opustit politiku, protože to, co dělá České republice, je ostudné.

Předseda Ústavního soudu Josef Baxa a všichni soudci Ústavního soudu, kteří podpořili vydání tohoto předběžného opatření, by měli okamžitě rezignovat a opustit veřejný život, protože to, co udělali, je naprosto ostudné.

To znamená prezident pryč, ústavní soudci, kteří to schválili, taky pryč – ať okamžitě rezignují.

Vláda, která je zvolená lidem v posledních sněmovních volbách, si přeje něco úplně jiného.

Takže tady laskavě nepřekážejte a vypadněte.

Tak no, teď bych si za to mohl schytat od svých odpůrců, ale já říkám – já jsem se jenom inspiroval maďarským premiérem.

Děkuju mockrát, vážení přátelé.

Děkuju za pozornost a prosím vás, sdílejte tohle video a komentujte ho.

Říkejte mi, co si o tom myslíte a opravdu nepodceňujme ty detaily – o hodně.

Mějte se hezky.

Tak jistě všichni sledujete, co se děje v Ankaře, novinky, kdo co řekl nebo neřekl. Tak zase zanalyzujeme veškeré toto dění tohoto týdne zase v tom příštím týdnu, až se dozvíme další věci, které jsou vlastně za oponou.

Takže já vám přeji pěkný večer.

A to je pro dnešek vše.

Takže já se s vámi loučím.

Děkuji vám za přízeň a na příště na slyšenou.